Ženy z Bohnic
Edna Nová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489230/bmid_zeny-z-bohnic-psI-489230.jpg
3
302
302
Autorka strávila pět měsíců v léčebně v Bohnicích, kde si prošla elektrošokovou terapií, spolykala tunu léčiv a zažila nekonečno hodin psycho sezení. Kniha Ženy z Bohnic těží z této tristní zkušenosti a líčí příběhy dvanácti žen, jež se také octly za hranou „normálního světa“. Nebere si servítky a ukazuje lehkost i tíži reality za mřížemi nemocnice.... celý text
Přidat komentář
Kniha obsahuje naprosto perfektní ilustrace, ale samotný text mi přišel trochu plochý. Možná jsem čekala větší "estetiku hnusu" a rozsáhlejší popisy osobních tragédií zúčastněných aktérek.
Jelikož jsem v nedávné době četla dosti podobnou knihu- Narušení, nemohla jsem se ubránit srovnávání. Kniha se mi ve finále velmi líbila, popisy příběhů byli krátké a svižné, ale i přesto jsem se z nich dozvěděla co jsem potřebovala. Velmi se mi líbili také připojené ilustrace, ke každému z příběhů.
Přečteno rychle, je to malá knížečka, spíš sešit. Čekala jsem deník pacientky, dočkala jsem se jen popisů spolupacientek stylem, který mi absolutně nevyhovoval. Pouze jedna kapitola s názvem Já byla o autorce, plus pár zmínek o vztazích k ostatním. Vadily mi příměry i vulgarity, jednoduché náhledy na léčbu, zkrátka mě to zklamalo.
Knihy se skládá z 12 popisů pacientek z Bohnic. Jedna z jich je samotná autorka knihy.
Každá postava je popsána na pár stránkách, popis je přímý a na základě něj jsem si daného člověka dokázala dobře představit. I to prostředí bylo věrohodně vykreslené, v Bohnicích jsem absolvovala praxi, i když na jiné budově, všechny jsou dost podobné...
Malinko mi vadil styl psaní autorky. Od knihy jsem čekala něco víc. Naopak se mi hodně líbily ilustrace v knize. Mít čtenářský deník, nějakou z nich tam obkreslím.
Ženy z Bohnic jsou dokonalé. Autorčinu stylu psaní nelze nic vytknout, drásavě upřímné a bodavé.
Trošku jina sonda do světa, který zdraví lidé možná nepochopí....
Ale nejvíce mě dojal konec....fakt hezky napsáno
Není to příběh, je to charakteristický popis osob a jak se tam nejspíš dostali, u některých víme (díky social.sitím), něco málo o životě po "léčebně," střípek.
Čekala jsem nějaké detaily z léčebných postupů apod., prakticky nic tam z toho nezaznělo, až na nějakou zmínku o lécích (elektrošoky prospali?).
Kdyby se to spojilo do příběhu, bylo by to velmi zajímavé, takhle je to, jak už někdo psal, jakoby jen popisky z deníčku o osobách, které autorka potkala.
Styl psaní působí "náctiletě," ale to mi nijak nevadilo.
První kniha, u které jsem přečetla i závěr, se závěrem se ztotožňuji, prošla jsem si syndromem vytvoření a chápu, o čem se tam hovoří.
Nevěděla jsem, že nějaká Pointa existuje na podporu knih.
Díky tomu, že je tak útlá, za přečtení stojí.
Moc hezká knížka! Líbí se mi především autorčin styl, který s nádechem lyriky působí neotřele a je mi velice blízký... Jedno přečtení nestačí, myslím, že je v tom mnohem víc, než je na první pohled patrné.
Tak já nevím.. čekala jsem určitě něco jiného.. Bylo to hrozně povrchní.. Kraťoučké... Ale dají se pochopit autorčiny důvody... Někdy není špatné se z některých věcí vypsat... Takže vlastně proč ne :-)
Zajímavá kniha a ráda jsem se dozvěděla jak to chodí v Bohnicích.Každá z těch žen měla nelehký osud.
Na knížku jsme narazila díky Čtenářské výzvě. Určitě jsou příběhy žen z pobytu v psychiatrické léčebně silné a zajímavé. Mě bohužel nesedl styl psaní autorky.
Kniha mě zajímala a čekala jsem od toho trochu víc. Mohlo to být více rozpracované a taky mi přišel styl psaní zvláštní. Určitě pro představu super příběh žen z Bohnic.
Útlá knížečka popisující příběhy 12 žen z Bohnic. Nebylo to špatné, ale čekala jsem mnohem více....
No nevim nevim. Hned od začátku mě mátl způsob vyjadřování autorky, takový hovorový, lidový, obrazný. Nevěděla jsem, co je jen nadsázka nebo metafora. Když jsem si na styl zvykla, odkrylo se přede mnou několik dost smutných příběhů. Možná moc stručných, přesto silných. Člověk si pak uvědomí...
Knihu jsem objevila díky čtenářské výzvě a se zvědavostí jsem si ji přečetla a vůbec toho nelituji. Řekla bych, že kdo to nezažil, tak těžko může hodnotit či kritizovat. Souhlasím se závěrem, že nejhorší je bojovat sám se sebou a s úplně poslední větou knihy:
"Vždy máš na výběr, jakou cestou půjdeš, důležité je vybrat si tu správnou."
Charakteristiky 12 žen z blázince nemluví jen o těch ženách, ale i o blázinci. Odžité a zasahující popisy jsou dobře napsané a i když nenabízejí uzavřené příběhy, budí citlivost a empatii k lidem, kteří to nemají se světem zrovna snadné.
Když jsem slyšela o knize, která má pojednávat o ženách z Bohnic vyprávěnou jednou z nich, moc jsem se těšila. Koupila jsem ji ještě před výtiskem a už když mi dorazila byla jsem zaražená velikostí, bylo mi jasné, že do tohoto se nějaké velké osudy nevejdou. Přišlo mi to jako krátké, rádoby zábavné zápisky do deníčku. Takže nakonec jsem byla ráda, že to bylo krátké a nebylo to mnoho ztraceného času.
Pravda, čekala jsem trochu víc, ale i tak pěkně zpracované vzpomínky na pobyt v psychiatrické léčebně.
Pochopení budou mít zejména ti, kteří si takový pobyt zažili na vlastní kůži...
Štítky knihy
psychiatrické léčebny deprese osudy žen léčba, terapie
Autorovy další knížky
| 2020 |  Ženy z Bohnic |
| 2022 |  Konec aneb Začátek |
| 2022 | Cynická lovestory |
Od knihy jsem čekala trochu víc, styl psaní mi nebyl moc příjemný. I tak jsem ráda za tento vhled do léčebny v Bohnicích a také za krásné ilustrace.