Země žen
Vladimír Páral
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/109035/bmid_zeme-zen-6lc-109035.png
4
280
280
Kniha českého spisovatele Vladimíra Párala Země žen vychází v roce 1987. V kostce řečeno se jedná o antiutopistický román, který zachycuje mechanismus a rozpad nepřirozeného sociálního systému, kde jsou muži drženi v převýchovných táborech a za pomoci represivních prostředků policejního státu od základů tvrdě vedeni k lásce k domácím pracím a k úctě k ženám, kterým mají oddaně sloužit. 22-056-87... celý text
Přidat komentář
Vladimír Páral a sci-fi - to by byl skoro námět na diplomku. Co si budeme povídat, v tomhle románu autor tak trochu vykradl Sexmisi, skoro se divím, že se tu nad tím zatím nikdo nepozastavil. Naštěstí má Vladimír Páral dostatek vkusu a umělecké síly na to, aby na stejném půdorysu vystavěl svébytný příběh, takže zatímco Sexmise je alegorií (navíc komediální) především na život v tehdejším východním bloku, v Zemi žen najdeme alegorii skoro na vše, zmíněným socialismem počínaje a dnešními nátlakovými skupinkami samozvaných aktivistů, schopnými prosadit kdejakou zhovadilost, aniž by "rozumně myslící" většina byla schopna s tím cokoli udělat, konče. Že příběh nemá kloudnou, katarktickou pointu bych autorovi nevyčítal, ve skutečnosti jen málo Páralových románů je příběhy podle klasického schématu. Pro mě byl Páral vždycky mistrem charakteristik románových postav, a zůstal jím i v této knize.
pokusil jsem se číst příběh jako politickou alegorii - ne mužské/ženské, ale Východ/Západ
mám rád Páralův osobitý paralelismus a exaktní prvky
Knihu je potřeba rozdělit na dvě části. První část, která se táhne zhruba do poloviny knihy je ... fantastická. Skvělé, neotřelé a výbušné téma. Naprosto rozcupované pojetí rodiny a jejích tradičních hodnot je popsáno věrohodně a depresivně (což je účel a je to pecka). Páral se toho nebojí a ukazuje lidské chyby (a vady) v plné nahotě.
Pak ovšem přijde zhruba od poloviny knihy druhá část. A ze skvělého nápadu nezbyde nic. Jakoby Páral sám vlastně nevěděl, co si s tou skvěle rozehranou partií vlastně počít. Tak začal hrát "na jistotu" a celý děj scvrkl na milostné hašteření trojice Bolek-Renata-Zuzana. Naivní, často dětinské myšlenky a nevyzrálé touhy v duchu červené knihovny zajímavé téma doslova rozcupují. Náctiletí často hovoří jako šedesátníci, staří pardálové se chovají jak puberťáci (včetně mluvy což je trochu zmatečné). A propo všude samej kozel, to slovo autora doslova nadchlo je téměr na každé stránce, mně už za chvíli lezlo silně na nervy. Závěr knihy vlastně přišel tak nějak sám, aniž by se o to Páral snažil... a nepůsobí rovněž moc věrohodně. Nápad prostě přerostl napsanou knihu, úplně vidím ten potenciál na druhou část, kterou autor zahodil do koše. Možná to bylo dobou, možná si na to netroufl. Škoda.
Zdlouhavější čtení, ale dočetla jsem, i se zájmem jak to dopadne. Ale nečekala jsem že to vlastně nedopadne nijak, to mě zklamalo. Jeden odstavec navíc, který by to třeba víc nastínil, by nic nezkazil. A musím se přiznat, že docela dobrý sci-fi, ale jak ukazuje správně, někteří chlapi by si to stejně neuvědomili a ti co ano, ti si to uvědomí i v reálném světě :/
Ohromná politická utópia. Známe okolie, zvyklosti, slang - našincovi veľmi blízke. Autor dosiahol, že člobrďa vôbec nemá pocit, že číta nejaké sci-fi.
Po dlouhé době jsem sáhla po knize V. Párala a mohu napsat, že to byla skvělá volba. Obávala jsem se, že to bude až moc sci-fi, kterému neholduji, ale naštěstí to bylo jinak. Po před tím právě dočtené plytké knize od P. Hartla, tolik přeceňované, se zase dostavil čtenářský zážitek a radost z dobré knihy, která v člověku něco zanechá.
Mam rada Paralovky, ale zeme zen me az tak neuchvatila.. Jasne, opet plna sarkazmu, ironie, krutosti, lasky... Ale atk nejak to nebylo uplne ono. Zdlouhave popisy , obsahy prirucek OP a podobne pasaze jsem mela tendence preskakovat. roman o krutovlade zen, totalitnim rezimu, touze zit a touze milovat. Slunce nakonec zasviti pres mraky, Renata snad bude naveky stastna s Bolkem a jestli to nekdy zpustil nejaky E.T. z mimozemske civilizace, tak se jiste dobre pobavil, jak si lidstvo samo na sebe sije bic.
P.S. U Parala me bavi peavidelne popisovani opulentnich hostin ve stylu lahudek uplynulych let - lahudky typu ananaas v konzerve, tresne, rakvicky se slehackou, pecenekure, sladke bile vino, bifteky, slane mandle, uherak...jen ctu a pali me zaha ;)
Toto bylo moje první setkání s panem Párelem a získal si mě okamžitě. Body sice dostal i muž, který mi Zemi žen doporučil, ale jemu to nebylo nic platné a naše cesty se stejně rozešly. S autorem se však rozejít nechci, protože za tento originální, vtipný příběh mu bude navždy patřit můj vděk a dík.
Tahle knížka, ač na vážné téma, mě velmi pobavila a potěšila. Pan Páral opět velmi svérázně a vtipně vylíčil, jak by to vypadalo, kdybychom se my ženy konečně osvobodily od označení "slabší pohlaví" a ukázaly chlapům, co dokážeme, když nás dostatečně namíchnou. Kniha nás zároveň nutí se zamyslet nad tím, proč je nutná rovnováha ve všem na této planetě a proč by jeden druh či pohlaví nikdy nemělo mít navrch.
Spolu s Generálním zázrakem, Milenci a vrahy, Profesionální ženou a Pokušením A-ZZ moje oblíbená kniha od Párala. Tak trochu sci-fi, ale stojí za zamyšlení.
Knihu jsem četla už hodně dávno - cca před čtvrtstoletím. A líbila se mi. Líbila se mi víc než jiné knihy Vladimíra Párala. Určitě zajímavá, bavila mě.
Takhle nějak by třeba mohla vypadat budoucnost lidí, ... když hlavním faktorem pohánějícím naší společnost zůstane - touha po moci. Systém, který byl v Zemi žen zaveden vychází z nevážení si jeden druhého, z toho že hlavním cílem je uspokojit svoje vlastní potřeby - bez ohledu na kohokoliv (vč. vlastní rodiny) ... a tak se mohl z takového "nepochopitelného" systému ... vyvinout systém ještě nepochopitelnější (totalitní a lidsky bestiální).
Pan Páral umí psát příběhy ... o hledání pravdy a o naději, ... o tom, že by to mohla být lidská potřeba lásky, která by nám dala šanci :-).
Byla to asi moje první knížka, kterou jsem bez problémů přečetla. Četla jsem ji už dávno, ale stále si ten příběh pamatuji. Nutilo mě to zamýšlet se nad naší společností a opravdu jsem soucítila s muži.
Tato kniha mne naprosto strhla. Je toho tolik co nám (mužům i ženám) má říct, že to ani nelze popsat strohým komentářem.
Ze začátku knihy jsem napřed vůbec nechápala o co jde, ale po přečtení první kapitoly, jsem se tak vžila do celého děje, že mě nakonec bylo líto že jsem ji dočetla. Super kniha, určitě doporučuji - hlavně ženám :-)
Tak tuto knihu jsem četla před čtvrtstoletím a musím přiznat, že z Páralových knih mě oslovila asi nejvíc. Je pravda, že do mnoha knih z té doby mám dnes problém se opět začíst. Ale "Země žen" se čte pořád stejně dobře.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie alternativní historie ženy česká literatura parodie rományAutorovy další knížky
| 1990 |  Milenci a vrazi |
| 1978 |  Mladý muž & bílá velryba |
| 1988 | Země žen |
| 1967 | Soukromá vichřice |
| 1982 | Romeo & Julie 2300 |
Dalších z Páralových knih s tématikou sci-fi (kromě Země žen ještě Válka s mnohozvířetem, Romeo & Julie 2300 a Pokušení A-ZZ). I když ono je vlastně jedno, jestli se jeho příběhy odehrávají v budoucnosti nebo v současnosti. V popředí vždycky stojí vztah mezi mužem a ženou, který má prostě tisíce podob a je nevyčerpatelnou studnicí nových a nových zápletek. V tomto případě popustil autor uzdu své fantazie zcela v sexmisovském stylu a vykreslil postapokalyptický svět ženské nadvlády a útlaku mužů. Že takové uspořádání nutně přivede samo sebe do zkázy, není asi nic překvapivého. Takže kdo má rád Páralův styl psaní a baví ho nadsázka, nebude se nudit.