Života sladké hořkosti
Lída Baarová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417938/bmid_zivota-sladke-horkosti-nPJ-417938.PNG
4
185
185
Vzpomínky Lídy Baarové, zřejmě nejznámější české filmové herečky mezi válkami a krátce po ní, herečky, která má na co vzpomínat. Oslnivá kariéra v českém a zejména německém filmu, úspěšné snímky, jež se líbily divákům v celé Evropě, nepřijatá nabídka z Ameriky, ale i závist, intriky, hektické vypětí, senzace bulvárního tisku, to všechno tvoří vnější rámec vzpomínání. V něm se odvíjejí herecké epizody, vzpomínky na mládí, na první krůčky ve filmu, na herecké, režisérské i politické celebrity, v jejichž světě se po jistý osudový čas život Lídy Baarové odehrával. A pak dvojí pád, z nichž ten druhý téměř smrtelný. A nová práce, nová naděje ve filmu a v divadle, v jiném než v českém prostředí. A klidný, vyrovnaný úsměv na závěr života, jenž se z odstupu jeví tak sladký a hořký zároveň.... celý text
Přidat komentář
Jak známo, Baarová si spoustu věcí v této knize pozměnila, to, co z ní ale vystupuje je nezměnitelné, a tím je touha uniknout od zla kolem. Dobře napsané.
Napojte se mezi břehy. Po řece bytí přece, někdy klidně, hladce, jindy divoce, se šrámy, různé bárky plují. Jedna přímá, plná bílých labutí. Jiná se klimbá, je černá, zlo budí. Mefistofelovy stinné svody zpod hladiny vycení. Zkrabacený kabátec ohnivě hřeje. Na sebe si ho bere spalující osudí, mrazivého údobí.
Ještě si ráda poslechnu audioknihu, kterou namluvila pro Škvoreckého. Jinač příjemné čtení doplněné obrázky.
Kniha měla spád a děj, četla se výborně. Jestli měla LB potřebu upravit svůj mediální obraz, nevím, nechci soudit, původní verzi jsem nečetla.
Kniha je velmi čtivá. Paní Baarovâ popisuje svoje vzpomínky o svém životě, o hereckém prostředí, o zvláštně smutné době, ve které jsem nežila a znám pouze z vyprávění, školy a nebo dokumentů. Čím jsem starší a vidím dokument o nějaké události, co jsem sama zažila, tak si uvědomuji, takhle to přece nebylo, takhle jsem to v tu dobu nevnímala, proto si myslím, že nám nepřísluší soudit pravost vzpomínek. A navíc co bych asi udělala já být v té době, na jejím místě...
Knihu jsem četla v roce 91, kdy se se vzpomínkovými knihami o dříve zakázaných osobnostech roztrhl pytel. Moc hezky se mi četla a do hereččina životního příběhu jsem se snadno vžila, i když tehdy jsem měla nároky na literaturu jiné než teď. Vím, že jsou více oceňované a snad i objektivnější Útěky zapsané Škvoreckým. A na tu se také chystám.
Přesto si na Života sladké hořkosti nestěžuji. Knížka pobavila, herečka zveřejnila zážitky z filmování, tehdejší doby i nějaký ten drb ze zákulisí, je plná fotografií a zhltla jsem to jako malinu. Navíc je spjatá s krásným létem, kdy jsem byla čerstvě zamilovaná a během čekání na to, až se přítel vrátí z práce, jsem si knihu četla na našem nádherném místě, v poetickém lese, na mechu a trávě měkké jako kobereček, pod vysokými stromy propouštějící paprsky slunce, mám se čtením prostě spojené hezké okamžiky.
To nejhorší o sobě možná herečka neřekla, něco vypustila nebo poopravila, nicméně na knihu vzpomínám s láskou a nostalgií. Že se mi to četlo snadno a zdálo se mi to tehdy zajímavé, to mi nikdo nevezme.
Kniha je psaná beletristickou formou, obsahuje přímou řeč a protože jsem tehdy o herečce mnoho nevěděla, měla i spád. Dávám 5 hvězd, hodnoceno dřívějším pohledem na svět a dalšími okolnostmi.
Domnívám se, že zároveň s otevřením hranic, pociťovala Lída Baarová nutnost představit se českému čtenáři v lichotivějším světle, než jak ji vykreslil ve své knize Škvorecký a než jaké bylo obecné povědomí o jejím osudu. Knihu psala v poměrně pokročilém věku, v období, kdy se mohla po mnoha letech vrátit do České republiky, což zcela logicky doprovázelo životní bilancování. Nezazlívám Lídě Baarové, že v této knize "prokličkovala" svou zásadní i když krátkou životní epizodou s Goebbelsem. Jak sama v knize několikrát zdůraznila, za všechno, čím se v životě provinila, ji osud krutě potrestal. Po přečtení knihy jsem se nemohla zbavit dojmu, že přes všechnu svou krásu a slávu nebyla Lída Baarová skutečně šťastná...
Když jsem na vysoké škole chválila vzpomínky Adiny Mandlové, tak mi spolužáci z filmové vědy doporučovali vzpomínky Lídy Baarové - že se jim líbily víc. Tak jsem se k nim po deseti letech dostala :)
Jaká byla skutečnost se asi nikdy nedozvíme... Četlo se to dobře, ale chyběla mi tam ta Adinina lehkost a nadhled. Pár pasáží, které se opakovaly napříč kapitolami, přičítám věku, ve kterém to Lída Baarová psala.
Velmi zajimavy pribeh. Chapu, ze Baarova o svem zivote muze a nemusi rikat pravdu, jsem ale velice rada, ze jsem si precetla i slova druhe strany - a slova psana s odstupem let, s moudrosti a pochopenim, se smirenim a odpustenim. Vseobecne povedomi o tom, jake byly osudy Lidy Baarove, vykreslovalo totiz docela jiny obrazek nez tato kniha... At je uplna pravda kdekoliv, vnimam ted jeji zivot mnohem vice jako osud zeny, ktera uz od velmi mladych let, kdy se charakter jeste utvari, pritahovala tolik pozornosti, ze v proudu vsech tech nazoru a zajmu nedokazala vzdy jit tam, kde by nasla to, co jeji srdce opravdu zadalo a co potrebovalo. Nedokazala vzdy v tom viru obdivovatelu a slavy najit svuj vlastni smer a stesti.
Kniha je celkem zajímavá, uhlazený styl, dobře se to čte. Nicméně to, co jsem si chtěla přečíst nejvíc, v knize není, a to její vztah s Josephem Goebbelsem. Lída takový vztah popírá a mně to přijde málo uvěřitelné. Pokud by byl stále odmítán, vážně by šel manželce oznámit, že se chce kvůli české herečce rozvést? To by musel být idiot. A to, že odmítla Hollywood? Když jí nabízeli tak skvělou smlouvu? (Teda, aspoň bych řekla, že byla skvělá, kdo z herců má dnes garantované čtyři filmy ročně?) Kvůli Fröhlichovi těžko. Ze strachu? Nebála se odjet sama do Německa, proč by se pak začala bát Ameriky? Už byla starší, zkušenější. Ne, nepřesvědčila mě, že s Goebbelsem nic nebylo. A dost to ovlivnilo moje hodnocení.
Nějak té knize a zpovědi paní Baarové nevěřím. Četla jsem o jejím životě více knih a tato mi přijde nejméně důvěryhodná. Asi nedokáži pochopit jak mohla být stále tak naivní a nevědět co se kolem ní děje. Také mi přijde, že byla pěkně sobecká, stále utíkala aby zachránila samu sebe a na ostatní nemyslela. Nechci soudit, kdoví jak to tedy celé bylo, ale kniha mi přijde jen jako obhajoba.
Jak už tady někdo níže napsal, knížka mi taky přijde spíš jako obhajoba Lídy Baarové. Asi jsem hodně ovlivněná tím, že jako herečka se mi nikdy moc nelíbila, i když byla velmi hezká, a také mě nejspíš dost ovlivnily dokumenty o ní, především Zkáza krásou od Heleny Třeštíkové.
Baarová trochu upravila své předešlé paměti. V této knize není tak otevřená jako v knize útěky a zatajila zde jednu její nejvýraznější věc.
Životní příběh herečky Lídy Baarové je pro mne spíše hořký a smutný. Její úspěchy by mi ta léta bídy, vězení rodinného neštěstí a smutku nevyvážily asi proto, že v divadelním a filmovém světě jsem pouhým divákem a jiné ambice nemám.
Skvělá kniha pro všechny milovníky filmů a herců první republiky. Jen pozor, neberte vše, co je napsané doslova, někteří pamětníci líčí některé události jinak než paní Baarová.
Byla to druhá kniha po sobě, kterou jsem četla o Lídě Baarové.. Píše pěkně, jsou tam zajímavé věci, které jsem doposud nevěděla, ale jak tu již bylo zmíněno vadí mi jak se pořád obhajuje, že vlastně za nic nemohla atd.. Dále jen pár zmínek o Goebbelsovi a z knihy je patrné,že on o ní stál a ona ne.. chápu, že se chtěla knihou obhájit před českými čtenáři, ale možná bych ocenila kdyby napsala pravdu.. možná by našla více pochopení..
Štítky knihy
paměti, memoáry komunismus autobiografické prvky nacisté film za první republiky a protektorátu herečky český film Lída Baarová, 1914–2000 české herečky
To se skutečně četlo jedním dechem. Žádná hluchá místa. Baarová se ve svém životopisu snažila ospravedlnit a některé věci si jistě „připoohla“ nebo zamlčela. To, že se dva roky scházela s Goebbelsem jen platonicky, jí tedy moc nevěřím (v knize Mraky nad Barrandovem je vzpomínka Svatopluka Beneše, kterému po návratu do Prahy o mileneckém vztahu s Goebbelsem vyprávěla) a ani by to vzhledem k následnému vývoji nedávalo smysl. Rozhodně ji ale nesoudím - nejspíš byla naivní, nezkušená, příliš ctižádostivá. Možná ho doopravdy milovala. Zaplatila každopádně až příliš draze a její život se stal (opět slovy Svatopluka Beneše) antickou tragédií.