Zjizvený král
Leigh Bardugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488495/bmid_zjizveny-kral-Z3g-488495.jpg
4
693
693
Nikolaj Lantsov série
1. díl >
Zkroť své démony... nebo jim dej to, co chtějí! Nikolaj Lantsov, král Ravky, vždycky statečně čelil osudu. Nikdo netuší, co všechno vytrpěl během krvavé občanské války, a tak by to taky mělo zůstat. Na oslabených hranicích země se však začínají šikovat nepřátelé a on opět musí dokázat nemožné – naplnit prázdné pokladnice, získat spojence a zastavit zkázu, která zemi hrozí. V jeho nitru však den ode dne sílí démon, který může zničit vše, co už mladý panovník vybudoval. Nikolaj se chce temné magie zbavit, proto se s věrnou pomocnicí, větrostrůjkyní Zojou, vydává na velmi riskantní cestu. Podaří se jim vyřešit záhadu královy tajemné choroby? Najdou lék, který ho zachrání, a s ním i celou Ravku?... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2022 , Fragment (ČR)Originální název:
King of Scars, 2019
více info...
Přidat komentář
Hezké, čtivé. Na druhou stranu, je to spíš takové spotřební, bez kdovíjaké hloubky. Celou dobu je víceméně jasné, k čemu se schyluje. Nějaké překvapení se koná, ale nakonec se stejně zahladí...
Nejvíc jsem si oblíbil "pana dabléra", tak je mi líto, že se s ním, nejspíš, znovu nesetkáme.
Tak na tuhle knížku jsem se vypravovala strašně dlouho a v tom množství se neustále odsouvala do zapomnění, což by byla obrovská škoda. Maličko mně trvalo, než jsem se dostala zpět do děje a vzpomněla si na děj předchozích sérií od této spisovatelky. Děje se prolínají od Griši, přes Šest vran až do této série. Doporučuji číst za sebou, protože některé maličkosti jsem prostě v řádu měsíců zapomněla. A to jsem to chtěla přečíst hned jak to vyšlo. Ale i tak jsem se ponořila do děje od první kapitoly a užívala jsem si to až do úplného konce. Nikolaje jsem si oblíbila už v předchozích sérií a nezklamal. Zoja je příjemným překvapením a přes počáteční averzi si mě získala. Konec zůstal otevřený do dalšího a posledního dílu. Bylo to překvapivé a moc se mně to líbilo.
Bohužel musím přiznat, že jakkoliv mám Leigh Bardugo jako autorku ráda, celá tahle série byla velké zklamání. A to jsem neměla velká očekávání. Což o to kniha se dobře četla, mně prostě autorčin styl psaní neskutečně sedí. Ale to bylo u téhle knihy možná tak všechno. Celá zápletka se svatými, nebo co to jako mělo být, mi přišla naprosto zbytečná a přemrštěná. Jako kdyby se Leigh snažila přinést do jejího světa něco nového a úžasného, ale u mě to v konečném důsledku přineslo víc škody než užitku. Moc to nedávalo smysl v souvislosti s věcmi a pravidly, které stanovila v předchozích knihách a prostě to Zjizveného krále pro mě úplně zazdilo. Nakonec musím dodat i některá pozitiva... Hodně jsem si užívala náhled do politiky Ravky, což je možná tím, že mě takové věci baví. Za mě škoda, že jí tam nebylo víc, přece jenom bych to od knihy, která měla být zaměřená na krále čekala.
Výborné, výborné, výborné.
Kniha sa zo začiatku trošku vliekla, museli sme sa dostať zase späť do deja, čo kde ako prečo. Ale keď sa to rozbehlo to bola teda jazda. Ako v Ravce tak aj vo Fjerde. Jeden zvrat za druhým, prekvapenie za prekvapením. Úžasné. Svätý vo Vráse, úplne brilantné. Otec Hanny nečakané. No a záver.... Ja ho proste absolútne milujem a som rada že je späť.
Přišlo mi že dějová linie s Ninou není tak propracovaná,skoro jako jen vyplňující poťrebný počet stran,ovšem jen do konce knihy.Čekám co bude dál.Těším se na další příběh.
Nevím, jestli znátu tu šeptandu okolo JKR, že pozdější díly HP nepsala ona, nebo na ně měla minimálně pomocníka. Pravděbodobně je to blábol, ale hned jsem si na tuhle pomluvu vzpomněla, jakmile jsem dočetla Zjizveného krále.
Od Bardugo mám za sebou trilogii Griša, kterou jsem si dovolila dost ostře komentovat, duologii Šest vran, kterou naprosto zbožňuju, Lives of Saints a Trnitou řeč, obě knížky příběhů byly skvělé. Nevím čím to je, ale když porovnám trilogii Griša se zbytkem, je to jak kdyby Bardugo měla nějaký výpadek trvající celé tři díly a pak se zase dostala do formy na zbytek své tvorby. Naštěstí mě (více méně) tragická Griša neodradila a Zjizvený král tak pokračuje v krasojízdě neskutečně kvalitní literatury.
Kniha má stejné členění jako Šest vran, kapitoly na přeskáčku sledují osudy a PoV Nikolaje, Zoji a dalších (nechci nic prozradit), takže kniha krásně ubíhá, nenudíte se a vždycky se těšíte na další úhel pohledu a dramata.
Přemýšlela jsem, čím to, že mě Zjizvený král tolik chytnul. Myslím, že abyste mohli napsat opravdu úspěšnou knihu, potřebujete silného hlavního hrdinu, kterým Nikolaj bezpochyby je. Je zábavný, pohledný, mazaný jak liška, dokáže se vypořádat s každou situací a zároveň má i kupu problémů a sem tam nějakou tu chybičku. Ideální kombinace. Kdo z vás četl Šest vran, jistě mi dá za pravdu, že Kaz je úplně stejnou ideální kombinací (až na tu krásu asi) jako Nikolaj, a že i právě díky tomu Šest vran funguje. Stejně jako Zjizvený král.
Asi jsem se právě dostala do bodu uvědomění si, proč mi Griša tak vadila - nedostala jsem svoji ideální kombinaci (Temnyj by šel, ale genocida byla trochu přes čáru).
Takže pokud hledáte skvělé čtení na dvě odpoledne a máte přečtenou duologii Šest vran a trilogii Griša (bez toho to stopro nepůjde), tak si vemte do ruky tuhle knihu, určitě nebudete litovat!
Ze začátku jsem měla problém s jmény. Pak jsem se do děje začetla... Stále jsem čekala na nějakou pořádnou zápletku, které jsem se moc nedočkala.... Pořád jsem měla pocit, že děj není úplný a tak jsem se koukala na úryvky jiných knih od autorky a zjistila jsem, že jsem měla pravdu... I když je to uváděno jako nezávislá série, stejně jako ty předchozí díly, tak i přesto, na sebe díly navazují. Takže po díle zjizvený král se vrhám na knihu šest vran. Pak si přečtu sérii griša a pak teprve vládu vlků a snad se konečně dočkám úplného děje....
Tak v prvé řadě mě zklamalo to, že když se série nějak jmenuje (po někom), předpokládám, že hlavní a nejdůležitější postavou bude daná osoba. A ne, že se příběh dělí mezi více pohledů. Doufala jsem, že z toho vtipného Nikolaje, který si vždy ví rady, dostanu více...
Na knize je vidět, jak autorka mistrně využívá své dovednosti natahování děje zbytečně na moc stránek. Čtení tak trvalo, nudilo a ta nejzáživnější část přišla až ke konci. I když úplně poslední kapitola mě spíš naštvala a to hodně. Tolik možností a nápadů a autoři vždycky přivedou zpět stejného záporáka, taková ubohost.
Jediné, co tedy můžu na knize pochválit, tak provázanost jednotlivých sérií, návrat starých známých postav a ucelenost světa. Jinak ani jedna autorčina kniha na mě neudělala takový dojem, abych ji chválila do nebes. Stále zůstává hodně prostoru na zlepšení.
Měla jsem obavu, že mě celá duologie postavená na vedlejší postavě nebude bavit, že mi budou hlavní postavy příliš chybět. Ovšem hned po začtení mi bylo jasné, že jsem byla vedle. Nové postavy mi přirostly k srdci od první kapitoly. Bardugo má úžasnou schopnost popisovat vše s lehkostí a nenásilně poeticky, hraje si se slovy a vyhýbá se kýči. Používá neotřelá a přirozená přirovnání, která jev popíšou tak dokonale, že jsem si říkala "páni, jak je možné, že se to nepoužívá běžně".
Jediné, co u jejího stylu nedokážu dostatečně ocenit je střídání dějových linek. Člověk dočte akční kapitolu s naprosto neskutečným cliffhangerem a následuje kapitola s Ninou, která se zdlouhavě souží. Člověka to láká přeskakovat stránky. Tak či onak, příběh byl detailně promyšlený, objevovalo se množství zápletek, záhad, zvratů, ale vše bylo naservírováno s takovou přirozeností, že jsem si ani nevšimla, kdy se to vlastně všechno rozuzlilo.
Musím vyzdvihnout pár vět, které jsem si poznačila:
"věčně poraženecké chování mu dodávalo výraz ubývající svíčky"
"Adrik byl zkormoucený bouřkový mrak, příliš ztýraný, než aby se vypršel"
"Bouře ožila prudce jako člověk, který se probere ze zlého snu"
Dlouho jsem přečtení této odkládala, protože jsem se bála, že se bude autorka až moc vykrádat a že už to bude nuda. Jako pravdu jsem měla, ale ne tak velkou, jako jsem se bála, že budu.
Příběh se odehrával už v dobře známém prostředí Ravky, ke které se přidalo i pár nových, zajímavých oblastí, se kterými si autorka úžasně prohrála a dodala tím knížce grády. Jsem ráda, že jsem se nemusela dostávat do nového světa a mohla si více užít děj, ale říkám si, že už to stačí...
Během celé knihy byla spousta zápletek, ale já se do ní přesto nedokázala začíst. Prvních tři sta stran jsem uvažovala, jestli tu knihu neodložím. Nebylo v ní nic, co by si mne získalo. Posledních sto už ale bylo krásných. Do knihy jsem se začetla a dočetla ji během pár hodin.
Moc se mi líbí, jak je kniha z několika pohledů. Když jsem četla, dokázala jsem si aspoň udělat obrázek i o ostatních postavách, než jen té, o které jsem četla.
Já nevím... Kromě postav z šesti vran, jsem si od této autorky nedokázala úplně oblíbit. To stejné jako u Griši se stalo i tady. Nedokázala jsem se do postav vžít a nějak mi úplně nesedly charakterově. Z Nikolaje se stala průměrná postava, Zojo jsem nikdy nemusela a pořád nemusím... Ale Nina byla jinačí. Tu jsem si oblíbila už dříve a v této knize jsem ji začala mít ráda ještě více.
Kniha mě celkem zklamala. Čekala jsem od ní teda více, ale bylo tu pár věcí, které se mi zase moc líbily, takže se zařadí někam do středu.
Přiznávám, že původní série o Alině mě zase tolik nenadchla. Ovšem duologie Šest vran a Prohnilé město, to byla jiná. Zjizvený král mě naprosto pohltil. Dostali jsme příběh Nikolaje, Zoji, Niny a dalších. Tak trochu fantasy, tak trochu válečný román, tak trochu špionážní thriller, a to všechno dohromady je tak trochu boží.
Bylo mi jasné, že rozhodně nemůžu vynechat knihu o mém oblíbenci. Už když nám ho spisovatelka představila jako nebezpečného korzára Sturmhonda a následně se z něho vyklubal následník trůnu, bylo jasné že kolem něj bude dobrodružství požehnaně. Mohli jsme o něm konečně dozvědět něco více o jeho dětsví a jeho vztahu k Ravce a těžkému údělu panovníka.
Více prostoru dokonce dostala i Zoja a my jsme mohli pohlédnout za její masku a dozvědět se o ní něco více.
Dost mě překvapily kapitoly o Nině, která uzavírá svojí bolestivou kapitolu s Matthiasem ve Fjerdě a hned na to se pouští do dalšího napínavého dobrodružství, kdy samozřejmě nechybí její úhlavní nepřítel Jarl Brum.
Konec vyvolává spoustu otázek a jsem zvědavá, co mě čeká a nemine v druhém díle.
Na Zjizveného krále jsem se hrozně moc těšila, protože Nikolaj byl už od jeho představení mou nejoblíbenější postavou a byla jsem hrozně zvědavá na jeho další osud.
Nikolaj mě rozhodně nezklamal, uchoval si svou přirozenost a bavil mě od začátku do konce, především příběh jeho dětství mě úplně dostal. Mou nejoblíbenější postavou zůstává i nadále, i když Kaz mu po sérii Šesti vran hodně šlape na paty.
V této knížce mě hodně bavila i Zoja, na kterou jsem si po Griše trochu upravila názor. I její příběh se mi moc líbil a dohromady s Nikolajem jsou skvělá dvojka.
Každopádně příběh Nikolaje měl všechno, co měl mít - vtip, napětí, zamotaný příběh. Za mě super.
Co se týče Niny, tak začátek a její loučení s Mathiasem bylo hrozně dojemné, i nějaká ta slzička ukápla. Pak mě Nina občas trošku rozčilovala, Adrik to s ní teda vůbec neměl jednoduché a občas mi jeho a Leoni bylo líto. A i když příběh Niny byl určitě zajímavý, tak jsem měla občas pocit, že mě zdržuje od mnohem zajímavějšího příběhu Nikolaje.
Isaaca jsem si oblíbila a upřímně přišlo mi, že on měl tu úlohu asi nejsložitější. Hrozně mě bavilo, jak se s tím vším snažil vypořádat. Nakonec musím zmínit i Juriho, protože třeba scéna, ve které se seznámí s Nikolajem byla naprosto dokonalá.
Co se týče samotného příběhu přišlo mi, že jsem se vrátili zpátky k tempu Griši. Po sérii Šesti vran, kde akce střídala akci a neustále se něco dělo, Zjizvený král trochu zvolnil a věnoval se i jiným tématům než jen hlavním hrdinům, ať už to byla politika, boj o moc, vysvětlování grišovské moci. Rozhodně to bylo zajímavé, ale na změnu tempa, méně akčnosti a méně drsnosti jsem si musela chvilku zvykat. A musím přiznat, že příběh z Kerchu se mi líbil o maličko víc.
I tak jsem ale spokojená a nadšená, protože i v této knížce mě autorka dokázala mnohokrát překvapit, příběh dává smysl, jednotlivé detaily do sebe skvěle zapadají a samozřejmě je tam plno Nikolaje :-D
Rozdělila bych hodnocení knihy na tři části - první třetina byla ucouraná a nudná, druhá zase poněkud zmatená a fantaskní, až poslední třetina knize zachránila skóré. Po Grišovské trilogii a Šesti vranách jsem měla opravdu velká očekávání a zklamalo mě, že jsem se během čtení musela zamýšlet, co přesně mi na knize nesedí. Nakonec jsem dospěla k závěru, že tak do poloviny knihy spolu nepříliš dobře komunikují záměr a provedení. Grišovská pohádkovost se tře se dospělostí životních příběhů hlavních hrdinů a šílenstvím, které se odehrává ve Fjerdě. Celá linka se svatými je pro mě bizárek nehodný Bardugo, která staví fantasy na uvěřitelnosti. Za mě bych kvitovala, kdyby byla kniha pojatá tak nějak dospěleji celá, neskutečně by jí to prospělo, protože Bardugo jednoznačně psát umí, pobaví i ždíme slzy. Uvidím, co přinese druhý díl.
Na tuto knihu jsem se vysloveně těšila. Především proto, že svět grišů naprosto zbožňuju a dále proto, že Nikolaje jsem si zamilovala snad ze všech postav nejvíc ale nechtěla jsem se do knihy pouštět dokud nebudu mít po ruce i druhý díl...nesnáším čekání
A protože už mám oba díly, s radostí jsem se pustila do čtení...příběh byl neskutečně poutavý, zajímavý, napínavý a strhující.
Nikolaj je stále úžasný jako vždy...přesně takové typy mám nejraději...hrozně mě zajímalo, jak se vypořádá s démonem uvnitř sebe...a i přesto, že to vypadalo jakoby neměl vyhráno, myslím že nakonec ho porazí nebo ještě líp, že ho ovládne a sám mu bude poroučet...rozhodně na to má.
Co se Zoji týče, chvilku mi trvalo si na ní zvyknout...hlavně proto jaká mrcha to byla...taky to že je dost namyšlená a panovačná...přesto je silná a sebevědomá...líbilo se mi, že tu bylo ukázáno, že griša může ovládat víc živlů než jen jeden...nějak jsem tušila, že je to možné...a drak se k Zoje opravdu hodí, to se musí nechat...
Příběh Niny se mi taky líbil, i když ten začátek byl hrozně těžký...loučení s Matthiasem bylo tak smutné, pár slz ukáplo...každopádně se těším jak to Nina bude dál zvládat ve Fjerdě spolu s Hanne...
A jelikož byl konec vážně napínavý a překvapivý, zvlášť kvůli Temnyjovi, hned beru do rukou další díl...Moc doporučuji
„Strach je jako fénix. Můžeš ho vidět tisíckrát shořet a stejně se vrátí.“
Kniha byla naprosto úžasná.
Jména Juri a Juris v jedné kapitole je smrtící kombinace :-) Párkrát jsem se musela vracet a ujasňovat si, o kom vlastně čtu. Jenom bych řekla, že začátek knihy (asi tak 100 stránek), byl pomalejší než jsem u Leigh Bardugo zvyklá, což byla škoda, protože jinak bych knize neměla co vytknout.
Celkově byla kniha skvělá a ta obálka je nádherná.
(SPOILER)
I přestože je Zjizvený král prvním dílem série, tak navazuje na všechny předchozí autorčiny knihy.
Děj je rozdělený na dvě základní linky. V té první sledujeme Zoju a Nikolaje, kteří se snaží porazit Nikojalova vnitřního démona, ale hlavně zachránit Ravku. Musím říct, že vývoj této linky mě příjemně překvapil. Hodně se to točí opět kolem vrásy a Temnyje, který stále ještě neřekl svoje poslední slovo.
Vypravěčem druhé dějové linky je Nina. Tato linka mě zrovna moc nezaujala. Vždycky jsem byla ráda, že její vyprávění končí a můžu opět sledovat dění kolem Zoji a Nikolaje. Nicméně je tato linka důležitá a hodně ovlivní budoucí události, jen mi přišla ze začátku taková kostrbatá.
Mám přečtené obě předchozí série, Grišu i Šest vran, takže jsem si prostě musela přečíst i Zjizveného krále. Doporučuji tuto sérii číst jako poslední, protože jinak vám vyspoileruje předchozí knihy.
Linka Niny mě moc nechytla. Na to jak mám ráda záhady, tak mě upřímně moc nezajímalo, co se to děje v té továrně na kopci. Nevím, čím to bylo. Začalo mě to více bavit, když se tam objevila Hanne.
K Zoje jsem měla po Griše takové neutrální pocity, asi proto, že jsem ji poznala z negativního pohledu Aliny, ale přitom mi bylo jasné, že se z ní vyklube kladná postava. Tady, když jí 'vidím do hlavy', mi přijde sympatická.
Nikolaje jsem měla ráda už z Bouře a vzdoru, takže mě bavil i tady. Už z Griši jsem měla tušení, že ho bude chtít autorka dát dohromady se Zojou, což se potvrdilo.
Jenom mi přijde, že autorka už to trochu moc překombinovává s grišovskými schopnostmi. Místo praktikování malé vědy mi občas přijde, že už fakt čarují.
Nejvíce mě dostalo rozuzlení Isaakovy linky, to jsem fakt nečekala. Po dočtení knížky jsem se hned vrhla na Vládu vlků, protože mě zajímá, jak to skončí.
Pokud jste četli sérii Griša a Šest vran, určitě budete spokojeni. Tuto autorku jsem objevila díky své dceři a jsem opravdu mile překvapena. Nenapadlo by mě, že budu fanouškem fantasy, ale postavy z těchto příběhů si vás prostě získají. Nejste schopni se od děje odtrhnout. Moc se těším na závěrečný díl Vláda vlků!
Štítky knihy
intriky zmrtvýchvstání nadpřirozené schopnosti fantasy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Šest vran |
| 2017 | Světlo a stíny |
| 2018 | Prohnilé město |
| 2019 | Zjizvený král |
| 2017 |  Bouře a vzdor |
Po dualogii Šest vran, jsem se trochu bála dalších knih, aby se v nich nezačala objevovat repetetivnost, nebo aby nezačali být nudné. Naštěstí se žádné zklamání nekonalo. Autorka se každou svou knihou zlepšuje, toto se snad četlo ještě lépe, než Prohnilé město. I když toto není tak napínavé a akční, stejně jsem si to naplno užívala. Jsem ráda, že je všechno v Griša světě propojené, a že je zde jednou z hlavních postav Nina. Možná bych klidně ocenila samostatnou knihu o ní. Jsou zde i nové postavy a nové problémy, které se musí řešit. Za mě je to opět ano, a už mohu s klidným svědomím říct, že s Leigh Bardugo nešlápnete vedle.