Žena z kajuty č. 10
Ruth Ware (p)
Novinářka Lo Blacklocková, která píše do cestovatelských časopisů, právě dostala životní šanci: má se spolu s hrstkou cestujících z vyšší společnosti účastnit luxusní okružní plavby po norských fjordech. Soukromá jachta Polární záře se právě vydává na svou panenskou plavbu – obloha je modrá, moře klidné a hosté dobře naladěni. Noblesní kajuty, večeře ve velkém stylu, elegantní konverzace… Pohádka se však zvrhne v noční můru: Lo v polotmě zahlédne, jak někdo srazil z paluby do moře jakousi ženu. Lo je jediná, kdo incident viděl, a nikdo jí nevěří – vždyť nikdo z hostů nechybí! Lo se zoufale snaží zjistit, co se stalo, ale loď pluje dál, jako by o nic nešlo. Jenže něco je tu špatně, skrznaskrz špatně… Důmyslně vystavěný román, který připomíná vrcholná díla Agathy Christie, je plný překvapivých zvratů a mrazivých odhalení.... celý text
Literatura světová Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2017 , LedaOriginální název:
The Woman in Cabin 10, 2016
více info...
Přidat komentář
První polovina byla celkem nezáživná, ale jakmile se začne něco dít, je to celkem fajn. Závěr je dobře vymyšlený, takže nakonec celkem spokojenost. :)
Kniha se dobře četla, nenáročná oddychovka. Hlavní hrdinka jak již bylo zmiňováno, nesympatická, chovala se nelogicky jak slon v porcelánu...Začátek příběhu postrádal logiku,když neměl s dějem žádnou souvislost a konec taky přitažený za vlasy.Ale i tak mě kniha bavila a byla jsem zvědavá jak to dopadne.
(SPOILER) No ze začátku se nedalo ubránit dojmu, že někdo četl Smrt na Nilu, než se pustil do psaní :-D Četlo se to rychle a dobře. Navzdory tomu, že problém ze začátku knihy nebyl dořešen ani nijak zakomponován hloub do příběhu. Což trochu zamrzelo na konci knihy.To je asi jeden z mnoha záseků. Proč ji vlastně věznily jsem nepochopila, logicky mi přišlo se Lo hned zbavit a Richard na to rozhodně měl. ... Shrnuto : na dovolenou super, ale asi tak za 14 dní, možná i dřív už tu knihu budu mít z hlavy pryč .
(SPOILER) Uf. Přečteno. Teda. Hlavní hrdinka k pohledání. Zařazuju do výzvy - hlavní postava je alkoholik. Začátek knihy - vloupání - WTF?! Zcela nesmyslné, zcela nepochopitelné a v závěru nevyřešeno. Hlavní hrdinka, jejíž jméno jsem zapomněla, se chystá na plavbu jako náhradnice za rodící kolegyni. V tuhle chvíli mi to připadalo jako - znáte ten pocit, když se vám zdá, že jako nevěsta nestihnete vlastní svatbu? Nebo že někam cestujete a všechno vám ujede? No... Ani se nedivím, že hlavní hrdinka konzumuje společně ibuprofen, paracetamol a antidepresiva douškem alkoholického drinku. Její slova "zdálo se mi, že mi mozek vypovídá službu" mě napadala celou dobu. Výraz "štípl se do kobylky nosu" jsem ještě nikdy neslyšela (a to už mám - bych řekla - celkem načteno). A on vlastně i ten překlad trochu váznul. Nezdá se mi v pořádku tvrdit "Je přece úplně fuk, že tyhle prášky beru spoustu let - a taky na ně udatně chlastám." Autorka se nesnažila podat příběh, že by se to mělo nějak řešit. Slovo "stroze" mě taky pobavilo. Byla strohá, kde se dalo. Hm, nevím, jak knihu uchopit - chvíli thriller, chvíli ženský román, pak najednou horor, detektivka hrající si na ty dle Agathy Christie, akčňárna ... A ten konec? Co to jako bylo? Uuuuuuuch. To bylo tak ... zvláštně namícháno. Na konci se hrdinka zbavila závislosti na prášcích i alkoholu, neřešila kočku nebo co to vlastně chovala, a bylo jí jedno, že opustí svou rodinu, kterou tolik miluje, ale o které tam nebyla zmínka. Místo toho prozře a stěhuje se do Njújorku.
Mám rád normální lidi. Nemusím mistry světa v čemkoli a podobný vztah mám i k lůzrům. Ty první neglorifikuji, ty druhé nelituji. Ale když už to tak srovnávám, ty úspěšné mám přece jen raději. Z toho musí být jasné, že v této knize jsem hlavní hrdince fandit nemohl. Prostě jsem m to s ní jen vydržel až do konce, abych zjistil, jestli nečtu jen moderní mořskou verzi Vraždy v Orient Expresu...
Prvni půlka roztažená a vyplněná Lo sračkami, těžší orientace ve jménech a postavách, zbytek lepší, ale pachuť z první půlky to nepřebilo. Řekl bych, že výsledný dojem Ženy z kabiny je dosti podobný Dívce z vlaku a je jisté, že k případné Slečně z autobusu nebo Babce z letadla mě nikdo nedonutí...
Komentář zcela v souladu s mými dojmy napsala kackahracka, pokusím se však překonat mentální lenoru a shrnout to nějak po svém. Psychicky labilní žurnalistka s nezdravou náklonností k alkoholu natrefí na palubě výletní jachty na záhadu zavánějící vraždou. Z nějakého záhadného důvodu (vždyť kdo by pochyboval o smyslech hysterické notoričky) nedokáže získat důvěru posádky ani spolucestujících, klade otázky, pátrá, chová se jako čůza a vůbec dělá vše pro to, abych dychtivě vyhlížela moment, kdy tahle extrémně nesympatická hlavní hrdinka poslouží coby potrava libovolné mořské fauně.
První polovina poněkud zdlouhavá, s trochou deduktivních schopností lze velmi brzy odhadnout kdo, jak a proč, neměla jsem komu držet palce, zkrátka průměrná detektivka v relativně neotřelém prostředí. Ještě dám autorce šanci. 55%
S ťažkosťami som knihu dočítala. Téma knihy bola super, ale to spracovanie ma nedostalo. Hlavná hrdinka Lo mi bola nesympatická, nechápala som jej počínanie. Veľakrát sa kniha zaoberala nezmyslami, ktoré mi vôbec nepomohli hrdinku pochopiť. Škoda dobrého námetu.
Mně ta kniha nepřišla vůbec špatná. Zajímavý námět, dobře napsaná...a že ten konec byl trochu přitažený za vlasy? Rozhodně to mohlo dopadnout hůř. Takže...možná, že si ještě najdu nějakou knížku od této autorky...
Bylo to moje druhé setkání s touto autorkou a obávám se, že bylo poslední. Nebo alespoň na hoooodně dlouhou dobu poslední.
Mnoho se zde mluví, pije, berou prášky, o každé hlouposti hrdinka sáhodlouze "uvažuje" a hlavně a především pořád blinká. Je to nudné a předvídatelné. I když nevím, jestli právě ono věčné blinkání a další "perly" nemá spíš na svědomí opravdu nemožný překlad. Mimochodem netuším, kdo má tenhle překladatelský "skvost" na svědomí. Překladatel není uveden, tedy pokud se dobře dívám. Když to shrnu, tak opravdu jediné, co se mi na knize fakt líbí, je zajímavý obal.
Kniha se moc dobře četla. Velice originální nápad s netradičním prostředím výletní lodi. Závěr byl trochu moc přitažený za vlasy, ale celkově hodnotím kladně.
Pěkný výlet na soukromé lodi.
Ale nic není jen blyštivé, občas se ukáže i špinavý šrám.
Detektivka, která není postavena na brutalitě a potocích krve, ale svým zpracováním se řadí ke klasice v tomto žánru. Dobře se čte, obsahuje hodně dialogů a nechybí i dávka napětí.
Možná je to jen můj pocit, ale té "paniky" bylo u hlavní hrdinky zbytečně moc.
Mně se kniha líbila, nemohl jsem přestat číst. Je perfektně napsaná a zápletka se taky dala. Poslední star dávám za prostředí soukromé jachty. To fakt nemělo chybu! :)
Knihy Ruth Ware mají z mého pohledu jedno společné: jsou velice čtivé, takže se celý den těšíte, až zase budete moci číst, ale jejich konce jsou tak nějak nedotažené, nebo jim prostě něco chybí. Vždycky je to tak, že 95% knihy můžu hodnotit jako super a konec to trochu zkazí. I tak ale dávám plný počet, protože zápletka je vždy originální a vtáhne vás rychle do děje. Ještě mě napadá, že na autorčině stylu je znát, více než je tomu u jiných, že to píše žena. A 5 hvězd dávám i za originální prostředí.
Kniha sa mi páčila o niečo menej ako Pozvánie. Hlavna hrdinka bola maximálne nesympatická, čo mi dosť zťažilo čítanie. Príbeh bol zaujímavý ale bolo ťažké knihu dokončiť.
No tak já vám nevím. Možná by to ani nebylo tak špatné ale už mi začínají lézt na nervy tyto stále stejné postavy (pořád řeší že nemá pít ale v tu chvíli do sebe leje další sklenici, nemůže spát ale bez problému usne vždy když se to zrovna nehodí a o prášcích ani nemluvě). Nepřidalo k tomu i to že jsem knihu poslouchala jako audio a podání paní Postlerové (jako u více knih od ní) je dle mého názoru děsné. Paní čte jako by jí za 5 minut jel autobus a ona musela hrozně chvátat, nevíte kdy začíná a končí věta atd... Docela mě to mrzí jelikož Všude kolem černý les se mi docela líbila.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány pro ženy alkoholismus jachty thrillery pro ženy
Autorovy další knížky
2016 | Všude kolem černý les |
2017 | Žena z kajuty č. 10 |
2018 | Hra na lháře |
2019 | Smrt paní Westawayové |
2022 | Chata v horách |
Jako vždycky mě Ruth Ware baví. Už víckrát jsem si všimla, že je její styl psaní a postavy popisovány a kritizovány jako nesympatické, ale možná to je právě to, proč její knihy miluju. Jsou lidské, šedé, surové a chybující. Je pravda, že v knize byly stránky, které byly méně záživné, než jiné, ale i tak se mi příběh líbil, rozuzlení za mě skvělé, možná nejlepší ze všech 4, co jsem od ní zatím četla. Není to asi pro každého, ale já to mám prostě ráda.