Zelňačka
René Fallet
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45541/bmid_zelnacka-bdM-45541.jpg
4
212
212
Humorná kniha o setkání dvou podivínských bláznivých ochmelků s technicky vyspělým a suchopárným „ufonem“ Hmotou. Text doplňují ilustrace Vladimíra Renčína. Ke dvěma starým Bourboňanům, kteří vzdorují příchodu moderních vymožeností do rodné vsi, zavítá mimozemšťan z planety, kde neexistuje radost ze života a jeho prostých darů. Výměnou za zelňačku, rajský požitek pro racionální obyvatele vzdáleného Oxu, plní staříkům různá pošetilá přání, čímž jim pouze komplikuje život. Ani návrat milované nebožky ženy, ani příval zlaťáků neulehčí oběma kumpánům v jejich starostech. Za rozpadajícími se barabiznami staříků se má budovat zábavní park - jako by nestačilo, že je cizáčtí "chalupáři" už tak dost obtěžují svou hlučnou přítomností. Dědové se mají přestěhovat do domova důchodců, a to je představa, se kterou se nemohou smířit... Část nákladu brožovaná.... celý text
Literatura světová Humor Sci-fi
Vydáno: 1985 , Mladá frontaOriginální název:
La soupe aux choux, 1980
více info...
Přidat komentář
Skvělé a vtipné čtení plné zajímavých myšlenek. Příběh o stárnutí a přátelství a o tom jak se mění doba a hodnoty života
Taková satirická až lehce absurdní sci-fi knížka o setkání dvou starých pijanů právě vařících zelňačku s jedním ufonem, který silně zasáhne do jejich životů. Napsáno s laskavým humorem a výborně doplněno krásnými ilustracemi Vladimíra Renčína. Pohodové oddechové čtení.
Taková odlehčená francouzská sci-fi s puncem krásné klasické literatury. Obsažnější a vrstevnatější než film s Funesem. Vynikající, úžasný překlad, malebný sloh. Suchý, jadrný jazyk a mokrý humor:
"My oba víme, jak se chovat. My byli i v restauraci." "Jel po dvou, místy po třech kolech, více kol ale nepoužil." "Sousedi dělaj randál. Dobře, hned jim mrsknu antizvukovou vlnou po rypáku."
Připomněla mi trochu jednu italskou tragikomedii: https://www.databazeknih.cz/knihy/tajemstvi-santa-vittorie-40502
Krásný, humorný a laskavý román o dvou dědouškách, kteří se nenechají nikým a ničím rušit, vaří zelnici a popíjejí své milované víno. Vzpomínají na staré dobré časy a jednoho dne se jim obrátí život naruby, když k jednomu z nich začne lítat ufon a začíná ten pravý binec, sranda a kupa nedorozumění. Krásný je i film s panem Funesem.
Toto je presne kniha z kategórie "Krásna literatúra". Nádherné čítanie, bez gýča a pátosu, s jemným sarkazmom, o sile priateľstva. Pokrok a peniaze sú ničím v konfrontácii s vekom, smrťou a odpustením. Dvaja starí kamaráti vlastnou jednoduchou optikou pomáhajú čitateľovi rozpoznať, čo je v živote dôležité. Nie je to však napísané mravokárne, skôr poeticky a láskavo, ako staré české knihy a filmy. Navyše, kniha je podaná veľmi vtipne a napriek tomu, že humor je častokrát jednoduchý, nie je nikdy fekálny. Tomu hovorím umenie. Klobúk dole aj pred famóznym českým prekladom, každé slovo je presne také, aké má byť, a na správnom mieste. Zostáva mi už len dúfať, že niekedy takú pravú zelňačku aj ochutnám :-)
Ani po tolika letech není třeba přiostřit, přisolit, poupravit Zelňačku. Tahle klasika Reného Falleta, má v sobě naprosto vše. Delikátní množství osobitého - kousavého humoru, cynismu, sarkasmu, ironie, nádechu nostalgie a progrese...
Moc hezká knížka, téměř až pábitelská..., s nádherně sofistikovaným, českým překladem.
Dokresleno - umocněno, s nezaměnitelnými ilustracemi Vladimíra Renčína, které zde vnímám jako trefný bonus...
Líbezná knížka, která umí podnítit fantazii a chuť k jídlu či pití. Současně pohladí po duši.
Neznámá "klasika" francouzské literatury. Humorný svazek potěší a pobaví a dostanete při jeho čtení chuť na jednu moc dobrou polévku... A jen tak mimochodem byl skvěle zfilmován Girauldem.
(SPOILER) Zvláštní a místy až absurdní kniha, u které jsem se nenudila. Zaujaly mě zejména pasáže o "nové" Francině. Nabízely se otázky: "Jak by asi vypadal můj život, kdybych se ocitla ve svém dvacetiletém já? Udělala bych něco jinak"? Zajímavá byla také myšlenka, že ve stáří už balík peněz zas tak moc neznamená. Opravdové přátelství a domov (tam, kde se člověk cítí dobře) však má velkou cenu. Ilustrace, které kniha obsahuje, jsou pěkné, ale je škoda, že jsou všechny umístěny na jednom místě a nikoli u textu, kterému dávají vizuální podobu.
Taková kniha, když si chcete přečíst něco milého, ale Herriot vám tak nějak nestačí.
Poslouchala jsem rozhlasovou hru ,Somr,Kostka skvělá dvojka.Musím říct,že se mi líbilo více než film.
Očekávání jsem ohledně této knihy měla velká, ale splnila se mi jen částečně. Dokonce musím přiznat, že až do okamžiku, než se objevil Hmota, jsem uvažovala, že knihu odložím. Ale potom mne začala bavit, i když nějak zvlášť humorná snad ani nebyla. Zasmála jsem se pouze jednou, maximálně dvakrát. Ale za co musím autora pochválit, byla originalita příběhu, přestože bych za svou osobu dala přednost nějakému jinému závěru. To však není kritika, spíš jen poznámka na okraj ;-). Dávám tedy poctivé čtyři hvězdičky a doporučuji jako odpočinkovou četbu.
Poslouchala jsem jakousi velice povedenou rozhlasovou dramatizaci s hlasy pana Kostky, Somra a dalších a můžu do posledního písmenka podepsat Metlu i alef ☀️
V audiopodobě je to něco jako divadelní představení na dovolenkovou deku se zavřenýma očima!!
Jsou tam zvuky slepic i slepice z Československa a jiné lahůdky a nemá to chybku!!!
Ano variace na Bouvard a Pécuchet. A myslím, že to, co jsem poslouchala bylo skoro lepší než film.
Ale taky ho časem pro srovnání zkusím.
Díky všem předchozím za skvělý tip. Nebylo to rozhodně zcela bezduché ❤️
CvB díky za recept!!
Na chmury vřele doporučuji obojí. Polévku i audio.
Svéráz francouzského venkova. Dva penzisté jsou odhodláni žít si po svém, pokroku a veškerým změnám navzdory, přičemž to podstatné, co ke své existenci potřebují, je dostatek “ochtlíků”. Celé dny v dřevákách, popíjet vínečko, kafrat o všem možném i nemožném, zaprdět si serenádu pod hvězdami a občas si uvařit nějakou baštu - takové fazole nebo zelí dokáží jejich “hudbu” nechat rezonovat vesmírem. Okolím skrz prsty vnímaná pohoda.
Nečetla jsem anotaci a nebyla si úplně jistá, do čeho se to vlastně pouštím. První kapitola byla postesknutím nad starými dobrými časy, úsměvně napsaným, přesto mě neuchvátila. Když se s druhou kapitolou objevilo na scéně duo nasávajících fosilií, stále jsem si nebyla jistá, jestli mě tohle dílko dokáže oslovit. Potom přišla epizoda se ztečí senilního veterána z 1. světové na německé lufťáky a já se chvílemi řehtala nahlas, vzácný to u mne jev. Dokonce i ve vážnějších sebevražedných chvílích ze mě párkrát vylétlo pobavené zachrochtání. Ovšem většina textu způsobuje “jen” konstantně pozvednuté koutky úst.
“Zelňačka” je napsána s nádherně jemným sarkasmem, je plná barvitých obratů, jadrná, zemitě prostá a přitom až filozoficky moudrá, absurdní, lidská, s fraškovitě přestřeleným závěrem. A ten socialistický doslov, nudně rozebírající téma “humor” a zároveň odsuzující kapitalistickou společnost, to je taky slušná groteska (pouze pro masochisty).
Starší audioknihy mi obvykle nesedí, bývají poměrně nekvalitní a přednášené se strojeným patosem; Milan Neděla se naštěstí do příběhu, komických situací i jednotlivých postav krásně položil - možná bych se při čtení doma tolik nenasmála, jako při poslechu v práci. 80%
Zajímalo by mě, zda v této knize částečně nenašel inspiraci pro své “Kroniky Jakuba Vandrovce” polský autor Andrzej Pilipiuk.
Krásná kniha, popisující charaktery dvou francouzkých pensistů. Film byl také velmi povedený.
Příběh pojednává o dvou starých sousedech, kteří holdují dobrému vínu a posedávání na lavičce před domem. Do jejich zaběhlých životů však vstupuje mimozemšťan, který poznává Zemi a zvyky na ní. Zamiluje se do zelňačky, který mu jeden z dědů nabídne a je pro její stvoření udělat cokoliv, což dědkům posléze zamotá životy. Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a byla příjemným oddechovým poslechem se zamyšlením, jak nás ovlivňuje konzum společnosti a jak se zkrátka mění doba a hodnoty života.
Líbila se mi myšlenka s přivedením k životu zesnulé manželky a vrácení jako dvacetileté.
(SPOILER)
Tak trochu Bouvard a Pécuchet, tak trochu Zvonokosy.
Leitmotivem příběhu není, jak by se dalo čekat, zelná polévka, ani, jak je nejčastěji uváděno, návštěva mimozemské civilizace, i když obojí tady má svou nezastupitelnou roli. Kniha je především o přátelství dvou starých venkovanů a o době, jejímuž tempu přestávají stačit. A protože Glód a Kastle nechtějí měnit své letité zvyky ani svůj zaběhlý způsob života, nezbývá jim než opustit Zemi...
Ja som si pri knihe prijemne oddychol. Nepobozkany filmom, nevidel som ho v zivote, ale teraz som si ho pre porovnanie po knihe pozrel. Odporucam presnorit policky rodicov, antikvariaty, v knihe je toho o nieco viac, film musel prirodzene nieco povynechavat. Ku knihe. Kazda generacia riesi otazku odchadzajucich starych cias. Fallet to robi s humorom, spociatku som si myslel ze ten mimozemstan je tam az navyse. Francuzsky vidiek je prijemne miesto a dvaja svojsky dedkovia mi niekedy pripadali ako normalni nasi slovensky dedkovia... mierni alkoholinkovia, hoci u francuzov sa to neberie ako alkoholizmus. :) A oproti filmu najdete pri troche snahy aj ten recept na zenlacku. Neviem ci by mi chutila...nie som na zeleninku.
Zelňačka
Že by to byla kniha k popukání se říct nedá, ano párkrát jsem se usmál, ale to bylo asi tak vše. Příběh o dvou starcích, kdy každý z nich je každý den vylitý jako váza. Pár zajímavých myšlenek se tam našlo, ale že by to byla až taková pecka, to opravdu ne. Jediné co si z toho příběhu člověk odnese je, že přátelství je víc, než všechno bohatství světa. Ale 70% taky dobrých.