Židovské jesle
Elle Van Rijn
Píše se rok 1941. Do židovských jeslí v Amsterdamu nastupuje mladá pečovatelka Betty Oudkerková. Zdánlivě poklidný chod jeslí i Bettyin osobní život čím dál víc narušují restrikce namířené proti Židům. Vše nabere hrozivý spád, když se divadlo naproti jeslím změní v deportační centrum pro nizozemské Židy. Padne rozhodnutí, že jesle budou sloužit jako pobočka divadla. Vychovatelky se od nynějška budou starat o dětí čekající na transport do koncentračního tábora. Betty si záhy začne všímat, že z jeslí občas některé dítě zmizí. Po čase ji ředitelka Henriëtte Pimentelová a správce divadla Walter Süskind zasvětí do procesu jejich pašování. Betty se tak následně za pomoci několika dalších ošetřovatelek a mladíků pracujících pro Židovskou radu podaří dostat do bezpečí zhruba šest set svěřenců. Dojemný a zároveň děsivý příběh inspirovaný skutečnými událostmi odhaluje promyšlený systém záchrany dětí a současně popisuje hrůznou mašinerii Třetí říše. Kniha se stala bestsellerem a byla přeložena do několik jazyků.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2022 , KontrastOriginální název:
De crèche, 2020
více info...
Přidat komentář
Velmi pěkně sepsaná skutečná událost. Stále více a více obdivuji obětavé činy lidí, kteří v té době i za cenu vlastního života pomáhali druhým. Příběh se četl velmi dobře, člověka nepustí, pořád doufá, že zachránil co nejvíce děti. Malinko mi přišel “chudý” na emoce. Bylo to takové trochu chladné
Podle skutečného příběhu odvážné židovské ženy, která riskovala svůj život za záchranu dětí určených k likvidaci v koncentračních táborech. Není to tedy příliš pohodové čtení, snad si při tom ale může čtenář lépe uvědomit, přes všechny ty zádrhele kolem nás, v jaké skvělé době to žijeme.
Smutný příběh Betty sedmnáctileté ošetřovatelky, která se stará o židovské děti v jeslích naproti divadlu v Amsterdamu, kde jsou jejich rodiče shromážděni před deportací do koncentračních táborů.
Betty s pomocí dalších kolegyň a hlavně ředitelky jeslí , zachrání přes šest set dětí, které měly být poslány do táborů a dál na smrt.
Příběh inspirovaný skutečnými událostmi popisuje promyšlený systém záchrany dětí.
Trochu mě mrzí, že zde není zmínka, jak a kde Betty ,,přežila" a dočkala se konce války.
Úryvek z knihy:
Jedině děti ještě neztratily naději. Jedině děti.
Děti nechte na pokoji, prohlásila,
s tím co vyvádí dospělí, nic nezmůžou...
V příběhu se dostáváme v roce 1941 do Amsterodamu. Poklidný život v jeslích se změní, když se Němci rozhodnou, že budou sloužit jako součást deportačního centra. Vychovatelky se tak starají o děti, které čekají na transport do koncentračního tábora. Postupně se začnou děti nenápadně ztrácet a díky dobrým lidem se podaří dostat některé děti do bezpečí.
Tato kniha je založena na skutečném příběhu Betty a Henriette, kterým se podařilo během dvou let zachránit kolem 600 dětí.
Knihy z období druhé světová války čtu ráda a pokud mají své základy na skutečném příběhu, tak je obzvláště vyhledávám. Tím, že se tento příběh týká hlavně dětí, je neskutečně smutný a drsný. Navíc je to zase trochu jiný příběh než ostatní, co jsem zatím četla.
Bavilo mě, že je kniha vyprávěna pohledem sedmnáctileté slečny, díky tomu je vyprávění takové lehké a svěží, ač je to o velmi smutných věcech. V knize se dočteme, jaké zákazy a nařízení postupně začínaly platit v Holandsku, kam byli deportováni židé a jak to všechno probíhalo.
Kniha je čtivá a rozhodně zaujme. V doslovu se mi pak líbilo, že jsem se dozvěděla, která z postav byla skutečná a co se s kým stalo po válce.
Pokud máte stejně jako já rádi knihy z tohoto období, tento příběh by Vás rozhodně neměl minout.
I když je to téma , které vychází ze skutečnosti, je také pravda, že jsem tuto dobu nezažila, ale nevím jestli bych se tak chovala- nebylo to chování arogantní, ale myslím si, že to tam několika větami vystihla jiná kolegyně. Jinak by mě zajímalo, jak pak po zrušení jeslí žila do osvobození.
Nejdříve mi nějak uniklo, že tato kniha je napsána podle skutečného příběhu a že odvážná ošetřovatelka Betty, ale i Mirjam a Sieny byly skutečné ženy, jen měly tu smůlu, ze žili ve čtyřicátých letech minulého století a byly Židovky. Nejen, ze se musely potýkat s tím, zda jejich blízcí nebudou muset do transportu nebo jestli se někdy shledají, ale pomáhaly zachraňovat židovské dětičky rafinovanými způsoby. A bylo to nebezpečné. Z válečných let o o Židech mám už něco načteno, ale tento příběh je zase trochu jiný a rozšiřuje obzory o této době.