Zbabělci
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/437981/bmid_zbabelci-6Dz-437981.jpeg
4
1139
1139
Danny Smiřický série
< 2. díl >
Románová historie revolučních květnových dnů roku 1945 v českém maloměstě. Čelní měšťáci, kteří se nejdříve domlouvají s veliteli ustupujících nacistických jednotek, později pak organizují opatrnickou hru na odbojové hnutí, vítají s neskrývanými rozpaky a nelibostí Rudou armádu. Děj se opírá o intimní příběh měšťáckého synka. Autor poukazuje na rozpory v jeho myšlení, cítění a jednání, současně pak upozorňuje na škodlivé důsledky měšťácké výchovy. Hrdina děje i skupina jeho kamarádů sice odsuzují počínání svých otců, sami si však neuvědomují dosah historické proměny, která se odehrála po zlomení nacistické moci. Páté, exilové vydání nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v Torontu.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha je moje srdcová záležitost. Danny, který je za všech okolností okouzlující a zároveň krásně naivní "lovec" dívčích srdcí, tomuto příběhu dodává jiskru. Příběh z konce války je velmi poutavý a každý si ho zamiluje. Navíc Dannyho vyprávění o holkách a jiných "blbostech" tíhu příběhu zlehčí a je tím stravitelnější. Tuto knihu by měl mít každý doma v knihovně a povinně ji číst alespoň jednou za pár let. Stejně tak, jako ostatní Škvoreckého knihy.
Přestože Danny je často popisován jako "frajírek" (však on se tak i v knížce povětšinou chová), stejně tam byly záblesky momentů, kdy v něm člověk vidí i něco víc; například na konci, když odjíždí Angličani. Celkově ten konec na mě zapůsobil asi nejvíc. Knížka mě příjemně překvapila (začala jsem to číst akorát po Švejkovi a nějak jsem si nemohla pomoci a tu českou švejkovštinu tam nevidět, pak se to ale přeci jen zlepšilo).
Skvělá kniha, popisuje atmosféru konce války očima nedospělého mladíka. Připadá mi krutě pravdivá, ale vyvážená...
V knize mě nejvíc zaujal popis, vystižení vnitřních myšlenkových pochodů hlavního hrdiny Dannyho; na které lze nahlížet i s vědomím kontextu doby.
Hrdina ve svých myšlenkách není rozhodně puritánský nebo morální, ale je upřímný. Jeho touhy a sklony nejsou jen podvědomé, ale uvědomuje si je, přiznává si je. Někdy své myšlenky zdá se nemá pod kontrolou, jindy si je podle potřeby spíš 'ordinuje'. Jakoby se na maloměstě v protektorátu zas až tak moc většinu času nedělo, přitom si svou mysl potřebuje nějak zaměstnat. Skrze své fantazie si navozuje pocity, pocit, že pořád žije. Kdyby nebyla válka, asi by byl již v Praze, kde by studoval a mohl více rozvíjet své zájmy.
Když fabuluje, někdy snad ani nevěří, že by se to stalo skutečností (když se Ireny Zdenek nevrací). I přes své 'kontroverzní' myšlenky a sklony, motivace, když přijde na věc v reálném životě, zachová se tak, že se za to nemusí stydět. I když, někdy tak vytrvale hučí do holky, že nevím, zda dnes by to někdo nepovažoval za harašení.
Z jeho myšlenek to vypadá, že žena, s kterou by mohl sdílet své zájmy, a která by pro něj byla dostupná, se na tom maloměstě nevyskytovala. A tak jsou pro něj ženy spíš objektem jeho (nenaplněných) tužeb. Možná se to pak stane určitou dispozicí i do budoucna.
Myslím, že to maloměsto popsal autor velmi dobře, a odhaduji, že v něčem to ani dnes není čistě minulost.
Co také zaujme, že surové okamžiky, kterých je Danny svědkem (s Němci v pivovaru), poté, co se staly, už jeho mysl tolik nezaměstnávají.
Když je účastníkem nebezpečné akce, vzápětí ji hluboce prociťuje, jako jakýsi předěl. Ale protiví se mu představa být za hrdinu; důležití jsou pro něj kamarádi z kapely.
Po návratu do města a uklidnění situace, se znovu na chvíli vrací do svých 'zaběhaných myšlenkových pochodů', ale už je to nejspíš jiné, a zanedlouho se jeho život změní, opustí město, kde mu bylo docela dobře, ale kde mu asi i něco chybělo.
První román (po novele a detektivkách) od pana Škvoreckého a nebudu šetřit chválou. Autor je mistr ve vytváření atmosféry doby, naprosto jsem se dokázal vcítit do Dannyho jednání, celý děj, který bych označil za čistý realismus, byl velmi živý a logický, naprosto nešustil papírem.
Kniha není obžalobou krutosti, pomstychtivosti a dalších negativ, kterých se Češi dopustí, když už mají pocit, že nic nehrozí (to je zcela normální a přirozený důsledek 6-letého permanentního stresu a strachu), je to zrcadlo nastavené nekritickému hrdinství a bájesloví, které si rádi malujeme o předválečné mobilizaci, válečném odboji a poválečné spravedlnosti (mistři jsou v tomto oboru Francouzi s jejich každoročními oslavavami jednoho z nejkrvavějších běsnění dějin - 1789-1815). Lidé jsou individualisté a vždy jde v první řadě o život vlastní, blízkých a pak majetek.
Po Prima sezóně se mi Zbabělci četli dost těžko. Danny sice trochu dospěl, ale pořád to byl klučina, který měl v hlavě především ženský. Dost mi s tím lezl na nervy.
Ke Zbabělcům jsem se nyní po letech vrátil a je zvláštní, jak stejné události, myšlenky a pohnutky vnímá člověk rozdílně ve dvaceti, třiceti a čtyřiceti letech.
Pro mě je tato kniha jednoznačně jedním ze základních kamenů české literatury 20. století - takže plný počet hvězd.
Pokud chcete vědět jak to se Zbabělci bylo doopravdy, doporučuji přečíst skvělou práci Václava Sádla Běloveská tragédie: https://www.databazeknih.cz/knihy/beloveska-tragedie-108910
Knížka je velice dobře napsaná a čte se dobře. Jen hlavní hrdina mi byl strašně nesympatický a kazilo mi to celé čtení.
Pan Škvorecký velmi výstižně ukázal povahu většinové populace. Hrdinské řeči dokud se nic neděje, ale následně útěk, když něco začne hrozit. Nejlépe vystiženo je asi následné omlouvání vlastní zbabělosti.
Hlavní hrdina se ovšem ve spoustě situací ukazuje jako chlap, i když jeho pohnutky jsou často všelijaké.
Kniha se mi líbila po jazykové stránce. Sedl mi styl, jak je napsaná, takže jsem ji přečetla poměrně rychle.
Přišlo mi, že Zbabělci jsou především knihou o vnitřním sporu člověka se sebou samým. Romantičnost, naivnost a fantazie hlavní postavy se v románu slévají v zajímavou směs, která vás v jednu chvíli zalévá sympatiemi, v druhé chvíli vás naopak zamrazí. Hrozně mě překvapilo, že takový román mohl v tehdejší době vůbec vyjít - a když už, tak že to Škvorecký nijak extra neodskákal (i když odskákal). Musím ocenit autorovu vynikající práci s atmosférou, také brilantní zpracování dialogů, monologů a stylu mluvené řeči. Jediné, co mi občas vadilo, byla vyčerpávající délka některých kapitol - nerad odcházím od neuzavřené části a když člověk potřebuje řešit i další věci, tak je to děs. A číst rychle na úkor vstřebávání dojmů, to taky není nejlepší. Každopádně to je velice zajímá četba a nedivím se, že je v povinné literatuře.
Tak tady přesně platí, že obsah převyšuje formu.
Kniha mi skoro z třetiny lezla na nervy. I když jsem si to dokázal zdůvodnit věkem postavy a chápal jeho pohnutky, tak většinu textu mi vadilo floutkovství a ukecanost Smiřického.
Někdo namítne, že to je právě TO, co knihu dělá výjimečnou. Kontrast mezi bezstarostností mládí a tragičností událostí, které se dějí okolo. Mě to místy rušilo.
Ale až svatá trojice - ženy, hudba a zviditelnění se - to platí pro dospívající mladíky dodnes.
A i když to píšu nerad, tak dělat revoluci, když už o nic nejde, napřed lidi odzbrojit aby náhodou nestříleli a nenaštvali Němce a pak je posílat na hlídky, nacvičovat nástupy a pochodování, když by bylo potřeba být v ulicích a pomáhat a nakonec tedy opravdu střílet, ale do už odcházejících Němců, aby jednotlivci měli historické alibi, to je bohužel tak typicky české, až je mi z toho smutno. Po bitvě je v Česku každý generálem.
Moje první setkání se Škvoreckého tvorbou a i přes drobné výtky určitě ne poslední.
Autor mě překvapil.
Velmi ceněné dílo. Přiznám se bez mučení, že mě ale nijak extra nenadchlo. Celá kniha se dala smrsknout na půlku. Zbytečně rozvleklý děj, který mě málokdy upoutal, do čtení jsem se musela vyloženě nutit. Jen posledních pár stránek bylo zajímavých a živých. Číst o tom, jak mladý kluk myslí jen a jen na to, jak zapůsobit na holky, když kolem něj zuří válka a umírají lidé, mi zkrátka nepřišlo nijak zajímavé, i když právě o ten kontrast šlo.
Konec druhé světové války v městečku Kostelec (ve skutečnosti v mém rodném městě Náchod) z pohledu nadrženého mladíka, který myslí jen na holky a na jazz. Danny Smiřický, alter ego Josefa Škvoreckého, je zvláštní hlavní hrdina. I když má jistý šarm, tak se mu u holek moc nedaří, což ho přivádí k temným myšlenkám, například si přeje co největší válečné masakry, aby mohl být za hrdinu a jeho soci v lásce zemřeli. Celkově jeho touha po dobrodružství a holkách mi připomíná spíše mentalitu patnáctiletého klučina, i když je mu přes dvacet let. Možná to měli tehdy kluci jinak?
V každém případě mi připadá Danny spíše jako antihrdina, protože je otevřeně sobecký a bezohledný. Což neznamená, že by se s ním čtenář nemohl v lecčem identifikovat a fandit mu. Mně taky připomněl určitá "blbečkovská" léta, i když jsem snad až tak egocentrický nikdy nebyl, a navíc je zde ten mrazivý kontext doby, v níž existovali vyděšení ustupující náckové, kolaborantští převlékači kabátů a komunisti prahnoucí po revoluci. Přání něčí smrti se zde mohlo snadno vyplnit.
Pro mě jako Náchoďáka to byla zajímavá nostalgie číst, jak se hlavní hrdina neustále prochází Náchodem, a navíc se dozvídat, jak to tam během toho čtyřicátého pátého probíhalo. Danny je trochu kokot, ale uvědomuje si to, takže by mě zajímalo, jak dál dospíval. Třeba ve čtyřiceti už se choval na dnešních dvacet?
Dávám sedm osvobozeneckých armád z deseti.
Dokážu si představit, jaké pozdvižení musela kniha čtyřiadvacetiletého autora v roce 1948 vyvolat. Namísto jasně zacíleného vyprávění proud myšlenek, namísto strnulé spisovné češtiny živý hovorový jazyk dobové mládeže, namísto patosu věcnost a ironie, namísto schematických hrdinů bránících vlast parta kluků, kteří se párkrát nachomýtnout do cesty „velkým dějinám“, případně v sobě nacházejí odvahu hlavně kvůli tomu, aby učarovali holkám. S holkami se dostávám ke kamenu úrazu jinak vynikající knihy, k momentům, kdy se ve mně probouzel moralista a feminista a ztrácel jsem chuť pokračovat ve čtení.
Ženské postavy jsou opravdu tak pitomé, jak tvrdí Danny. Dívky v knize svým jednáním naplňují ty nejprimitivnější mužské fantazii nezávisle na tom, jak je vidí a jak o nich mluví Danny. Nejde tedy jen o záležitost jeho mladické perspektivy, která mu brání vnímat vrstevnice jinak než jako krásné, ale hloupé chodící objekty, které svou hodnotu ztratí poté, co zestárnou („začal jsem myslet na nebe … jestli jsou tam lidé v takovém stavu, jako byli, když umřeli, to by bylo blbé, protože takové hezké holky, jako je Irena, umírají obyčejně, až když jsou hodně staré“).
Autor stojící nad mladým vypravěčem se od názorů Dannyho ani nijak nedistancuje a nevytváří pro něj situace, které by ho dovedly k poznání, že ženy jsou mužům rovnoprávné a je proto hodně zvrácené přemýšlet o nich jako o nástrojích k uspokojování slasti, které lze v krajním případě znásilnit („nebo v Praze si dá Irena říct. Snad ji přece jen jednou znásilním. Anebo tu neznámou holku.“). Takže Danny Smiřičký se vůči ženám chová jako dobytek. Nechť. Jenomže Škvorecký s tím zjevně nemá nejmenší problém. Sám jsem ale z toho důvodu měl problém s takovým hrdinou a takto benevolentním vypravěčem absolvovat téměř čtyř set stránkový text.
P. S. debata o sexuálním harašení, do které se Škvorecký v 90. letech zapojil, pak bohužel ukázala, že nešlo o záležitost jedné knihy a autorova mladého věku, nýbrž celoživotního přesvědčení o určitém, pro mne nepřijatelném rozdělení mužských a ženských rolí.
Přečtení už hodně dávno a už z toho zbývají jen takové dojmy. A jsou to dojmy veskrze pozitivní. Přenesení té velké války na maloměsto mezi jeho maloměstské obyvatele s jejich problémy, tužbami a s jejich dospíváním. Zlomové chvíle našeho života ukazují náš pravý charakter a název knihy je sice dost depresivní, přesto pro mnoho lidí pravdivý.
Bojím se, že tak nějak to tenkrát s revolucí opravdu bylo. A tak nějak to je vždy s vnímáním světa mladýma očima, které postrádají zkušenost a srovnání s tím co bylo kdysi dávno je hodně mlhavé. Revoluce byla krásná a opojná, ale ten hořký pocit, že něco krásného a důvěrně známého (válka v závětří a relativním klidu) končí, byl také neodbytný.
Z knihy na jednu stranu dýchá optimistická, jazzová nálada. Na druhou stranu je to příběh ze samotného závěru války, kdy už se nečekaly žádné velké problémy, a přesto se to neobešlo bez komplikací. Danny mi zpočátku nebyl se svými postřehy příliš sympatický, s rozvíjejícím se dějem mě však jeho svérázný pohled na svět zaujal. I jeho představy o Ireně do děje zapadaly.
Občas mi jen vadila struktura textu, na můj vkus tam jsou příliš dlouhé odstavce. Možná jsem ale jen měla nějaké podivné vydání knihy.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zkrácená verze jazz poválečná doba mládež povstání Náchod převyprávění, literární adaptace
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Danny je pořád stejný jako v Prima sezóně. Jeho myšlenky, které občas vydají na dvě stránky jednou větou, jsou pro něj typické. Přesto se i tyto vnitřní monology čtou lehce a čtenář se do nich dokáže jednoduše vžít. Souzním s Dannym v jeho nadšení pro angličtinu, chápu jeho nadšení pro hudbu i jeho posedlost Irenou, často se člověk upíná na něco, co nemůže mít. Hvězdička dolů za to, že mě chvílemi nebavilo se stále točit v kruhu. Nejzásadnější je pro mě ve Zbabělcích pohled na maloměstské povstání...