Žena roku 1900
Helena Šmahelová
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/201519/zena-roku-1900-h9Y-201519.jpg
5
139
139
Později se vypracuje na švadlenu a její krása a elegance je trnem v oku obyvatelům města, kteří ji nemohou zapomenout nemanželský původ. Prostřednictvím sňatku se slabošským mlynářským synkem se snaží vyjít ze své samoty a najít své místo mezi lidmi. Až do konce života jí zůstává jedinou jistotou práce.... celý text
Přidat komentář
Krásná, chudá, nemanželská... To by mohlo znít jako téma pro červenou knihovnu. Ale není. Nadanou švadlenu Růženu zavedla touha po osamostatnění, velké lásce a kráse na těžkou životní cestu. Postupně jí ubývá sil i zdraví, ale i ona dokáže najít to, co hledá. I když ne netrvalo.
Krásná kniha. Komu se líbil třeba Druhý život Marýny G. nebo Kamenný řád, mohl by tu najít další z příběhů o silných ženách.
Zdánlivě nenápadný příběh, pod povrchem ale narvaný příběhy, osudy a symboly doby. Nenápadně vypráví o mizerném postavení žen na přelomu 19. a 20. století, o prokletí chudoby i o tehdejší společnosti uzavřené do bigotních pravidel a příkazů. To vše ukázáno prostřednictvím příběhu jednoho zdánlivě banálního života. Šmahelová má styl, její věty plné emocí mohou některé čtenáře dráždit a nedivím se, že oslovuje spíše ženy. Autorka se nebojí použít ani vyhrocené emoce, ale bravurně je uzavírá do přesně tesané formy a román tak drží pohromadě od začátku do konce. Mrzí mě, že jen kvůli tématu /žena a její život/ je román automaticky řazen do ´ženské literatury´, čímž v očích většinového čtenáře automaticky ztrácí na hodnotě. Je to nespravedlivé hodnocení, protože tento román patří rozhodně mezi ty lepší.
Tuto knihu jsem dostala k vánocům, když mi bylo 17. Vzpomínám si, že se mi tenkrát líbila. Dnes jsem s k ní opět vrátila, a to už jsem babička. Opět mě kniha zasáhla. Tentokrát jsem intezivně vnímala vztah matka a dcera.
Krásná kniha. Snad si ji ještě jednou přečtu ........ :-)
Už jako malá jsem měla ráda knihy pro dívky od Heleny Šmahelové, ale "Žena roku 1900" se stala mojí nej... knihou nejen od této autorky. Přestože všechno už tu bylo napsáno, musím za sebe dodat: moje nejvíckrát čtená kniha, moje nejlepší odreagování, když mi není dobře, a Růžena-moje nejmilejší a nejopravdovější hrdinka.
(pro 5219- Opakovaně jsem četla, že tento román je inspirovaný deníkovými zápisky autorčiny matky. Dále jsem zjistila, že by místopisné údaje v knize měly odpovídat Chrudimi-ačkoliv nikde není název města zmíněn- kde po smrti obou rodičů Šmahelová žila u své babičky. Takže se mi nabízí inspirace babiččiným osudem... )
Když jsem si knihu v knihovně vybrala a doma prolistovala, spráskla jsem ruce a vynadala si. Tolik hustě popsaných stránek, kdy to přečtu s dvěma dětmi za zády... A moc se mi do knihy nechtělo. Nakonec mě dohnala výpůjční lhůta a já se začetla. A četla jsem při míchání omáčky, než mi dopere pračka, místo mytí oken... V knize není stránka, která by nebyla poutavá a tak napínavá a živá. Normálně to nedělávám, ale tady mi bylo hrdinky tak líto, že jsem si nalistovala poslední stránky dopředu, jak to dopadne a napětí knihy to neubralo. Jen si myslím, že Růžena mohla se svým osudem něco udělat, ne jenom sedět s rukama v klíně, ale možná se mýlím, tuto dobu jsem nezažila, tak si jen domýšlím. Nemyslím válku, tam se asi toho moc vylepšit nedá, ale tu dobu předtím.
A ještě mě během čtení napadla věta, kterou kdysi pronesl můj dědeček, dávno: Kdo sa narodil pod lavkú, ten pod lavkú zostane.
Zajímavý příběh o ženě,která se protlouká prací. Kniha je velmi dobře propracovaná.
Kniha je sice zasazena do své doby, tedy před sto lety, nicméně na akutálnosti jí ani těch sto let příliš neubralo.
Je to opravdu velmi působivě napsaná kniha, ztotožňuji se s názorem, že čtenář má prakticky celou dobu pocit, že je vtažen do děje, že prožívá celý životní příběh spolu s Růženou. Tak těžký život, tolik zklamání, smůly, tolik pohřbených nadějí... Přitom v dnešní době by z ní zcela jistě byla úspěšná módní návrhářka, ať už by měla jakýkoliv původ...Též jsem se pokoušela najít, kde se jednotlivé etapy jejího životního příběhu odehrávaly. Pokud jste někdo něco zajímavého v tomto směru vypátrali, napište, velmi by mě to zajímalo. A taky by mě zajímalo, v jakém vztahu byla autorka k osobě, jejíž zápisky jí posloužily jako předloha.
Za takto mistrně napsanou knihu před paní Šmahelovou smekám....
Knížka se mi moc líbila, byla to první od této autorky. Líbila se mi syrovost psaní, ale přitom racionální, klidný výklad. Trošku mě mrzelo, že hlavní hrdinka byla vybrána jako nepracující, ale přitom ani ne v domácnosti, že celý život (kromě krátké kariéry šití) nic pořádně nedělala (tak nějak pozorovala okolí a život zvenku), ačkoliv bylo v té době běžné, že ženy zůstávaly v domácnosti, tak ona nebyla hospodyní s povinnostmi, ale spíš taková bez využití. To mi přišlo, že rozhodně není typické pro ženu z této doby. Nebyla bohatá, aby si mohla dovolit služebnictvo a zároveň nepracovala... Jinak kniha bezva, čtivá :-) Doporučuji
knihy od paní Šmahelové jsem četla jako malá holka , ale tuhle jsem dostala k 15 narozeninám a mám ji do dnes. Moc hezky se čte a když je mi někdy hodně zle, vzpomenu si na hlavní představitelku a hned si řeknu, že zas tak zle mi není....
Taktéž má nejoblíbenější kniha. Vím, co je to žít s alkoholikem, který jen slibuje a není ničeho schopen, natož se postarat o rodinu, takže jsem s Růženou stoprocentně soucítila. Bylo mi dost líto, že nezůstala svobodnou, či že se jí nepodařilo prchnout s Pavlem. Kniha je krásným a čistým náhledem do bývalé doby; nadchla mě i jako příznivkyni secesní módy.
Asi nikdy jsem ještě nečetla knihu, která by byla tak "skutečná". Která by tak dýchala živostí, až bych měla dojem, že hlavní postava sedí vedlě mě a vypráví svůj osud přímo mně. Přiznám se, že mi po každé stránce ukápla slza. Ač měla Růžena přetěžký život, její příběh je pro mě nejlepší knihou, kterou jsem kdy četla.
Krásný, prostě krásný. Pohled na dobu přelomu století očima "parchanta Růženy", předurčené k životu na okraji společnosti, ze kterého se snaží vymanit, ale nic naplat, každý má svoje místo - chudá jsi, chudá zemřeš - a ještě ti to pořádně osladí špatné životní rozhodnutí. Epos smutku a bezmoci, malých radostí a velkých zklamání, který tak nějak okrajově míjí rozpad Rakousko-Uherska, válka a vznik republiky - knížka tak uvěřitelná, obyčejná a právě tím tak krásná a čtivá! Držel jsem ti hrozně palce, Růži, a moc jsem chtěl, aby k tobě byla paní Šmahelová hodnější - ale nakonec jsem rád, že to neudělala. Půl hvězdičky navíc za propracované postavy! A druhou půlku za to, že jsem četl a četl a četl a nehodlal nikdy přestat :)
Báječná kniha kterou člověk nejen čte, ale spíše rovnou žije. Od začátku až do konce jsem byla lapena dokonalým psychologickým stylem, který Šmahelová opravdu ovládá a je těžké se od knížky urvat. Příběh je hutný, životní osud bohatý ale nesnadný. Nakonec jsem se neubránila slzám, nejen pro smutný konec, ale protože se mi rovnou po knize začíná stýskat.
Moje srdcovka již z mládí. Nejúžasnější kniha ke které jsem se vrátila již mnohokrát a vždy najdu něco nového, dosud neobjeveného. Kniha, která se dá přečíst jedním dechem a vtáhne do děje. Mám pocit, jako bych s hlavní hrdinkou prožila její krátký život.
Moje srdcová záležitost ještě z dětství....i když jsem se k ní vrátila později,líbila se mi !!!
Velmi čtivá kniha, žádná "plytkost" má děj, nemohla jsem se odtrhnout,doporučuji číst jen pokud je dost času.))) O Paní Heleně Šmahelové se dnes už moc nemluví,napsala spoustu i dětských knížek prostě pro mě "paní spisovatelka"
Kniha je moc pěkná, mám ráda příběhy z těchto dob. Člověk může srovnávat tuto dobu s tou minulou, a přesto přes mnoho rozdílností, je hodně věcí stále stejných. Kniha mě chytla za srdce, doporučuji k přečtení.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) ženy přelom 19. a 20. století osudy lidí chudoba, bída postavení ženy ve společnostiAutorovy další knížky
| 1959 |  Velké trápení |
| 1984 | Stíny mých otců |
| 1979 | Žena roku 1900 |
| 1964 | Dobrá mysl |
| 1985 | Stopy mých otců |
Tak smutný, tak bolestný, tak živý. .. Nádherný román. Doporučuji.