Zkrocení zlé ženy
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444068/bmid_zkroceni-zle-zeny-oDf-444068.jpeg
4
1443
1443
Zkrocení zlé ženy patří k ranným Shakespearovým komediím a bylo napsáno v rozmezí let 1589–1590. Podle překladatele Martina Hilského je hra prvním Shakespearovým pokusem o divadelní sen. Jádrem dramatu je příběh Petruchia a panovačné Kateřiny, která se jako postava stala jedním z archetypů evropského dramatu. Vše, co Petruchio provádí, aby Kateřinu zkrotil, je obdobou krocení dravé zvěře. A přesto má v závěru hry poslední slovo Kateřina, kterou všichni vyslechnou v němém úžasu. Vyšlo v rámci edice Souborné dílo Williama Shakespeara v překladu Martina Hilského, v souboru s dalšími třemi svazky: Komedie omylů, Veselé paničky windsorské, Mnoho povyku pro nic.... celý text
Literatura světová Divadelní hry Humor
Vydáno: 2000 , ELK - Evropský literární klub , Knižní klubvíce info...
Přidat komentář
Kdysi jsem viděla hru v divadle a moc se mi líbila, proto jsem ji zvolila i v knižní podobě-a vybrala jsem dobře. Čte se lehce a má to vtip.
První Shakespeare. Musím říct, že tam bylo hodně scén, co mě pobavilo, ale chyběly mi tam některé scény bez kterých to občas moc nedávalo smysl. Dál mi vadilo, že tam byly dvě podobně se jmenující postavy a dost se pletly. Konec mi přišel uspěchaný a lehce zmatený. Nebyl dokončen úvodní děj? Příběh se mi ale líbil, i když byl zbytečně někdy moc zamotaný.
Jedna z mých nejoblíbenějších Shakespearových komedií. Četl jsem ji již před drahnou řádkou let, ale doposud si vzpomínám na skvělé dialogy Petruccia a Kateřiny. Jedním slovem - klasika!
A tak dobře, už z nostalgie :)
Viděla jsem hru, četla jsem nejméně dvakrát. Ne se vším souhlasím, ale spousta myšlenek je nadčasových - stejně jako v téměř každé Shakespearově hře...
Hravé, jiskřící vášní a slovními přestřelkami. Úsměvné a milé. Nijak překvapující (protože to přece každý zná), ale přesto čtivé...
(SPOILER) Spousta postav, zřejmě lepší si hru zkouknout, než ji číst, nečte se lehce a častokrát jsem se musela vracet. Scénické poznámky jsou minimální, a když už jsou, tak jsou akorát matující. V některých pasážích jsem se opravdu zasmála, pak mi kniha přišla spíše než jako komedie dramatem. Petruccio je tedy hodně nepříjemná postava, závěrečná scéna se mi vůbec nelíbila, jeho egoismus je příšerný.
Ostatní díla se mi líbí víc. Na to, jak je slavná mě vůbec nenadchla. Měla lepší i horší momenty.
Poprvé jsem knihu četla před čtyřmi měsíci a teď, když jsem to potřebovala do školy, jsem zjistila, že si z toho nic nepamatuji. Proto jsem jí přečetla podruhé a už mi příběh přišel srozumitelnější. Pořád mám akorát problém vyznat se ve jménech postav a občas se ztrácím v ději. Jinak celkově příběh sám o sobě byl moc hezký.
Kniha mě opravdu velmi bavila, čte se dobře a svižně. můžu moc doporučit i jako povinnou četbu k maturitě. Na knížce vám může vadit jedna věc - jména postav. Najdete zde opravdu hodně jmen a některá z nich si jsou i velice podobná (např. Grumio a Gremio). A to vám dokáže zamotat hlavu.
Tenhlecten Shakespear nebo co to je za chalana, se musí smířit s tim, že na SONETY nic z jeho tvorby nemá a to jako fak(t). Omg, asi si od něho musím dát voraz. Na maturu to nechci, ani kdyby mi za to udělali řízky. Jména tam mají všichni jak z italský cimbálovky a postavy taky nic moc. Prostě taková banda mužatých cápků, co si vo sobě myslej bůhví co. Příběh taky prakticky a stručně a jednoduše taky vo ničem. Jako né, že by to nemělo potenciál to zas né, ale vytasit se s takovouhle pointou příběhu? To chce kuráž a taky pořádnou dávku nevkusu. Možná, že mě nejvíc zaujala předehra, a pak bych to ufikla a bylo by. Stejně to ten autor má určitě od někoho vopsaný.
Skvělá, hravá komedie. Patří k mým nejoblíbenějším... taktéž filmové a divadelní zpracování.
Nejdříve jsem knihu přečetla a pak jsem na to šla do divadla. Chtěla jsem porovnat co je lepší. Jelikož nejsme v té době a jména používáme o mnoho jednodušší, tak se mi víc líbilo divadlo. Tam přeci jenom si člověka pamatujeme a lépe rozeznáme postavu, která se hraje, než v knize, kde se nám to plete. Mě aspoň ano.
Na četbu této knížky, jsem se dlouho těšila a přečetla jsem ji jedním dechem. Přesto jsem od ní čekala maličko víc, ale i tak jsem si její čtení užila.
Nebude to moje oblíbené dílo od Shakespeara, ale moc jsem si to užila. Musíte trochu přihlédnout k době, kdy byla kniha napsaná a ze začátku je těžší se zorientovat, ale stojí to za to.
Brilantní komedie! Brilantní. Shakespeare sice čtenáři dá dost zabrat zvolenými jmény postav, je to však zádrhel spíš psaného textu, než celkového příběhu nebo hry na pódiu/filmu. Po čtyři staletí je to jedna z nejoblíbenějších jeho her a není se ani moc čemu divit. Komedie je to skvěle sepsaná, zábavná, lehce fraškovitá, humorem i způsoby někdy až obhroublými či vulgárními. A protože je to Shakespeare, existuje nepřeberné množství možností, jak hru chápat. Zvlášť po tolika staletích, změnách v životě, společnosti, člověku. Vlastně čím je starší, tím víc zabarvení dostává.
Je to komedie, čili spousta věcí je hyperbolicky nadnesena. Nemyslím, že by byla přesným odrazem tehdejší společnosti a mravů, byť do jisté míry jistě je. V podstatě Zkrocení zlé ženy vnímám jako přívětivý, hezký, romantický příběh, i když je mi jasné, že moderní feminismus (dá-li se tomu tak říkat) by hru nejraději roztrhal na kousky. A přesto (teď přijdou spoilery) Kateřinu nikdo nechce, neboť je to lítá žena, drzá, krutá, násilná, odtažitá atd atd. Kdo by takovou ženu chtěl, že? Až na Petruchia, který je odhodlán ji získat, zamiluje se do ni i bez pomoci ostatních, kteří touží po lehce koketní Biance. Na Kateřiny nadávky, hrubost, vztek, vzpurnost reaguje přesným opakem - lichotkami, úsměvem, potěšením, líbezností. Kateřinu získá a pak ji "léčí" její vlastní medicínou, která je chvílemi opravdu brutální a krutá, že se moderní čtenář ošívá. Přesto myslím, že Petruchia to stálo dost sebezapírání (viz moment s krejčím). Vůbec jejich vzájemné dialogy jsou diamantem celé hry (v závěsu je pak opět služebnictvo). Jaký je výsledek? Kateřina, která do hry vstupovala jako nepoddajná čarodějnice, vychází ze hry jako záviděníhodná manželka, která získala jak mírnost (ne podřízenost!) tak schopnost věci ctít. A věřím, že kdybychom viděli do příběhu za jeho konec, našli bychom Petruchia s Kateřinou jako párek sobě rovný a vcelku rovnoprávný i spokojený. To nezní zrovna šovinisticky, že?
Kniha se mi četla velmi dobře a rychle, docela často jsem se u ní zasmála. Jediný problém jsem měla s orientací ve jménech, ale rozhodně je Zkrocení zlé ženy jednou z nejpovedenějších Shakespearových komedií.
Geniálně napsaná komedie. Když si vezmu to že byla napsaná někdy v 16. století, tak by některé věci z ní šly aplikovat i do dnešní doby. Například to jak převychovat ženu k obrazu svému. Celkově se mi dílo docela líbilo, i když jsem měla mnohdy menší problém se jmény postav, které si byly dost podobné. I přes to, že jsem ji četla povinně kvůli maturitní četbě, tak mě děj zaujal a místy jsem se i nasmála.
Nevím, zda jsou Shakespearovy tragédie lepší než jeho komedie. To nedokážu posoudit. Ale tohle je podle mého skromného názoru jeho nejlepší kousek v daném žánru.
Při čtení jsem měla velký problém v orientaci jmén, zvlášť, když si byly podobné.
Štítky knihy
ženy rétorika komedie rodinné vztahy manželské hádky rozhlasové zpracování sestry manželé muži a ženy vulgarismy, nadávky
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
(SPOILER) Nemůžu si pomoct, ale mám dojem, že Shakespeare psal komedie jenom proto, aby se zavděčil prostému lidu a vydělal si nějaký ten peníz, aby pak mohl psát své geniální, a pro prostý lid tedy nevhodné tragédie. Ok, proč ne, i dnes se dobří herci živí hraním v Ordinacích a Ulicích... Ale proč se tedy dodnes tyto pitomoučké komedie hrají a opěvují? Jenom proto, že je napsal velký Shakespeare! Číst tuto hru bylo utrpení, vydržet se na ni v divadle dívat by bylo asi ještě horší. Hluboká myšlenka či zásah do srdce samozřejmě chybí. To, že hra pracuje s jistými stereotypy o ženách, ponechme době, ve které hra vznikla, s tím člověk nic nenadělá (a asi jsme to my a naše doba, co jest zdeformováno optikou genderových rovností a korektností). Ale i tak mi připadá hodně pitomoučké zkrotit ženu tím, že budu oblečený jako tajtrlík, že budu mluvit sprostě a nedám jí najíst... Přijde mi to jaksi prvoplánové a nepravděpodobné. A ještě hloupější mi přijde, že hlavním cílem má být žena, jež poslouchá jako pejsek, který na zavolání přiběhne. Ani "slovní šerm" Kateřiny a Petruccia mi nepřijde kdovíjak vtipný, prostě odsekává jeden druhému, ale není to nijak zvlášť vybroušené, prostě se jen předhání, ale nic sofistikovaného, jen mlácení prázdné slámy. Inu, myslím si, že měl Shakespeare na víc, což dokázal ve svých jiných hrách...