Zlodějka knih
Markus Zusak
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Dávám dvě hvězdy, tím hodnocení knize neublížím. Tři hvězdy dávám dobrým knihám, čtyři výborným a pět těm nezapomenutelným. A přes veškerý ohlas této knihy mě až tak moc nezaujala svým stylem psaní, dokonce jsem se musela trochu nutit jí číst.
Co se týká příběhů, tak takových je spousty, co jsem už přečetla, takže pak už opravdu hodnotím styl psaní, jak mě to baví.
Tohle je přesně ta jedna z mnoha knih, které když přečtu,tak je zároveň i jednou z těch mála, na které jen tak nezapomenu.
Ach Bože... Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem četla. Silná hřbetem, ale především příběhem. Dokonale ji vystihuje věta Knihy o válce by neměly být legrační. Tahle je. Taky je ale hodně moc smutná. Je o obyčejných lidech, kteří se snažili žít své životy v době, kdy to skoro nešlo, a to se mi na ní líbí. Také vypravěčka, která je cynická, laskavá, realistická a definitivní.
Dobrý příběh. Vážně.
Krásná kniha, která je krásná už jen tím, jak je napsaná. Nemusí se tam nic dít, ale ten jazyk, ta slova... Nádhera!
Kouzelná kniha. Těžké téma, ale nádherně a procítěně vyprávěný příběh. Je jinak psaná nežli ostatní knihy, co jsem v poslední době četla. Příběh mě nejen dojal, ale také nadchnul. Prostě úžasné čtení. Doporučuji.
Tato kniha byla fascinující, děj byl krásně napsaný a hlavně jak to vyprávěla Smrt mě bavilo. Konec mě dostal nejvíc.... Určitě doporučuji přečíst
Vynikající kniha! Přečtena na jeden nádech. Konečně je tu mladý talentovaný autor, který navzdory těžkosti a bolestnosti zvoleného tématu nespisuje depresi nad depresi, ale poukazuje na to, co je v životě opravdu důležité. Přičemž hlavní roli v knize hraje Smrt, avšak pozor - v tom pravém slova smyslu, jak si představuju, že bychom ji měli mít na paměti po celý náš život. Oceňuji odvážný způsob psaní formou předjímání děje - ten totiž vyžaduje spisovatelské mistrovství, aby čtenáře i přes znalost následujícího udržel v napjatém a dechberoucím čtení. A to Zusak dokázal. Kapesníky nezbytné. Rozhodně brzy sáhnu po další jeho knize. Srdečně doporučuji!
Zajímavá a zvláštní kniha se silnými i slabšími momenty. Postava Liesel Memingerové se mi líbila, stejně tak jako příběh motající se kolem lásky ke knihám.
Zajímavý, tvrdý příběh dospívající dívky mnozí znají jako film, v knize můžeme najít i něco víc a to pohled smrti. Konec byl až mrazivý
Rozhodně zajímavá kniha, čekala jsem něco trochu jiného, ale i tak jsem se začetla a celkem se do postav vcítila. Určitě je zajímavé sledovat válku očima německého dítěte.
Je pravda, že jsem se začetla až na druhý pokus, ale kniha za to rozhodně stála. Velmi originálně napsaný příběh, který mě pohltil..
Originální nápad ještě nedělá z autora spisovatele a nevšedně napsaný příběh se zduraznenim historických faktu, výrazy v němčině a popisy různých barevných vjemů nepřidávaji - aspoň pro mne - na čtivosti.
Ano kniha je zajímavá. Četla se mi dobře. Autor svou výjimečnost potvrdil v tom že je jiná, ale ne pro mne nejlepší knihou či jednu z nejlepších. Viděla jsem film... Pro mne více pochopitelný. Občas jsem přeskočila pár řádek...
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
2009 | Zlodějka knih |
2012 | Posel |
2019 | Clayův most |
2014 | Roky pod psa |
2015 | Smečka rváčů |
Hodně silné dílo plné sympatických postav - ty záporné zde měli jen epizodní role (snad kromě Führer), takže slzy jsou zaručené. Dokonce i smrt zde má srdce, přesto je její svědectví úderné. Jde vidět, že i Němci byli normální lidé a ne jen ti špatní - o to více zamrzí jak vymaštění byli a zavírali oči nad zrůdnostmi tehdejší diktatury. Mrk Frau Diller