Zdánlivé zbytečnosti
Jiří Lojín , Jan Kameníček
Kniha Zdánlivé zbytečnosti se zabývá technikou psaní a vlastní potřebou psaní, stavbou dialogu a monologu a také postupem, jak napsat povídku nebo rozhlasovou hru. Spisovatel Jan Kameníček má v tomto směru bohaté zkušenosti a může čtenáři leccos sdělit. Stejně jako technika psaní je důležité a zajímavé, co ho vedlo k tomu, že se začal věnovat tvorbě rozhlasových her, povídek i románů, s čím se musel potýkat a s kým se na své cestě setkával. Kniha Zdánlivé zbytečnosti není jednoduchým návodem, jak se stát spisovatelem. Jejím posláním je inspirovat a ukázat, že začít psát není nemožné. Její vzkaz je dokonce ještě jednoznačnější: Začněte konečně psát! Zdánlivé zbytečnosti jsou drobné postřehy, autorovy vjemy a originální detaily. Jsou kořením povídky nebo románu. Kdyby v povídce nebyly, nic by se jistě nestalo, příběh by dál měl svoji stavbu. Ale právě to specifické koření dává povídce nezastupitelnou zvláštnost, subjektivní vnímání…... celý text
Přidat komentář
Jelikož se zajímám o oblast psaní, pustila jsem se do této knihy. Přiznávám, že jsem ji nepřečetla celou, život pana Kameníčka je pro mě příliš vzdálen, a proto podrobnosti o tom, koho potkal, s kým mluvil nebo co zažil, mi nepřipadaly nijak poutavé. Možná jsem čekala spíše teorii o psaní proloženou ukázkami, proto trochu zklamání.
Zpracování formou dialogu bylo ale zajímavé, těšila jsem se vždy na další otázku a četla odpovědi na ty, které mě zaujaly. Povídky, které v druhé polovině knihy psal pan Lojín, a které Kameníček opravoval byly čtivé, líbily se mi. Jen bych uvítala jejich přesnější rozbor s vyznačením chyb, škrtání, apod. Takhle jsem musela pořád listovat a porovnávat texty panů Lojína a Kameníčka, abych odhalila, jaké byly vlastně navrženy změny.
Zajímavá kniha odhalující vztah spisovatelů k psaní i různé informace ze zákulisí. Nebýt pasáže s příklady úprav textů, které nebyly zpracovány úplně nejvhodnějším způsobem, hodnotil bych i lépe.
Kniha uchvátí kultivovaností, vtipem, který místama vyvolá úsměv. Nejde o nudné čtení rozhovoru dvou psavců, ale o svět plný evokací a bravurní znalosti jazyka.