Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/187877/bmid_zlodejka-knih-XRd-187877.png
5
8459
8459
Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Chvíli mi dalo než jsem se do knížky začetla, ale ve výsledku se mi moc líbila a škoda že nebyla ještě delší. Mám ráda knihy s tématem 2 světové války a tahle je na seznamu knih, které bych si přečetla znovu.
Tohle nemohu nazvat jinak než... krásnou knihou plnou poetiky a něhy v tolik děsivé době. Příběh Liesel člověka vtáhne, Smrt coby hlavní vypravěčka celé knihy je naprosto originální a mezi řádky svého vyprávění skrývá nejednu smutnou pravdu. A zároveň vlastně příběh nevyzní až tolik smutně a beznadějně, jak by se mohlo zdát. Nesmírně jsem si knihu užil.
Knihám s válečnou tématikou se odjakživa spíše vyhýbám, ale jsem za to moc ráda, že jsem nyní udělala výjimku. Tenhle příběh je hluboce emotivní i přesto, že se odehrává v tak strašné době. Jeden z těch, který ve vás zanechá stopy navždy. Vyprávění smrti bylo hrozné, děsivé, ale úžasné a tak lidsky opravdové. Zajímavý je pohled na život obyčejných Němců, těch, co si válku nikdy nepřáli a odsuzovali ji, v jaké přetvářce a hrozbách trestů museli žít. V závěru mě trochu mrzelo, že autor neprozradil, zda se manželem Liesel stal Max, i když chápu, že to nebylo v tomto příběhu důležité.
Krásná knížka. A to díky silnému příběhu, ale hlavně jazyku, kterým je psána. Autor zde využívá spoustu metafor a slovních spojení, které obohacují jeho psaný projev. Ačkoli námětem je období plné smutku a lidských tragédií, kniha nepůsobí pesimisticky, ba naopak, mnohdy vám vykouzlí úsměv na tváři.
Ve své krutosti něžná knížka. Plná slovních obratů. Bavila mě slovní přirovnání, příběh, lidská sounáležitost doby i prostředí. Text lehce čitelný, odpočinkový a zároveň plný smyslu. Doporučuji!
II.
(Čteno po druhé)
Opět jsem se začetla do krásné knihy. Jsem dojatá dějem i krásou literárního zpracování. Kniha nás provází těžkým obdobím, které hlavní hrdinka překonává přátelstvím, ať je to přátelstvím mezi lidmi, kteří se dokázali obětovat pro druhé, anebo přátelstvím ke knihám.
Něco málo mi nesedlo, ale jinak se kniha překvapivě dobře četla a líbila se mi.
Zlodějka knih mi doslova ukradla slova a vdechla mi zcela jiný příběh, který mě natolik okouzlil, že jsem nestíhala obracet stránky. Hlavní vypravěčkou a všudypřítomnou pozorovatelkou je samotná smrt. Autenticky líčí události nacistického Německa, personifikuje, nabízí prostor pro představivost, srší metaforami a přirovnáním, hraje si s barvami. Hlavní hrdinku Liesel si zamilujete a občas se vztekáte, s jakým klidem vám smrt dopředu prozradí, co se s postavami stane. Hltáte každé slovo, abyste se dozvěděli, proč tomu tak bylo. Tematiku holocaustu mám ve svém hledáčku nejčastěji, ale tohle bylo opět něco jiného, neotřelého a stylisticky na vyšší úrovni. Úplný závěr knihy jsem pro slzy v očích četla s bolestí v srdci. Zusak mě oslovil natolik, že mám chuť si přečíst jeho další knihy.
Smrt/ka, nemoc, bída, chatrč, márnice... žena.
Život, Bůh, anděl, papež, kostel, Pražský hrad, Bílý dům... muž.
Vypadá to, jako by si na nás holky někdo kdysi dávno zased ;-).
Zlodějce knih jsem se dlouho vyhýbala. Laciný trik jak vyždímat z člověka slzy nad nebohou holčičkou trpící válkou, myslela jsem si. A zase jsem se jednou spletla. I když ne úplně. Slzy se koulely, kdy se jim zlíbilo. Zlodějka knih je o velikosti lidského srdce a stejnou měrou o jeho malosti. Tak milé a současně smutné čtení, příběh podmanivý a přitom tak bolestný. Zusak namixoval pestrou paletu lidských povah, které v extrémní situaci - kterou válka bezpochyby je - mohou předvést své nejskrytější polohy, odhalit ty nejtemnější zákoutí a projevit sílu či slabost ducha. To vše uprostřed nacistického Německa. Věci i lidé ve Zlodějce knih jsou přitom málokdy tím, čím se navenek jeví. A opět jsem se ptala sama sebe. Obstála bych já? Ne bez příčiny učinil Zusak právě smrt průvodcem a vypravěčem příběhu na jinak vcelku obehrané téma.
Slova na mne tentokrát působila víc, než jindy. Zusak dokázal vdechnout život všemu, živému i neživému. "Odpověď mu odplula od úst a pak se jako skvrna rozmázla po stropě." Jeden z četných příkladů Zusakovy oživlé pantomimy, příkladů živosti a vlastní vůle jevů bezživotných, jevů, které obživly jen díky člověku. Ve středu dění a vnímání tak jsou ony jevy a nikoli člověk, který jim vdechl život. Vážně neotřelé a osvěžující na tomto příběhu naplněném smutkem a něhou. A Smrtí. Ta zlodějka knih, malá "Saumensch", tak normální a přitom tak nevšední, si hlubokým závalem slov prošlapala cestu k mému nedůvěřivému srdci, její nohy neomylně nakráčely přímo do středu a hluboce se do něj otiskly. A ztěžklé stopy, které sklouzávaly z nohou Hanse Hubermanna, je překrývaly...
Bylo moc zajímavé číst o válečných událostech a holokaustu z pohledu obyčejných Němců. Nikdy jsem o tom tak neuvažovala a tahle kniha mě přiměla k zamyšlení. Ono je moc snadné šmahem odsoudit celý národ, ale velká většina byli úplně obyčejní lidé, kteří jen chtěli nějak přežít.
(Menší spoiler!) Přečetla jsem to pár let nazpět, ale příběh mě pohltil natolik, že bych si doteď dokázala většinu vybavit. Moc povedená knížka a další podobně originálně napsaná by se hledala jen těžko. Vypravěčka Smrt nemusí vyhovovat úplně všem, ale mě bavila neskutečně. Dokonce jsem se i párkrát zasmála :) Navzdory tomu, že se mi moc nelíbila ke konci, kde autor mírně hrál na city, přesto bych ji doporučila. Určitě jí dejte šanci :)
Po hromadě pod/průměrných knih, co jsem poslední dobu četl, byla tahle jako balzám na duši. Ano, byla tam příměs kýče a někdy se až moc vykalkulovaně tlačilo s emocemi na pilu, ale jako celek hodně dobré. A slovo Saukerl už pravděpodobně nikdy nezapomenu :-)
Tohle byla moje první kniha s tématem předválečného období a 2. světové války a já jsem mile překvapena.
Smrt jakožto vypravěč pro mě byla neskutečně lákavým aspektem a musím uznat, že nápad i provedení je skvělé. Vzhledem k tomu, že Smrt neexistuje jakožto žijící bytost, měl autor příležitost Smrt stvořit jak chtěl, i s jejími myšlenkami a názory. Tady se Smrt ráda dívá na nebe a barvy, občas má jazyk na vestě a zaujal ji příběh jedné německé dívky. Hlavně jí neschází emoce a empatie.
Jediné, co mě na knize štvalo, bylo nahodilé prozrazování Smrti toho, jak něco skončí. Uvedu příklad: Liesel si jde třeba zahrát fotbal a po tom, co nám Smrt tuhle informaci sdělí, jen tak náhodou prohodí: “Jo, to ještě neví, jak tragicky to dopadne.”
Při takovémhle prozrazování toho, jak co dopadne, nemůže být člověk prakticky vůbec nikdy překvapený vývojem událostí, protože už předem věděl, že tohle dopadne špatně.
Výborný mi přijde i náhled do německé společnosti v předválečné době, člověk se dozví celkem dost o její nátuře a jaké problémy lidé v té době měli, co museli povinně dělat, protože jinak by je stihl trest… Užití hodně německých slovíček dodává příběhu na uvěřitelnosti. Text se četl lehce, i když někdy sklouzával k poetičnu. Lieselin příběh je v mnoha ohledech smutný, ale zároveň krásný a kouzelný.
•
“Říká se, že válka je nejlepším přítelem smrti, ale musím vám povědět, že já to vidím jinak. Pro mě je válka jako nový šéf, který od vás očekává nemožné. Stojí vám za zády a opakuje dokola jedinou věc: “Dělej, dělej.” Tak se do toho opřete. Doděláte to. Ale šéf vám nepoděkuje. Chce po vás ještě víc.”
•
4,5*/5*
Ani jednou se mi nepodařilo vidět film. Ale kniha je výborná. Zatím jsem v půlce, ale potřebuji oddych. I když se dobře a rychle čte, působí na mě tak, jak vlastně tato kniha působit má. I přes vtipné situace a přátelství, vyvolává spoustu smutku a zoufalství. Už teď mám obavy z konce.
Perfektní! Viděla jsem před tím ještě film. Proto jsem si knihu půjčila. Samozřejmě že je 100x lepší jak film, který byl už tak super. Další z těch, která ulovila mé srdce.
Kniha má v tuto chvíli 91 % z 6633 hodnocení, což bylo důvodem ji číst a udělat si osobní názor. Nepřidávám se často k davu a tohle je další případ. Nejsem první, méně než 4-5 * bylo od Vikk a te-ssiinka3905, a předpokládám ani poslední. Nejde o to být jiný než dav, ale prostě se nám líbí jiné věci….
Knih, kde má smrt svoji zvláštní úlohu mezi postavami, tedy pak Smrt je více. Tuhle přirovnám k „Sofie, Smrťák a já“ od německého autora Theese Uhlmanna, kterému se bohužel dost nepovedla, generačně jako Zusak. Zlodějka knih mi nepřijde super-výjimečná, -originální nebo -dokonalá. Období 2.SV a plačtivé scény jsou dle mého v pozadí, ne že by nebyly, ale nečekejte drsné a krvavé situace, jimž se dost čtenářů vyhýbá a jakmile je kniha na téma války ani se jí nedotknou. Možná tohle je to velké + co dává knize tolik hlasů – mírnost a přesto zamyšlení nad lidským utrpením.
Není strhující, možná zajímavě „chytlavá“, dost trvá než si zvyknete na styl (nejen prozrazování příštího děje), ale má propracované postavy, rozdílné charaktery a jistý typ humoru, takže se nevzdáte a dočtete ji. Možná ne úplně každou stranu:o))
Čtenář (většina) chce znát konec a autor si zaslouží (většina) dát šanci.... Vždyť o tom je život.... Nejde odložit (většinou) jako kniha, protože nás nebaví....
Už dlouhou dobu jsem si chtěla tuto knihu přečíst a jsem ráda, že jsem to udělala. Pokud náhodou někoho odrazuje počet stran, to, že kniha není nejtenčí, tak to úplně hoďte za hlavu, protože se čte sama. Je zajímavé, jak příběh vypráví smrt. Liesel jsem si oblíbila, muselo pro ni být šíleně těžké ztratit bratra a opustit matku a jít do pěstounské rodiny Hubermannových. Rosu jsem si taky oblíbila, i když nadávala, tak měla dobré srdce a vždycky to myslela dobře. Bylo fajn, že ty nadávky byly v němčině, bylo to takové autentičtější. A Hans? Tak toho si nešlo neoblíbit! Vždycky byl děsně hodný a nápomocný všem okolo. Myslím, že všichni jsme si mohli oddechnout, že na jeho místě v dodávce neseděl on... Rudy byl pravý a úžasný kamarád, Liesel měla štěstí. Max mi byl taky sympatický a jsem ráda, že se po tom všem on a Liesel znovu setkali... Kniha má hodně smutných částí, nejsmutnější je však ten konec. Když se Liesel loučila se svými blízkými...šílené a strašně smutné.... Vůbec bych to nečekala a po celou dobu knihy jsem jenom doufala, že to tak nedopadne. Určitě se chci někdy podívat i na film. Knihy z tady toho období mě zajímají a tahle byla prostě krásná, takže ve zkratce DOPORUČUJU VŠEM.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Super napsáno, super vymyšleno. Tragické období z pohledu, který jsem neznala. Hezky se čte - samo. Milé, smutné, živočišné.
Asi nejlepší knížka, co jsem kdy četla.