Žert
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294725/bmid_zert-Gjr-294725.jpg
4
2802
2802
Román Žert postihuje úděl intelektuála v totalitní společnosti. Ironický lístek adresovaný krásné, ale hloupé dívce a zachycený pozornými funkcionáři uvede do pohybu lavinu, která vrhá lidské osudy do nicoty. Svým existenciálním vyzněním však tento zoufalý románový výkřik přesahuje politické souvislosti. Doslov napsal Zdeněk Kožmín.... celý text
Přidat komentář
Když jsem četla Kunderův Falešný autostop, zanechalo to ve mně hořkosladkou pachuť v ústech. V tu chvíli jsem autora nesnášela za jeho popisy nechutných pocitů, které muž vůči ženě měl, a zároveň zbožňovala, že se mu povedlo toto znechucení převést tak autenticky a geniálně na papír. A Kunderu jsem si zamilovala.
Žert ve mně v jednu chvíli vyvolával pocit, jak komicky může působit zubožený život, v druhou zase pouze prohluboval nenávist ke Kunderovi, jehož mužské postavy jsou s prominutím prostě hovada.
Ale utvrdila jsem si, že je génius: popisům motivací jednotlivých postav nechybí ani písmeno, milostné scény jsou přesně takové, jak by člověk od Kundery očekával. (Jenže vhodné vzhledem právě k motivacím a vlastně fantasticky provedené.)
Textu samozřejmě dodává jiný rozměr doba, ve které se odehrává. K tomu řeknu jen: „…odpovědnost není myslitelná bez svobody.“ (str. 117)
To, co původně začalo jako zajímavý román popisující osudy člověka, jenž se ocitl v nemilosti režimu, se postupně rozblemcalo na nepřehlednou a nudnou kaši. Ve finále mi bylo srdečně jedno, co vlastně hlavní hrdina chce a kdo jsou všichni ti lidé, kteří se kolem něj motají; úlevu přinesl pocit, že už to mám za sebou.
Kundera umí pěkně popsat lidské pocity, co přesně si kdo mysli, jak trpí, cítí křivdy, uspokojení, znechucení, zradu, nadšení, radost, touhu, vděk, trpkost, rozpolcenost, trapnost... Prostě všechny emoce a čtenář má jasno, i když ne tak úplně, protože všechno je jinak! A teď si lámej hlavu. Román zachycuje myšlenkový vývoj společnosti od období socialistického nadšení roku 48 až po vystřízlivění roku 65.
Neubránila jsem se srovnávání osobního života Milana Kundery s životem jeho hrdinů. V románu je záporná postava mladý komunista, který při aplikaci dogmatických čistek ničí životy jiných. A takto se choval ve skutečnosti Kundera. Je doloženo, že sám Kundera na VŠ udal člověka bezpečnosti a ten kvůli Kunderovi skončil ve vězení, cítila jsem pachuť. V knize jeho záporná postava, komunista Zemánek je nakonec sám chápán jako někdo, kdo je po letech na jedné lodi se svou obětí, ukřivděným Ludvíkem. Co tím chtěl Kundera říct? Jestli něco o sobě, tak co?
Takové otázky teď přicházejí a jmenuje se to Kulturní válka o Kunderu. Český velvyslanec v Paříži předal Kunderovi české občanství. Chceme Kunderu, ale Kundera se ve svých knihách odhaluje tak, že ukazuje i svoje špatné stránky, tak co si o něm myslet? A ta pachuť, která se váže k jeho osobnímu životu, to je další rozměr jeho knih, je o čem přemýšlet. Za to ho lze vinit, ale také obdivovat, protože každý má své chyby, ale málokdo má odvahu a nadání takto psát.
Kunderu baví rozjímat o životě. Jít do detailu. Hledat motivace svých postav. Malovat obraz společnosti, pouštět její nářky do vesnického rozhlasu. Nepovedené pomsty, sex, který je nespoutanou vášní jen ve vlastních myšlenkách.
Kundera kuje železa maličkostí, které mohou navždy změnit životy nás a ostatních. Jsou to bolestné okovy. Vodka k snídani.
Bavil mě. Svižný text, silná káva, realismus (opravdu ne magický).
Ze začátku jsem si musel na Kunderův styl zvyknout, určitou dobu mě dokonce iritoval. Jakmile jsem se na to naladil, musím smeknout. Román, kde má vše své místo, nic nechybí ani nepřebývá. Komunistický režim, který je bez smyslu pro humor, doba, kdy se z věcí soukromých stávaly věci veřejné (viz nevěra řešená straníky)... Existenciální tíseň podaná s ironií, kdy se hlavní postava propadá a propadá do ještě hlubšího životního žertu, který je zakončen koncem, kdy zjístíme, že jakékoliv snažení bylo zbytečné...
Nejlepší Kundera a hned ten první. Dlouho mě žádná kniha tak nebavila. Přiznám se, že jsem se Kundery dlouho bála, nevím proč jsem měla dojem, že je to autor příliš filosofický a tím pádem nesrozumitelný. Chyba. Přečteno jedním dechem. Kundera v nejlepší formě.
Na můj vkus trošku těžké téma.Styl psaní je pro mne hůře čitelný a musela jsem se pekelně soustředit.Ovšem,hnusy komunistického režimu jsou popsány zcela srozumitelně.
Hodně se rozhoduji , jestli se pustit do jiného díla od autora.
Není to můj šálek kávy , ale nemůžu říct že jsem to neprubla.
Nejlepší Kunderův román. Přečetla jsem kdysi na gymplu, vůbec jsem to nepobrala / ach ta povinná četba /. Až mnohem později jsem pochopila, o co tam vlastně šlo.
Vzájemně propojené osudy několika lidí, vždy vyprávěné z pohledu jednoho z nich. Líbilo se mi, že co vypravěč, to jiný styl psaní, pohled na tradice a neblahý vliv socialismu na ně, jak se s dobou jednotlivci perou. Není to tvrdá a na podnose nastolená kritika režimu, celým románem prostupuje téměř jemně. O to větší dopad pak děj na čtenáře má.
Pěkně vykreslené hnusy a podlosti socialistické republiky. Jde cítit Kunderova zahořklost vůči režimu, což se mu není co divit...Každopádně kniha je to čtivá...ale poněkud depresivní
Pro mě asi úplně nejlepší kniha ze všech, které jsem dosud četl. Jsem rád, že jsem ve škole kašlal na povinnou četbu a dostávám k těmto titulům až ve středním věku. Zrovna Žert bych dřív rozhodně nepobral. Těžko říct, o čem ta kniha vlastně je. Myslel jsem si, že hlavně o odvrácené straně budovatelského nadšení 50. let. Pak mi spíš přišlo, že o vývoji od stalinských padesátek k uvolněnějším šedesátkám. (A byly asi hodně uvolněné, protože když mohlo už tehdy toto vyjít...) V tom mě rozsekal autorův nadhled: padesátky jsou tu vykresleny tak, jako kdyby na ně vzpomínal s půlstoletým odstupem, a ne po patnácti letech! Ale ani o tom není jádro knihy. O čem tedy je? Možná o nástupu středního věku a o různém pohledu na svět a na život očima stárnoucích a očima nové mladé generace. Takhle mi to připadalo, když nastoupila na scénu slečna Brožová a všechny ty hrůzy prožité v 50. letech se najednou staly jakoby bezvýznamnými. Ale šlo se ještě dál, ještě víc do hloubky. Bylo to o zpětném pohledu na sebe sama a na vlastní minulost a o vyrovnávání s ní. O nesmyslnosti msty. Těžko to ale nějak shrnout, těch motivů je tam daleko víc a vytvářejí jakousi geniální polyfonii příběhů a významů, kde všechno do všeho zapadá, kde i nejrůznější zdánlivě nepodstatné okolnosti a detaily fungují jako velice výmluvné symboly toho, co chce autor vyjádřit. Neuvěřitelně zralá kniha. Neuvěřitelně formálně vyspělá - žádný příběh, který by někde začal, nějak se vyvíjel a nějak skončil. Prostě Kundera. Když začínáš číst, říkáš si, co z tohle bude. Je to zezačátku nemastný, neslaný, studený jak psí čumák, přitažený za vlasy. A pak se to pomaličku rozjíždí a nakonec tě to vezme tak, že se ti o tom i zdá. Jasně, i tady jsem měl slabší chvilky. Třeba "milostná" scéna s Helenou. Říkal jsem si, tohle už je moc, to se mu nějak nepovedlo. Jenže on to byl zase hlavně symbol, ke kterému se pak vracel a bez kterého by ta strhující fuga nefungovala. Zkrátka žádná slabší místa tam ve skutečnosti nejsou, všechno dává smysl a není tam ani písmenko navíc. Howgh.
Kniha klade poměrně vysoké nároky na čtenáře, zvlášě svými úvahovými pasážemi a komplexností způsobu vyprávění. Právě kvůli této komplexnosti, může být ze začátku těžké zorientovat se v ději, jakmile se však čtenář na autorův styl naladí, Žert získá zcela nový rozměr.
Mé pocity z tohoto románu jsou velmi zvláštní. Když jsem ho četla poprvé, začátek jsem jen proletěla, protože mě tolik nebavil a chtěla jsem se dostat k něčemu zajímavějšímu. A něco zajímavějšího opravdu přišlo. Po prvním přečtení jsem se proto rozhodla si Žert přečíst ještě jednou s několikatýdenním odstupem, protože mě zajímalo, jestli jsem náhodou při prvním čtení na začátku nepřehlédla nějaké souvislosti. Nic se ale nezměnilo na mých pocitech k tomuto románu až na to, že hledání Heleny mi nepřišlo napodruhé tak napínavé. Příběh je to rozhodně zajímavý.
Jedno z mých oblíbených knih Milana Kundery. Obdivuju jak se motiv žertu elegantně proplétá celým dílem.
Žert byl pro mě velice náročný ke čtení, spoustu filozofických úvah a několik dějových linek, které se později střetávají. Román ukazuje atmosféru komunistické doby, ale je hlavně o myšlenkách a vztazích mezi postavami. Oproti Nesnesitelné lehkosti bytí se v Žertu hodně zabývá folklorem.
Snažím se číst jeho dílo v pořádí, jak to psal, vynechám-li Směšné lásky, začíná se Žert(em) a to je silné kafe hned na začátek...jak sám píše, musíme se odprostit od doby, ve které se to odehrává, to se mi povedlo, jde o velmi existenciální knihu, kdy si uvědomíte, že vše Vám protíká mezi prsty a některé věci se prostě nedaří, nihilismus, ne, pesimismus, ne, realismus se vším všudy
Celkově bych řekla, že mám z díla dost rozporuplné pocity - ostatně jako s Kunderou samotným. Na jednu stranu knihu obdivuji – to, jak jsou všechny postavy propojené, motiv žertu, který prostupuje celým dílem. Je opravdu dokonale napsaná, a dokonce bych řekla, že je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Na stranu druhou mi však přijde celé dílo hrozně protivné a celou dobu mě vlastně štve. Stejně tak to mám i s Kunderou – na jednu obdivuji jeho talent, ale jako osoba mi přijde velmi protivný a arogantní.
Štítky knihy
Morava Ostrava česká literatura studenti 60. léta 20. století PTP (Pomocné technické prapory) Moravská OstravaAutorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Skvělé! Oproti Nesnesitelné lehkosti bytí je v Žertu silnější dějová linka, což mně osobně sedělo víc. Kundera prostě umí psát.