Colette z Antverp
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42589/colette-z-antverp-42589.jpg
4
262
262
Židovská trilogie série
< 3. díl
Colette Cohenová, devatenáctiletá belgická židovka s démantem pod jazykem, je zmítána mezi hlubokým milostným citem a brutálním sexuálním násilím. Dvě podoby lásky tak odlišné a tak podobné jako pravda a lež. Milostný příběh z prostředí osvětimského lágru je tak i příběhem o zmatení všech lidských hodnot, kdy je jen tenká hranice mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, láskou a nenávistí.... celý text
Přidat komentář
... čekala jsem, jaký bude konec a k mému překvapení byl jiný než ten filmový. Colette se mi líbila z celé trilogie asi nejvíc.
Pro mne velmi těžká četba, nikoliv slohem, nýbrž obsahem... kiha o naději i jako memento.
Colette byla první knížka, kterou jsem od A. Lustiga četla. V půlce knihy jsem ji zavřela, vrátila zpět do knihovny, a už jsem ji nikdy neotevřela. Holocaust mě hodně zajímá, ale nějak mě Lustigovy knihy neoslovily. Stejně tak, jako Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, tu jsem také v půlce zavřela.
Mnoho poschodí pravdy a lži. Mnoho přirovnání k ptákům, což mě přišlo ke konci až otravné.
Film jsem viděla jako první, a tak se přiznám, že jsem čekala bohatší dějovost (a to jsem byla několikrát varována o její absenci). Lustig bývá oříšek, nikdy mě ale nezklame.
Napadá mě, že vůbec neexistují slova, kterými bych mohla vyjádřit to , co se mi po přečtení honí hlavou. Vůbec neumím vyjádřit, jaké pocity ve mě čtení zanechalo. Snad nepopsatelnou bolest lidí , kteří se nedobrovolně museli zúčastnit tohohle nelidského vyhlazování lidské rasy, nepopsatelnou hrůzu těch co přežili a museli do konce života žít s tím, že i tohle člověk ve jménu nějaké nesmyslné ideologie je schopen udělat člověku ( jak se vlastně ještě mohli ti přeživší chudáci vůbec umět smát a radovat ze života, mít děti a žít dál ?.... nechápu, ale hluboce je obdivuji, že to dokázali ), nepopsatelné idiotství těch, co této přihlouplé ideologii o čistotě rysy uvěřili ( a opravdu uvěřili? , nebo jen prostě chtěli přežít ve znamení, kdo chce s vlky býti, musí s nimi... atd)
No myslím, že jestli mám po přečtení této - jinak samozřejmě lustigovsky famózně napsané -knihy žít dál s tím, že na téhle planetě je možné žít i dožít v klidu - musím se pustit do úplně odlišného žánru :-)
Na styl psaní spisovatele Arnošta Lustiga si musíme zvyknout, nebo se s ním aspoň smířit. Čteme, místy téměř nerozumíme, skládáme věty v odstavcích dohromady, ale když jsme trpěliví, nakonec všechno zapadne na své místo. Kniha Modlitba pro Kateřinu Horovitzovu měla silný příběh, proto byla pro mě lepší. Colette z Antverp je hlavně popis hrůz z koncentračního tábora, strach a bezmoc vězňů, kteří byli pro nacisty obtížným hmyzem a surovinou.
Tezka knizka. Obcas jsem se musela nutit ji docist. Lustig velmi casto jen naznacuje, nuti ctenare skutecne premyslet.
Nektere obraty jsou prekrasne, z knihy je znat sila osobni zkusenosti autora, koneckoncu jako ve vsech Lustigovych dilech. Navzdory tomu ale Colette nebude patrit mezi me oblibene pociny tohoto autora.
Uf, tezke hodnoceni. Kdyz jsem knihu docetla chtelo se mi plakat. Pokud hodnotim ctivost, musim rict, ze jsem si nekdy ve druhe kapitole, ktera se strasne tahne, rikala ze knihu asi nedoctu a kdyz, tak se sebezaprenim. Potom me to zhruba od strany sto chytlo a zvykla jsem si na zvlastni styl psani (zrejme vlastni pro Arnosta Lustiga, nedovedu posoudit, byla to moje prvni kniha od nej).
Kniha je narocna na cteni, jedna se o serii dialogu (ktere mnohdy pusobi jako dva monology) mezi Colette a VF, sled myslenek, pocitu, obav ... Dej, ktery jak jsem puvodne chtela napsat, ze v knize chybi, tam vlastne je, ale smesnan jakoby mimochodem do dvou radku, jako by ho i Colette chtela vytesnit jen tak na okraj, aby se z toho, ze zrovna pred jejima ocima nekoho zabili, nemusela zblaznit. Nevim jestli jsem uplne vsechno pochopila, autor pise mnohdy v naznacich a ctenar musi zapojit obrazotvornost a cist velmi pozorne, ale atmosfera bolesti, strachu, studu, touhy a postupneho propadani se do beznadeje je vykreslena velmi pusobive.
Pokud mate radi pouze akcni trhaky - nectete to. Pokud vas laka sonda do duse lidi, kteri si prosli velikou hruzou, je to kniha pro vas.
V podstatě nemám slov, kterými bych popsala, co jsem z knihy cítila, snad bolest, hrůzu, naději, víru... je to docela těžká kniha, nicméně svým způsobem krásná...
Úžasně napsaná knížka, která nutí přemýšlet a číst mezi řádky. Autor nedává nic zadarmo a píše v symbolech... Krásné ale těžké čtení :)
Mám velkou chuť přečíst si knihu znovu. Na film se často dívám, na některé pasáže.. prostě mě to tak nějak děsivě fascinuje... A Arnošt Lustig tomu dodal prozaickou korunu. ♥
"Byla jako vejce, jako dokonalé vejce. Měla v očích rozpětí křídel ptáků v letu. Dráhu odněkud někam. Co připomínají ptáci, co letí místo na jih, na sever. Zmátlo ji otáčení Země.."
Příběh napsaný s velkou citlivostí a zároveň zasvěcením a podrobností. Místy odpuzující a zarážející, ve všech ohledech ovšem skvělý a krásný, tak skvělý a krásný, jak jen může kniha o Smrti, jejích dlouhých a neúnavných pařátech, kniha o kapce naděje v moři ztracených a zavržených nadějí a snů, být... Přečtěte si ji. Ne proto, aby jste si uvědomili, že to, jak žijeme my, je mnohem lepší a luxusnější (nižší a vyšší poschodí pravdy), ale proto, aby jste si uvědomila, co je to lidská naděje a víra.
Na čtení je to složitější, ale když už jsem si na styl konečně zvykla, musím dílo pochválit! Doporučuju.
Knihy s touto tématikou, a doba šoa je pro mě velmi zajímavá, takže jsem neměl problém se začíst... ale po chvíli jsem zjistil, že čtu vlastně jednu a tu samou knihu... Již před delším časem, jsem četl od Rudolfa Vrby jeho fenomenální dílo "Utekl jsem z Osvětimi", kde je děj velmi podobný (později jsem zjistil, že to bylo pro Lustiga instirací), tedy až na změněná jména a maličko odlišný příběh, to ale nebere Dívce z Antverp ani trošku lesku.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) zfilmováno milostné romány holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Lustiga jsem na vysoké měla ráda díky jeho povídkám. Teď jsem se dostala k jeho novelám a v porovnání s mou vzpomínkou na Lustigovy povídky je Colette příliš zmatená, Lustig používá několik pro mě nepříjemných motivů - symbol ptáka, který je velmi často zmiňovaný v desítkách různých obměn, poschodí pravdy a lži... tím se ztrácí syrovost tématu, i když to čtenáře nutí přemýšlet, jak se Colette vyvíjí.
Pro mě byla knížka průměrná, s postavami se mi nepodařilo navázat "spojení", což mi bylo opravdu líto...