Životní terno
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410426/bmid_zivotni-terno-7Bm-410426.jpeg
4
698
698
Je noc před Štědrým dnem a nemocniční chodbou kráčí žena v šedém, aby si odvedla jednoho z nás. Má s sebou desky se jmény nás všech: pětileté holčičky trpící rakovinou, která maluje svou oblíbenou židličku na červeno, dvacetiletého mladíka leštícího pivní sklenici v milované hospodě, pětačtyřicetiletého muže, který uhání tmou v drahém autě a hledá, do čeho by narazil. Někdo z nás dnes přijde o život, pokud se někdo jiný dobrovolně nevzdá toho svého. Ale nestačí pouze zemřít, protože život není jen to, co právě končí. Život je všechno to, co se stalo předtím. Fredrik Backman umí mistrně vylíčit lidské pochyby a vnitřní démony, aniž ztrácí smysl pro humor. Toto vyprávění je mnohem smutnější než třeba Dickensova Vánoční koleda, ale i zde najdeme naději a možnost všechno napravit — i když za velmi vysokou cenu.... celý text
Přidat komentář
Já: Je možné, aby mě osmdesáti stránková novela dokázala rozbrečet?
Fredrik Backman: Hold my beer.
Útlá knížečka odehrávající se okolo Vánoc nutí k zamyšlení, ale vánoční atmosféru nepřinese, i když by se to tak při zběžném prolistování mohlo díky ilustracím zdát.
Ač Backmana miluju, tak tento příběh ve mně narozdíl od ostatních nic moc nezanechal. Přišlo mi, že trochu klouzal po povrchu, a i když se prostřednictvím malé holčičky snažil tlačit na emoce, tak to na mě bylo asi trochu prvoplánové. Pár zajímavých myšlenek jsem tu našla, ale určitě to není kniha, kterou bych doporučila dál.
Bylo by mi líto, kdyby toto mělo být něčí první setkání s autorem, protože mě by to třeba k dalším jeho knihám moc netáhlo a přitom všechny ostatní jeho knihy, co jsem četla byly úžasné!
Krátké, moc smutné, zasněné a poučné dílko. Jak dobře se to čte. Je příjemné číst moudré melancholické knihy. A Frederik Backman je prostě umí.
TAHLE KNÍŽEČKA JE JAKO VÍTR.
Je to chvíle, která nám ukáže co jsme potřebovali vědět.
Krátké zamyšlení o životě, smrti, obětování se pro druhé.
ZAŽIJTE TAKY TENTO OKAMŽIK.
Mám slzy na krajíčku ....
Je to sice kraťounké dílko, ale svým obsahem obří.
Každého, kdo to přečte, má srdce a není ignorant se dotkne srdíčka.
Fredrik Backman je velký spisovatel, který píše pro lidi, kteří přemýšlí nad tím, co čtou.
spoiler:
Dali jste mi hudbu, když jsem se cítil osamělý,
příběh, když jsem sešel z cesty, pivo, když jsem byl švorc,
pusu, když jsem byl smutný, a vždycky jste mě
posadili do taxíku, když nastal pravý čas.
Příběh poskládaný skutečným spisovatelem.
Jeho hloubka se nachází v šedém svetru, síla v myšlenkách bohatého muže a láska v holčičce, která si malovala židličku na červeno.
Útlá knížka by mohla být podrazem na čtenáře, ale po jejím přečtení každý zjistí, že má přesně tolik stran, aby mu poskytla službu, sdělila nesdělitelné a zaujala svou něhou a upřímností.
Vhodně zvolená grafika knihy zjemňuje magický realismus, který má velmi ostré rysy.
Velmi chytré vyprávění.
Láska v každém slově.
Svým zpsobem geniální...
Taková podivná útlá Backmanovka. O muži s rakovinou se synem, pro kterého nebyl dobrý otec. O malé holčičce taktéž s rakovinou. A paní s deskami.
Backman v předmluvě napsal, že při psaní přemýšlel nad tím, pro koho by byl ochotný zemřít a pro koho by byl ochotný obětovat život. A taky o tom, jaký je vlastně mezitím rozdíl.
"Včera pozdě večer se ta žena s deskami zase procházela po nemocnici. Podívali jsme se na sebe a ona se zastavila. Pochopil jsem, že si přišla pro mě. Přesto jsem neutekl. Vybavil jsem si všechny příležitosti, při kterých jsem ji viděl: když si vzala mého bratra, když si vzala mého nejlepšího kamaráda, když si vzala moje rodiče. Tentokrát jsem se rozhodl, že se jí už nebudu bát, aspoň tuhle moc jsem si chtěl v poslední hodince ponechat. "
Šťastlivci po sobě nic nezanechávají. Žijí jen pro život, jsou na světě výhradně jako konzumenti.
Zajímavý příběh.
Na prvních stranách jsem byla vůči příběhu nedůvěřivá. Ale stálo to za to. Na pár stranách skvělá myšlenka. Text je za mě originální a dokazuje mi, že Backman za přečtení rozhodně stojí.
Přečteno jedním dechem. Pěkný příběh k zamyšlení, k připomenutí si, že život je dar!
Přečteno během chviličky a i tak stihla kniha zanechat zvláštní pocit na duši. Moc se mi kniha líbila.
Prohlédneme, až když se setkáme s krutou realitou. Do té doby si myslíme, že nad nás není, že nám se nemůže nic stát a že děláme vše dobře. Lžeme sami sobě.
Smutné, silné. Na Backmana neodpovídající. Bez náznaku humoru, vtipu, bez jeho kopice různorodých a originálních přirovnání. Útlounká knížečka přečtená za hodinu nacpaná filozofickými otázkami a přemítáním, které vedou ke konečnému rozhodnutí.
V devět hodin jsem knihu otevřela a v deset dočetla. Tak krátký ten příběh je. Přesto jsem na konci plakala. Je to hodně silné čtení.
Kniha má krásné ilustrace, má krásné myšlenky. Rychle se to četlo. Škoda, že je krátká.
Štítky knihy
Vánoce švédská literatura nemocnice, špitály Švédsko mezilidské vztahy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Kniha nás vede k zamyšlení, jaký smysl má život. I když se nám často zdá, že by náš život byl neúnosný, kdyby jej neprovázely úspěchy a moc, na konci života u člověk budou mít jiné hodnoty své místo. Tak to poznal a i pětačtyřicetiletý muž, když udělal šťastnou maminku a holčičku, které oddálil smrt tím, že šel místo ní se "sestrou v šedém svetru", která měla za úkol vyzvednout toho, komu končil život. Nemusel jít - ale šel! To je k zamyšlení i pro nás. Byli bychom schopni toho i my?