Žena z kajuty č. 10
Ruth Ware (p)
Novinářka Lo Blacklocková, která píše do cestovatelských časopisů, právě dostala životní šanci: má se spolu s hrstkou cestujících z vyšší společnosti účastnit luxusní okružní plavby po norských fjordech. Soukromá jachta Polární záře se právě vydává na svou panenskou plavbu – obloha je modrá, moře klidné a hosté dobře naladěni. Noblesní kajuty, večeře ve velkém stylu, elegantní konverzace… Pohádka se však zvrhne v noční můru: Lo v polotmě zahlédne, jak někdo srazil z paluby do moře jakousi ženu. Lo je jediná, kdo incident viděl, a nikdo jí nevěří – vždyť nikdo z hostů nechybí! Lo se zoufale snaží zjistit, co se stalo, ale loď pluje dál, jako by o nic nešlo. Jenže něco je tu špatně, skrznaskrz špatně… Důmyslně vystavěný román, který připomíná vrcholná díla Agathy Christie, je plný překvapivých zvratů a mrazivých odhalení.... celý text
Literatura světová Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2017 , LedaOriginální název:
The Woman in Cabin 10, 2016
více info...
Přidat komentář
Bylo to jako se potápět s kruhem. Vůbec jsem se nemohla dostat do děje tak, abych se posadila na zadek. Na druhou stranu jsem se nenudila.
Kniha se mi líbila. Četla se lehce, nemusela jsem přemýšlet o předchozích událostech, ani o postavách. Bylo jasné kdo kam a ke komu patří. Samozřejmě až na ženu z kajuty č.10. Byl to pro mě takový oddych mezi thrillery.
Kniha ode mě získává parádní čtyři hvězdičky, tu jednu nechám schovanou za nedotažené osudy postav, za nedostatečnou nápaditost, a za to, že to na mě bylo přeci jen z většiny dost pomalé a místy vysloveně natahované. Ovšem přesto hodnotím Ženu z kajuty č. 10 jako jeden z nejlepších thrillerů letošního roku a jako počin, který si zaslouží pozornost širokého publika, protože dokáže zaujmout nejrůznější čtenáře - nejen thrillerové fajnšmekry nebo naopak žánrové nováčky.
Na tuto knihu jsem se moc těšila. Nemohu říct, že bych byla nějak hodně zklamaná, ale zároveň mne kniha neoslovila tak moc, jako autorčina předchozí kniha.
Asi největší problém jsem měla s hlavní postavou, které se dějí špatné věci, ale ona sama si moc nepomáhá svým chováním, aby působila důvěryhodně. Naopak se mi zdálo, že svoji důvěryhodnost sama podkopává. Místy na mne působila jako hysterka.
Každopádně tu jsou i věci, které mne na knize bavily. Jednak je to skvěle popsané prostředí lodi, které v člověku vyvolává tísnivé, skoro až klaustrofobní pocity. To je něco, co Ruth Ware rozhodně umí. Zároveň je tu výborně popsaná atmosféra vyvěrající z vědomí, že někdo z pasažérů či personálu lodi je nebezpečný zločinec, ale vy dlouho nevíte, kdo to je a komu naopak lze věřit. Skvělé, opravdu skvělé.
I přes některé výhrady jsem si knihu nakonec užila.
Asi jsem čekala od knihy trochu víc. Četla se dobře i díky docela velkým písmenům ale přišlo mi, že půlku knihy se nic neděje. Hlavní hrdinka Lo mi taky nebyla moc sympatická. Asi bych tuto knihu ke knihám Agathy Christie moc nepřirovnávala. Vracet se k ní určitě nebudu.
65 % - z anotace o zločinu na luxusní výletní lodi jsem byla docela natěšená, ale přestože je knížka docela čtivá a děj rychle a bez větších zádrhelů odsýpá, ve finále mě to zase až tak nenadchlo. Příběh je psán v ich formě, ale ani tak se toho o hlavní postavě zase tak moc nedozvíme kromě toho, že bez valného důvodu už léta podléhá záchvatům paniky a bere na to prášky. Jinak je to postava celkem bezbarvá a pro mě nebyla příliš zajímavá. Příběh na lodi nakonec skončil téměř dřív, než začal, ona je ta kniha sice na pohled tlustá, ale má asi jen 350 stran psaných velkým písmem, takže mnoho času na to, aby se čtenář seznámil se všemi postavami, tam není, a o pachateli se dozvídáme dřív, než má pátrání hlavní hrdinky čas někam gradovat a vyvinout více podezření proti ostatním na palubě. Což je škoda, protože taková malá uzavřená společnost kdesi na moři mohla být mnohem zajímavějším prostředím. Jenže Lo se často nechová příliš logicky, tudíž záhy ztratí k jakémukoli pátrání prostor a naopak se všechno dozví - a čtenář s ní, takže pak už se jen čeká na nezbytný konec. Ale na pár večerů v týdnu to bylo vcelku příjemné nenáročné počtení.
Opravdu čtivé, ale docela předvídatelné a konec nic moc. I tak dávám docela dost hvězdiček, protože já mám radši tyhle "poklidné" detektivky než krváky a opravdu jsem knížku hltala.
Jako oddechové čtení po severských detektivkách dobré,čtivé, ale rozhodně bych nepřirovnávala k Agatha Christie.
Nebylo to špatné, ale ze začátku mě to moc nebavilo, hlavní hrdinka mi byla nesympatická, přišlo mi to celé takové trochu přehnaně ukecané a hysterické. Ale nakonec jsem se docela začetla, závěr byl napínavý. Jako oddechová četba to účel splnilo.
Jako četlo se to lehce, je to čtivý, ale zdlouhavý a nudný. Vlastně se tam ani nic moc neděje, vše se točí okolo hysterické hlavní hrdinky a ve finále celá záplatka mi přišla spíš k smíchu. Tohle je spíš pro ty, co čtou detektivky sporadicky než kdo se tomuto žánru věnuje naplno.
Jak už tu bylo psáno - nuda. A přiznám se, že mě už ani nezajímala pointa, tak jsem posledních pár stran jen přelétla, abych věděla kdo a proč.
Takhle knížka rozhodně není pro ty, co čtou hodně a tenhle žánr mají načtený. A thriller je příliš silné označení pro zdlouhavé vyprávění hlavní hrdinky.
Ona už první kniha autorky Všude kolem černý les pro mě byla zklamáním a touhle se to nijak nezlepšilo.
Přes polovinu hrozná nuda. Klaustrofobický monolog údajně psychicky trochu narušené hlavní hrdinky - motající se na soukromé jachtě po většinu příběhu, snad má navodit "záhadu zamčeného pokoje". Urychlený závěr se snaží vše napravit.
Žena z kajuty č. 10 je i přes svůj zdlouhavý začátek psána lehkým stylem, do kterého se snadno ponoříte, protože se čte prakticky úplně sama. Vše je tajemné a mlhavé a vy se spolu s Lo ocitáte na palubě lodi a doslova cítíte, jak se Polární záře houpe pod vašima nohama. Při autorčině popisu podpalubí si představujete malé, ač útulné kajuty, úzké chodbičky vedoucí až pod úroveň hladiny moře, které ještě více umocňují pocit stísněnosti. Do toho si představte, že se mezi vámi nachází vrah, před kterým není úniku, neboť jste na širém moři a přístav je v nedohlednu. Pátrali byste po tom, co se stalo nebo byste vzpomínku potlačili? Čtenáři vyvstává na mysl mnoho otázek, přičemž si představuje nejrůznější možné i nemožné scénáře, co se vlastně v noci stalo. I já jich měla hned několik, ale nakonec jsem byla vedle jak ta jedle. Asi sto stran před koncem se odhalí část pravdy, která mě upřímně zklamala. Rozpačitá jsem byla nejen ze samotného rozuzlení, ale i z toho, že ono rozuzlení přišlo tak brzy. Samotný závěr byl nejen předvídatelný, ale na můj vkus i celkem rychlý a sentimentální.
Výborný thriller. Ačkoliv je od začátku logické, kdo by měl být pachatelem, do poslední chvíle mě to nenapadlo.
Knihu jsem přečetla za víkend. Napínavá, propracovaná. Některé pasáže z zbetečně dlouhé, ale příběhu to neuškodilo. Závěr byl napínavý a pro mě překvapivý
Začátek knihy mně připadal nudný. Pak ale nabrala neočekávaně rychlý spád, ke konci už napětí houstlo a závěr mě vyloženě dostal. Jsem ráda, že jsem knihu po prvních asi 100 stránkách neodložila, protože stála za to. Jednu * uberu právě za ten začátek.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány pro ženy alkoholismus jachty thrillery pro ženy
Autorovy další knížky
2016 | Všude kolem černý les |
2017 | Žena z kajuty č. 10 |
2018 | Hra na lháře |
2019 | Smrt paní Westawayové |
2022 | Chata v horách |
Opět jsem se lekla nálepky Bestseller, ale nevím co si z knihy vzít nebo hlavně co si o příběhu myslet. Námět výborný, jenže zpočátku zklamání později nadšení vystřídalo opět zklamání. Nemohu říct o knize, že mě zvedla ze židle, ale celkový dojem docela dobrý. Začátek jsem se nudila dost moc táhlý, hrdinka mě přišla pomatená, ale později jsem se začetla, děj s prvky tajemna, napětí, bezmoci, včetně strachu z vraha, dodalo knize to pravé. Co se týče závěru, jako by autorka ufikla rozuzlení co nejdříve, to mě zase trochu zklamalo, předvídatelnost konce.