Zásady muštárne
John Irving
Uprostred jabloňových sadov v štáte Maine sa ocitáme v malebnom, no drsnom svete, v ktorom sa začína odysea Homéra Wellsa. Ako najstarší zverenec sirotinca v mestečku St. Cloud´s sa priúča remeslu, pomocou ktorého pomáha mladým a starším ženám. Jeho učiteľom je Wilbur Larch, zakladateľ sirotinca s nevšednou náklonnosťou k éteru, oddaný všetkým sirotám, no najmä svojmu talentovanému žiakovi Homérovi Wellsovi. Práve jeho životný údel – od učňovských liet v nemocničnom oddelení sirotinca až po obdobie dospelosti v úlohe šéfa muštárne a milenca manželky svojho najlepšieho priateľa – tvorí príbeh knihy Johna Irvinga.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , INAOriginální název:
The Cider House Rules, 1985
více info...
Přidat komentář
Irving jako jeden z mála autorů dokáže napsat knihu dlouhou přes 600 stran tak, že nemá žádná hluchá ani nudná místa a když si k ní sednete, za chvíli máte přečteno 70 stránek, ani nevíte jak. Kniha se krásně čte, děj plyne bez zádrhelů a na konci vám zůstane super pocit z dobře napsaného příběhu.
John Irving je velmi dobrý autor. Dokáže psát o běžných (každodenních) věcech tak, že vás to ani na těch 600 stránkách nenudí. Vybral si pěkně ostré téma (celou dobu jsem byla dost rozpolcená: ikdyž jsem proti fandila jsem celou dobu „Božímu dílu“). Byla to děsná deprese a spousta takových míst, kde se popisují potraty a kde se syrově mluví o věcech, které vlastně syrové nejsou, jen je v některých částech světa tak vidí. Nenudila jsem se, musela jsem stále přemýšlet o tom, jak to ti lidé dokážou ustát (tu depresi).
Nejlepší kniha od Irvinga. Ačkoliv jeho styl psání je chvílema nudný a depresivní, tak Pravidla moštárny mám v plánu si přečíst ještě několikrát.
Už je to déle, co jsem knihu četla. Po shlédnutí filmu, který mě strašně moc nadchnul. Což ve výsledku bylo v porovnání s knihou skoro nic. Dodnes i po těch letech knihu řaďím mezi to nejlepší, co jsem kdy četla.
Jsem ráda, že jsem se nechala přesvědčit, že kniha stojí za přečtení, i když už člověk viděl film. Obvykle dávám 5 hvězdiček, když je kniha čtivá a zároveň člověka obohatí o fakta z historie či současnosti. Tady bych musela dát hvězdiček 7, ještě za skvěle vykreslené postavy a emoce a taky za nadčasový humor. Navíc jsem si po dlouhé době užila krásnou barvitou češtinu a bez hrubek. Nádhera!
Je zde patrný Irvingův rukopis a i postavy mají povědomé charaktery, ale přesto nebo možná právě proto se kniha krásně čte a snadno čtenáře přenese v čase a prostoru, aby stanul po boku hlavního hrdiny. Velmi mě potěšilo, když jsem si několikrát během čtení říkal: "no tak tohle je jasné jak facka, to dopadne takhle...", jak to mám ve zvyku u Hollywoodských "trháků". Naštěstí tohle dílo není ani zdaleka tak prosté, takže autor vždy přišel s jiným pohledem na věc a zklamání se k mé radosti nedostavilo.
Viděl jsem před lety zfilmovanou verzi s Tobey Maguirem (Spiderman, Velký Gatsby) v roli hlavního sirotka Homera Wellse. Ten na tuhle postavu sedl tak perfektně, že jsem ho při čtení stále viděl před sebou a ani jsem se s tím nesnažil bojovat.
Pravidla moštárny je jedna z těch knih, která ve vás něco zanechá a zůstane to tam zaryté ještě hodně dlouho. Nebudete si už zřejmě pamatovat jména hrdinů a ani konkrétní postavy, ale budete mít v paměti tu atmosféru. Jablečné sady uprostřed sklizně, potulní černí sběrači, 2. světová válka na spadnutí, sirotčinec “middle of nowhere”, který si žije vlastním životem a jeho šéf s velmi moderním (na svou dobu) pohledem na svět. Vždy vás bude příjemně mrazit, když si vzpomenete na přání “Dobrou noc, princové z Maine a králové nové Anglie".
Celou knihou se táhne linie o užitečnosti. Každý člověk chce být nějak užitečný, někam patřit, aby byl skutečně šťastný. Mít své místo na slunci, kde bude svítit jen pro něj. Někdo to místo má jako šéf sirotčince a potratář, někdo jako otec od rodiny, někdo chce lítat bojovým letadlem, někdo šéfuje partě česáčů a někdo si staví vlastní torpédo. V knize je najdete všechny.
Zážitek z knihy byl umocněn dojmem z filmu, takže výborní herci mi byli průvodci při čtení a při představách o hlavních hrdinech. Ve zkratce - nádhera, působivý příběh, čtivé, myšlenky k zamyšlení, prostě Pravidla jsou pravidla a když je porušujeme, čekejme, co se stane...Princové z Maine, králové Nové Anglie, dobrou noc!
Prvnich 200 stranek me moc nenadchlo, tak nejak se clovek se vsim seznamuje, ale pak uz to jelo :-) Zadne velke drama se v knize sice nekona, jen popis "obycejnych" zivotu, ale i tak skevele napsane, a rozhodne nenudi a zahreje na dusi, za me urcite bezva cteni na uvolneni.
Po přečtení knihy jsem si nutně musela pustit film, který jsem kdysi viděla, ale nepamatovala jsem si z něj zhola nic. Po 20 minutách filmu jsem ho s naštváním musela vypnout. To, co Irving rozpracoval na více než stu stránek režisér zhustil do prvních pěti minut filmu... Tomu se říká špatně uchopená knižní předloha.
Z každé stránky čiší život. Z každé stránky čiší emoce. Tohle je jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy četla. Je to moje první kniha od Irvinga, která mě dodnes nepřestává udivovat. Film také nebyl špatný, ale kniha u mě vede na plné čáře. Doporučuji!
Prostě další skvělá knížka od Irvinga! Pravidla moštárny bych mohla číst pořád. Nejlepší je pro mě postava Dr. Larche, to se Irvingovi povedlo.
Přestože mě kniha nijak neoslnila (možná přílišná očekávání), neskutečně mě zaujala postava Wilbura Larche. Člověk, který ač nemorální na svou dobu, morálnější než kdokoliv jiný. Přesto je mu Irvingem přiřčen i nějaký ten malý neduh, aby zůstal veskrze lidským.
Příjemně melancholický příběh o hledání svého místa ve světě, ve kterém se jen jakoby "mimochodem" - řeší témata jako potraty, závislosti na drogách, sociální problémy, rasismus, znásilnění, nevěra. To, jakým způsobem dokáže Irving poskládat zajímavý děj a "osázet ho" spoustou velmi zajímavých, ne-jednoznačných lidí, je prostě umění.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) hledání smyslu života potraty rozhlasové zpracování sirotci sirotčince rodinná tajemství
Autorovy další knížky
2003 | Svět podle Garpa |
2005 | Pravidla moštárny |
2016 | Ulice Záhadných tajemství |
1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
2013 | V jedné osobě |
Kniha Pravidla moštárny byla mou prvotinou od Irvinga, takže ze začátku jsme ani moc nevěděla, co očekávat. Přestože snad ani u sté stránky ještě nebylo patrné, jakou souvislost má sirotčinec s moštárnou, knihu jsem neodložila a krásně si početla. Všechno se dozvídáme až v ten pravý čas. Přemýšlím, kdo z nás by se v konečné fázi zachoval nakonec stejně tak, jako Homer? Kdo by to vydržel, i přes to, že s potraty Homer souhlasil, ale nepřál si je sám provádět?