Zavátý život
Josef Augusta
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101636/bmid_zavaty-zivot-Uud-101636.png
5
154
154
Až začneš číst tuto knihu, zapomeň, milý čtenáři, na čas a na svět, který znáš. Zapomeň na oboje, protože ti budu vypravovat události, které se odehrály v závratných hlubinách daleké minulosti, ve zcela jiných světech, než je dnešní.
Přidat komentář
čtivé i poučné zároveň, ilustrace p. Buriana jsou úžasné. Nejkrásnější povídka je ta o lovcích medvědů. Moc se mi líbilo i to, jak něžně autor píše o mláďatech a mateřské péči ať už té pralidské nebo zvířecí.
Krutá nádhera ztracených světů pravěku Země zachycená s poutavostí, kouzlem starobylosti a dost často velmi vydatnou dávkou pochmurnosti a melancholie. Vědecká přenost Augustova vyprávění zastarala už dávno, ale přemístit čtenářovu fantazii do dob dávno minulých se mu daří dodnes. Za vypíchnutí stojí krom jiného například skutečnost, jak dokáže vtisknout obyčejným vyhynulým zvířatům jakýsi "charakter", aniž by je přehnaně antropomorfizoval, to se mi líbilo už jako dítěti, a líbí se mi stále. Pár povídek (např. Vzbouřené živly, Zavátý život) je slabších a do děje tolik nevtáhne, ale jinak měl autor pozoruhodný talent vyprávět na základě mlčenlivých fosilních pozůstatků. Lepší mi přijdou spíš ty třetihorní, protože savcům se, na rozdíl od dinosaurů, na základě tehdejších znalostí, dala přeci jen snáze vtisknout nějaká ta duše. Pěkné čtení, i když dnes asi hodně hovoří v jeho prospěch i efekt nostalgie.
Knihy od Josefa Augusty jsem četla jako dítě a od té doby jsem pravěk a později historii začala milovat.
Na této knize a jí podobných jsem vyrostla... :-) unikátní dílo, které vás vtáhne do děje, napsané citlivě, barvitě, nádherné kresby, smekám.... v hodnocení dávám 1.000 a 1 hvězdiček.
Četla jsem ji možná před čtyřiceti lety, ale kromě jiných skvělých povídek mi v paměti asi nejvíce uvízla Smrtící bouře, kde umře malé Deinotherium. Vzpomínám si na ten smutek, ze kterého jsem se nemohla dlouho vzpamatovat. Krásně napsaná knížka s ilustracemi od skvělého malíře Zdeňka Buriana.
Moje hodnocení bude možná lehce zkreslené, protože mám rád odjakživa dinosaury.
Hned na úvod bych ocenil neskutečně působivé, úžasné, temné a mysteriozní ilustrace pana Buriana, které jsou k obsahu knihy jak stvořené. Sálá z nich nekonečnost, věčnost, ztracenost, surovost a depresivní, melancholická vážnost přesně tak, jak by v pravěkém světě měla správně být, protože pravěk s jeho pravidly "silnější vítězí" takový prostě byl. V černobílých ilustracích tak před námi ožívají neuvěřitelné příhody a dravé souboje tamějších zvířat, převážně ještěrů v mistrném Burianově pojetí.
Těžko říci, která z povídek je nejlepší. Každopádně mnoho z nich v člověku zanechá skutečně melancholickou stopu ztraceného období, jiné upřímnou radost z toho, jak se věci semlely (poslední povídka o lovení medvědů). Ale jsem velmi rád, že pochmurné nálady z této knihy drtivě převládají, jinak by to nebylo důvěryhodné. Celá tato knížka je vůbec takovou pochmurnou, pravěkou vlnou. Myslím si, že si zaslouží mimořádné ocenění za to, že příběhy jsou vytvořeny na základě skutečných kosterních pozůstatků a na základě toho, JAK byly nalezeny, což asi jen tak nějaký tvůrce neudělá.
Nejlepší je asi DVOJÍ SMRT, jež je míněna v více slova smyslech, než by člověk čekal, dále je velmi působivé JEZERO SMRTI a nebo třeba DRAČÍ SKÁLA či VOLÁNÍ SAMOTY. Tyhle mě osobně asi vzaly nejvíc. Kupodivu všechny velmi smutné, až tragické.
Velmi snadno se to celé četlo, je to velmi čtivé, kvalitní a propracované, ale asi bych to nezařadil mezi úplně top nejlepší četbu. Ale je to skvělé čtení a ani autor ani čtenář se za sebe v interakci s touto knihou nemusí vůbec stydět.
Vzpomínám na nádherné ilustrace i na často nevyslovitelné latinské názvy pravěkých potvor, které v dramatických vyprávěních o rvačkách mezi ještěry zněly velmi zvláštně...
Koupeno pro syna ... s potěšením jsem četla spolu s ním (na střídačku :-) ... krásné obrázky (které ale víc potěšily mně ... nostalgie je prevít :-)
Tuhle knížku jsem četl ještě na základce, což už je spousta let. Vzpomínám si, jak jsem všechny příběhy hltal a obdivoval krásné malby pravěkých tvorů. Mám na ní samé pozitivní vzpomínky. :)
Ze všech Augustových knih o pravěku, které jsou dobré, tato je snad nejlepší. Protože... veleještěři. Veleještěrů není nikdy dost. A zde je jich ještě o něco více než v ostatních Augustových knihách. Jako obvykle čtivé a ilustrace Zdeňka Buriana nesmrtelné. Je jedno, jestli vám je 10 nebo 50 - z některých věcí člověk nevyroste nikdy. + ta naučná hodnota.
Jako malý jsem knihu bezmezně miloval a doplňující perokresbu Burianovu jakbysmet.
Životy té prehistorické zvířeny jsem kdysi vskutku žil. Knihy p. Augusty, a s ilustracemi Zdeňka Buriana, mě přímo fascinovaly. Bohužel jsem z toho asi už vyrostl a nyní musím konstatovat, že literární úroveň není nic moc. Avšak vzhledem k tomu, že se nejedná o profesionálního spisovatele a přesto dokáže poutavě seznámit, hlavně mládež, s prehistorií Země, doporučuji.
Knihy s kresbami od Buriana jsem v mládí miloval a dle obrázků se učil kreslit. Do příběhů z pravěkého života jsem se vždy tak vnořil, že jsem nevnímal okolní svět. Krásné vzpomínky na tyto nádherné knihy zůstaly dodnes.
Další pokračování života pravěkých zvířat. O nic méně poutavé, než předchozí díl. Opět se skvělými ilustracemi pana Buriana.
Ještě po létech, když tuto knihu přidávám do knihotéky, mi běhá mráz po zádech, když v si vzpomenu, jak mizí v rašeliništi mamut i se šavlozubým tygrem (našel jsem teda Smilodontem). A Burianovy ilustrace? Vyburcovaly klukovskou fantazii do extrému
Štítky knihy
pravěk Zdeněk Burian, 1905-1981 příroda zvířata, fauna
Autorovy další knížky
| 1968 |  Ztracený svět |
| 1971 | Z hlubin pravěku |
| 1975 | U pravěkých lovců |
| 1942 | Divy prasvěta |
| 1956 | Hlubinami pravěku |
Jako malý kluk jsem jezdil k babičce na chatu, kde byly, mimo jiných, v knihovně i knihy Josefa Augusty, překrásně ilustrované Zdeňkem Burianem. Prolistoval jsem je snad tisícekrát a ty kresby se mi tak zaryly pod kůži, že je znám nazpaměť dodnes. Po více než třiceti letech jsem první z nich vyndal, tentokrát už z vlastní, knihovny a znova si jí přečetl. Autor vždy čerpá ze skutečných archeologických nálezů, takže povídky spojuje jedno téma. Smrt. Příroda byla krutá v druhohorách a je krutá i dnes. Děj většinou není nikterak složitý, ale je napsán květnatým a lehce archaickým jazykem. Jde vlastně o hodně nenásilnou formu výuky, i když některé poznatky jsou už překonané. A samozřejmě tou největší devizou jsou ilustrace. Co na tom, že už víme, že třeba Ceratosaurus takhle nevypadal. Dětská fantasie pracovala na plno a i já, jako dospělý muž, se na ně nemůžu znovu vynadívat.