Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26831/bmid_zlodejka-knih-43M-26831.jpg
5
8557
8557
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Prvních asi 300 stran mě opravdu bavilo. Stránky mi díky nenáročnému textu a taky krátkým kapitolám rychle ubíhaly před očima a já toužila vědět, co s Liesel bude dál. Ale po těch 300 stránkách, tedy tak za půlkou knihy, už mi přišlo, že je příběh zbytečně natahován a těch několik zvratů, ke kterým v druhé polovině knihy došlo, mě bohužel nedokázalo moc rozhodit. Ačkoliv mě Zlodějka nakonec nenaplnila tak jako ostatní zdejší čtenáře, hodnotím 4*, protože přece jen jde o kvalitní četbu, která několika svými prvky vyniká nad ostatními knihami. A ano, jedním z těch prvků je netypická, originální a naprosto geniální volba vypravěče :).
Já nemám slov. Knize jsem se vyhýbala, neboť jsem na ni slyšela samou chválu a bála jsem se vysokých očekávání. Naprosto zbytečně samozřejmě! Tahle kniha... mě naprosto emočně vyždímala. Předala mi něco, co jsem netušila, že mi kniha může předat.
S klidným srdcem mohu říct, že jsem ji rozhodně nečetla naposledy.
Plný počet tomu nedám, protože začátek byl nepřehledný. Pár stran jsem netušila, kdo vypráví, což by se vzhledem k tomu, že je to v anotaci přímo napsáno, stát nemělo. Po ujasnění postav to ale byla dojímavá a hlubokomyslná jízda. Chytí za srdce - inu, soucitní Němci za 2. války. To hned tak neuvidíte, saukerl!!
Nadherny,dojimavy pribeh plny lasky a nadeje v krutych casoch.Pribeh o rodine a priatelstve.
Kniha,ktora Vas chyti za srdce. Odporucam precitat.
V príbehu nám Smrť predstaví odvážne dievča Liesel, ktoré miluje knihy, a tie jej pomáhajú vyliečiť sa z hroznej traumy. S nimi tiež jej adoptívny táta - láskavý maliar a harmonikár Hans, občas i jeho žena, uhundraná Rosa, no hlavne Lieselin kamarát, drzý, ctižiadostivý Rudy. A tiež je tu Max, citlivý boxer s ťažkým židovským osudom. V priebehu niekoľkých vojnových rokov sledujeme, čo všetko zažívajú obyvatelia jednej chudobnej ulice v malom nemeckom mestečku. Na pozadí neľútostnej spoločenskej situácie si deti Liesel a Rudy kradnú kúsky každodenného smiechu a vylomenín. Keď je treba, poslušne heilhitlerujú, ako káže bonton, ale niekde vo vnútri cítia, že svet je pomýlený. Liesel si uvedomuje, že slová, ktoré tak miluje, pretože jej v knihách prinášajú útechu, sú zároveň nástrojom zla. ,,Proč musí existovat? Bez nich by nic z tohohle nebylo. Beze slov by z Führera nezbylo nic.”
Smrť ako rozprávačka je v Zlodejke kníh originálna z niekoľkých dôvodov. Vidí veci, ktoré sú nám i postavám skryté, napríklad abstraktné farby oblohy (farba raňajok, čokolády, Židov) i predmetov okolo nás (skrinky farby viny). Vidí a počuje mŕtvych, ako sa snažia niečo povedať živým. Zbiera duše a odnáša ich s nekonečnou starostlivosťou. A tak, hoci je tento príbeh až kruto realistický, má občas nádych nadprirodzena. Smrť má tiež svojský zmysel pre humor a rada anticipuje veci, ktoré čitateľa majú prekvapiť o mnoho strán neskôr. Jej rozprávanie je presiate drobnými úsmevnými poznámkami a vysvetlivkami.
Múdra, dojímavá, srdcervúca. Táto i tie dve ilustrované knižky v nej. A absurdne vtipná občas, ak chceme. Kocúr menom Goebbelsek? Príručka hrobára na dobrú noc? Aspoň 500x Saumensch, Saukerl a ďalšie pôvabné vyznania. Neromantická, a predsa plná lásky a nádeje.
Zlodějka knih rozhodně patří mezi knížky, na které nezapomenete. Pokud hledáte historicky přesný román, hledejte jinde. Tohle je "jen" velmi krásný a silný příběh mladé dívky na pozadí té nejhrůznější doby.
Trvalo mi, než jsem se prokousal začátkem, který možná příliš neplyne, navíc je styl vyprávění poněkud odlišný, než na co jsem zvyklý. Jakmile jsem toto překonal, byla radost to číst. Opravdu se nebojím říct, že Zlodějku knih bych zařadil mezi umělecká díla současné literatury.
Děj je promyšlený, protkává jej naděje, láska, nenávist, strach, oddanost, dětství, ... všechno. Je plný emocí, ale není kýčovitý. Knížka nemá zbytečné vedlejší nebo nesympatické hlavní postavy. A přestože nám vypravěč vlastně hned na začátku naznačuje, jak to celé dopadne, konec je krásný a dojemný.
To je knížka, která s vámi pohne. Téma je děsivé, příběh milý, hlavní postavy vám přirostou k srdci a vypravěčka je minimálně velmi neobvyklá. Rozhodně stojí za přečtení.
Zvláštní kniha, jejímž vypravěčem je personifikovaná Smrt. Autor si hodně pohrává s jazykem a často situaci vyjadřuje v barvách a přirovnáních, někdy velmi abstraktních (měla jsem problém představit si „oblohu barvy snídaně“, a naopak mě ohromil „provaz upleteny ze stalingradského sněhu“). Postav je několik – zlodějka knih Liesel, její adoptivní rodiče Hans a Rosa, kamarád Rudy, a Žid Max – všechny jsou zpracovány s citem a působí opravdově. Příběh je smutný, hlavně na konci, což se od tématu dá čekat, i když je jím protkaná i špetka naděje. Kniha patří mezi díla, která ve čtenáři něco zanechá.
Nejzajímavější myšlenka Smrti (parafráze): „válka je šéf, který od vás očekává nemožné, nikdy nepoděkuje za odvedenou práci, a naopak vyžaduje víc a víc“.
Krásná kniha, užívala jsem si ten styl, všechna ta slova. Jedna z těch, které jsem si dávkovala, abych ji nepřečetla moc rychle. Krásná
Nádherně napsané. Pohled na hrůzy války ze strany smrti. Donutí přemýšlet nad hrůzou té doby. Je to úžasná kniha ke které se člověk vrátí.
K této knize jsem se dostala díky těmto stránkám. Knihy s podobnou tématikou nevyhledávám, ale ta mi sama vstoupila do života a rozhodně toho nelituji. Přečetla jsem za svůj už docela dlouhý život spoustu knih, ale jen některé mi utkvěly v paměti. Tato k nim určitě patří. Nenašla jsem nic, co bych jí mohla vytknout. Pro mě skvělá po všech stránkách. Zkusím si přečíst i další od stejného autora, pokud je seženu. Jeho způsob psaní mě oslovil.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih! Do knihy jsem šla tenkrát aniž bych věděla, co očekávat. Stačilo si ale přečíst prvních pár stránek a už jsem nepřestala. Někdy nemusíte vymýšlet převratný děj, když jste geniální vypravěč. A to Zusak je! Zlodějka knih je plná barev, vůní, které mají barvu a poezie.
Na styl, jakým je kniha psaná, jsem si hned zvykla a moc se mi to líbilo. Kniha je nádherná, jestli se to dá vůbec říct o knize z války.
Liesel, Rose, Hans, Max, Rudy - to všechno jsou úžasné postavy. A je příjemné zjištění, že existovalo malé procento Němců, kteří s Hitlerem nesouhlasili. Byť je příběh smyšlený, tato informace je pravdivá.
Bylo to krásné a dojemné.
Tahle knížka mě pohltila, naštvala, pohladila po duši, vynutila si pousmání, vlepila mi facku a nakonec mě roztrhala na kousky a bezohledně mě nechala plakat v mé vlastní posteli. Myslím, že víc k tomu už dodávat nemusím. Ten jazyk je něco tak nečekaně okouzlujícího, že mám chuť se na ní hned vrhnout znovu. Mockrát děkuji a určitě se nevidíme naposledy, Zlodějko knih.
Samotný příběh není úplně nezajímavý, v druhé polovině knihy i docela silný, ale způsob, jakým je napsaný, mě šíleně dráždil. Nechci vlastně skoro od začátku vědět, jak kniha dopadne (jako tady), a různé vsuvky a komentáře Smrti mě hodně rušily. Text mě víc vtáhl v podstatě až poslední třetině, kde je víc dramatu, předtím jsem neměla problém dva dny knihu ani neotevřít, nebyla jsem vlastně vůbec zvědavá, jak to bude pokračovat. Nemyslím, že bych se ke knize někdy vracela.
Tuhle knížku jsem začala číst díky databázi knih a jejímu hodnocení tady, i když knihy z druhé světové války rozhodně nevyhledávám. Byl to silný příběh a rychle mě vtáhnul do děje. Nicméně je v knize hodně utrpení a to se přeneslo i do mé četby. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem knihu přečetla, na stranu druhou, už bych se k ní asi nikdy nevrátila.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Půjdu hodně proti proudu. Napsané je to pěkně, ale při čtení jsem se nedokázal ubránit pocitu, že podobných příběhů jsem četl, ale i viděl, už přehršel. Vůbec jsem se do vyprávění nedokázal ponořit a to ani v přednesu Vilmy Cibulkové, na kterou od poslechu Vyhnání Gerty Schnirch nedám dopustit. Občas jsem se přistihl, že poslouchám jen proto, abych si mohl odškrtnout další dílo (a nerad knihy vzdávám). Dokonce jsem přemýšlel o dvou hvězdách, ale z úcty k literární obratnosti autora jsem se přiklonil k lepšímu hodnocení.