Zářijová světla
Carlos Ruiz Zafón
„Svým způsobem jsme všichni vlastně rozbité hračky, nemyslíte?“ říká tajuplný výrobce hraček žijící jako poustevník ve svém starém sídle. Obklopen mechanickými bytostmi, které sám stvořil… Po ponurých dnech se Irene nemůže dočkat léta a slunce. S mladým Ismaelem v Modré zátoce se zdá být všechno perfektní. Ale záhadný hračkář, který zaměstnal Ireninu matku ve svém sídle v Cravenmoore, střeží hrozivé tajemství. Všechny místnosti jeho obrovského domu jsou plné mechanických tvorů a rafinovaných hraček, jež stvořil, aby unikl osamění. Do některých pokojů se nesmí vstupovat a brzy se domem začnou prohánět temné stíny a z mlhy kolem opuštěného majáku hrozí obávaná zářijová světla. Z idylky se stane místo hrůzy a Irene s Ismaelem prožijí největší a nejnebezpečnější dobrodružství svého života.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , CooBooOriginální název:
Las luces de septiembre, 1995
více info...
Přidat komentář
Opravdu hodně podobné Marině. Závěr trochu divoký, ale Zafónův způsob psaní je mi sympatický. Spíše pro mladší čtenáře.
Tuto knihu jsem nečekaně našel v Levných knihách, říkal jsem si, že to asi nebude žádná sláva když se dostala až tam, ale od autora jsem četl Stín větru a pak ještě Andělskou hru a to se mně moc líbilo. A tak jsem knihu zakoupil a neprohloupil. Pěkné, čtivé, svižné, sice pro mládež, ale může to číst kdokoliv a moc se mně to líbilo. Autor dokáže nádherně vykreslit tajemnou atmosféru a vymyslet zajímavou zápletku. Doporučuji :-)
Nechte mrtvé mrtvými...
Trochu naivní příběh vhodný pro děti a začínající čtenáře. Ale je rozhodně příjemný a stojí za přečtení.
Přestože anotace zavedla mé myšlenkové pochody někam jinam, než byly určeny, po velmi rychlém začtení mi to nijak nevadilo. Autor sám ve své předmluvě píše cosi o tom, že po letech vidí v těchto svých knížkách spíš filmové ladění, a já s ním jednoznačně souhlasím. Jednalo se o lehčí zápletku s náznaky, které se daly s trochou pozornosti rozluštit, i když, musím se přiznat, že na konci mi dělalo trochu potíže se orientovat, to však způsobil jen autorův um nechat čtenáře nějakou dobu tápat. Mladí hrdinové mi byli sympatičtí, přivodili mi zdání typické letní lásky, takže se ani nedivím, že jsem konečné psaní přijala s radostí.
Napjatá jsem začala být asi od první čtvrtiny, kdy se zlo poprvé projevilo, a docela jsem si párkrát zvládla i imaginárně ohryzávat nehty, kdo se stane dalším. Nejvíce se mi na celém příběhu zamlouvala tedy jeho napínavá stránka, ale i sledování pohnutek, co vedly člověka k tomu a tomu konání. Osobně mám ráda, když se probírá téma hraček, takže nebylo divu, že jsem vytřeštila oči při prvním zjevení té nejhlavnější. Každopádně se mi kniha stala dobrým prostředkem na čekání u doktora, že jsem díky jejímu obsahu nemusela vnímat tu beznaděj kolem a raději se ponořit do něčeho temnějšího, co mě hodlalo překvapit.
Příběh se mi četl dobře a když jsem si pozorněji pročetla začáteční předmluvu, našla jsem tam ještě názvy dvou titulů. Alespoň na jeden z nich se rozhodně podívám.
Romantický horror z roku 1937, kdy se po plátnech kin celého světa proháněl Frankenstein a Drácula mi připomněl ty krásné časy, kdy jsme se těchto a podobných příšerek tak pěkně báli. Věčné a vděčné téma boje a smrti za trvalou lásku je asi nejen pro dospívající, kterým je kniha především určena, stále dostatečně atraktivní i pro daleko širší okruh čtenářů.
Snad už nic Zafón nevydá. Mám pocit, že v každé knize se opakují podobné archetypy a zápletka SPOILER: Vynálezce, hrozné mládí hlavního padoucha, láska mezi pubescenty, boj se stárnutím atd. Pouze v různých nuancích se kniha od knihy liší.
Každý máme svůj stín. Taková je hlavní myšlenka Zářijových světel. Pro mě jakožto optimistu celkem děsivé zjištění, na kterém asi bude špetka pravdy...
Tato kniha pro mě byla po Stínu větru druhým dostaveníčkem s panem Zafónem. Obě díla se od sebe značně liší, je patrné, že Zářijová světla jsou zaměřena na mladší generaci, v porovnání se Stínem větru. V obou však můžeme najít filozofický podtext, který nás nutí přemýšlet o sobě samých, našich činech, touhách, snech a rozhodnutích.
Upřímně řečeno, číst Zářijová světla třeba v 17 letech, třásl bych se strachy. O žádnou oddychovku nejde.
Autora musím pochválit za propracovanost příběhu, z určitého úhlu pohledu v něm můžeme vidět základ mnohovrstevnatého románu Stín větru, jenž Zafónovi zajistil věčnou slávu.
Velmi na mne zapůsobil závěr, poslední čtyři stránky vhání čtenáři slzy do očí, hrůzy druhé světové války jsou popsány natolik sugestivně, až máte pocity, že jste byly jejich svědky.
Kniha je spíše pro mládež, takže je velmi jednoduchá - určitě jednohubka pro starší čtenáře. Ale přesto na mě zápletka působí velmi věrně a promyšleně.
Kniha na mě udělala dojem! A troufnu si říct, že jsem si její čtení opravdu užívala :).
Dokonce přemýšlím, že abych měla sbírku knih od tohoto autora kompletní (myslím tím ze žánru pro mladší čtenáře), pořídím si i zbývající dva díly, které na sebe nenavazují, ale určitě budou stát za to (Kníže z mlhy a Půlnoční palác)...:)
Celá recenze k nahlédnutí zde:
http://mishykniznisvet.blogspot.cz/2016/12/carlos-ruiz-zafon-zarijova-svetla.html
Prevít stín
Příběhově se pro změnu ocitáme tentokrát ve Francii a Modrá zátoka s městečkem ležícím u ní je další autorem mistrně zpracované místo děje. Hned by se tam člověk zajel alespoň na chvíli podívat a relaxovat. Další věc co tento autor prostě umí je sepsání skvělých postav. Irene a Ismael jsou takové ty ještě nevinné dětské duše prožívající momentálně dobrodružství jejich života a snad ani nejde si je neoblíbit a nefandit jim. Kladné body si ale zaslouží i další postavy a převážně ztělesnění zla v podobě stínu, tak to je jednoduše paráda. Stín dokáže být pěkný prevít alespoň tady v knize. Fantasy linka se opět za mě rozhodně povedla a celému příběhu dodává ty správné grády. Příběh pak opět úžasně plyne, dokáže být napínavý i takový mile poklidný a je bez absence hluchých míst. Knihu máte opět přečtenou cobydup. Zářijová světla mají jen 230 stran. Celkově považuji Zafónovi knihy pro mládež za takové knižní mini dezerty. Jejich čtení byl pro mě vždycky slast a požitek (stejně jako nějaký ten mini dezert), ale jelikož jsou mini, tak ten požitek máte bohužel rychle za sebou a vy pak chcete další mini dezert ať už ten opravdový či ten knižní. Ještě že se čtením knih netloustne. Dalším obrovským plusem u Zářijových světel je pak to, že autor dokázal být v textu i vtipný. Rozhodně nečekejte, že se budete smát od ucha k uchu, spíš se jedná o takový ten poklidný, milý a lidský humor. Velice kladně pak musím ohodnotit i závěrečný dopis, který je zároveň i závěrem celého příběhu. Konec v této knize je za mě sepsán dokonale a opět tak melancholicky smutně i šťastně. Tohle prostě Zafón umí.
Jsem trošku smutný, jelikož dočtením této knihy mám dočtené všechny knihy autora pro mládež a pro mě to bylo vždycky úchvatné čtení. Jsem docela zvědav, jak se mně zalíbí další romány tohoto autora. Zářijová světla je jednoduše úžasná kniha a i když jí uděluji 100% nejoblíbenější ze série knih pro mládež od Zafóna není. Tou je Marina a to jen kvůli prostředí staré Barcelony. Španělsko je prostě úchvatné a já ho miluji a vy si přečtěte Zafónovi knihy a třeba si je zamilujete stejně jak já.
Moje první knížka od tohoto autora. Jako první mě zaujala tajemná anotace a já takové knížky ráda. Pak i obal, tak jsem si řekla proč to nezkusit. Vážně se četla dobře.
Takže jsem byla nadšená i napjatá jak to dopadne. Takový konec jsem vážně neočekávala...
Ty temné hračky, ono sídlo Crevenmoore a celkově hračkář byl takový tajemný muž.
Jinak krásně popsané prostředí i postavy.
5*
Jak je možné, že dokáže Carlos tak krásně vykreslit prostředí, postavy a přesto nezachází do zbytečných detailů? Já jsem prostě "ZafonLover". Odpočinková kniha, lze přečíst jedním dechem...ať jste teenager či nikoli.
Další povedená zafónovka, odpočinkové čtení, připomínalo mi jinou Zafónovu knihu Marina, která je taky určena pro mládež, ale své si v ní najdou i dospělí.
Dobrý příběh, ale nedokázala jsem se do něho až tak začíst. Tématicky je to nádech detektivky propojený s prvky fantasy.
Štítky knihy
tajemno španělská literatura dobrodružství majáky
Autorovy další knížky
2018 | Stín větru |
2012 | Marina |
2019 | Labyrint duchů |
2018 | Andělská hra |
2013 | Kníže z mlhy |
Pro mě zatím asi nejslabší kniha,kterou jsem od Zafona četla. Možná mi na ní vadil ten filmový duch, který pohltil tu fantazii a poetiku, která se tak prolínala ostatními knihami...Ale jinak se kniha četla opět velmi dobře.