Žert

09.01.2018

Ovšem. Kolem knihy jsem nějakou dobu chodila, holt mi na hodině češtiny musel být vyzrazen děj, abych si ji přečetla. Ale nelituju. Jen některé pasáže na mě byly moc zdlouhavé a zbytečně filosofické. Ale nějak jsem je vypustila a v celku zbyla pěkná kniha - román. Viděla jsem i film, ochuzený právě o alespoň pro mě nadbytečné části a byl skvělý

17.12.2017

Skvělý román, který (zejména jeho první polovina) mi pomohl alespoň částečně pochopit, jinak velice těžko pochopitelnou dobu po únoru 1948.

16.12.2017

Tak smutný příběh...
Byla by pomsta sladká, kdyby vyšla?

02.12.2017

Ludvík, odtažitý, nepřístupný cynik se vrací do rodného, blíže nepojmenovaného města na Moravském Slovácku. A postupně nechává čtenáře nahlédnout do svých zásadních vzpomínek. Na Markétu, které poslal pohlednici s žertovným pozdravem, na Zemánka, který svou bojovou řečí přispěl k jeho vyloučení ze strany i ze školy, na Lucii, platonickou lásku, díky které přežil vojenskou službu v dolech,na Jaroslava, bývalého kamaráda a spoluhráče z cimbálové kapely. Vzpomínky plynou a začínají se mísit s přítomností - s Kostkou, Jízdou králů, a hlavně s Helenou. Opět a zase tleskám při čtení Kunderovu psaní. Ústy svých hrdinů pronáší myšlenky nadčasové, vycházející z všednodenních banalit, ale vyvedené do nejmenšího detailu a navíc došperkované krásným jazykem.

29.10.2017

Na knihu jsem se těšila a očekávala od ní mnoho. Začátkem jsem se prokousávala těžce. Naštěstí jsem se cca od strany 50 nechala vtáhnout do příběhu. Některé kapitoly mi přišly nudné (například Ladislavův výklad o lidové hudbě,jsem musela přeskočit, ačkoliv se jednalo pouze o dvě strany. ) A proto knihu musím ohodnotit pouze čtyřmi hvězdičkami. Příběh to byl úžasný. Ale nedal mi to,co jsem od něj očekávala.

25.10.2017

Zase jednou kniha, na který NĚCO je. Čekala jsem, že to bude nějaká nuda nad nudy, ale nakonec se to četlo samo a strašně rychle - přečteno za necelé tři dny.
Nemám ráda sice takovej ten strašně... komunistickej styl psaní, je to hrozně typický pro autory v tom období, ale dalo se to překousnout. Bylo to depresso, bylo to nechutný a nakonec jsem skoro brečela. Bylo mi líto, že si nemůžu pustit tu hudbu, co tam popisoval, ikdyž je mi jasný, že by to asi byly nějaký normální lidovky, ale to bylo popsaný tak hrozně dobře a lákavě, že jsem skoro rozhodnutá začít se o to zajímat. A co teprve konec, u řeky, král, ježiš, to bylo úplně... fakt tam něco bylo. A bylo to dobrý.

21.10.2017

Kundera důsledně nejdřív ukazuje kvality člověka a chyby si nechá jako znevažující úšklebek na závěr, ale přesto neodsuzuje úplně, na konci je smutek, ne výsměch. Postavy-typy jsou ostatně realistické dodnes a jejich proměna uvěřitelná a lidská i přes typickou umělost výstavby. Pro mě nejlepší Kunderův román.
Za přečtení rozhodně stojí doslov (rozbor) Zdeňka Kožmína, který vyšel ve všech vydáních nakladatelství Atlantis.

18.10.2017

Disidentská bible. Jak málo stačilo k tomu, aby za minulého režimu člověk ztratil budoucnost. Situováno do samých začátků komunistického režimu.

15.10.2017

Nejspíš nejdějovější Kundera, který mne bavil o něco méně než ostatní knihy jako NLB nebo Nesmrtelnost, ale s odstupem jsem jej vzala více na milost. Ovšem musím přiznat, že věta "Optimismus je opium lidstva." mi uvízla v mysli a neváhám ji čas od času v žertu (Žertu?) použít.

11.10.2017

Líbilo se mi to v -nácti, ale hlavně proto, že to byla kniha na indexu. Jinak, přiznám se, nemám Kunderu ráda. Jeho cynické a sobecké pojetí vztahů mezi lidmi je mi zcela cizí.

07.10.2017

Po zkušenosti (a nekritickém odivu) s Nesnesitelnou lehkostí bytí a Směšnými láskami jsem očekávala něco podobného rázu, ale chvílemi měla jsem pocit, že z existenciální a filosofické děvkařské melancholie zůstalo jenom to děvkařství. A vlastně nevím, zda je to dobře, nebo ne.
Kundera jako by to rozehrával ještě na úplně jiných frontách a vy jako čtenář rozhodně nemáte nedostatek témat na přemýšlení. Ale zatímco Tomáš s Terezou v Nesnesitelné lehkosti jako by se vznášeli na pomysleném obláčku důstojnosti a vážnosti, i když jezdili s kamionem a pracovali v JZD, závěr Žertu je ohromně cynický a vlastně dost tragikomický.
Mohli zemřít dva lidé, přesto hlavní zbraň, která je na vás na posledních stránkách vytažena, je ta prázdnost celé slavnosti. Jaroslav se sice kdesi v polovině knížky ohání tím, že komunismus sice sebral hudbě jazz, ale zato se může rozvíjet moravská lidová píseň. No a my vidíme, že ta moravská lidová píseň vlastně zůstala něčím neosobním, co zakrývá nespočet puklin v tom komunistickém ráji na zemi. A nejde o hudbu, to ani v nejmenším. Jde o principy. Chtěli zamezit pokroku, aby vynikla opravdovost a lidovost, ale bez pokroku to tady prostě nefunguje a i "opravdovost" působí tak nějak křečovitě. (A bohužel mám pocit, že tohle moravskému folkloru zůstalo doteď a všechno je to jenom záminka pro co největší chlastání...)

Taky mě Žert (mimoděk) donutil zamyslet se nad tím, kolik mladých lidí na přelomu 40. a 50. let opravdu věřilo v komunismus. Mezi prospěcháři bylo nemálo i těch, kteří opravdu z celého srdce milovali stranu a vzhlíželi ke Stalinovi. Lidstvo by se nemělo vykašlat na studium historie, jinak z naší země vznikne Yes republic nebo podobná parodie na demokracii podobná prostředí tohoto románu.


Viděl jsem ve veliteli prostě jen mstivou a útočnou krysu, dnes ho však vidím především jako člověka, který byl mlád a hrál. Mladí lidé přece za to nemohou, že hrají, jsou nehotoví, ale jsou postaveni do hotového světa a musí jako hotoví jednat. Použijí proto honem forem, vzorů a předloh, těch, které se jim líbí, které se nosí, které jim sluší - a hrají.

27.09.2017

Román Žert začíná zdánlivě nevinnou hrou, která se však obrátí proti svým tvůrcům.
Kniha je komponována jako vyprávění čtyř postav. Postavy však nevyprávějí jen jeden příběh. Vypravěči prezentují vlastní dějové linie, které se setkávají a v závěru knihy se dramaticky protínají.
O kvalitách Žertu nelze pochybovat, je románem mnohovrstevnatým, který nezůstává pouze v jedné rovině, ale připouští řadu různých výkladů.
Příběh Žertu není jenom příběhem jedné knihy, ale je také příběhem jednoho velkého spisovatele a v neposlední řadě je i příběhem více než čtyřicetileté historie našeho národa a jeho hodnot.

20.09.2017

Žert je mou druhou knihou od Kundery - nejprve jsem četla Nesnesitelnou lehkost bytí. Ta mě svou filozofickou rovinou naprosto očarovala a od Žertu jsem upřímně čekala něco stejně úžasného.
Žert je skvělé a kvalitní dílo. Bohužel Nesnesitelná lehkost bytí dala laťku tak vysoko, že pro mě Žert byl malým zklamáním. Tedy, z počátku.
Když se na Žert dívám zpětně, líbí se mi víc a víc - je více realistický než Lehkost, aspoň pro mě, a pasáže s Jaroslavem mě nebavily.
Ale stejně si podle mě méně než 4 hvězdy nezaslouží. Kundera je skvělý spisovatel a existenční rovina románu mě uchvátila.

30.08.2017

Moje první a prozatím i poslední setkání s Kunderou (momentálně opravdu nemám v plánu to měnit). Jeho styl mi prostě nesedí a ačkoliv uznávám literární hodnotu jeho díla, jde jeho dílo mimo mě.

29.08.2017

Po zkušenostech s Nesnesitelnou lehkostí bytí jsem k Žertu zpočátku přistupoval trochu skepticky. Ano, i zde se našly chvíle, kdy mě Kunderův styl mírně iritoval, ale ke konci jsem knihu nemohl odložit - komplexnost a mnohovrstevnost příběhu (a šíře témat, ke kterým se Kundera na relativně malém prostoru skrze různorodou směsici postav s podobnými osudy, ale často jinými přístupy, dostává) mě jednoduše ohromila. Některé pasáže, které mi během četby přišly nudné a zbytečné, na konci najednou začaly dávat smysl. Vše se propojilo. (Včetně "přednášky" o folkloru, který v poslední kapitole hraje podstatnou roli; zároveň je nedílnou součástí Jaroslava, jehož postava je ke konci také důležitá) --- A přestože se díky pohledům zúčastněných mnohé vyjasní, jedno se nedozvíme: pohled samotné Lucie, kolem které zůstane závoj tajemství. A to je jenom dobře.

02.08.2017

Pro mě nejlepší Kunderův román. Dokonalé, totální dílo.

17.05.2017

Pamatuji si, jak jsme se o téhle knize učili ve škole. Tehdy to pro mě byla jenom hloupá kniha o hloupém dopise (a to jsem prosím jako asi jediná ze třídy četla povinnou četbu ráda a s nadšením!). Tehdy jsem se nedostala k tomu, abych ji přečetla, takže ve mně zbyla jakási vzpomínka na to, že nám paní učitelka nadiktovala znění onoho dopisu, které jsme museli umět. Dopisu, který je narážkou na tehdejší dobu, ale z nějž ti z nás, kteří měli větší rozhled, pochopili leda narážku na Trockého.
Tahle kniha celkově je vůbec narážkou na tehdejší dobu, na dobu, kdy mladí nadšeně vstupovali do KSČ a chtěli budovat "lepší zítřky". Na dobu, kdy jedni nadšení vylučovali ze strany jiné nadšené, protože se netvářili dost nadšeně. A na dobu, kdy i ti nadšení, kteří ve straně zůstali, ze svého nadšení vyrostli. A to narážkou velmi povedenou.

23.04.2017

Má první, ale jistě ne poslední Kunderova kniha. Jedna z těch, za které bych byla u maturity ráda.

14.04.2017

Čtyři nebo pět? Čtyři nebo pět?
Proč váháš, ZuzziŠ, nad pěti hvězdičkami? Copak jsi nezažívala literární nirvánu a osvícení?
Ano, ano, ale....
Čtyři hvězdičky. Za rozvláčnost Ludvíkovu.