Země zmaru
Daniel Gris
KONEC SVĚTA BYL TEPRVE ZAČÁTEK… Když Keisuke Endo v nečekaném výbuchu násilí v jednom nejvyšších tokijských mrakodrapů brutálně zavraždí šestnáct svých obchodních partnerů, o viru ještě nikdo neví. Za pacienta nula ho média označí až s odstupem. A to už je pro všechny pozdě. Pandemie CCR se v krátké době rozšíří po celé planetě – a uvrhne ji do chaosu. Jak se můžete bránit něčemu, co ve vašem mozku spouští nepředvídatelné reakce, klidně i proti vašim nejbližším? V Česku se z prezidenta přezdívaného Generál stává diktátor, který se snaží udržet zbytky státu ve funkčním stavu. I za cenu dalších životů. Nezjištěný počet lidí se tak ocitá v děsivém vězení, aniž by tušili proč a jestli se ještě někdy dostanou na svobodu. Mezi nimi je i zdánlivě obyčejný mladík, který rychle pochopí, že za mřížemi platí pouze právo silnějšího. Jestli chce v novém světě přežít, musí zapomenout na vše, čeho se dosud úpěnlivě držel. Včetně toho, co dělá člověka člověkem. ___ Brutální postapo, které dá vzpomenout na to nejlepší z McCarthyho Cesty a Mathesonova Já, legenda.... celý text
Přidat komentář
4,5*/5*, něco mi tam chybělo, ale četlo se moc dobře. I když to není kniha, kde by byla nekončící akce či třeskutý humor, přesto se mi líbila doufám, že co nevidět bude pokračování
Ke knížce mě přivedla souhra náhod, v posledních letech se na mě totiž valilo tolik postapo věcí, že už mě téma nelákalo. No - nakonec jsem rád, že jsem do toho šel. Je to velice dobře napsáno!
Mohlo by se zdát, že si autor úspěšných kriminálek střihl jen další příběh z vězeňského prostředí, ale tady je potřeba vzpomenout si že se Země zmaru odehrává pět let po vypuknutí pandemie, která převrátila svět naruby. Ale i to tady bylo v nesčíslných obměnách mnohokrát. Čím se tedy autor rozhodl zaujmout čtenářovu pozornost? Máme tu tři dějové linie, v první sledujeme výše zmíněného hrdinu, jeho snahu zorientovat se a přežít v násilím prodchnutém světě, jímž cela, v níž se z jemu neznámých příčin ocitl, bezesporu je. V druhé se prostřednictvím hrdinových vzpomínek seznamujeme s tím, jak nástup pandemie CCR prožíval on a jeho rodina. A ve třetí nás autor postupně seznámí s tím, co k pandemii vedlo a především jak probíhala její eskalace v globálním měřítku. Tyto tři dějové linie splétá v organický celek a to nejen pomocí dialogů či výše zmíněných hrdinových vzpomínek, ale především jejich pravidelným střídáním. Přičemž každou kapitolu ukončí v tom nejnapínavějším. Tím nutí čtenáře otáčet stránku za stránkou, dokud se slzami z nevyspání dočtenou knihu nezavře. Reálie, které všichni známe, zasazení do nebezpečně blízké budoucnosti a ničím nepřikrášlená sonda do naší společnosti, to je to, co ze Země zmaru dělá jeden z nejvíce znepokojujících postapo příběhů od Neffova románu Tma. Fanoušci Larse asi budou překvapeni, do jakých vod jejich oblíbený autor s takovou vervou vplul. Nám ostatním nezbývá než doufat, že se Daniel Gris do světa rozvráceného pandemií CRR brzy vrátí, protože spousta otázek zůstala nezodpovězena a závěr knihy zůstal otevřený, stejně jako rána, která se nedokáže zacelit.
Je tu nová pandemie. Autor popisuje drastické poměry ve vězení pro nakažené. Nedostatek vody, jídla a přeplněné cely, kde živoří muži i ženy společně. Nejsilnější vězni terorizují ostatní a ostraha není o nic lepší. V závěru knihy dochází ke vzpouře a část vězňů prchá. Depresivní příběh, který nemá s Larsem nic společného. Dane, zmaru už bylo dost, přidej radši dalšího Larse.
Autorovy další knížky
2018 | Říkají mi Lars |
2019 | Lars láme kosti |
2020 | Lars útočí |
2021 | Lars pod palbou |
2022 | Lars mele maso |
Séria Lars od Daniela Grisa patrí k mojim obľúbeným, a preto som sa tešil na jeho postapo.
Plusy:
- druhá polovica knihy sa číta jedným dychom
- zasadenie do reálneho sveta sveta vrátane reálnych postáv a udalostí je často vedome vtipné
- technicky knihe nie je veľmi čo vytknúť, vidieť, že Gris je vypísaný autor
Mínusy:
- ide evidentne o prvý diel pripravovanej dlhočiznej série, kde nám autor len predstaví svet a postavy. Príbeh len vykopáva a končí v najlepšom.
- Prvá polovica mi prišla otravná
- CCR ako koncept mi prišiel ťažko uveriteľný