Život a dobrodružstvá Robinsona Crusoea
Daniel Defoe
Robinson chcel byť vždy námorníkom. Jeho rodičia ho ale nepodporovali, lebo sa báli o jeho bezpečnosť. Chceli, aby bol právnikom. On ich ale neposlúchol a dostal sa na loď smerujúcu do Yarmouthu. Tá plavba sa mu stala takmer osudnou. Hanbil sa však priznať svoju chybu, preto sa nevrátil domov a znova skúšal šťastie. Po istom čase sa spriatelil s kapitánom lode a darilo sa mu. No kapitán zomrel a pri ďalšej plavbe ich zajali piráti. Robinsonovi sa podarilo spolu so zajatcom menom Kašuri po dvoch rokoch utiecť a spoločne putovali popri pobreží Afriky. Živili sa lovom a tým, čo dostali od domorodcov. Jedného dňa zbadali loď a dostali sa na ňu. Kapitán od nich odkúpil ich plť, kože a nástroje, ktoré mali so sebou. Kašuri ostal na lodi ako pomocník a Robinson sa vydal do Brazílie, kde sa z neho stal úspešný plantážnik. Ale jeho zvedavosť mu nedovolila sa trvalo usadiť; začal pomýšľať na obchod s černochmi. Počas cesty však jeho loď aj s posádkou zastihlo tornádo; zachránil sa iba on. Skončil na opustenom ostrove, ktorý neskôr nazval ostrovom Beznádeje a prežil na ňom dvadsaťosem rokov. Vybudoval si obydlie, pestoval obilniny, choval kozy a stal sa remeselníkom. Keď na ostrove pristáli kanibali, zachránil jedného chlapca, ktorému dal neskôr meno Piatok. Neskôr zachránil aj Piatkových priateľov. Rozhodujúci zlom v jeho živote na ostrove bola záchrana lode, na ktorej nastala vzbura, a ktorá sa dostala k ostrovu. Získal si kapitána, ktorý mu nakoniec pomohol konečne dostať sa do civilizácie. Na ostrove nechal členov posádky, ktorých kapitán určil ako hlavných vzbúrencov. Nasledoval dobrodružný návrat do Anglicka. Keď dorazil späť do Yorku, zistil, že sa z neho stal veľmi bohatý muž. Finančne pomohol svojím sestrám a matke, spolu s Piatkom si otvorili obchod a založili rodiny.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1991 , Mladé letáOriginální název:
Robinson Crusoe, 1719
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla několikrát na škole, skvělý dobrodružný příběh. Jedna z mých oblíbených z řad povinné četby.
Dá se říci, co vydání to poměrně značně pozměněný příběh. Tentokrát jsem poslouchala vydání z roku 2022, vydavatel Odeon. Překlad: Martin Pokorný. Audiokniha: Martin Stránský, 2022 1. díl je zde kompletní, ale 2. část je opravdu hodně ořezaná. Skoro bych řekla, že než v tomto provedení, raději v knize nemělo být nic. Tak jako to udělal v roce 2005 Albatros. Převyprávěl František Novotný. Audiokniha: Zbyšek Horák, 2018. Podle mého názoru je ale stále tím nejlepším Robinsonem převyprávěný příběh od pana Plevy. Překlad: Albert Vyskočil. Audiokniha: Stanislav Bruder, 1969. Mám poslechnuta všechna vydání, plus několik dramatizací a ty jsou podle mého názoru k poslechu tohoto příběhu vůbec nejlepší. Ale ať již sáhnete po kterémkoliv vydání je to pokaždé krásný příběh o lidské odvaze, touze po dobrodružství a lidské nezdolnosti.
Josef Věromír Pleva 5
František Novotný 4
Daniel Defoe 3
Já tuto knihu četla v několika grafických úpravách a musím říct, že pokud se mi kniha nelíbila, nedokázala jsem ji dočíst. Pak jsem objevila jednu krásnou vazbu a čtení šlo samo... Příběh je krásný, stránky ubíhají samy, konec je na jednu stranu nečekaný a přesto předvídatelný, což ale čtenáři absolutně nevadí. Pro dobrodružné povahy rozhodně doporučuji.
Kdo by nečetl vyprávění J.V.Plevy o námořníku Robinsonovi? To je tak notoricky známá kniha, že nevím, jak napsat komentář...
Když jsem si teď po mnoha a mnoha letech tuto knížku přečetla znovu, uvědomila jsem si, že Plevův Robinson je vlastně perfektní chlap. Když mu prominu onu mladickou nerozvážnost, on by byl přece ideální manžel! Do každé práce se pustí, je úspěšný zemědělec, stavitel, hrnčíř, tesař, kuchař, pekař, krejčí a kdo ví, co ještě umí. Není rasista, má smysl pro spravedlnost, empatie mu nechybí. Já bych ho tedy doma chtěla...
Na originálního Robinsona jsem měl zálusk už delší dobu, minimálně od roku 2017, kdy jsem po letech opět sáhl po verzi, převyprávěné J. V. Plevou, kterou zná už několik generací především dětských čtenářů. A když letos vyšel v novém překladu v Odeonu, tak jsem si ho pořídil.
Zpočátku jsem si myslel, že původní Defoeův Robinson je v něčem lepší, v něčem horší nebo přinejmenším jiný. Každopádně asi nejen pro mě bylo trošku překvapením, čím byl Robinson před ztroskotáním, byl mnohým, naposledy - dalo by se říct - prachobyčejným otrokářem. No, nic moc chvályhodného, ale dejme tomu, taková byla doba. Není tedy asi divu, že generacím především dětí byla předkládána poněkud jiná verze. Ale upřímně řečeno, i mně osobně přišla Plevova verze poměrně záhy o něco sympatičtější a čtivější.
Tento Robinson (pominu-li neustále se opakující "Boží úvahy", v nichž stále tak nějak neměl jasno) byl podán takovým způsobem, kdy mi přišlo, že občas se chová dost podivně, občas dělá věci, nad kterými jsem se trochu podivoval či naopak nedělá věci, o kterých bych si myslel, že by jako trosečník měl řešit mnohem dříve, než je řešit začal - a jak to dělal v Plevově verzi, tam se jevil mnohem systematičtější.
Docela mi vadila absence členění knihy do jakýchkoliv kapitol. Celý ten příběh po ztroskotání má nějaký řekněme úvod, kde cosi popisuje, pak najednou skočí do deníku, kde nám opět zopakuje část z toho, co už uvedl v úvodu, aby se pak deníkové členění knihy vytratilo jak pára nad hrncem.
Z přibližně druhé poloviny knihy jsem byl už docela rozčarovaný a čím víc jsem se blížil k závěru, tím mi Robinson byl dalo by se říct protivnější. Dokud se popisuje to, jak se na ostrově postupně zařizoval, tak dobré, to by šlo (i když jeho obavy z napadení byly snad až paranoidní), ovšem zhruba od zachránění Pátka to začíná upadat, se záchranou jeho otce to jde prudce dolů a po objevení lodě se vzbouřenci už je to jenom fraška, v níž za prvé na ostrově pod Robinsonovým vedením probíhá operace, ze které jsem moc moudrý nebyl a za druhé v níž si sebestředný magor Robinson hraje prakticky na každé straně knihy na panovníka, krále, majitele či guvernéra ostrova, či snad až na jakéhosi poloboha, který má své poddané (a jejich řady se neustále rozšiřují, je jedno, jestli jsou to divoši nebo jeho krajané či jiní Evropané), kteří mu budou cele a bezvýhradně sloužit, a má potřebu se o tom neustále přesvědčovat. Dokonce by od nich chtěl třeba písemné prohlášení, že mu budou věrně sloužit a nijak ho neohrozí, psacích potřeb nemaje... Posledních zhruba 50 - 70 stran už mi začal být až odporný. No a popis toho, kterak zaopatřoval svůj znovunabytý majetek po návratu z ostrova, to už byla jenom taková třešinka na dortu k tomu, dát tuhle knihu na bazar. Děkuji pěkně, jednou stačilo. Pokud někdy opět dostanu chuť si přečíst Robinsona, určitě to bude verze od J. V. Plevy. Z počátečních úvah o plném hodnocení jsem postupně dost výrazně slevil a jsem rád, že jsem se dobral konce.
Už odmalička jsem milovala dobrodružné romány, ale nikdy jsem se nedostala k tomu, abych si přečetla Robinsona Crusoa celého. Po té, co se mi do ruky dostal seznam povinné četby, okamžitě jsem šáhla po této knize. A udělala jsem dobře! Hned jsem si oblíbila jak Robinsona, Pátka, tak i celý jeho nádherný ostrov!
Další z knih kterou jsem po několika letech znovu přečetl a prožil toto krásné dobrodružství. Vždy se mi bude tato kniha líbit, protože má zajímavý příběh a také je příjemně a poutově napsaná.
Robinsona jsem samozřejmě četla jako dítě, ovšem tehdy převyprávěného od Plevy. Teď, když mé dítě obdrželo úkol přečíst Robinsona coby povinnou četbu, pořídila jsem audioknihu. A s úžasem jsem zjistila, že jde o hodně jiný příběh, než ten, který jsem čítávala jako dítě.
Defoeův Robinson rozhodně není počestný skautík, který se smolnou náhodou dostane na pustý ostrov. Je to tvrdý obchodník, otrokář. Na ostrově má možnost dlouze dumat o životě a jeho hodnotách, o Bohu, o náboženství jako takovém. Zaujaly mě pasáže v části po návratu Robinsona do Anglie, kde se jako "osvícený člověk" setkává s nepochopením, opovržením a názory, které kdysi považoval za normální.
Stejně jako ostatní tak i já jsem měl svoje nostalgické epizodky, kdy jsem se vracel ve své paměti zpátky do dob, kdy jsem se díval na "neposkvrněnou" dětskou loutkovou verzi, kde je zobrazení Robinsona takřka výhradně idylické. Dnes však budu malinko kritičtější v ohledu na otroctví, nebo elitářský přístup.
Na druhou stranu je to příběh o přerodu namyšleného a materialistického floutka v pokorného, soběstačného a s osudem vyrovnaného člověka, jenž svým odhodláním a vírou přežije přes 20 let v tomto očistci.
Je to na jednu stranu hrozně motivující příběh, na stranu druhou se to ovšem četlo docela blbě. Oceán mám rád, co se týče Robinsona tak nemám, bohužel, úplně jednotné myšlenky.
Každopádně mě na konci celkem dostal takový můj postřeh/dohad. Přestože jej právě otevřené moře dostalo do šlamastiky jménem Karibik, tak první věc, jenž mu ležela na srdci (poté, co si po návratu dal věci do pořádku) byla znovu to moře. Byla to jeho láska, a byl v tom nejhorším případě ochoten ztroskotat znovu.
"I would much rather go a thousand leagues by sea, though I were sure to meet with a storm once a week"
Opět se jedná o knihu, kterou jsem si chtěla přečíst už delší dobu … je psaná v ich-formě … což mě bavilo a více vtáhlo do děje … plus je rozdělena na 2 části … jen mě více bavila ta první část, kdy ztroskotal na tom pověstném ostrově …
Nádherný příběh, přečtený jedním dechem! Velmi mě bavily Robinsonovy příhody s různými zvířaty na ostrově a také to, jak se pokoušel vyrábět mouku, chléb nebo třeba máslo.
(SPOILER)
Robinson Crusoe byl anglický obchodník, který obchodoval s otroky a se zahraničním zbožím. Podnikl spoustu lodních výprav. Jednou jejich loď ztroskotala na neznámém místě uprostřed oceánu. Robinsona v bezvědomí vlny vyvrhly na souš. Zjistil, že jediný z lodi přežil. Usídlil se na ostrově, vybudoval si domov v jeskyni, musel si zajistit vše nezbytné k přežití. Pěstoval obilí, založil chov koz, naučil se hrnčířství, šít oblečení z kozí kůže, udit maso, lovit zvířata. Začal si stavět loď, aby mohl opustit ostrov. Ochočil si papouška Pollyho, kterého naučil mluvit.Jednoho dne zpozoroval stopy po kanibalech. Když se s kanibali setkal, zachránil Pátka, který mu byl nadosmrti věrný, naučil ho mluvit anglicky a vysvětlil mu evropské zbůsoby chování. Zároveň pochopil, že ostatní civilizace nejsou horší než Evropané. Na ostrově Robison strávil 24 let a zpátky do Anglie se dostal, protože pomohl kapitánovi, kterého jeho vzbouřena posádka vysadila na ostrově. V Anglii svůj příběh daroval Danielu Defoovi. S Pátkem potom pořídil loď a začali výzkumnou plavbu kolem světa .
Úvod:Ztroskotání
Stať: Ostrov
Stať: Ponaučení
Závěr: Návrat domů
(SPOILER)
Pro mě asi jedna z nejoblíbenějších knížek, i když tuhle dlouhou verzi Odeon 1975 jsem čet teprve podruhý. Takže jsem byl samozřejmě obeznámen se všim, co se dělo na ostrově, i když teda co si pamatuju z převyprávění od Plevy, tak to bylo docela zaobalený, přecejenom je to spíš pro děti a mládež, narozdíl od tutý verze. Hody kanibalů tu byly popsány docela barvitě. Celkově to bylo spíš takový "dospělácký", i když měl Robinson v podstatě úplně všechno, co k životu potřeboval. Buď to rostlo na ostrově a nářadí sebral na lodi. Celkově se mi tady i líbil víc vztah s Pátkem a Robinsonovo pokusy obracet ho na víru, i různý zamyšlení o Bohu a tak. To je z převyprávění vypuštěno a neni se čemu divit, jako mladýho by mi to těžce nudilo.
Zajímavá je i druhá část, i když tam už je to bráno docela hopem. Památnej moment bude to vypálení vesnice na Madagaskaru, to bylo dost brutální.
Po dočtení jsem se zamyslel, jak by vypadala ostrovní část, kdyby mu moře nepřihrálo ten vrak lodi napěchovanej věcma, rozhodně by to byl zajímavej příběh, takovej hardcore survival :)
Klasika z let našeho dětství, docela nostalgie. Pro mladé jde o poutavý příběh ztroskotance, tedy ne životního, ale trosečníka, který se snaží hlavně přežít a to hlavně bez mobilu a Facebooku.Společnost mu dělá věrný přítel Pátek. [Vážně nejde o den před víkendem.]
Štítky knihy
boj o přežití trosečníci anglická literatura ztroskotání, potopení lodě klasická literatura
Autorovy další knížky
1975 | Robinson Crusoe |
2022 | Moll Flandersová |
1968 | Dobrodružný život kapitána Singletona |
1971 | Roxana |
1970 | Denník morového roku |
Posloucháno v audiu, asi 5,5h. Velmi fajn!