Zločin štábního strážmistra
Otomar Dvořák
Český četník Eda Ševčík v době německé okupace zastřelil odbojáře z výsadkové skupiny. Po válce byl odsouzen jako vlastizrádce, což mělo zničující dopad na jeho rodinu. Provinilcův vnuk však věří, že šlo o záludnou past, do níž byl jeho děda záměrně polapen a morálně zničen. Požádá novináře a známého spisovatele Hofmana, jehož předek sloužil na stejné četnické pátrací stanici v Táboře a s Ševčíkem se přátelil, aby mu pomohl očistit dědovu památku...... celý text
Přidat komentář
Líbilo se mi to drobné pátrání v četnické historii. Mám rád knihy, v kterých někdo odhaluje tajemství minulosti. Baví mě, jak se střípek po střípku odhalují dávno ztracené události. Musím taky pochválit povedenou obálku. Tohle byla moje třetí kniha Otomara Dvořáka a už se těším na čtvrtou.
Citace: Zákoutí pohřbených nadějí. Nic už nezůstalo, nežije nikdo, kdo by vzpomínal. Říká se, že lidé umírají definitivně teprve tehdy, když zemře ten poslední, kdo ještě přechovával jejich osobnost v paměti.
Velmi slabé a hodně roztříštěné, jako by se autor nemohl soustředit na ústřední motiv a chtěl do toho nacpat všechno, co má právě běží hlavou.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2015 | Vřeteno osudu |
1999 | Utajené dějiny Čech 1. |
2008 | Skrytá česká historie |
2007 | Hořící lilie |
2009 | Utajené dějiny Čech: od pravěku do roku 1945 |
V knížce se proplétají asi 3 části. Ta nejlepší jsou historky z četnických případů a kolem těch četníků vůbec. Básnička.
Vzpomínání autora na dětství už občas sklouzává do kýčovitosti nebo nudy, ale ještě to jde.
No a pak je tam současnost, to je absolutně nejslabší část knížky. Rozhovory a prohlášení jednotlivých postav jsou přirozené asi jako milenky Karlose Vémoly a autor z nich vychází jako důchodce, co na stará kolena objevil blog.idnes a teď se tam vypisuje z pohoršení nad stavem světa. Ano, náš svět není zrovna ideální, ale existují nápaditější způsoby jak to popsat, než prvoplánové litanie.