Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26831/bmid_zlodejka-knih-43M-26831.jpg
5
8446
8446
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Knížka, která má vše. Kolikrát jsem se usmívala, kolikrát mi vyhrkly slzy, kolikrát mě donutila se zamyslet... Srdcovka, děkuji autorovi.
Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl, ale po pár stránkách jsem byla uhranutá. Ve druhé třetině došlo k mírnému a krátkému poklesu tempa a záživnosti, ale finále opět skvělé.
V knize si to své může najít každý napříč generacemi (od náctiletých po seniory) i pohlavími.
“Její chodidla se osopila na podlahu. Rukávy od pyžama se nadechly vzduchu. Prošla tmou v chodbě směrem k tichu, které bývalo hlučné, směrem k vláknu měsíčního světla visícímu v obývacím pokoji.”
Zhruba před rokem jsem “Zlodějce knih” dala košem po pár desítkách vět. Byly divné, nechtělo se mi nad nimi přemýšlet. Minulý týden jsem dostala náladu na něco z války, tak Zusakův román opět opustil poličku a tentokrát se do ní vrátil přečtený, s jemným pohlazením hřbetu.
Překvapivě to Německo, do kterého jsem zavítala, nebylo většinu knihy extrémně drsné ani pochmurné. Ukazovalo čtenáři spíše přívětivější lidskou tvář, menší či větší střípky z životů obyvatel jednoho města. Desetiletá Liesel zde nachází nový domov, rodinu, přátele, zažívá chvíle vážné, nevšední, dramatické i veselé. Poznává krutost i laskavost, bestialitu i nenápadné hrdinství. Objeví sílu slov.
Zhruba tři čtvrtiny románu jsem si říkala, že mám co do činění s příjemnou, silně čtyřhvězdičkovou knihou. A snažila jsem se psychicky připravit na závěrečnou emocionální smršť. To není spoiler, vypravěčka Smrt (jediný fantastický prvek) nenechala už ze startu nikoho na pochybách. Stejně jsem dočítala v slzách, jakkoliv byly osudy předem jasné.
“Zlodějka knih” je připomínkou, jak si máme vážit míru, obyčejné doby v dostatku, bez obav z bomb či násilí zfanatizovaného davu. Neustupujme zlu, ať je pokryté sebehezčím pozlátkem zdánlivě vznešených ideálů. Nenechme se zblbnout politiky a jejich nástroji propagandy - médii, používejme zdravý rozum v kombinaci s pudem sebezáchovy a předejme svým potomkům co možná nejbezpečnější svět. Poselství (nepřevratné, ovšem navždy aktuální) je předáno dojemným způsobem, aniž by autor příliš tlačil na pilu.
Bylo mi v Molchingu mezi všemi těmi “Saumensch” a “Saukerl” moc dobře, těžkým časům navzdory. Narazila jsem na pasáže, kdy můj zájem ochaboval a ráda bych věděla víc třeba o Rose (co tuhle herdek babu vytvarovalo do podoby pěsti, jak se poznali s Hansem?). Každopádně nezbývá, než přidat pátou hvězdu, “Zlodějka knih” se mi vkradla do srdce a udělala si tam místo. 85-90%
Krásně napsané, smutné. Ale i citlivé a soucitné. Tragický i dojemný příběh. O knize jsem věděla už dlouho, ale odkládala jsem její přečtení, měla jsem obavy z toho, že vypravěčka je Smrt, z toho, že je to příběh z 2. světové války.. Dnes jsem knihu dočetla a určitě nelituji.
Důkaz, že za války to nemělo jednoduché žádné dítě. Liesel rovněž a to nebyla Židovka
Překrásná kniha, kde mi na konci i slza ukápla. Moc se mi líbí, že kniha byla pojata ze strany Němců, kteří také za války trpěli, ale často bývají v knihách z této doby opomíjeni a spíše se autoři soustředí na téma Židů a holocaustu.
Prvních pár stran jsem si musela zvyknout na styl vyprávění, ale pak to bylo už krásně napsané a příběh velmi dojemný a poutavý.
Věděla jsem, že kniha bude jiná. Vypravečka je smrt, je to velmi neobvyklé, ale zvyknete si.
Tragický, smutný ale krásný příběh.
Malá hrdinka mi přirostla k srdci velmi rychle.
Vždy čtu komentáře a doporučení a občas jsem zklamaná, že jsem se nechala napálit. Tentokrát ne! Tentokrát kniha předčila svou pověst!
Hromadu kudos autorovi za to, jak přesně se mu podařilo nadávkovat poměr cynismu a jakoby nechtěné účasti vypravěčky. Myslím, že právě to a nic jiného dělá z této knihy knihu výjimečně dobrou.
Toto úchvatné dílo si zaslouží komentář plný superlativů. Zlodějka knih je výjimečná kniha se silným příběhem napsaná neobyčejně poutavě.
Markus Zusak měl fantastický nápad, když vypravěčem učinil Smrt a stvořil ji lidskou a soucitnou. Její pozornost upoutá malé děvčátko a začne vyprávět její příběh a tak hrůzy války jsou tu podávané očima dítěte. Válka vzala dětem jejich dětství a přinutila je dospět... Je to celé smutné, dojemné, ale zároveň také krásné a citlivé.
Knihu jsem výjimečně četla až po shlédnutí filmu, který je tak dobře natočený, že jsem ho kdysi viděla hned dvakrát v krátkém časovém rozmezí.
Příběh který mě naprosto pohltil, uchvátil. Knihu řadím mezi své top.
Každá stránka, každy odstavec ve mně zanechal stopu.
(SPOILER)
Četla jsem velkou spoustu knih, ale žádná se mnou nezamávala tak, jako takhle. Ten její neuvěřitelný nádech, to jak je ten napsaný samotný příběh. Každý z těch lidí se do mě zapsal i ta potrhlá Frau Dillerová.
Začala bych asi Rosou Hubermannovou, s ní jsem se nejvíc nasmála, prostě ženská do nepohody!
Další Hans Hubermann u toho jsem mockrát brečela a přála si takového tátu. Ta jeho odvaha schovávat Žida ve sklepě nebo na ulici pomoct Židovi s kouskem chleba, což mě přivádí k Maxovi...Neuvěřitelný příběh, u něj prvního jsem brečela, myslela jsem, že umřel, když odešel, ale vrátil se....jako hrdina.
Nesmím zapomenout na Artura Berga, do něj jsem se zamilovala. Kluk který řekne, že tě klidně nechá vyset na stromě, ale stejně se pro tebe vždycky vrátí..
Liesel ta malá Saumensch? Několikrát jsem se v ní viděla, hltala jsem její slova, její pocity..všechno jako bych to byla já.
A Rudy, můj nejzlatější Saukerl. Kluk, který vlezl v prosinci do Amperu pro Hvízdala, rozhází po ulici chleba pro Židy a dá umírajícímu vojákovi medvídka je pro mě...♥
Bylo tam i mnoho dalších lidí, co by stáli za zmínku, ale to všechno víte sami nebo se teprve dozvíte..
Hezký zbytek dne :)
Přidám se k menšině. Styl vyprávění mi hrozně vadil a nezvykla jsem si, Smrt mě tam doslova iritovala. Příběh samotný nebyl špatný, nicméně jeho podání mi dojem z knihy prostě zkazilo.
Kniha, příběh který vám změní život! Někdy stačí jen pozorně poslouchat své prarodiče, mít trochu literárního talentu a velkou chuť změnit svět! Markusi Zusaku (1976) BRAVO!!!
Knihu jsem si chtěla přečíst už jen kvůli hodnocení čtenářů a jsemopravdu ráda.
Od příběhu se nedalo odtrhnout,styl psaní opravdu zajímavý.
Nádherná a zároveň neskutečně smutná kniha. Něco tak křehkého a něžného jsem asi nikdy nečetla. Nejkrásnější je ten způsob vyjadřování, který autor používá. Za mě to je dílo, které by si každý měl určitě aspoň jednou přečíst.
Super napsáno, super vymyšleno. Tragické období z pohledu, který jsem neznala. Hezky se čte - samo. Milé, smutné, živočišné.
Asi nejlepší knížka, co jsem kdy četla.
Chvíli mi dalo než jsem se do knížky začetla, ale ve výsledku se mi moc líbila a škoda že nebyla ještě delší. Mám ráda knihy s tématem 2 světové války a tahle je na seznamu knih, které bych si přečetla znovu.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Nádherná kniha. Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale potom jsem se zas nemohla odtrhnout a každou volnou chvilku jsem spěchala pokračovat ve čtení. I když je to především kniha o hrůzách války ( a nezáleží na které straně fronty ), je to zároveň i krásný příběh o přátelství, dospívání, rodinných vztazích. Kniha se mne velmi dotkla i z toho důvodu, že můj děda sloužil za války u LSE v Drážďanech. Sice mi o tom kdysi vyprávěl, ale byla jsem tehdy ještě malé dítě a z pochopitelných důvodů hodně detailů vynechal. Možná, že na ledacos chtěl i zapomenout. S četbou této knihy jsem si to připomněla a došlo mi znovu, jaké hrůzy musel zažívat. Přesto, že je to příběh smutný, je v té knize i mnoho laskavosti a naděje. Musím o ní často přemýšlet a zdá se mi až neuvěřitelné, že ji napsal tak mladý autor.