Ženy, které běhaly s vlky
Clarissa Pinkola Estés
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13315/bmid_zeny-ktere-behaly-s-vlky-Gl0-13315.jpg
4
388
388
Mýty a příběhy archetypů divokých žen V každé ženě žije mocná síla, naplněná zdravými instinkty, vášnivou tvořivostí a nesmrtelným poznáním. Je to archetyp Divošky, který představuje instinktivní povahu žen. Divoška je ale ohroženým druhem, neboť i když dary nespoutané přírody nám od narození patří, snaha společnosti zcivilizovat nás do strnulých rolí utlumila to hluboké a životodárné poselství našich vlastních duší. V knize Ženy, které běhaly s vlky se zabývá dr. Estés mýty, pohádkami a příběhy, z nichž mnohé pocházejí z její vlastní rodiny, s cílem pomoci ženám spojit se znovu s těmito divokými, zdravými a vizionářskými vlastnostmi této instinktivní povahy. V příbězích a komentářích v této pozoruhodné knize nalézáme, zkoumáme, milujeme a pochopíme Divošku a pojmeme ji do své hluboké duše jako něco kouzelného a léčivého. Je to obohacující a životodárná psychologie žen v tom nejopravdovějším smyslu, je to poznání duše. Tato kniha nám připomíná, že jsme stále nespoutanými a že obnovení této vitality nás samo o sobě postaví přímo do světa. Práce ukazuje čtenáři, jak úžasné je být odvážnou, starostlivou a jak je úžasné být ženou. Ten, kdo umí číst, by si měl tuto knihu přečíst.... celý text
Duchovní literatura Esoterika, astrologie, okultismus Mytologie
Vydáno: 1999 , Pragma , Knižní klubOriginální název:
Women Who Run With the Wolves, 1992
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla před mnoha lety. A příběhy se mi líbily moc. O dost méně pak překlad, který je důvodem proč ji znovu česky nepřečtu, protože už nemusím. Ale je to škoda pro ty příběhy. Něko tu níže píše o nezdravém feminismu? Každý vidíme co chceme. Mě to přišlo jako snaha o emancipaci bytosti z role ochočené moderní ženy do přirozenosti původní nezdomácnělé síly.
Přidávám se k Tamaře... Název a anotace působí tak zajímavě... a pak člověk začne číst předmluvu a už si říká, že zřejmě nepatří do "cílové skupiny" autorky. Některé příběhy jsou samozřejmě lehce stravitelné, takže pokud by člověk četl jen je, asi ho to nijak neodrovná :-) Mně to nějak zavání "nezdravou formou feminismu" - nevím, jak to napsat lépe.
Tak tohle jsem nedala,že začátku mě to docela bavilo ,ale pak mi přišlo,že se tam stále omílá stejné téma a dost mě to unavovalo,takže nedočteno a ani nehodnotím.
Knihu jsem četla téměř tři měsíce, což je na mě dlouhá doba. I tak ale musím říct, že pokud bych knihu nezpracovávala v rámci psychologie do své seminární práce, dopřála bych si času klidně dvakrát tolik. Autorka na mě opravdu silně zapůsobila, její slova mě často zasáhla. Několikrát jsem v textech našla sama sebe a zjistila jsem, že to se mi přeci dělo, ale neuměla jsem to pojmenovat. Musím ale zmínit, že je kniha bohatě protkaná odbornou terminologií, což nemusí být pro každého. Odborné termíny jsou ale vždy vysvětleny, nejedná se tedy o velkou překážku.
Knihu jsem četla více než dva roky.Byla silná,podnětná,nicméně ten jazyk a styl psaní mě vysloveně točil☺☺své si odnáším,ale znovu číst nebudu☺
Asi nejsem cílová skupina na tento typ literatury. Na můj vkus byla kniha moc dlouhá a ne moc dobře se mi četla, příběhy byly celkem čtivé, občas něco k zamyšlení, ale do čtení jsem se musela nutit a jsem ráda že už to mám za sebou.
Nehodnotím, protože jako muž nejsem žena, která běhá s vlky a tak nemohu chápat. Což se také stalo. Pro mě je pod nánose vědeckosti jen chaotický balast. Ale jak říkám, nejsem cílovka a nehodnotím.
„co je uvnitř, je také vně“
Začala jsem kratičkou exkurzí do starověkého antického Řecka, která jasně a srozumitelně vysvětluje tehdejší postoj k lidskému tělu a k duši (či mysli, jak kdo chce), staří Řekové totiž věřili v neoddělitelnou jednotu těla a ducha a dbali na vyvážený vztah mezi nimi „kalokaghatia“ … dosažení harmonie. Tělo totiž … „zaznamenává vše, co se kolem děje“, má „přesnou schopnost registrovat okamžitou reakci, hluboce cítit a tušit předem“.
V knížce Clarissy P. Estés je chápáno podobně, jako organismus, který hovoří mnoha jazyky ... „září z lásky, hoří vzrušením z přívalu poznání, chvěje se chladem nedůvěry, vibruje tlukotem srdce nad propastí, a zrovna tak s rostoucí nadějí“, a taky si všechno pamatuje … „jeho paměť je (totiž) uložená v pocitech“.
Naše tělo je totiž našim nástrojem poznání, neustále s námi „komunikuje“ a zprostředkovává nám zpětnou vazbu ...
„Při tvoření ženské oči září, jejich slova poskakují v melodii, jejich tváře hoří životem a i vlasy se lesknou čím dál více. Jsou vzrušeny nápadem, vyburcovány možnostmi, rozvášněny samotnou myšlenkou ....“
Clarissa P. Estés, Ph.D. posbírala mýty a báje a skrze ně se pokusila objasnit výsledky svých bádání - hledaní či pochopení životní síly ženy. Počátečním východiskem byla potřeba soukromého prostoru, prozkoumání možné příčiny ztráty vztahu k vlastnímu tělu a tím i zodpovědnosti za vlastní život a zdraví. Zjistila, že ženy jsou nuceny žít jako „maskovaná stvoření“ a tak plnit společenská očekávání. V reakci na takový „diktát společnosti“ pak Clarissa představuje koncept „divošky“ - takže, milí čtenáři a čtenářky, seznamte se s archetypem divoké ženy!
Knížka se svým vlastním způsobem vrací zpět k téhle staré otázce vztahu duše a těla a prozkoumává příčiny ztráty vztahu k vlastnímu tělu, s čímž zcela přirozeně souvisí, že řeč bude o přijetí odpovědnosti za vlastní život a zdraví.
A tak jsem taky příběh o archetypu ženy vnímala, jako příběh o učení se, jak vlastnímu tělu naslouchat!
Když bych tedy měla říct o čem tahle knížka je jen jedním jediným slovem, nejspíš bych odpověděla, že jejím tématem je psychosomatika, jejím cílem pak donutit čtenáře/čtenářky, víc přemýšlet o vztahu fyzického těla a rozpoložení mysli.
Víte třeba, že už i Platón považoval za chybu, když bylo léčeno tělo a přitom nebyla věnována pozornost duši? Anebo Hippokrates, ten byl přesvědčený, že naše pocity mohou ovládat naše orgány ... "srdce se ve zlosti stahuje, v radosti rozšiřuje".
Myšlenky v téhle knížce mi pak trochu připomínaly právě tuto tradici, která dává stejný důraz na fyzické i psychické.
Clarissino vyprávění tak vlastně z tohoto úhlu pohledu vůbec nebylo špatné, pohádky a mýty mi připomněly přiběh o ženě ...
... která je společností často tlačená do rolí, které ji nevyhovují …
A víte, že "pohádky a mýty zostřují náš pohled"? Přivádějí totiž zpět k životu staré, zapomenuté vzpomínky, nabízí alternativní vzory a inspiraci, která je v každé ženě :-).
... která pak uvolňuje uzdu své divoké přirozenosti …
Žena je totiž tvořivá, tajemná, intuitivní, mazaná i moudrá, a nebo, ještě trochu jinak, poetičtěji, řečeno, "žena je hlubina, již nedohlédneš dna", podle mě je tohle pěkná metafora ke Clarissině archetypální ženě, která, zas podle ní, je v každé ženě :-).
... a která chce žít přirozený život, "přijmout odpovědnost za své zdraví" – troufalost, která je v každé ženě :-).
A víte co je pro nás typické? uklidit stůl, oprostit se od nefunkčních vztahů, trvat na pravidlech, nerespektovat pravidla ... zastavit svět, anebo, obrátit list ...
"Ženy se ztrácejí a opět nalézají."
A víte co ještě? ... "když ženy něco znovu naleznou, když něco získají zpět ... už to nepustí" :-).
Škoda jen těch klišé (nejspíš použitých jako úlitba nálepce bestseller) … o genderových rozdílech, stokrát už slyšených všude kolem, feministických řečí o traumatech z bezpráví páchaných na ženách od dob, kdy byly považovány za čarodějnice, ve feministické literatuře často užívaných a tisíckrát opakovaných, apod.
Takže, abych to nějak shrnula, knížka mě svou formou nijak neurazila, ale ani nenadchla, 3* proto budou tak akorát.
A na závěr si dovolím jedno takové klišé :-) ...
"Myslím, že je neoddiskutovatelný rozdíl mezi prožíváním ženy a muže."
Tohle je kniha, kterou můžete číst až si o to vaše duše řekne. Chodila jsem kolem ní od doby, kdy u nás vyšla, věděla jsem, že je pro mě a, i když jsem ji koupila před rokem a otevřela, nebyla ta správná doba. Nyní jsem ji přečetla v průběhu pár měsíců a doslova ji hltám. Naprosto všechno dává hluboký smysl. Ale vím naprosto jistě, že před rokem nebo před pěti bych spoustu věcí nepochopila nebo z nepochopení dokonce zavrhla. Komentář, že autorka vydává své myšlenky za fakta... ó ano to tak lidé kteří k těm myšlenkám dospěli doktorandským studiem a následným ověřováním v praxi dělají a dělají tak zcela oprávněně a správně! Jestliže si vás jednou kniha našla dejte jí čas. A dejte ho také sobě, buďte k sobě laskavé, plačte, nebojte se všech změn, které kniha může způsobit... odstranit pouta někdy bolí, ale výsledkem je svoboda duše. Nechť vás divoška provází.
Knihu jsem v polovině odložila, fakt jsem na to neměla sílu. Příběhy, ze kterých vychází, jsou hezké, ale na ty si mohu přečíst knihu pohádek. Komentáře autorky mi pak přijdou rozvláčné, zbytečně dlouhé a hlavně místy docela zcestné. Nevím, jestli je vhodné své vlastní názory podávat jako faktické archetypální a psychologické výklady.
Zajímavé, jak jsou komentáře od ostatních čtenářů této knihy od sebe až dramaticky odlišné. Možné tedy je, že kniha opravdu může někomu dát podněty k zamyšlení. Doufám, že kniha si tyto čtenáře najde.
Knihu jsem nedočetla jelikož mě nijak nezaujala. Co se mi líbí je vysvětlení metafor a že každý ten příběh má skrytý smysl ale je to těžké čtení a občas i nezáživné.
Jsem na rozpacích, jak tuto knihu vlastně hodnotit...Některé myšlenky se mě dotýkaly více, některé méně, celkově jsem od knihy čekala nejspíš něco jiného. Chvílemi jsem se do čtení musela vyloženě nutit. Je to hlavně tím, že rozbor jednotlivých příběhů je zbytečně dlouhý, často se opakuje v podstatě to samé dokola, na autorce je znát, že je to psycholožka a že se rozebíráním věcí dopodrobna vyloženě baví. Navíc jsem někde měla pocit, že autorka dává až moc najevo, že její výklad je jediný správný a možný. Podle mě by knize prospělo, kdyby byla zestručněná a seškrtaná tak na polovinu. Nebo se musí číst opravdu hodně pomalu a po částech, ale já rok číst jednu knihu skutečně nechci...
Plno hlubokeho, kniha to ovsem nedava zadarmo. Cetla jsem uz nekolikrat a pokazde jsem objevila novou obohacujici rovinu napsanych myslenek.
Kniha, která se nedá číst najednou. Musela jsem ji prokládat jednodušší četbou. Do této knihy musí čtenář "dospět". Obsahuje spoustu zajímavých myšlenek a rad pro ženy a dívky..
*Pokračuj v činnostech, které udržují duši v pohybu a které dodávají křídla tobě i tvému umění a tvému duševnímu zdokonalování, ať se cítíš silná, nebo nikoli, ať jsi připravena, nebo ne.
Negativní komplexy budou odrazeny nebo transformovány a tvé sny tě povedou na posledním úseku tvé cesty, budeš-li trvat na svém jednou provždy a budeš-li říkat: Miluji svůj tvůrčí život víc než svou vlastní sklíčenost. Budeš-li trápit své děti, objeví se u tvých dveří někdo ze sociálního úřadu. Budeš-li ubližovat zvířatům, budeš potrestána. Neexistuje však duševní policie, která by zasáhla, když necháš hladovět svoji vlastní duši. Jsi na to sama. Jsi jediná, kdo hlídá duševní já a hrdinského anima. Je nezodpovědné zalévat je jednou za týden nebo za měsíc, nebo dokonce jednou za rok. Každý z nich má své vlastní rytmy. Potřebují tě a potřebují vodu tvého tvoření každý den.
*Utěšující fantazie tě zcela určitě zabije. Víš jistě, jaké jsou ty nebezpečné fantazie: Jednoho dne... Kdybych jenom měla... On se změní... Kdybych se jen naučila se hlídat... Až budu připravená... Až budu mít dost toho či onoho... Až děti dorostou... Až budu víc zajištěná... Až najdu někoho jiného... Jakmile...
Ďakujem za to, že táto kniha existuje. Nie všetky príbehy vo mne rovnako intenzívne rezonovali, ale tie, ktoré áno, mi priniesli mnoho múdrosti. Prišla ku mne v pravý čas.
Interpretace je velmi subjektivní záležitost, jež bez opory (např. v zákoně, historických událostech, …), je prakticky neomezená. A o tom přesně tato kniha je. Nejsem zastánce hledání souvislostí, jež z textu ani mezi řádky nevyplývají, ba ani nejsou naznačeny, protože v tom případě je možné dovozovat z textu prakticky cokoli, a tím se stává pohádka „zneužitelnou“, byť pro dobrou věc (dodání sebevědomí ženám).
Od knihy fakt nečekejte, že ji budete číst po 100 stránkách (ano, i já ji měla půjčenou z knihovny) denně. Někdy je poselství hodně kostrbaté, ve většině případů je příběh (chcete-li pohádka) na necelou stránku a výklad se vleče přes 20 stran a víc, přičemž se rozebírá tak nějak pořád dokola to samé (v rámci jedné podkapitoly), jen je to tak nějak „opsáno“ různými slovy, větami, čímž je kniha samozřejmě z hlediska počtu stran rozsáhlejší.
Abych knize jen nekřivdila, tak se mi líbí koncept (poselství prostřednictvím pohádek), který je, pokud se nemýlím (v té záplavě knih, co byly od doby vynálezu knihtisku /i před ním/ publikovány), vskutku ojedinělé a originální. Jistě naleznete pasáž textu, jež Vás osloví natolik, až si ji zapíšete a následně použijete jako citát (samozřejmě dle citačních norem!). Některé myšlenky stojí za to a věřím, že mladým, nezkušeným ženám (cca od 15 let do … /záleží na rozumové a mravní vyspělosti konkrétního jedince/) kniha může dobře posloužit. Na konci nabrala kniha takový spád, že jsem se rozhodla udělit čtyři hvězdičky. Ale i přes (negativní) výše uvedené zvažuji pořízení do domácí knihovny, protože s postupem času se budu na věci dívat jinak a třeba mi přijdou podnětné (v rámci životní etapy dané v době četby knihy) jiné příběhy, než nyní.
Štítky knihy
duchovno mytologie ženy duševní růst spiritualita rozvoj osobnosti, osobní rozvoj význam pohádek a mýtů typologie osobnosti
Ženy, které běhaly s vlky
Myslím, že by to měla být povinná četba pro ženy každého věku a v každé fázi jejich života.