Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26831/bmid_zlodejka-knih-43M-26831.jpg
5
8447
8447
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Krásný příběh velmi nezvykle vyprávěný. Hrůzy války popsány bez nějakého podrobnějšího popisu, spíše povrchně, prostě tak, jak by je vnímalo dítě. Ale způsob vyprávění mi nedovolil více se vnořit do děje, neustálé přeskakování do minulosti a nástiny věcí budoucích spíše rušily, než aby napomáhaly postupu děje. Hodně rušivý byl i jazyk psaní s velmi neobvyklými přirovnáními, které působí spíše jako důsledek velmi špatného a kostrbatého překladu.
Kniha byla velmi zajímavě napsaná a smrt je velmi dobrý vypravěč. Ale celkově mě knížka zklamala, protože jsem měla asi moc velké předpoklady.
Mě ta kniha bohužel neoslovila. Snažila jsem se přes 100 stránek a pak jsem to vzdala.
Poezie v próze. Velmi originálně zvolený vypravěč - smrt. V některých okamžicích mi to přišlo úplně geniální, v několika detailech nedotažené, ale určitě to neubralo na příběhu. Ten rozhodně není stěžejní, hlavní jsou v knize emoce, vztahy a složitosti lidských životů. Za sebe určitě doporučuji přečíst.
Já nevím. Připadám mi až nepatřičné si to vůbec myslet, natož psát, ale tato kniha je naprosto hrozná. Ne vážně, myslím, že se člověk musí snažit, aby něco napsal tak… špatně. A to jsem se na Zlodějku velice těšil, koncept smrti – vypravěčky se mi zdál na papíře (haha) hrozně zajímavý a nakonec? Zusak zmršil, co jenom mohl. Upřímně jsem dostal na straně 170 chuť to jednoduše zavřít a dělat, že kniha neexistuje.
Kdo nechce, aby mu byl vyzrazen děj, ať zbytek komentáře nečte. Je možné, že mi něco ujede.
Začněme od začátku. Vypravěčský styl. Hrozný. Užívání vět vhodných pro šestileté, co se právě učí číst, se mi k tématu Druhé světové nezdálo ideální. Sekání na kapitoly? Horší, než u Tolstého. Co stránka, to nová kapitola, která je zase stejně bez obsahu, jako ta předchozí. Vyznačená moudra smrti, která dosahovala filosofie mého já v deseti letech, byla doslova ubohá. A to myslím vážně. Já ve třinácti byl cyničtější než Smrt z této knihy. (A ano, chápu, že příběh měl být tak dojemný, že i smrt se nad ním pozastavila, jenže není.) O tom, že Zusak ví, že normálně plynoucím dějem by si diváky neudržel, proto že prostě neumí psát, a musí tak používat spoilery na konci každého blbého odstavce, snad nemusím ani hovořit.
Děj? Jaký prosím? Ne, zcela upřímně k nějakému, alespoň drobnému posunu děje tam dochází jednou za šedesát stran. A tento drobňoulinký krůček vždy popisuje dalších šedesát stran. Každý motiv děje byl navíc tak předvídatelný, že další dvě šedesátistránkové série jsem si vlastně mohl odříkat i bez čtení. Toto je kniha, u které by opravdu Obsah stačil pro seznámení s celým příběhem, přečtete-li si alespoň prvních padesát stránek.
Atmosféra Německa druhé světové války? Nijaká. A objevení toho nekonečného moudra, že válka je hrozná, je také opravdu úchvatné. Pardon, ale existuje dílo pana Remarqua! Sakra, i ten Churchill ve své sérii o Druhé světové válce, která předkládá suchá fakta, umí lépe ukázat atmosféru a hrůzu Druhé světové.
Hlavní „hrdinka“ je tak trochu zaostalé děvče, které je sympatické právě jenom tou zaostalostí – nebo to není sympatie, ale lítost? O ostatních postavách nemá smysl hovořit. Jsou zbytečné. Vlastně jako tato kniha.
Opravdu se snažím přijít na něco, co se mi na knize líbilo, abych mohl dát alespoň dvě hvězdy. Líbí se mi provedení knihy od Arga, ale to se obsahu nijak netýká. Text se čte rychle, ale to je v zásadě jako rychle si přejíždět šmirglem po řitním otvoru. Takže nevím, pokud si vzpomenu, doplním.
Jsem opravdu překvapen a zklamán tím, že Zlodějku knih musím označit za nejhorší knihu, co jsem letos četl. Ano, dokonce i Diderotova Jeptiška byla příjemnější zážitek; nebyla alespoň tak natahovaná. Ba dokonce ji musím označit za jednu z nejhorších knih, co jsem vůbec četl. Ne-li nejhorší. Možná jsem ke čtení zvolil špatné rozpoložení, či dobu, ale to na věci v tuto chvíli nic nemění.
Jak to napsat... Jedna z nejkrasnejsich knih, co jsem kdy cetla, snova, imaginarni a tolik pravdiva. Jasny a definitivni zaver: Desim se lidi. Diky, Liesel, diky, Rudy, diky, Smrti, diky Zusaku! Kniha neni dokument z valky, je to krasna literatura, ktera vas nema neco naucit, ale poucit, dotknout se v tomhle zrychlenem, chaotickem a povrchnim svete vaseho srdce, vasi podstaty... Jednou ji venuji sve dceri...
Smutné,krásné, výborně napsané.
Příběh vypráví smrt- zajímavý nápad,myšlenka.Knihu dopručuji.
Abych řekla pravdu, vůbec nečtu knížky s válečnou tématikou, ale tahle mě velice zaujala. Smrt jako vypravěč je velice zajímavý nápad...obzvláště u tohoto žánru, kde je smrti opravdu hodně. Malá Liesel mi opravdu přirostla k srdci a byla jsem ráda, že ji mohu doprovázet jejím příběhem. Jediné, co bych knize vyčetla je, že jsem na konci neudržela slzy. Poměrně dobré je i filmové zpracování, ale knihu rozhodně doporučuji.
Až na předbíhání děje a německá slova byla tahle kniha skvělá a hodně čtivá!
Vypravěčka této knihy je samotná Smrt, která mě během příběhu přesvědčila o tom, že má velice laskavé srdce. Nejvíce mě ohromovalo, jak vždy popisovala nebe, přitom co sbírala duše. Neuvěřitelně krásná přirovnání. Proto se také od chvíle dočtení knihy dívám na nebe i na smrt úplně jinak. Dále mě zaujalo, jak Liesel dokázala milovat své pěstounské rodiče. Na svou pravou matku za celý příběh pomyslela jen jednou. Byla jsem hrozně naštvaná, když mi autor osobně v příběhu vyspoileroval úplný konec už někde ve dvou třetinách knihy a já po zbytek doby jen očekávala, kdy se to stane. Musím ovšem uznat, že na konci i tak pár slziček ukáplo. Rozhodně doporučuji přečíst!!!
Já se bohužel k ódám na tuto knihu nepřipojím. Za mě příšerně pomalé tempo, velice dlouhá kniha. Nudil jsem se. Příběh sice zajímavý, ale potřeboval by zkrátit. Na straně 324 jsem to vzdal a přečetl si konec...
Na knihu jsem se hodně těšila, potom co jsem viděla film. V knihovně na ní byli rezervace a když jsem konečně přišla na řadu, hned jsem začala číst. Od začátku se mi líbila a přesto jsem se zasekla v první pětině a nemohla jsem se dostat k tomu, abych četla dál. Donutila mně až druhá upomínka a pokuta v knihovně abych ji dočetla. Buď jsem měla zrovna takovéto to období, kdy se nemůžu ke čtení dokopat, nebo mi něco nesedělo na knize. Hodnotím ji ale velmi kladně. Moc krásný příběh, samozřejmě smutný, konec jsem obrečela.
Velmi zvláštní kniha, která používá velmi krásný jazyk. Doporučila mi ji dcera a teď mě mrzí, že jsem tak dlouho váhala. Příběh samotné hlavní hrdinky je velice smutný, ale opravdu stojí za přečtení. I když to často nedělám, věřím, že se k ní vrátím.
Konečně kniha, která využila náš český jazyk naplno. Nádherně napsané, ale přiznám se, že mi trvalo se začíst:)
Nádherná kniha, neuvěřitelně popsána jak z pohledu Liesel tak i smrtky. Já ji mám v TOP 10 a vždycky se u knihy zvládnu rozbrečet. Je hrozné, co je v té knize je napsané, ta atmosfera, že člověk má pocit, jako by v té době žil.
Zlodějka knih bude mít vždy v mém srdci zvláštní místo.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Krásné!!! Tak tuhle knihu chci určitě do rodinné knihovny!!! Určitě si ji znovu a ráda přečtu!!!