Životní terno
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532633/bmid_zivotni-terno-65d5e92ae7f4c.png
4
699
699
Je noc před Štědrým dnem a nemocniční chodbou kráčí žena v tlustém šedém svetru, aby si odvedla jednoho z nás. Má s sebou desky se jmény nás všech: pětileté holčičky trpící rakovinou, která se bojí „mimouzemšťanů“, dvacetiletého mladíka láskyplně leštícího pivní sklenici ve vysněném baru, pětačtyřicetiletého muže, který uhání tmou v drahém autě a hledá, do čeho by narazil. Jeden z nás dnes přijde o život, pokud se pro něj někdo jiný dobrovolně neobětuje. Jenže nestačí pouze zemřít - život totiž není jen to, co právě končí. Život jsou i všechny minulé události.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Host
Originální název:
Ditt livs affär, 2017
Interpreti: Pavel Soukup
více info...
Přidat komentář
Muž jménem Ove... to byl vrchol a pak následoval strmý sešup. Z oblíbeného autora se časem stal někdo, komu už se mi stále dokola nechce dávat šanci.
Kniha má hezké ilustrace, ale to je tak všechno. Příběh mě nedojal. Ať se snažím sebevíc, nevím, jestli je to spíš pohádka nebo úvaha, případně fantasy. A nemůžu si pomoci, 250 korun za ani ne půlhodinky čtení, to je sice skvělý marketingový tah, ale že by tím byli potěšeni čtenáři, o tom moc pochybuju.
Nic moc a to jsem se tak těšila. Zdešená jsem byla, když jsem videla, že jedná o knihu o 70ti stránkách . Příběh vás ani nestačí chytnout, za mě takový výkřik do někam .
Těším se na toho starého Backmana.
Životní terno ani omylem
I mistr tesař se někdy utne. Bohužel tady se tedy utnul pořádně. Rozhodně touto knihou s autorem nezačínejte, jelikož by vás to akorát odradilo od jeho dalšího čtení a to by byla věčná škoda. Já jen doufám, že tohle byla výjimka v jeho tvorbě a další kniha bude zase ten starý dobrý fenomenální Fredrik Backman. Myslím, že toto dílko si své čtenáře najde, protože prostě slavný autor jej napsal, ale stejně pořád se za mě jedná o zbytečnou knihu. To je to hlavní mínus u mě. Nedokážu totiž říct smysl této knihy. Možná jsem špatný čtenář, ale mně prostě uniká. Na navázání vztahu s postavami vám moc času nezbývá, protože kniha je rozsahem opravdu kratičká. Konkrétně 100 stran, ale to není nějaký velký problém. Problém je jak jsem psal v tom, že nějak postrádám pointu daného příběhu, který vlastně i docela nudí. Měl by ve čtenáři vyvolat nějaké emoce. No bohužel se nestalo, tedy kromě zmatenosti. To si však myslím, že autor nezamýšlel. Abych však nebyl jen za neustálého škarohlída, tak kniha má i své tři pozitiva. Za prvé se jedná o onen zmíněný krátký rozsah, takže se nemusíte bát, že čtením Životní terna strávíte nějaké dlouhé chvíle, ale naopak do hodiny můžete sáhnout po jiné knize. Druhým pozitivem je opět hezky udělaná obálka knihy a třetím pozitivem jsou pak doprovodné hezky zpracované ilustrace v textu. Tím však pozitiva končí i když vlastně ne. Ještě jedno pozitivum tato kniha má a to, že po jejím přečtení ji máte za sebou a můžete se začíst do nějaké jiné. Jak se říká, že chybami se člověk učí, tak snad to bude pravda a z této za mě chyby se pan spisovatel Backman poučí a jeho další kniha popřípadě knihy už budou opět ve stylu těch jeho předešlých a pokud budou stejně tak dobré, tak to bude více než dobré. Životní terno je kniha, se kterou se bohužel žádné terno nedostavuje a ač velmi nerad tak knize uděluju 40 % a to jen za ta pozitiva vypsaná výše. I přes tuto hodně negativní recenzi se stále její autor řadí mezi mé nejoblíbenější autory a jak se tvrdí, že chybovat je lidské, tak něco na tom bude a vy Backmana vezměte případně na milost, protože jeho ostatní díla jsou skvostná.
Fredrik Backman je spisovatel, kterého mám poměrně načteného. Ohromil mě zejména svým Medvědínem a jeho pokračováním My proti vám. Životní terno je kratičký příběh brnkající spíše na filozofickou notu. Bude se líbit lidem, kteří rádi přemýšlí o smyslu života, o životě po smrti, o bytí a nebytí, o otázkách sebeobětování. Ač jsem věřila, že spisovatel Backmanova formátu dokáže rozvířit emoce i na pár stránkách textu, u Životního terna to bohužel úplně neplatí. Knížečka mnou proplula a moc nic nezanechala. Cením povedené ilustrace, nicméně pokud nepatříte ke čtenářům, kteří rádi uvažují nad výše zmíněnými tématy, pravděpodobně Vás tento kousek neohromí. V kontextu autorovy tvorby bych ho zařadila po bok A každé ráno je cesta domů delší a delší, pakliže jste fandové této jeho předchozí knihy, Životní terno vyzkoušejte.
Autora řadím mezi své oblíbence, ale touto knížečkou mě příliš neoslovil. Myslím, že myšlenka - námět knihy, nedostaly dostatečný stránkový prostor a bylo to tak ledabylé, jako úkol psaný před začátkem hodiny.. A ta cena... Kdyby mě někde na konci knihy poznamenali, že část výdělku jde na nějakou dobrou věc - nemrzelo by mě to.
Líbily se mi ilustrace a těším se na další a snad opět "známého starého dobrého" Backmana :-)
Zbožňuji knihy pana Backmana a tak jsem se na Životní terno těšila jako dítě na Ježíška.
Zklamání přišlo, když jsem zjistila, že jde pouze o kratší povídku a né o plnohodnotnou knihu.
Pak přišlo zklamání, kdy jsem čekala na každé stránce výbuch emocí a ...... nic.
Tak nevím. Unikl mi nějaký hlubší podtext? Nepochopila jsem to? Budu muset ještě v životě dozrát pro tuto povídku?
Beru to jako šlápnutí vedle a každopádně na další knihu se rozhodně těšit budu. Snad brzy.
O životě, o smrti... Pro mě takové jednoduché, takový malinký výkřik do tmy...
Pardon za jednu hvezdu,ale co to jako melo byt? Kde je ten stary dobry Backman, ktery rozviri emoce , kde se smeju, brecim..tahle slatanina nebyla vesmes o nicem.nejak jsem to nepobrala
Me prvni setkani s autorem... a tusim nejaka dalsi :) ... toto bylo kratke, melancholicke a plne zivouciho zivota...
Asi bych hvězdičku přihodil, jak zde, tak u A každé ráno je cesta domů delší, kdyby to vyšlo třeba v nějaké sbírce, pět takových příběhů v jedné knize by bylo fajn. Jenže já se vždycky raduju, že vyjde nová kniha od Backmana a pak z toho vyjde tohle. Ne že by to bylo špatný, ale nemá to prostě tu sílu. A tady mi taky přišlo, že už toho smutku bylo na tak krátký útvar trochu moc.
Tak tentokrát, pane Backmane, je mi líto, ale slabé. Tuto útlou knížečku jsem si po dvou dnech přečetla ještě jednou, jestli jsem tam přece jen mezi řádky něco nepřehlédla, nějaké moudro, bohužel ani podruhé jsem nic moc nenašla.
Mám vás ráda, tedy každou vaši knihu :-), i ty kraťoučké, ale s touto, podle mne, žádné životní terno u čtenářů neuděláte :-(((.
Životní terno není úplné terno, alespoň pro mě ne. Moc mě mrzí, že to musím napsat, protože Backman je můj miláček a doporučuji ho, kudy chodím. Ale tahle kniha mnou nějak...prošuměla. Vnímám pár zajímavých myšlenek Backmanovského rukopisu... a trochu tíseň. Ale asi jsem zmlsaná Fredrikovým dosavadním dílem, čekala jsem víc.
Dám knize šanci uzrát a určitě se k ní někdy vrátím. Možná ji v jiné životní fázi ocením líp. Aktuálně ke mně nepromlouvá, bohužel.
Pro mě trochu zklamani, miluju jeho knížky, vždycky jsem při čtení plná různých emocí a vždy se těším na novou knihu, tahle ve mě nezanechala bohužel skoro nic. I přes to však patří mezi mě nejoblíbenější autory a doufám, že brzy vydá něco dalšího.
Malá,nenápadná knížka o životě a smrti,která mi nejednou vehnala slzy do očí. Fredrik Backman opět nezklamal.
Ta přímočará upřímnost umí rozeznít hluboké struny, na které se často nehraje a sedá na ně prach. A před poslední stránkou jako vždycky šeptám - ještě ne...
"...všechno víc prožívala, to byla její slabina, dokázal jsem ji ranit slovy."
Malá, nenápadná knížečka.
A stejně mě zase pan Backman rozbrečel..Asi i proto, že se mi trefil do smutného období, že zrovna hodně přemýšlím o bytí a nebytí, díky knížce i o tom, že není stejné dát za někoho život, nebo pro něj zemřít..
Štítky knihy
Vánoce švédská literatura nemocnice, špitály Švédsko mezilidské vztahy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Kraťounká povídka, kterou buď vnitřně přijmete a osloví vás, nebo vám úplně unikne smysl jejího vzniku. Rozhodně nejde o čtení pro každého, ovšem ti z nás, kteří ztratili někoho blízkého, se kterým neměli až tak úplně nejlepší vztah, budou bulet jako mimina. Anebo v tom hledám něco, co v tom vidět chci, těžko říct. Tohle je především o emocích uvnitř nás samých, něco co nelze úplně jasně vyjádřit slovy, ale spíš pohledem, gesty a možná..., já nevím, písní? Z mé strany každopádně naprostá pecka. Ne kvůli jednoduchému příběhu s nejasnou pointou, ne pro umírající holčičku co barví židli na červeno, protože ta židle taková chce zkrátka být, ani kvůli bezprecedentní melancholii, kanoucí z každé jedné strany. Jen mi to jednoduše roztrhalo srdce na kusy a pak znovu slepilo zpět, tak, že líp drží a silněji tluče. Jasně, přeháním, protože chlapům po třicítce se přeci takovéhle věci nestávají. Nejsme žádný bábovky. Přesto..., přesto budu tuhle pocitovku už navždycky v knihovně míjet s láskou.