Ze života hmyzu
Karel Čapek , Josef Čapek
Komedie o třech aktech s předehrou a epilogem. Autoři jsou si vědomi, že tentokráte křivdí jak hmyzu, tak lidem. Ale psali vědomě moralitu, což omlouvá jejich volnost na obě strany. Vědí dobře, že Apaturidae se nemohou pářit s Papilionidami, že Sphex hromadící cvrčky není Lumek, nýbrž Kutilka, že v mravenčím státě není monarchistické myšlenky a tak dále, ale nech ať je odborníci omluví tím, že chtěli psát o lidech a nikoliv o hmyzu. Překvapující a krutá analogie lidských zvyků a řádů s pudy a řády říše hmyzí, toť pouze záminka této morality; je to křivé zrcadlo nastavené člověku; je to šalebný trik, jenž ukazuje náš život v jiném světle a vyvolává kritiku dejme tomu sobectví požívačného, sobectví rodinného, sobectví státního daleko účinněji, než by bylo lze v podobě lidské.... celý text
Přidat komentář
Toto dílo se mi velice líbilo. Vtipné, svižné, výstižné. Vtip dodával celému dílu šťávu, díky dialogům tato divadelní hra téměř protékala mezi prsty a výstižné proto, že to i v dnešní době platí na společnost. Doporučuji :)
Nejde o příběh, ale jakousi alegorii dobových reálií. Bohužel, platnou dodnes (hamižnost, mocichtivost, ...).
Nemůžu rozhodně říci, že to byl velký zážitek. Ta hra je příliš modelová a tezovitá a zároveň nadsazená, než aby se v ní zjevil nějaký přilnavý příběh. I když na divadle by to mohlo silně působit díky efektně vystavěným scénám (mravenčí válka např.) a expresionistické obraznosti. Útoky na jednotlivé nešvary lidské společnosti a charakteru jsou tu rozhodně vtipné a přesné. Motýlí srkači života se mi zdají nejšťavnatější. Je na tom vidět, že Čapkové byli génii v rozpoznávání toho, co je skutečný život a co jen vybledlá jeho nápodoba. Proto má ostatně cenu oba číst. Výjimečnost autorů dokazuje už to, že drama, které bylo napsané jako ryze dobová glosa, může promlouvat i dnes. Tak to asi dopadá, když spisovatel vydobívá na světě univerzální hodnoty a ne jen laciné instantní postřehy.
Vcelku ale zůstává hra trochu rozpadlá, mozaikovitá, nikam pořádně nesměřující. Je to sice asi záměr autorů, ale je to škoda.
Nebylo to vyloženě špatné čtení. Dost paralel z života obyčejné lidské bytosti z jednotlivých stránek přímo křičí, takže není vůbec těžké najít ono podobenství. Kdyby tak ale děj postupně navazoval na sebe a neskákal z jednotlivých pasáží do druhé, jednalo by se o daleko lepší knihu. Nejtěžší by ovšem bylo najít tu návaznost a vytvořit jeden jednolitý příběh..myslim si ale, že bratři Čapků by na to měli.