Zápisník pravdy
Clare Pooley
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460805/bmid_zapisnik-pravdy-JOS-460805.jpg
4
179
179
Príbeh jedného zeleného zápisníka, ktorý spojil osudy šiestich ľudí a vytvoril medzi nimi nečakané putá priateľstva i lásky. Julian Jessop, osamelý starý maliar, si uvedomuje, že väčšina ľudí nie je k tým druhým úprimná. Do jednoduchého zošita napíše pravdu o sebe a nechá ho na stole v miestnej kaviarni. Tú vlastní Monica, ktorá doň pridá svoje vyznanie a ponechá ho v neďalekom bare. Tam ho nájde Hazard, narkoman a alkoholik, ktorý dá sám sebe sľub, že už zostane čistý. Zápisník postupne koluje od jedného človeka k druhému, zachytáva ich najvnútornejšie myšlienky, túžby, závislosti. Čoskoro sa všetci stretnú v Monicinej kaviarni a bizarná, nesúrodá skupinka ľudí zistí, že úprimnosť naozaj funguje ako kúzlo, ktoré mení ich životy k lepšiemu. Hoci pravda občas bolí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , Fortuna Libri (SK)Originální název:
The Authenticity Project, 2020
více info...
Přidat komentář
Pohodová kniha o lidech, kteří by se asi za normálnich okolností spolu nebavili, ale spojí je jeden zápisník. Nedokážu si představit, že by se to mohlo stát v reálném světě, i když někdy bych si to přála. Mám ráda příběhy, kdy se propojí díky nějaké události životy rozličných lidí a oni se dostanou ze svého stereotypního života.
Mám ráda knihy, kde s jednou společnou linií, kterou je tady "zápisník Projekt Skutečnost". Ano, je to zároveň slaďák, ale poutavý. Mám ráda děj, co se točí kolem kávy, kavárny a psaní. :-)
Jen ještě malá výhrada. Deník, tu prostě není deník.
Tak já jsem si knihu vzala jako oddechovku, moc se mi líbil přebal a měla jsem asi trochu jiná očekávání. Někdy kolem sté stránky jsem si uvědomila, že mě příběh vůbec nevtáhl a mám pocit, že znám každého z nich tak jako povrchově. Knihu jsem odložila, protože jsem vůbec neměla chuť ji číst dál.
Skvěle psaná oddechovka, prolínání osudů více hrdinů, do kavárny bych si hned s chutí zašla.
Skvělá oddechovka, krásný a dojemný příběh, který mě pohladil po duši. Zamilovala jsem si kavárnu, Moniku i ostatní. Kouzlo tkví v tom, že takové životy žije mnoho z nás...
Oooo! Kdo další byl měl odvahu sáhnout po deníku a psát a psát a předat dál?
I takové knihy potřebuji, abych si hýčkala tu krásnou lidskost a laskavost. Příběh vřelý, čtivý a vánoční. V čase, kdy potřebuješ věřit v lidi.
To bylo tak milé a příjemné čtení. V knížce je hodně postav, díky krátkým kapitolám se ale opravdu krásné čte. Doporučuji.
(SPOILER) Knížka má krátké kapitoly, každá je vyprávěna z pohledu někoho jiného. Celkově se mi četla dobře, i když spousta věcí mi v příběhu přišla nereálná. Už jen to, že by o sobě někdo veřejně řekl velice intimní informace a ještě se podepsal, aby se dal naprosto jasně identifikovat. Nebo aby se mnohaletý uživatel kokainu a alkoholu vyléčil jen tak, bez pomoci, prostě se rozhodnul, odjel pryč a prostě toho nechal. Nicméně knížku beru jako takovou pohádku pro dospělé a ta nemusí být až tak realistická. Pokud hledáte příjemnou, odpočinkovou knížku, která ale není jen čistě pozitivní, je tohle ta správná volba
Námět je už trochu ohraný, oživením je nápad s deníkem. Ale bylo to docela pohodové a příjemné čtení.
Pro mne příliš depresivní rozjezd, silná osamělost v mnoha podobách, včetně ohavného Hazarda. V tuto chvíli vůbec nesedlo, odkládám.
"Nosil svou samotu a opuštěnost jako staré nepadnoucí boty. Byl na ně zvyklý, v mnoha ohledech mu byly pohodlné, ale časem ho deformovaly, způsobovaly mozoly a puchýře, které nikdy nezmizejí."
Příjemný příběh ve kterém jeden deník spojí několik lidí kteří by se jinak nedali vůbec dohromady. Příběh je dost nepravděpodobný, ale milý a hezky se četl.
(SPOILER)
Na začátku příběhu stojí osamělý důchodce Julian, který vyšle do světa sešit s myšlenkou: "Všichni lžou o svém životě. Co by se stalo, kdybyste místo toho sdíleli pravdu?" a odtud se začne odvíjet dlouhý řetězec příběhů a životů. Čtyři další hrdinové (plus pozdní příchozí) najdou sešit a něco do něj napíší. Rozumná Monica, riskantní Hazard, australský pohodář Riley a mum influencerka Alice. Mezi další postavy patří nekonzistentní Wu (v řeči i chování), starý lesbický pár (který tam nehraje vůbec žádnou roli a jeho přítomnost nedává smysl) a mladý gay pár. Navzdory přiznaným chybám jsou všechny postavy velmi laskavé, což nepůsobí vůbec věrohodně. Jak se jejich životy stále proplétají, všichni těží ze vzájemné pomoci, místo soustředění se na své vlastní problémy.
Další problém s věrohodností – sociální média nám ukazují, že se lidé nebojí být otevření a psát, co je trápí a co řeší. Ovšem píšou to přátelům či známým. Nikdo nenapíše – beru drogy, potřebuju dítě…whatever…a nepohodí to v okruhu svého bydliště, kde ho sousedé identifikují.
Chápu, co asi autorka chtěla říci a nemám problém s idealizováním skutečnosti. Ale aby se mi to líbilo, muselo by to být propracovanější nebo vysloveně fantazie či magický realismus.
Parádní nápad se plazí tak trochu při zemi; u každé postavy i zatáčky přichází "to už někde bylo a mockrát". Jediná čerstvá věc je deník, jehož obsah je ale dost uvadlý. Bouřkové čtení; netřeba přemýšlet ani se bát. Nenápadná touha vběhnout do kavárny a trochu zvířit prach...leč, kde by se tam vzal?
"Mockrát měl s Monikou pocit, jako by neuspěl u zkoušky, o níž vůbec netušil, že ji skládá."
"Šlo o to, žes mě přiměl připadat si tak bezvýznamná."
Super příběh, bavila mě každá stránka, propojení lidí pomocí malého deníčku. Nikdy jsem nic s tímto námětem nečetla, takže mě hodně zaujalo.
Velmi pěkný a lidský příběh - o osamění i propojení ....
Na základě veršů Leonarda Cohena :
Zapomeň na to, co je ideální
ve všem se najde prasklina
tudy se světlo dovnitř dostává ....
Zcela neznámé jedince přivede jeden zelený deník do kavárny na konci ulice ....
Je to o hledání, o pocitu spolunáležitosti - a samozřejmě o vztazích ....
Pěkné, pozitivní a povzbudivé .... musíš něco udělat pro své spojenectví ....ty sám !
Moc příjemné čtení, propracovaný příběh plný překvapení, se zajímavou myšlenkou Projektu Skutečnost, který měnil lidi a jejich postoj k životu.
Projekt Skutečnost a co se stane, když někde necháte jeden malý deník...
Dobrý nápad, prolínání postav a jejich pohledů je výborné, děj vcelku předvídatelný a nakonec nesmí chybět závěr jako z amerického filmu. Ale jinak by to nebylo ono.
To vám bylo takové milé čtení o životě několika lidí, kteří se v určitý okamžik potkali a ovlivnili se navzájem v různých ohledech, opravdu jsem nečekala, že se mi ta kniha bude až tak moc líbit. Vše odstartoval Julian, který se rozhodl do zápisníku vyjevit skutečnou a nepřikrášlenou pravdu o svém životě a ostatní jej následovali. Vymyšlené to měla autorka perfektně, nápad se zápisníkem byl skvělý a moc se mi líbil. A ta nesourodá partička, která díky němu vznikla mi prostě a jednoduše přirostla k srdci. Při čtení jsem si nechtěla připouštět, že to je možná trochu přitažené za vlasy, chtěla jsem věřit, že by se to mohlo stát, že někde v Londýně je taková krásná kavárna, ve které se parta lidí schází při lekcích malování, které vede excentrický malíř Julian. Bylo to milé, ukazovalo nám to život i z té těžší stránky, ale i přesto příběh vyzněl pozitivně, asi každý z nás by si měl čas od času sepsat do nějakého zápisníku své skutečné pocity, určitě by to bylo přínosem.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Štítky knihy
deníky pro ženy kavárny malíři mezilidské vztahy společenské romány povahové vlastnosti lidské vlastnosti
Sama o sobě bych tuhle knihu asi minula, do ruky jsem ji vzala na doporučení.
A asi i proto nemám pocit, že bych se už s podobným motivem setkala.
Bylo to milý, pohodový, chvílemi předvídatelný, chvílemi překvapivý. Konec předvídatelný byl a byla to slaďárna, ale jinam to prostě směřovat nemohlo :-)
Celý to zkrátka hladilo a já to zrovna potřebovala.