Život ve dvou
Nicholas Sparks
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414577/bmid_zivot-ve-dvou-Jzp-414577.jpg
4
483
483
Russell Green je ve svých dvaatřiceti se svým životem více než spokojený. Má nádhernou ženu, rozkošnou šestiletou dcerku, úspěšnou kariéru a velký dům v Charlotte. Žije svůj sen a manželství s okouzlující Vivian je hlavním zdrojem jeho štěstí. Jenže pod vší tou dokonalostí začínají prosvítat neshody, a během pár týdnů se vše, co Russ považoval za samozřejmé, obrátí v prach. Bez ženy a bez práce se Russell snaží znovu postavit na nohy a postarat se o dcerku. Ukáže se, že být tátou na plný úvazek je největší výzva jeho života.... celý text
Přidat komentář
Několikátá knížka od Sparkse, kterou si mohu připsat na seznam přečtených knížek jak za tento rok, tak i u toho autora, který je jeden z mých oblíbených. Líbí se mi, že jeho knížky mají v sobě vždy lásku, romantiku, ale i smutek, bolest a trápení. A proto je Sparks mým oblíbeným autorem. Život ve dvou byla trochu delší knížka, než jsem u Sparkse zvyklá, proto jsem ji taky četla skoro měsíc (bez jednoho dne), ale přesto jsem byla napnutá, překvapená jejím obsahem a četla se mi dobře. Nebyla zase ta "top" knížka od Sparkse, ale nebyla nejhorší. Rozhodně doporučuji, dávám ale 3*, protože některé pasáže byly zbytečně dlouhé a přišlo mi, že se i dost opakovaly.
Krásná kniha, nejvíce se mi líbil vztah mezi otcem a dcerou a vztah mezi sestrou a bratrem. Opravdu se mi kniha moc líbila.
Sparksovy knihy mám moc ráda, nejsou většinou přeslazené a takové ze života, ale tahle byla slabá - ne příběh, ten byl fajn, ale hlavní hrdina Russ byl pro mě nesnesitelný. Choval se jako otloukánek a měkota. Vím, v tomto příběhu by nemohl být žádný alfasamec, to by nefungovalo, ale trochu víc mužnější být mohl. Taky Vivien byla taková záhada a nebylo úplně jasné její chování - že by z pocitu viny? Posledních cca 70 stran bylo náročných, ale bavily mě nejvíc, ani Russ mi tady tak nevadil. Škoda že taková nebyla celá kniha.
Kniha se četla velmi dobře .Musím přiznat že jsem u žádné knihy tolik slz nevypustila.Vztah sourozenců byl velmi silný .Že začátku sem si pořád říkala, že kniha je taková vztahová žádný pořádný zvrat a děj . Nakonec se mě líbila .Konec opravdu dojemný a krásné napsaný.
Krásná, dojemná kniha. Taková ze života, žádná slaďárna. Určitě sáhnu i po dalších knihách od tohoto autora.
Nicolase Sparkse jsem znala spíše díky filmovým zpracováním jeho románů. Byla jsem moc ráda, když jsem narazila i na jeho knížky. Život ve dvou je první, kterou jsem přečetla a dopadlo to stejně jako s jeho filmy, slzy, smích a hřejivý pocit v srdci, že i přes hnusný životní podpásovky se můžeme dočkat svého štěstí. Asi nic nepřekoná Zápisník jedné lásky a Volbu, ale i tak dávám 5 hvězd.
Zdlouhavé, ale nakonec docela milé... Celou dobu mě ale hrozně vytáčela jeho manželka
(SPOILER)
Knihu mi půjčila kamarádka, která ji dostala zase od své kamarádky. Od Sparkse jsem nečetla nic, znám jen Zápisník jedné lásky a ten mi dost výrazně zkazil názor Drewa z knihy Zapletený od Chaseové :-). Když jsem se proto pustila do čtení, viděla jsem také Russella touhle optikou a bohužel jsem musela s Drewem souhlasit. Celou dobu jsem čekala na to, jak se bude narůstající manželská krize vyvíjet. Ve čtení jsem pokračovala v podstatě jen proto, že to napsal chlap a psal to z pohledu muže, což jsem vnímala jako jisté novum na rozdíl od knih, kde do mužské psychologie brousí ženská autorka. Některé pasáže mne vedly k zamyšlení, jak se já sama chovám ke svému muži, co všechno spolkne a nechává si pro sebe. Říkala jsem si, že Vivian je úmyslně psána konfrontačně, aby čtenáře rozčilovala a soucítil s Russem, co vše si nechává líbit, a tak trochu jsem čekala, že se pak dozvím její úhel pohledu, který mi pomůže pochopit její motivaci. Když nic jiného, tyhle kapitoly v knize mi pomohly uvědomit si, že jak se obvykle snažím nahlížet na konflikty z různých úhlů pohledu podle jednotlivých aktérů, ve vlastní domácnosti zpravidla považuji svoji interpretaci za jedinou správnou. Bohužel, tím veškerá podobnost s mým životem končila, neboť hlavní hrdina s tím svým ospravedlňováním, vysvětlováním až kňouráním, pro mne postrádal testosteron, kterým můj muž na rozdíl od něj oplývá. Kdyby aspoň jednou otevřel pusu a řekl, co si opravdu myslí, zeptal se na to, co "tím myslí" Vivian, bouchl do stolu nebo vyvolal hádku, byl by pro mě mnohem víc chlap.
U pasáží, kde se začíná starat o dcerku, jsem si říkala, že je to takové to prozření, co všechno starost o dítě obnáší a kolik neviditelných činností člověk musí zařídit, aby vše fungovalo. Za to dávám Sparksovi palec nahoru, že svého hrdinu hodil do vody, většina otců si toto vůbec neuvědomí, a kdybych měla vyjmenovat všechny stížnosti kamarádek na téma, jak jejich muž doma nic nedělá s tím, že dřel v práci, kdežto ony padají na pusu, nestačily by mi prsty na obou rukách. V Russelově podání to ale přesto nějak nebylo ono, protože Vivian mu neustále dávala najevo, jak je nedostačivý a vše dělá špatně.
Celou knihu bych byla považovala za průměrný vhled do hlavy submisivního muže, kdyby najednou nedošlo k obratu a vše se nezačalo točit kolem nemoci blízké osoby. Najednou, jako kdyby Sparks začal psát úplně jinou knihu, Vivian se vytratila někam do pozadí, přestala být důležitá ona i manželská rozluka, a vše najednou dostalo hlubší rozměr a závažnější téma. Tyto pasáže byly pro mne velmi emotivní a dobře napsané, i když vyznívaly velmi smířlivě a mírně, přesto byly silné, a i slzička málem ukápla. Za to zaokrouhluji na 4 hvězdy, byť bych dala jinak 3,5.
Pořád nějak nevím, co jsem si z knihy měla odnést, protože původní nosné téma se najednou přehouplo někam jinam, původní rozepře manželů náhle zcela zmizely, hrozba dramatického rozvodu a přetahování se o dítě sama vyšuměla do ztracena (přitom podezření na nezdravý vztah k dceři si přímo říkalo o pořádný konflikt) a najednou se vše zalilo růžovým světlem, zavoněly květiny a přišel smířlivý happy end včetně štěstí hlavního hrdiny. Vůbec jsem se nedozvěděla, co Vivian, zda je se svým životem spokojená, nepřišlo ani potrestání zlobivé a rozhazovačné manželky. Z hlediska reálného života takový konec oceňuji, líp to dopadnout nemohlo pro všechny zúčastněné, ale coby čtenář bych čekala jiný závěr. Jak jsem zmínila, jako kdyby si Sparks v průběhu psaní několikrát rozmyslel, co vlastně chce psát.
Dle mého názoru nejslabší kniha od Sparkse, kdyby 1/3 měla o 100 stran méně tak by to bylo na 4 hvězdičky. 1/3 knihy pořád omílá jak to má Russell těžké a jestli ho má nebo nemá Vivian ráda. Hlavní postavy mi sympatické nebyly.
Vivian je manipulující, bezohledná a náladová.
Russella mi bylo líto, ale je pořádný podpantoflák, co se pořád přehrabuje ve svých pocitech a co má a co nemá dělat a proč kdo udělal to či ono.
Nejvíce mi sedly postavy Emily a Marge, byly vtipné a vše braly s nadhledem.
Tohle byla po dlouhé době má třetí kniha od Sparkse. Potřeboval jsem tak trochu
vypnout, užít si nenáročné čtení.. Ooooo.. jak jsem se spletl..
Vivien.. ach Vivien.. Jak ta mě iritovala. Zde máš tašky, vyčisti křečky, zajeď tam,
vyřiď to.. A Russell jako poslušný manžílek poslouchá.. a následně se diví..
Miluje mě ? Nemiluje ?
Hmm, vyspala se se mnou.. Takže mě má ráda..
Bylo to celé takové předvídatelné.. až na závěrečnou nemoc..
Četlo se to sice dobře, ale kdyby to bylo poloviční, nezlobil byl se.
Přečetla jsme od Sparkse všechny knihy, které u nás vyšly. Tohle je zdaleka nejslabší. Nebýt posledních 80 stran, dala bych jen jednu hvězdu.
Slabošský otec, matka kráva, rozmazlené děcko. A 500 stran neustálého omílání jak vézt děcko do kroužků, jak matka musí těžce pracovat a otec nemůže najít práci. Děkuji, ale mám svých starostí dost.
První setkání s tímto autorem. Musím uznat, že psát umí, nicméně pěkný styl vyprávění ještě není všechno. Knížka mi přišla prázdná, plná klišé a dokonce uměle natahovaná - tak nějak vůbec napsaná pro peníze... Druhou polovinu jsem projížděla rychločtením. A koukám, že je tam i rakovina! A myslím si - no nazdar.
Od prvních stránek mě kniha zcela pohltila, bohužel její konec (i když se stočil trochu jiným směrem než jsem očekávala) mi přišel poněkud rychle ukončený a celkem zhuštěný. Vše se náhle vyřešilo jako mávnutím kouzelného proutku, což na můj vkus bylo poněkud uspěchané, proto dávám o jednu hvězdičku méně. Jinak pro mě osobně byla kniha velmi emotivní i tím, že jsem v tomtéž roce zažila podobný zážitek jako hlavní hrdina s Marge.
Má druhá kniha od Nicholase Sparkse. Opět dojemný příběh, ale opět zakončen stejne jako tomu bylo u predchozi knihy, kterou jsem cetla. mám lehce obavy začít číst další knihu ???? Sparks umí zacílit na emoce čtenářů a opravdu to byl silný příběh, ale už tak od půlky jsem tušila...kdo bude nemocný, jak skončí vztah hlavních postav....ale knihu bych k přečtení rozhodně doporučila.
Tahle mi zlomila srdce tak, jak to umí jedině Sparks. Nejprve jsem si říkala, že tohle bude asi nějakej jeho slabší kousek, protože se to dost vleklo. Myslela jsem, že budu pozorovat nesnesitelnou, manipulativní mrchu, chlapa, co si nedokáže dupnout a rozpad jejich manželství na 500 stránkách. Ale Sparks nezklamal a jako vždycky do toho zamíchal všechno... Dlouho se mi nestalo, abych někoho v knize nesnášela tak, jako Vivien z téhle ústřední manželské dvojice. Pokud začnete číst a bude vám to připadat zdlouhavý, tak vydržte, rozjede se to. Každopádně jsou tu do detailu rozebrány vztahy všeho druhu. Takže když vydržíte ten zbytečně dlouhej rozjezd, tak pak už je to Sparks, jak ho známe.
Ačkoliv romantické knihy nepatří k mému nejoblíbenějšímu žánru, po Sparksovi jsem sáhla jako po jistotě,když jsem si chtěla odpočinout od kriminálek.Možná jsem očekávala od autora příliš,ale tentokrát se dostavilo lehké zklamání.Kniha neměla z počátku ten správný náboj a do čtení jsem se musela nutit. Nakonec jsem knize dala šanci, její druhá část už pro mne byla čtivější,ale přesto nedosáhla kvality,na kterou jsem byla zvyklá,i když jisté emoce vzbuzovala. Za mne hodnotím slovy:neurazí ani nenadchne.
Opět N. Sparks nezklamal.
Kniha měla hloubku a nejednou mi ukápla slza..
Boj o dítě, ztráta sestry s rakovinou ...Úžasně popsané tyto situace.
Doporučuji k přečtení.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Milý Johne |
| 2013 | Zápisník jedné lásky |
| 2010 | Poslední píseň |
| 2013 | To nejlepší z nás |
| 2012 | Bezpečný přístav |
Ze všech, které jsem od autora četla, tak nejslabší. Četla se dobře, to určitě ano, ale něco mi tam chybělo. Příjemné čtení, ale určitě jsem byla více nadšená z předchozích příběhů.