Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/187877/bmid_zlodejka-knih-XRd-187877.png
5
8460
8460
Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Po dlouhé době kniha, z které jsem měla husí kůži ???? V dobrém slova smyslu samozřejmě, nemohla jsem se od ní odlepit
Všechno se ve mně vzpouzí a volá "Ne a ne a ještě jednou, ne!" O tom, že válka byla krutá pro všechny lidi, nejen pro Židy, není nutné pochybovat. Ale vykreslit krutost války na příběhu dospívající dívky?! To je na mou dušičku opravdu silná káva.
Netušila jsem, o čem kniha je. V 99% se snažím nečíst si anotace nebo recenze. Možná jsem to měla v tomhle případě udělat a přečíst si, co mě čeká. A vyvstává otázka... Byla bych na to opravdu připravená? Dokázala bych celý děj a především jeho závěr vstřebat jinak, lépe? To už teď asi nezjistím.
Zlodějka knih byla první knihou v mém životě, kdy jsem pro slzy pořádně neviděla na posledních několik stránek. Množství kapesníků raději nepočítám.
Zusakovi se povedlo něco neuvěřitelného. S mou psychikou si hrál jako kočka s myší. Byla jsem jeho slovy polapena. Ne na chvíli, ale na každý večer, který jsem s knihou trávila. Slova... A zase ta slova. Co všechno s člověkem dokáží udělat slova. Pozvednout ho nebo naopak zcela zadupat do země. Ne nadarmo, a ne z čiré hlouposti, kdosi kdysi prohlásil, že "Zlé slovo poraní více, než ostrý meč."
Mé oči se již uklidňují, ale srdce pláče pořád.
Děkuji za tak hluboký čtenářský zážitek, na který jen tak nezapomenu.
Doslechla jsem se před časem i o existenci filmu, ale na jeho shlédnutí mě opustila veškerá odvaha. Vím, že by mé oči a především srdce plakaly znovu.
Já vlastně vůbec nevím, co chci napsat. Jsem totiž psychicky úplně vyždímaná.
V poslední době jsem si knihy s válečnou tematikou hodně oblíbila, ale k téhle jsem se dostala hlavně díky povinné četbě.
A že se to vyplatilo!
Autor je umělec, postavy jakoby namaloval na plátno a já si je mohla živě představovat. Ale nejen je. I prostředí a vše, co se v knize odehrávalo.
Od autora si musím přečíst něco dalšího.
Na to, že je kniha poměrně obsáhlá se četla úžasně a rychle. Přece jen jsem ale zvolnila tempo, abych si příběh pořádně vychutnala.
Děj plyne pomalu, ale v tomto případě je to určitě k dobru. Příběh mě dokázal zahřát u srdce, ale taky mi ho zlomit.
Je zde nádherně vykreslená jak dětská láska, tak láska mezi staršími manželi.
A ty emoce! Z textu na mě přešly úplně volně, nedokázala jsem se ubránit ani slzám. Dokonce jsem neplakala jen jednou.
Ano, tohle je teď jedna z mých nejoblíbenějších knížek a každý z vás by ji měl přečíst. Moc doporučuji!
Dnes jsem dočetla a vím jistě, že mě tento příběh ještě navštíví =) Slovní spojení s dějovou linií mě opět ujistily, jak je čeština krásná a barevná.
Skončila jsem čtení na 160 stránce, kniha je dobře napsaná, ale prostě... nechytlo mě to. Došlo mi, že mě vlastně vůbec nezajímá, jak to dopadne. Tak jsem to nechala být. Třeba někdy příště...
Kniha, která ve mě bude ještě dlouho doznívat a s jistotou si zalouží plných pět hvězdiček.
Knížka plná emocí a slz. Zpočátku bylo těžší pochopit její styl, protože autor zvolil jako vypravěčku Smrt (něco, co mě velmi nadchlo a ještě jsem knihu podobného rázu nečetla), ale po pročtení se několika stránkami jsem si zvykla, a naopak se mi nápad moc zalíbil. Děj knihy se odehrává za války, tedy v období strachu a bolesti, ale i přesto se v knize vyskytovaly prvky lásky, které při čtení pohladily srdce a zahojily šrámy. Příběh pojednává o osudu německé rodiny, jež je zdárným příkladem toho, že ve válce nejsou jen „dobré“ a „špatné“ strany, ale vždy je to o lidech a jejich vlastním pocitu, uvážení a rozhodnutí, a že občas je nutnost udělat nepříjemnou věc, aby člověk vůbec přežil. Myslím si, že každý si mezi řádky najde svoje vlastní významy, které autor vetkal do slov, protože je plná metafor a skrytých myšlenek, ale i přesto tu mám dvě, které bych chtěla zmínit – život je křehký; nikdy nevíme, kdy vydechneme naposledy a není vše tak, jak se zdá být. Po dočtení knihy, kdy jsem ji odložila na poličku držejíc se za ruku s pláčem, jsem měla plné srdce emocí a přála jsem si, aby příběh Liesel ještě nekončil. Knížka byla dechberoucí a určitě si ji přečtu znovu.
Tato kniha byla velice pěkná. Byl to naprosto jiný pohled než knihy, které jsem do dneška četla. O německé rodině za války jsem ještě nečetla, o jejím osudu a uvědomění si, že bylo skoro jedno zda jste byl Němec, Čech nebo Polák... byl to obyčejný příběh jedné neobyčejné dívky. Po přečtení jsem zůstala velice zadumaná a smutná....
Príbeh to je pekný a má všetko, čo znamená pre túto knihu veľký úspech, avšak mňa neočarila a na moje prekvapenie vo mne nevzbudila ani žiadne veľké emócie.
Válka z pohledu poražené strany, tedy Německa. Hlavním vypravěčem je sice Smrt, hlavní postavou je však malá holka, která přišla o jednu rodinu, aby záhy na konci války přišla o další. Celý děj se odehrává v malém městě poblíž Mnichova a představuje nám své obyvatele, kteří mají různé povahy a různé politické názory. Přesto všichni z nich chtějí přežít. Malá Liesel prožívá šťastné dětství (dá-li se to za dané situace takto nazvat) u své nové rodiny, kterou tvoří herdek baba s velikým srdcem a dobromyslný a hodný muž, díky němuž si Liesel vypracuje lásku ke čtení a psaní.
Kniha se určitě odlišuje stylem vyprávění. Mnohé příběhy zde popsané odpovídají věku hrdinky, některé však dokazují, že díky válce byla nucena předčasně dospět. Závěr mi přišel dojemný, ale pořád jde jen o fikci. Autor nám předložil svoji verzi o tom, jak to s Liesel nakonec dopadlo, ale takových verzí by ve skutečnosti mohlo existovat milion.
Krásný a dojemný příběh mladé německé dívky Liesel za druhé světové války. Je to velice hezky a originálně napsaná kniha o lidskosti, přátelství a síle slov. Přidávám se k pozitivním komentářům a 5 hvězdičkám... :) Doporučuji k přečtení.
Hezká, poutavě napsaná a jazykově bohatá kniha s notnou dávkou originality, jelikož je vyprávěna pohledem personifikované smrti. Za mě jí bohužel i tato forma "fantasy vypravěče" láme trošku vaz. Za prvé, když Smrt vstupuje do děje, rozbíjí to čtenářovu začtenost, což je hlavně na počátku docela znatelné, jelikož z počátku Smrt vstupuje se svými poznámkami a myšlenkami k rádoby hlubšímu zamyšlení velmi často. Pak její vystupování zřídne a konečně lze knihu hltat stranu za stranou naprosto nerušeně. Za druhé, Smrt pomáhá odsouvat podvědomě knihu tak trochu do role pohádky, čemuž přispívá i fakt, že jde v podstatě o dětský příběh, omezený na jejich prožitky a omezený prostorově na jedno menší město a jen tak mimoděk vnímáte, že se na pozadí odehrává válka. V tomto je kniha poměrně plochá, nedá vyniknout ani prostředí v němž se odehrává, ani prožívanému období, ani samotným hrůzám války a jak válka zasahuje v plné šílenosti do celého děje. Ten pak stále působí tak nějak dětsky hořko-romanticky a pohádkově, kniha se navíc vyhýbá jakýmkoliv drsným popisům, přesně tak ,aby sedla všem. A v tom je asi zároveň i síla této knihy. Díky tomu se dá v pohodě hltat stránku za stránkou (jak jsem již jednou napsal), nic vás emocionálně nezasahuje, ty nejhorší okamžiky v knize, kdy je z děje vymazáno snad 90% všech vystupujících postav jsou vylíčeny téměř jednou větou, bezcitnou Smrtí. Není třeba se obávat nějakého zásahu do srdce. Ovšem nechci, aby má slova působila negativně. Jak jsem napsal, toto je silou knihy, která sedne velkému rozsahu věkových skupin od dětí po dědečky a babičky a všichni z ní budou mít takový milý a vřelý pocit a přesto se malounko zamyslí nad tím, jak je důležité, držet se dále od všeho, co by nás uvedlo opět v tak strašné časy. Přečteno za jeden a půl dne. Jedním dechem. Ještě dodám, že film natočený na motivy této hezké knížky nestojí za nic, má úroveň laciné televizní inscenace a rating tak 6+
Tuhle knihu doporučuji.
Strašně mi otevřela dveře do minulosti a o tom jaké to v době 2. světové války bylo.
Ze začátku jsem trošku nechápala kdo tu knihu vlastně vypráví, ale nakonec jsem vše pochopila.
Na konci mi ukápla slza. Moc pěkně a drasticky napsaný, cením.
Zpočátku mi nějakou dobu trvalo, než jsem si zvykla na to, že je příběh vyprávěn z pohledu Smrti. Mrazilo mne z toho. Ale pak jsem pochopila, že to má svou poetiku a smrt je vlastně nedílnou součástí života.
Další důležité vyznění knihy je v tom, že ve válce nebyla jen ta dobrá a špatná strana, ale vždy to bylo o lidech... I na té špatné straně byli lidé dobří, kteří to nakonec nejvíc odnesli.
A ještě jedna věc, která platí i v současnosti. Někteří lidé na první pohled působí nesympatickým dojmem, ale ve skutečnosti mají zlaté srdce, jako byla pěstounka malé Liesel.
Takový postmoderní příběh, který vypráví Smrt a je z doby, která znamenala definitivní tečku modernismu. Čtení mě nenadchlo hned od začátku, ale získávalo si mě postupně s každou kapitolou. Až po závěrečnou větu vypravěčky: "Lidi mě děsí"
Kniha se mi moc líbila. Styl psaní jiný, zvláštní, deníkovitě-barvitý. Někdo zde uváděl, že mu vadilo předvídání a nakousnutí událostí na začátku kapitol, tak to mě vůbec, k příběhu to sedělo. Nebo snad nesrozumitelné věty, které někteří čtenáři nepochopili...tak ty jsem tedy neobjevila. Kdo má rád hlubší literaturu a jiný styl psaní, přijde si na své. Příběh samotný určitě zajímavý z pohledu německých obyvatel, četlo se samo. Za mě 5*
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Knihu jsem četla na základě doporučení. Je z 2. sv.války, ale pojata opačně z pohledu Némců. Nemohla jsem se začíst, ale netradičně pojatý příběh, kdy vypravěčka je sama "Smrt", mě zasáhl. Ne každý Němec byl fašista. Válka je krutá ke všem lidem a je dobré si to neustále připomínat.
Táta - Hans - i v posteli byl vysoký, jeho duše seděla a přivítala se se mnou. To takové duše vždy dělají - ty nejlepší. Ty, které se zvednou a řeknou "Vím,kdo jsi a jsem připravený. Ne, že by se mi chtělo jít, pochopitelně, ale půjdu."