Žij, dokud to jde
Camille Pagán
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377207/bmid_zij-dokud-to-jde-OC6-377207.jpg
4
133
133
Román o lásce, jaká doopravdy je… od nové hvězdy romantického čtení. Když se mladý spisovatel James setká s půvabnou básnířkou Louisou, nepochybuje, že potkal lásku svého života. Má to jediný háček – Lou je zasnoubená s jeho nejlepším kamarádem Robem. A tak v sobě James svoji touhu umlčí. Všichni tři se stanou přáteli. Léta ubíhají, a zatímco James se marně snaží dopsat svůj román, najít si vztah a především zapomenout na ženu svého nejlepšího přítele, Louisino manželství se hroutí. Útěchu hledá u toho, kdo při ní vždycky stál. Když se však James a Lou konečně poddají citům, které dlouho potlačovali, důsledky jsou zároveň krásné i strašné. A jakmile se zdá, že se rány přece jenom zahojí, život postaví Jamese před další výzvu – a tentokrát s určitostí poslední. Láska, odpuštění, umírání i naděje se propletou tak, že je nelze oddělit.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
Forever Is the Worst Long Time, 2017
více info...
Přidat komentář
Kniha se četla hodně dobře, děj pěkně plynul. Stále jsem čekala jak vše dopadne hlavně co se týče lásky k ženě nejlepšího kamaráda. Doufala jsem v jiný konec, ale aspoň to nebyl konec jako v každém jiném románu. Takže celkově kniha překvapila.
Kniha je písaná štýlom, s akým som sa doteraz nestretla a spočiatku som bola z toho nesvoja. Ide vlastne o knihu, ktorú píše otec svojej dcére. O jeho živote kým ešte nebola na svete, o tom ako spoznal jej matku a jej manžela, o jeho pádoch aj radostiach, o tom keď do ich rodiny vstúpili tragédie, no najmä píše o láske vo všetkých formách.
Úprimne, príbeh bol na mňa troška depresívny. Niežeby sa tam dialo stále niečo smutné. Ale bolo to až príliš realistické alebo ako to nazvať. Sama som z toho upadala do depky, že starnem :) Asi som si nevybrala správne obdobie na čítanie tejto knihy, na začiatok roka som túžila po troška sladšom príbehu.
Každopádne to bol ale dobrý príbeh, zaujímavo napísaný a s peknými myšlienkami.
Neurazí, ale ani nenadchne.
Pěkná knika, ikdyž jsem od ní čekala trochu něco jiného. Příběh ze života, který ukazuje, že téměř nic nevychází podle toho, jak si člověk v mládí vysní a že není dobré příliš lpět na dokonalosti, protože potom člověku unikne život pod rukama a už je pozdě vrátit něco zpět.
Za mě se jednalo o knihu, která nenadchne, ani neurazí. Měla jsem pocit, že se jedná o příběh, velmi inspirovaný seriálem HIMYM (Jak jsem poznal vaši matku). Hlavní postava, muž, píše knihu své dceři, vztahy jsou nápadně podobné vztahům seriálovým, jen s malými obměnami. Je úžasné, jak jsou všichni nad věcí, jak se všichni mají rádi a jak to všechno krásně šlape ve zvláštní kombinaci vztahů. Nevím, zdálo se mi to těžko uvěřitelné, navíc závěrečné poselství je samotným názvem knihy, tak žádné velké překvapení na konci se nekonalo... Na druhou stranu kniha byla velmi nenáročná a četla se celkem snadno.
Dlouho jsem přemýšlela co o knize napsat. Stručně asi tak...Kniha nebyla špatná. Četla se dobře a pořád jsem čekala co se z toho vyklube. Zklamal a překvapil mě zvrat v tom, že ani ta osudová láska nevydrží. Prostě realita. Konec jsem věděla že bude smutný. A i přesto, že jsem závěrečný ,,doják" čekala, stejně jsem si pobrečela....
Nepřečteno, vzdala jsem to. Nesedl mi styl psaní. Ale je možné, že se k ní v budoucnosti třeba vrátím :)
Hned na úvod musím přiznat, že knihu jsem vzala do rukou za účelem vyplnění času. Anotace nezněla vůbec špatně, takže jsem se svým způsobem i těšila. Jenže jsem si anotaci vyložila trochu jinak a pak dostala do rukou příběh, který jsem nečekala. Který byl dlouho nijaký. Který mě na samém konci dostal.
Trvalo mi než jsem si zvykla na styl. Přeci jenom je to tenká kniha, která obsahuje hromadu let a popis "běžného" života člověka, takže ve výsledku chápu, proč k tomu autorka tak přikročila. Však musím i přiznat, že to bylo svým způsobem opravdu čtivé. Ačkoliv se mluvilo o stereotypu, tak to nebylo nudné. Skvělý kontrast.
Hlavního hrdinu Jamese si člověk oblíbí ve smyslu, že mu nevadí. Nijak zvlášť mi nepřirostl k srdci, takže jsem neměla tendenci mu nějak zvlášť držet palce. Však myšleno v dobrém. Byl to chlap, který žil svůj život - nebyl a byl hezký i šťastný. Bylo to jak na houpačce. Udělal dost hloupých rozhodnutí, udělal pár dobrých rozhodnutí, přesto nebylo to nic světoborného. Já nevím. Prostě průměrný a obyčejný život. Každý z nás takový vlastně má. Honil se za něčím, co si myslel, že je pro něj to nejlepší, jenže vlastně nebylo. Vůbec. Nechci mu křivdit, ale považuju ho za smutného člověka. Za celý život nic nedokázal, nic neměl a když už se něco stalo, tak čirou a nešťastnou náhodou. Může ten chlap být vůbec hrdý sám na sebe? Tedy do jistého okamžiku samozřejmě. Jeho život byl nejspíš o ničem - prostě ho jen z větší části přežil. Nevím, jak jinak bych to vyjádřila, mám z Jamese pocit smutku, prázdnoty. Tak nejspíš proto, by každý svůj život měl nejen chránit, ale hlavně činit tak, aby byl zatraceně šťastný. Vyvarovat se hloupým rozhodnutím, myslet, bavit se, užívat si. Každý by měl mít nárok na obrovské štěstí, skvělý život. Žijeme přeci jenom jednom a čas nejde zastavit.
Další postavou byla Lou, která mi dlouhou dobu nevadila, ale taky jsem k ní pražádný vztah jako čtenář neměla, až do okamžiku, kdy se v jejím životě všechno obrátilo naruby. Byla to blbka, která absolutně nevěděla, co chce. Když něco měla, nebyla spokojená, pořád měla nějaký problém. Věčně. Byla zbabělec, a tak kopala kolem sebe. Něco se pochopit dalo, že ji život naložil a ano, měla nárok se "zlobit", ale něco zase absolutně ne. Přeháněla to.
Rob mi taky nevadil, až do chvíle, kdy jako každá hlavní postava v té knize, udělal velkou botu. Díky tomu se vlastně všechno spustilo. Jenže jsem s ním v průběhu příběhu měla nejmenší starost. Asi díky tomu, že neměl tolika prostoru.
Ke konci se všechny postavy dali zase relativně dohromady, snažili se napravit své chyby a snažili se žít svůj život. Snažili se nakládat s tím, co tak nečekaně dostali, co si sami způsobili. Svým způsobem jsem byla ráda, jak se to zklidnilo, ale pak...
Největší ránu jsem dostala od samotného Jamese. Tohle jsem rozhodně nečekala. To on mě dostal. K té knize jsem nijak nepřistupovala, až do okamžiku, co se mu stalo. Náhle jsem k tomu přistoupila, a to daleko vážněji než bych čekala.
Uvědomila jsem si najednou tolik věcí, padlo to na mě. Život má mnoho podob, a ne všechny se nám zamlouvají. Takže je výstižné citovat samotný název knihy "žij, dokud to jde". Po dočtení to všechno člověk pochopí a mnohé si uvědomí.
Dlouho pro mě kniha byla taková, dejme tomu, monotónní - neslaná a nemastná, ale pak to nabralo jiný směr. Díky tomu se mi to i líbilo, byť to byl nešťastný životní příběh obyčejných lidí, proto díky "finále" přidávám hvězdu. Jinak takový průměr, ale na výplň času nebo zamyšlení to určitě dobré je.
Kniha mě do půlky moc nebavila. Hodně zapletený děj. Překvapil mě zvrat, kdy vypravěč vypráví příběh své dceři. Kniha končí dojemným a smutným koncem. Knihu nakonec hodnotím celkem pozitivně, ale znovu bych si jí nepřečetla.
Za mě takový průměr. Není to ani tak nudné, že byste to odložili po pár stránkách, ale je fakt, že trvá déle, než se děj rozjede, místy nepochopitelné přátelské/rodinné soužití, závěr takový depresivní. Jako přečtete to v pohodě, ale že byste to četli 2x, to fakt ne.
S politovanim musim konstatovat, ze za mne tedy "velky spatny". Cele to na mne pusobilo jako naivni spisovatelska amaterina s nemastne neslane vykreslenou psychologii postav a chabym dejem. Bohuzel.
Působivý román, který není sladkou romantickou oddechovkou, ale příběhem o lásce, přátelství, zradě, bolesti a smyslu života. James miluje manželku svého nejlepšího přítele Roba. Dlouhá léta je pro něj Lou nedosažitelná, přesto je spojí pouto, které nic nepřekoná. Rozhodně kniha k zamyšlení… S celkem překvapivým koncem. Je nutné žít, dokud to jde.
Kniha fajn, ale nenadchla ma až natoľko aby som ju zhltla jedným dychom...mala som aj pár prestávok lebo ma dej až tak nezaujal.. mám radšej pozitívnejšie a veselšie príbehy.. ;)
Pěkný příběh, který píše otec (James) své dceři, mimo jiné o tom, jak se zamiluje do přítelkyně svého nejlepšího kamaráda.
První polovina knihy mi přišla výrazně slabší – dost se táhla a řešily se v ní hlavně Jamesovi pochody, jak by Lou chtěl, ale nemůže ji mít, jeho neschopnost napsat knihu... Už jsem to málem vzdala, ale ještěže jsem vydržela, protože druhá polovina byla jako by ji psal někdo jiný, odsýpala a přiznám se, že některé zvraty jsem opravdu nečekala.
Nakonec se dočtete až k závěrečnému poselství, že bychom měli žít každý den naplno...dokud to jde :)
Vůbec mi nesedl styl vyprávění. I když námět je zajímavý. Tři čtvrtiny knihy je to suché, nezáživné vyprávění. V závěru se pak autorka snaží zaujmout hrou na city.
Člověka to nakopne žít naplno, dokud to jde. Hned jsem si říkala, musím něco začít víc dělat....ale jinak docela průměrný příběh.
Krásné čtení u kterého budete brečet. Tuto knihu zařadím do nejlepších knih, které jsem letos četla :).
Kniha pěkná ale co ty sprosté slova? Líná prdel snad ještě ale co ten ,,pi.us" To snad ani nemuselo být ne? Dokonce jsem si poplakala. :)
Žij, dokud to jde
Čekala jsem od této knihy více, ale byla jsem dost zklamaná. Hlavní hrdina knihy žije jen ve svých iluzích, ale žádný sen neuskuteční, ať se to týká litrární tvorby nebo jediné lásky, ale nakonec žije život prázdný.