Ze života hmyzu
Karel Čapek , Josef Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484978/bmid_ze-zivota-hmyzu-hi6-484978.png
4
590
590
Alegorická divadelní hra Ze života hmyzu patří již téměř sto let ke klasikám českých divadelních jevišť. Toto nadčasové komediální drama bratří Čapků ve třech dějstvích popisuje lidské vlastnosti (převážně záporné), demonstrované na postavách z hmyzí třídy. Všechny obrazy hry spojuje jistý Tulák, lidský protagonista, který se na začátku rozčiluje, že lidi uráží oslovení „člověče“, přestože ničím jiným nejsou. Následně se rozhodne, že se k nim tedy bude stavět jako ke hmyzu, což nastavuje optiku celého zbytku představení. Scénář z roku 1922 se dodnes pravidelně objevuje na seznamech povinné i maturitní četby a neměl by tedy chybět v knihovně žádného českého čtenáře.... celý text
Přidat komentář
Bratři Čapkovi patří k mým oblíbeným autorům. Tohle dílo bylo úžasné. Jako vždy geniální. Nadčasové. Báječné.
Podle mého je Ze života hmyzu jedno z nejlepších dramat od bratří Čapků. Skvělá alegorie, tentokrát s použitím hmyzu místo mloků, robotů nebo epidemií. Já rád hmyz, taky mám rád Čapky, takže se jaksi dalo očekávat, že se mi hra bude líbit.
Hned na první stránce mne zaujal nečekaně květnatý styl, hravý s občasnou slovní hříčkou. První dějství mi dokonce připomělo hry od Oscara Wildea. Taková salónní komedie, hravá, trochu štiplavá. S motýli v hlavní roli. V dalším dějství se setkáme s výčtem lidských charakterů v broučí podobě, přes materialistické chrobáky, bezohledného lumčíka, parazita až po velikášskou kuklu. Ve třetím dějství vystupují mravenci válečníci - zde se očividně vyřádil Čapkův vnitřní humanista. Čapkové zde explicitně popisují nesmyslnost války a celé toto dějství je pojato značně absurdně, zdálo se mi, že se občas blíží absurdnímu divadlu.
Epilog s jepicemi se nese v odlišném duchu, hmyzí metafora tu spočívá přímo v tom, že jepice vedou velmi krátký život, a na postavy dopadá existenční tíseň pramenící z pomíjivosti.
Zajímavě pojatá přirozená povaha člověka, připodobněná k jednotlivým členům hmyzí říše. Ze začátku jsem měla problém se začíst, ale nakonec mě dílo přeci jen chytlo (hlavně druhá část: Kořistníci). Dílo má hodně co nabídnout, ne tak příběhem, jako spíše hlubším podprahovým význam.
Musím říct, že když jsem před lety četla v rámci povinné četby, nelíbila se mi. Nedávno jsem na knihu narazila u babičky v knihovně a s pocitem vyspělosti a jiného chápání jsem jí otevřela, ale pocity z knihy zůstaly stále stejné.
Skvělé, vtipné, pravdivé, vlastně i smutné, a znovu skvělé. Část s chrobáky naprosto bezchybná. Ale lze čekat něco jiného, když víte, kdo za tímto dílem stojí?
Tento příběh byl opravdu vtipný. Oceňuji nadčasovost a skvělou znalost hmyzu propojenou s charakterem lidí, což dohromady vytvořilo úžasnou komedii plnou překvapivých zvratů. Doporučuji.
Knihu přítel koupil do knihovničky poté, co jsme shlédli film Hmyz od pana Švankmajera. Ke knize bych se ale dostala i tak, snažím se načíst díla bratří Čapků a kniha Ze života hmyzu se mi líbila, je velmi důvtipná. U každého hmyzu, nebo její skupinky, je čtenáři jasné na co doopravdy naráží: neustálý boj mezi pohlavým, láska, péče o rodinu, touha něco vlastnit a mít toho víc a víc, nesmyslné války - ta mravenčí část byla opravu zajímavá.
Láska, společenskost, péče o rodinu, poctivá práce, budování domova, vzlety ducha, vlastenectví, oběť jedince pro skupinu. Samá krásná slova, samé krásné ideály. I ten hmyz to zná a půvabně svým životem k našemu poučení zobrazuje. Slovy autorů, "je cosi ošklivého, ukrutného a nicotného i tam, kde není zvykem to hledat".
Tentokrát se nemůžu vejít do hodnocení, takže 3,5 hvězdy.
Na divadle působivá, na papíře ještě více. Proč nezobrazit chatrnost lidství právě na životě hmyzu? Proč neudělat složité jednoduše? Proč se vůbec nenamáhat s propojením dějových linií? Vždyť hra funguje tak, jak byla míněná. Je roztěkaná, podivná, směšná, trpká, ironická, trefná a obludně prozíravá. A kdy vám naposledy dala kniha možnost volby vybrat si, jaký konec si zaslouží(te)?
Když jsem si tuto divadelní hru kupovala v LK, byla jsem zvědavá, ale taky jsem se bála, jak se mi bude líbit. Matně si pamatuji na to, že jsem na tomto představení byla ještě na základní škole a chtěla jsem zkusit, zda se mi něco nevybaví.
Hra se mi nakonec zalíbila, nemohla jsem se od ní odtrhnout a za chvíli jsem byla na konci. Byla jsem napjatá jak to všechno bude pokračovat. Myslím, že není toho moc, co bych chtěla vytknout. Doporučuji. :)
Příběh jsem znala jen obsahově ze školy. Ke čtení mě přimělo až zhlédnutí filmu Hmyz v režii Jana Švankmajera a jsem za to ráda. Propůjčit lidské vlastnosti obyvatelům hmyzí říše byl velice zajímavý nápad. Důležitou roli měla i postava tuláka. Závěr trochu narušily dva konce, přečetla jsem si oba, ale přednost jsem dala tomu původnímu, který se mi zdál přirozenější.
Musím říct, že jsem pouze četl scénář, hru jsem neviděl, tudíž můj zážitek není umocněný divadelním provedením, každopádně i tak se jedná o poměrně zdařilé dílko, které bych sice nezařadil mezi nejlepší kusy pánů Čapků, ale i tak se jedná o výbornou knihu. Sžíravě přesné jinotaje vypovídají o mnohém.
Z té nadčasovosti a geniality až mrazí. Nic moc jsem od této hry nečekal a ona mě zatím dostala do kolen.
Brilantní myšlenka, vypíchnout rovnítka mezi světem lidským a hmyzím. Brilantní myšlenka, a to je asi tak všecko, co ta hra nabídne. Nedýchalo z toho čapkovské kouzlo, na které jsem zhýčkaně zvyklá, ba ani pořádný příběh to nemělo, jak autoři sami pokorně doznávají v doslovu. Ze života hmyzu - toť série fotografií, vydařených momentek zachycujících ve své strnulosti jen zlomek hýřivé krásy a síly, kterou možná nabízí divadelní představení. Koneckonců na hmyzu je nejodpornější to jeho hemžení, a to je třeba vidět na vlastní oči.
Skvěle napsaná divadelní hra - kritika lidského jednání, které je přiřazené různým hmyzím druhům. Čapkové nezklamou ani za sto let.
Určité části mi vyrazily dech a znechutily mne. Na druhou stranu, konec nebyl nijak skvělý, převratný; zkrátka tolik nenadchnul.
Je těžké nesouhlasit s hlavní myšlenkou hry (jak říkají autoři, „morality“), protože jde spíš o konstatování než o názor: některé z lidských věcí jsou nepěkné, a přece na životě cosi je.
Ačkoli jsme my lidé snobští, mělce krutí, estétští a přelétaví jako Motýli; nebo hmotařští a buržujsky omezení jako Chrobáci; nebo nás papínkovský sentiment vůči rodině nutí být brutální ke všem cizím tak jako Lumka; nebo jsme titěrně domáčtí jako Cvrčci. Ačkoli snaha být nadosobní může ústit v „kolektivní sobectví“ Mravenců (Fr. Buriánek) a jejich demagogii, kde nezáleží na jedinci a na životě. A dokonce ačkoli to nejkrásnější a nejlidštější, duch, je pomíjivé jako Jepice.
JEPICE:
„… Co jsme jiného
my, z nejjemnějších látek utkané,
než myšlenky a duše stvoření?
Jsme průsvitné! Jsme bez tíhy a zmaru!
Jsme život sám! Jak jiskry z boží výhně
jsme vytryskly a velebíme –“ (padá mrtva)
Přesto bratři Čapkové vidí hodnotu v životě, jaký prostě je, v práci a v lidství. Opakuji: těžko s tím nesouhlasit. Ale ani tak se dílko nezařadilo mezi moje nejoblíbenější Karlovy (+ Josefovy) práce. Má trefné aforismy a první jednání se mi líbilo, jenže to jaksi není ono. Ovšem něčím se začít musí... a jednou přijde „Bílá nemoc“.