Zbohom prízraky
Nadia Terranova
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416121/bmid_zbohom-prizraky-YDv-416121.jpg
4
86
86
Dom medzi dvomi morami. Do jeho izieb sa vracia tridsaťšesťročná Ida, aby sa raz a navždy rozlúčila s prízrakmi svojho detstva a dospievania. Nadia Terranova rozpráva o posadnutosti stratou, o tom, ako nás minulosť ovládne, ak sa jej nepozrieme do očí. Na začiatku románu sa stretávame s Idou v sicílskom prístave Messina, kde sa narodila. Jej matka ju požiadala o pomoc pri oprave rodného domu, ktorý má v úmysle predať. Obklopená predmetmi z dávnych čias stojí pred dilemou, čo uchovať a čoho sa zbaviť, ako sa vyrovnať s traumou z detstva. Pred viac ako dvadsiatimi rokmi jej otec zmizol. Nezomrel: jedného dňa jednoducho odišiel a už sa nevrátil. So stratou otca si Ida spája zdrvujúce matkino mlčanie, svoju identitu a dokonca aj vzťah s vlastným manželom, ktorý je jej záchranou a skazou zároveň. V momente, keď ju rodný dom ovládne aj so svojimi prízrakmi, musí prelomiť kliatbu a dovoliť, aby jej otec nadobro odišiel z jej života aj vnútra.... celý text
Přidat komentář
Toto není kniha pro každého. Není to zábavné čtení. Je to čtení depresivní, opravdové - o to víc, že autorka prožívala v dětství také tragickou ztrátu otce a do knihy promítla své pocity. Ida měla ke svému otci blízký vztah, ale později, po dobu jeho propadání se do deprese a následně po jeho nikdy nevysvětleném zmizení, prožívá dlouhodobé trauma. O to hlubší, že vlastně s matkou o tom nikdy nemluvily, nevyplakaly se, nekonal se pohřeb, a tím ani žádné rozloučení. Ve snaze dělat před svým okolím jakože se nic nestalo se dlouhá léta propadá do zoufalství.
"...pozoruju a cizí lidé se mi jeví takoví, jací jsou, tedy jací jsme, skupina přeživších, z nichž každý vyšel ze své vlastní bitvy. Vidím šik mužů, žen a dětí, jimž schází příbuzní, přátelé, milenky a milenci, vidím zástupy lidí, kteří prošli smrtí a vyšliz ní potlučení, narušení, a nikdy stejní jako dřív. Všichni jdeme z pohřbu, nejen já, která jsem na něm byla doopravdy, všichni jsme o někoho přišli a víme, jak dlouhatánský a nespravedlicý je čas před námi, čas bez dotyčné osoby. Čas, který začneme počítat rok po roce, počínaje onou ztrátou."
Málokdy se mi stane u knihy z Odenu, že bych si pohrávala s myšlenkou ji nedočíst. Nevadí mi pochmurná atmosféra - záměrně nepíši pochmurný děj, protože děj je právě to, co mi zde jaksi scházelo. Hlavně první polovina/třetina knihy mě prostě nebavila. Při čtení druhé půle jsem nakonec rozhodnutí vytrvat nelitovala, přesto jde z mého pohledu o průměrný text, s pro me obtížným vcítěním se do chování postav. Držení svých traumat v sobě před nejbližším okolím není nereálný jev, pokud se tak ale chová většina postav, jde pro mě o těžko uvěřitelný svět.
Nevědět je častokrát horší, než přijmout definitivní rozsudek. Hlavní hrdinka ztratila otce, ale netuší, co se s ním stalo. Zkrátka zmizel. Její mysl je plná všemožných scénářů, které se mohli přihodit. Velmi zajímavý příběh dcery a matky, který nemá příliš velký děj. Jde jen o to, zda konečně nechají otce jít a půjdou taky dál, či nikoliv.
Kniha založená na myšlenkách, vzpomínkách a teoriích. Za mě průměr. Neurazila, ale ani nenadchla.
"....a vytáhnu ven červenou plechovou krabici.Oběma rukama ji naposledy tisknu na rozloučenou a hodím ji do moře,které ji přijme.6:17." 60%.
SPOILER
Kniha bola neúprosná v zmysle prežívania hlavnej hrdinky. Ida má síce pred 40-kou, ale aj po 23 rokoch sa ťažko zmieruje so stratou otca, ktorý ju a jej matku jedného dňa jednoducho opustil. Vypol ráno budík, umyl si zuby, obliekol a proste odkráčal z rodinného domu na Sicílii. Nikto ho odvtedy nikdy nevidel...A táto udalosť sa vlečie Idiným životom doteraz. Ona tvrdí, že to je dôvod, prečo majú s manželom taký vzťah aký majú, to je dôvod , prečo nikdy nechcela mať deti, to je dôvod, prečo je ku svojmu okoliu taká, aká je. Na druhú stranu tu máme Idinu matku, ženu pred 70-kou, ktorú síce manžel opustil, ale ona nepodriaďuje absolútne svoj život tejto udalosti a snaží sa žiť. Postupne sa cez Idu dozvedáme o ich ďalšom vývoji v živote a zároveň postupne vidíme deštrukciu, ktorú otec v Ide napáchal a jej neschopnosť normálne a adekvátne komunikovať so svojím okolím.
Ako protipól vidíme Idinu matku a jej priateľku z detstva, ktoré Idu konfrontujú s jej správaním, ale je im to málo platné, až pokiaľ to aj Ida nezačne reflektívne uvedomovať. Na konci knihy, prichádza aké-také vyrovnanie sa s dlhoročnou skúsenosťou , dokonca kniha končí nádejou, že odteraz život Idy povedie trošku svetlejším smerom.
Komorní příběh z péra italské autorky přibližuje čtenáři vnitřní dialog úspěšně etablovane autorky rozhlasových her, ve kterých se vypořádáva s traumatem z dětství. Deprese a následný odchod jejího otce do neznáma je pro hlavní hrdinku zdroj mnoha obsesi a halucinaci, které narušují jinak spokojený osobní život hlavní hrdinky
Je nutné čelit minulosti, umět uzavřít určitou životní kapitolu, abychom mohli vnímat nové výzvy a užívat si to, co máme. Hlavní postava tohoto románu je toho typickým příkladem
Hodně dobrý psychologický román. Hlavní hrdinka se ztěžka vyrovnává ze ztráty svého otce. Po příjezdu domů vzpomínky ožívají a postupně se snaží se ztrátou vyrovnat.
Autorka skvěle popsala myšlenky a pocity hlavní postavy ,a navodila i celkově ponurejší ,až depresivní atmosféru knihy.
,, ... život je ein Augenblick ,jeho jediným pravidlem je nepravidelnost, události kolem nás plynou, zatímco si namlouváme ,že je jednoho dne ovládneme''