Země mnoha jmen

09.09.2024

Pokud se mluví o bratrech Čapkových, většinou se mluví o Karlovi. Ale málokdy o Josefovi. Přitom tahle hra předčí i některé Karlovo. Nedoceněné.

27.12.2020

Chtěla jsem rok 2020 zakončit něčím velkolepým. Něčím, co mě určitě zasáhne. Díky Městské knihovně v Praze a jejich digitalizaci literárních děl jsem se mohla seznámit trochu blíže s tvorbou Josefa Čapka. Divadelní hra Země mnoha jmen z roku 1923 mi vzala dech. Je to příběh o... no, vlastně o všem. Nadčasový, jak je u bratří Čapků zvykem. (Mimochodem, nejspíš bych nepoznala, jestli je dílo z pera Josefa nebo Karla.) O nové zemi, nových nadějích, nových vyhlídkách. O lidské povaze. O válce. O prozření. O tom, jak jedinec může využít dav. O tom, jak dav může podlehnout myšlence kohokoliv, je-li dobře prezentována. Hodně jsem v tom viděla paralely týkající se kolonizace Ameriky, zlatých horeček, první světové války, "současného" společenského dění... Líbilo se mi poselství, že můžeme náš současný svět proměnit v něco lepšího. Že je to v našich silách, že nemusíme hledat něco nového, nepolíbeného, nedotčeného. Připadá mi to jako dobrá paralela také do mezilidských vztahů, o nichž je ostatně ve hře také "řeč". Člověk své minulosti neuteče. A i když se snaží, nezmění ji a nejspíš ani sám sebe, bude-li se snažit potlačit ji. Myslím, že lepší knižní závěr roku 2020 jsem si nemohla přát.