Zeď: Jak jsem vyrůstal za železnou oponou

09.04.2018

Skvělá sonda do nedávné minulosti naší země.

02.01.2018

Velmi osobní zpověď pana Síse, kterou vlastně napsal pro svoje děti (= rozené Američany), aby jim alespoň trochu přiblížil to, z čeho vzešel (= socialistické Československo). Je si vědom toho, že „je to doba pro ně natolik vzdálená, je už je možná ani nezajímá“.
Příjemné dílko, které může mladým, kteří socialismus už nezažili, alespoň nastínit atmosféru té doby. A ti starší si můžou nad jeho stránkami zavzpomínat na to dobré či zlé, co mají stále v živé paměti nebo co už dávno zapomněli.

09.12.2017

Dokonalá, obsahem i formou perfektně promyšlená knížka, která může sloužit k doplnění vzpomínek a povídání rodičů "jak to bylo, když jsem byl malý"
nebo jako ten nejzajímavěji pojatý dějepis pro děti...

04.10.2017

Velmi pěkně napsané a nakreslené vzpomínky muže, který byl klukem v komunistickém Československu. Kniha, která by neměla chybět v domácí knihovně.

17.06.2017

Zeď vychází z autorových vzpomínek a deníků, popisuje život v Praze za železnou oponou. Krásné ilustrace doplněné jeho příběhem. Mě se moc líbila a neřeším, že je popis "černobílý", jak mu tu někteří uživatelé vytýkají. Je to jeho příběh, to, jak to viděl a prožíval on.

27.05.2017

Tuto knihu nejde nemít v knihovně. Často se zapomíná na to, jaké bylo žít v době nesvobody, v době, kdybyste nemohli jen tak dojít do knihkupectví a na pultu najít takovouto knihu, koupit si ji a ani dokonce číst.

Petr Sís vás obrázky provede obdobím od roku 1948 do roku 1989. Je to příběh o malém klukovi, co rád maloval a nenechal si vzít své sny.

11.02.2017

Páni, to je krásné :-) Netušila jsem, že 70. léta "normalizace" byla de facto stejně drsná jako 50. léta, což vyplývá z výpovědi autora. Pěkné a roztomilé ilustrace. Knížka rozsahem malá a přesto bohatá :-)

03.01.2017

Musím knize nechat, že je nádherná po výtvarné stránce. Vůbec se nedivím, že posbírala všechna možná ocenění, ale... jak už tady někdo zmiňoval, co to čistě černobílé pojetí? Jistě není snadné tak složité téma zjednodušit pro děti (stejně je zapotřebí rodiče, který dětem bude vysvětlovat), ale tohle je podle mě až přes čáru, vrcholí to hlavně dvojstránkou s rozdělením na východ a západ, kde na západě jsou samé pozitivní vlastnosti. Podle mě není dobré dětem ukazovat svět takto plytce, vždyť to takto nefunguje ani v reálu. Zatím jsem ještě neviděla odbornou kritiku, která by na tuhle do očí bijící vlastnost knihy nějak poukázala.
Je otázkou, jestli by si P. Sís vůbec mohl dovolit do knihy napsat něco jiného, vydali by mu to v zahraničí? Nemyslím si.

Abych to zakončila smířlivě, knihu bych určitě doporučila k přečtení dospělým, je to i dobrá pomůcka pro rychlé zopakování historie. :)

21.03.2016

Jsem ráda, že tato kniha vznikla a dostala se do světa a vlastně ze světa zpátky k nám. Knížku bych dala ke čtení všem náctiletým, aby pochopili a dozvěděli se více o naší historii, z tohoto osobního příběhu, jež je pro ně mnohem více přístupný, než strohé informace z učebnic.

Je to i vhled do smýšlení oněch disidentů, jež potřebovali více svobody a vzrůstu a nemínili se smířit s tím, co tu bylo - a to konkrétně ke komentáři od "Petrvs" - ano, samozřejmě, že ona zeď a pojmenování vlastností oněch polovin je zidealizované a růžové, ale takhle přesně se smýšlelo. "Na druhé straně plotu je tráva vždy zelenější" a v tomhle případě obzvlášť. Především právě pro lidi, jež jim je druhá strana zakázaná. Ale kořínky všech vlastností jsou všude společné a stejné.

20.06.2015

Jaká škoda, že jsem se s knihou nesetkala jako menší. Určitě by mi pomohla pochopit dějepis, který jsem tak nesnášela.
Kniha má dokonalé ilustrace a dechberoucí příběh, který má opravdovou hloubku.
Miluji jí a těším se, jak ji předám svým dětem.

23.01.2014

Je to kniha vhodná i pro děti, přiblíží si tím své vědomosti o tom, co se v té době dělo. Já sama ji četla v deseti letech

21.01.2014

Jak bývá u Petra Síse zvykem , je kniha doprovázena nádhernými ilustracemi.

04.01.2014

Jsem dost na vážkách. Po výtvarné stránce je to nádherná knížka a i formu interpretace, kterou zvolil je skvělá, ale .... Prostě Ale...
Vážně to bylo všechno až tak černobílé (špatné), jak je to líčeno v knize? Možná je to tím, že moji rodiče nepatřili k žádné umělecké elitě a ani jsme nežili v hlavním městě. Prostě jmse byli obyčejní lidi. Pamatuju si vtipnou cestu autem na Balaton a různé prvomájové a lampionové průvody, kde byla děsná sranda.
Sametovou jsem pak zažila jako 8letá a co si přesně pamatuju bylo, že jsme najednou museli říkat pančelko (paní učitelko) místo soužko (soudružko) a všichnmi furt mluvili o svobodě, a že už teď můžem všechno. Pro mě, jako dítě, to znamenalo, že můžem vlézt sousedovi na třešně a nemůže nás honit s vidlama (což je samo pěkná blbost) :D.

06.02.2013

Petra Síse mám rád. Dokonce moc rád a každá jeho nově zakoupená knížka je pro mě malý svátek. Ale popravdě ze Zdi úplně nadšený nejsem, byť je mi jasné, že na sebe strhnu takovým komentářem vlnu nevole.

Na jednu stranu je čistě samotný fakt, že takovéto díl(k)o bylo zrealizováno a vydáno, jistě bohulibý a netřeba, myslím, zdůrazňovat, jaký to má přínos a že to nese jistou naléhavou zprávu o jistých ne právě dobrých časech. Ostatně jeden z důvodů, proč jsme knihu kupoval. Samotné provedení je po formální výtvarné stránce naprosto skvělé (prostě Petr Sís) a ich forma deníku a další autobiografické prvky dodávají punc autentičnosti a jakési naléhavosti.

ALE má to i stinnou stránku - dle mého názoru zhusta subjektivní pohled. Zeď prostě vnímám jako výrazný umělecký projev, ale rozhodně ne jako objektivní historicko/politický dokument. Rok dva po revoluci bych bral, resp. chápal. Ale po dvaceti letech už některé pasáže a výjevy působí poněkud rozpačitě, některé akcentované společenské jevy nebo projevy, myslím, nemají s totalitním režimem žádné explicitní pojítko. Zejména rozpačitě pak působí pohled na dvě země rozdělené zdí...

...možná to tady není z USA není tak vidět, ale mám pocit, že až na nesvobodu jsme si všechny ty pojmenované nehezké věci ponechali a některým se bohužel daří obzvlášť dobře. Zvláště korupce způsobila v mé tváři lehký ruměnec. Ne proto, že bych něco nabízel nebo dokonce vzal. Ale proto, že si někdo zvenku myslí, že je ta věc desítky let mrtvá a ne rozbujelá jak rakovina...

Měla jsem tu čest nahlédnout do zákulisí této knihy na stejnojmenné výstavě v Univerzitní galerii. A od chvíle, kdy jsem tam vstoupila, mi bylo líto, že se koukám na něco, co jsem nečetla.

Inu, není zeď jako zeď.