Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26831/bmid_zlodejka-knih-43M-26831.jpg
5
8306
8306
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief , 2005
více info...
Přidat komentář
Do knihy jsem se zamilovala už od první stránky. Styl, kterým je napsaná je naprosto originální, poutavý a než se nadějete je konec příběhu. A vy si budete přát, aby nikdy neskončil. Zlodějka knih je knihou mého srdce, i přes to, že mi z ní bylo nesmírně smutno.
O tom, jak jsou některé věci zbytečné, jiné nevyhnutelné a jediná jistota je a vždycky bude smrt - spravedlivá a hodně cynická. A v pravém slova smyslu těchto slov je tato paní dokonalým vypravěčem a průvodcem v tomto příběhu.
Liesel - ta zlodějka. Max - ten žid. A Rudy- takový ten nebojácný kluk, kterého si musíš zamilovat, bojíš se o něho do poslední stránky a je součástí každého správného románu. Tyto tři charaktery byly pilíři příběhu a svými dějovými linkami a mírou houževnatosti zasluhují vypíchnutí jako hlavní triumfy a zároveň skvosty této knihy.
Někdo může namítat, že Zusak navrstvil během stran až podezřele moc dobra, souher náhod a hodných Němců.
Že realita taková ve skutečnosti není. Ale sakra moc dobře se o tom čte a v téhle knize to platí ne dvojnásob ale tísícinásob.
Jedna z nejlepších knih, které jsem zatím četla. Nemám ráda knihy s tématikou válek, ale tady tato byla jiná v tom, že se příběh ukazoval z pohledu dospívajícího děvčete, které nechápali co vše se kolem ní děje a o to byl pro mě konec ještě více srdceryvný a dlouho na osud hrdinky určitě nezapomenu. Při čtení jsem prožívala spoustu emocí a spoustakrát brečela.Už dlouho se mi nestalo že bych kvůli dočtení knihy nevycházela ze svého pokoje, s nikým namluvila a truchlila nad osudem všech postav. A obzvláště obyvatel Himmelstraße.
Vypravěčku smrtku jsem nesnášela, kvůli tomu jak neustále spoilerovala a za vůbec její poslání pro které byla předurčena, ale zároveň milovala za její hlášky, které mi vykouzlily úsměv na rtech a několikrát jsem se zasmála i nahlas.
Nelze říci jakou postavu jsem si oblíbila nejvíce, protože každá měla svůj příběh, takže asi řeknu, že jsem je měla ráda všechny. A taky následně kvůli nim byla vzhůru dlouho do noci ještě dlouhou dobu.
Co bych chodil kolem horké kaše...?
Do čtení se mi moc nechtělo. Pak se zastavil čas a po pročtené noci jsem si pobrečel jak želva. Tož tak.
Už z toho důvodu jsem film neviděl a nikdy neuvidím.
Nádherná kniha s krásnou obálkou, která je napsaná lehce o tíživé situaci. Je to opravdu moc krásné.
O Zlodějce knih jsem toho slyšela hodně. Zvlášť v době, kdy jsem s tvorbou svého knižního blogu začínala. A protože jsem měla pro romány, odehrávající se v době válek slabost, nechala jsem se na ni nalákat. Nedávno se v televizi mihla upoutávka k filmu se stejnojmenným názvem a to mě popostrčilo k tomu, abych si příběh konečně přečetla…
Liesel Memingerová přijíždí do městečka Molching, kde na ni čeká pěstounská rodina Hanse a Rosy Hubermannových. Je vystrašená a nechápe, proč ji matka musela opustit. Noc co noc ji budí hrůzné noční můry spojené s tragédií, která její rodinu postihla během cestování. Díky péči a vlídnému slovu Hanse Hubermanna, se však brzy dokáže opět postavit na vlastní nohy. Vzápětí sledujeme její působení v nové rodině se vším, co život v době před válkou, během ní i po ní přináší. Nová přátelství, průšvihy, dospívání, obavy i strach. A co víc, její stále rostoucí lásku ke knihám…
Upřímně můžu přiznat, že jsem od knihy měla trochu jiná očekávání. Možná k tomu přispěl i jazyk, kterým autor svůj příběh vypráví. Text na mě působil hutně a nemohla jsem se do čtení ponořit. Tento fakt, však není negativem, spíše důkazem, že Zlodějka knih patří mezi kvalitní literaturu.
Velmi zajímavá pro mě byla Smrt v roli vypravěčky, protože jsem se s něčím podobným doposud nesetkala. Líbilo se mi, jakým způsobem vnímá svět, přibližuje nám své řemeslo a vnitřní prožitky z konkrétních situací. Oblíbila jsem si také hlavní hrdinku Liesel, zejména pro její odvahu a statečnost. Ačkoli k ní život nebyl nikterak laskavý, nezaznamenala jsem, že by si na svůj osud jakkoli stěžovala.
Sečteno, podtrženo – nečekejte strhující román, od kterého se nedokážete odtrhnout. Zlodějka knih je kvalitní čtení, děj plyne zvolna a rozhodně není proložen spoustou zvratů, které berou dech. Pokud vytrváte, věřím, že si na této knize najdete
svá vlastní pozitiva stejně jako já. A co víc, rozhodně se k ní v budoucnu budete chtít znovu vrátit. Doporučuji!
Ještě nikdy mi v knize nebyla vypravěčem smrt. Uznávám, že má velmi osobitý pohled na svět. Vše má nějakou svou barvu, to jak vnímá nás lidi, pohled z druhé strany na tak zrůdné věci, jako je válka, ale i jak něžně bere do dlaní duše a odnáší je. To, co mi v knížce vyprávěla mě naprosto dostalo - lidské úsilí, lásku, přátelství, odolnost nás lidí, vůli a odhodlání. Zlodějka knih, která vyrůstá u pěstounů - mámy, která je sprostá a táty, který je tam pořád pro ni. To chtění naučit se číst. Knihy, které ji provázely... Raději ukradla knihu než jídlo. A Rudy, který byl kamarád, jak se patří. Knížka měla tolik silných momentů, že emoce mnou doslova cloumaly. Třeba žid v jejich sklepě, četba v krytě... Uff, budu to v sobě ještě nějakou chvíli zpracovávat. Rozhodně doporučuji, každý by si ji měl přečíst - Zlodějku knih. Úžasný příběh. Moc za něj děkuji a před Markusem Zusakem smekám.
Krásná kniha, zajímavé téma každodenního života obyčejných lidí v těžké době a na špatném místě. Jejich osudy vezmou za srdce. Kupodivu i film se docela vydařil.
Kniha, co mi zlomila srdce. Do knihy jsem se opravdu začetla až tak po 200 stránkách, ale pak to šlo jako nic... Hvězdičku ubírám za předbíhání ve vyprávění, tento styl mi ještě v žádném příběhu nesedl a ruší mě.
Také mě ležela tato krásná kniha v knihovně několik let,už ani nevim proč jsem její přečtení odkládala.Je to skvěle napsaný příběh.I v Německu žili za války obyčejní lidé,jejichž smyslem života nebylo položit život za vůdce.Vyprávění z pohledu smrti je sice neobvyklé,ale velmi zajímavé.Rozhodně doporučuji k přečtení.
To je prostě nádherná kniha. Krásně a lehce napsaná a stejně krásně a lehce se čte, i když je plná vážných a smutných skutečností.
Zlodějka knih - netypický příběh o slovech, barvách, obloze a několika lidských osudech vepsaných do mraků a tváře smrti. Příběh o lidech ve všech podobách, se všemi jejich chybami i dokonalostmi, o jejich každodenních strastech a radostech. Nejedná se o válečný román, i když válka zde hraje nepostradatelnou roli, neboť rozhýbává osudy všech postav žijících na Nebeské ulici, uprostřed vlastního kousku nebe, v malém vesmíru s Liesel v jeho středu jako nejjasnější hvězdou. A pak je tu taky smrt, či Smrt, chcete-li.
Díky neotřelému stylu vyprávění se pro mnoho čtenářů stala kniha srdcovou záležitostí, a opravdu, něco jí nemohu upřít ani já, jakožto ne tak úplný nadšenec - originalitu. Je to něco naprosto nového a tudíž i nezvyklého, a záleží na každém čtenáři, jak se s tímto velkým neznámým vypořádá. Mě osobně na samém začátku Smrt v podání vypravěčky odradila a pouze potvrdila moje obavy z knihy, které jsem se už pár let úspěšně vyhýbala. Ale protože knížky jen velmi nerada odkládám rozečtené, odolala jsem pokušení a pokračovala, a jako už mnohokrát jsem za to teď, po závěrečných slovech vševědoucí vypravěčky, vskutku ráda. A to i přesto, že jsem měla a stále mám proti jejímu vyprávění určité výhrady. Ale získal si mě příběh, neuvěřitelně uvěřitelné charaktery postav a barvitost i jistá poetičnost knihy.
Je až neuvěřitelné, jakou shodou okolností se vše může obrátit o tři sta šedesát stupňů, ale je to život. A je to i Zlodějka knih, která do sebe čtenáře vtáhne svým líčením každodennosti a nevypočitatelnosti lidského života. Kniha je plná milých a úsměvných příběhů z Lieselina života, protkaná stovkami všedních úkonů a drobných, nepatrných zvratů, kvůli nimž jsem byla nucena neustávat a číst dál. Nejenže je kniha nesmírně čtivá, ale také jednotlivé postavy jsou neskutečně lidské a plastické, jejich charaktery hýří všemi barvami, jsou vykreslené do detailů se všemi svými chybičkami, takže nic není černobílé.
Největším strašákem knihy pro mě byl především styl vyprávění, a nakonec je to vlastně to jediné, s čím nejsem spokojená. Vadilo mi, že Smrt občas něco jakoby jen tak neúmyslně plácla, sdělila čtenáři nějakou podstatnou informaci o více než sto stránek dříve, než na ni došlo, a zničila tak veškeré případné zvraty, které v knize mohly nastat. Protože potom už to čtenář zkrátka čekal, neustále se ptal sám sebe, kdy už to přijde, kdy nastane ten čas a jedné z postav odbije osudná hodina. Tohle, tato vědomost budoucího mě neustále sžírala a ani po dočtení, kdy všechny dílky skládačky zapadly do sebe, nejsem schopná odpustit a říct si, že bez toho by to nebylo ono. Ano, to je nejspíš pravda, protože by to alespoň pro mě mělo mnohem větší efekt, výsledný moment překvapení, na něž bych nebyla připravená, ani kdybych se část dozvěděla již na samém začátku.
Nakonec už jen dodám, že závěr mi ukradl srdce a rozdrtil ho na malé kousíčky, ale nelituji toho. Ten neobyčejný čtenářský zážitek za to stál. Doporučení je rozhodně na místě. Nechte se unášet na vlnách nezvykle kouzelných přirovnání a metafor zlodějky knih. Ukradněte spolu s ní kousek nebe plného nevyslovitelných slov. Zabalte se do nich a vychutnejte si jejich hřejivé objetí. Do toho.
No, tedy , tato kniha je srdcolamač, takříkajíc. Asi nemá cenu se tvářit, že od začátku nevíte, kam to celé směřuje, ale stejně tak nějak doufáte... Očima dítěte, které krade knihy a tak nějak si hledá cestu k novým lidem ve svém životě, vykreslený obraz Německa, zatímco se ho zmocňoval šílený pán s knírkem. Srdcervoucí.
Zlodějka knih mi rozdrtila srdce podruhé... Ale jemně a s citem.
Tato kniha je doslova symbolem života.
Je to příběh, kde Himmelstraße je celým světem. Kde i ten poslední neruda vám přiroste k srdci a vy víte, že bez něho ten tepající organismus nebude fungovat. Ztrátu jakékoliv postavy pocítíte doslova fyzicky.
Tento příběh má v sobě doslova to nejlepší i nejhorší. Je plný toho nejodpornějšího zla, které si lidé na této zemi kdy provedli a zároveň je plný té nejrůžovější laskavosti a dobroty lidských srdcí. Mísí se to dohromady a vzniká z toho něco totálně neuvěřitelného a úplně jedinečného.
Něco na co nezapomenete, co budete milovat a kam se budete rádi vracet. I přes to, že víte, že konec vás roztrhá a uvrhne do temnoty. Že vás bude bolet a slzy se budou vracet, dokud naše milosrdná vypravěčka příběh neukončí.
Já ho četla v době, kdy jsem končila základní školu. Po téměř pěti letech jsem se do knihy vrátila. A vtáhla mě, ani jsem nevěděla jak. Získala si mě podruhé. A já věřím, že ještě párkrát za život do Himmelstraße zavítám. Že znovu obejmu Liesel a Rudyho a slzami smáčím Maxe a Hanse. A budu znovu naplněná natolik vrstevnatým a bohatým příběhem, který dokáže uhranout všechny věkové kategorie. Nebála bych se knihu svěřit ani nadšenému dvanáctiletému čtenáři...
Příběhů z druhé světové války je mnoho. Velmi dobrých příběhů. Ale ani jeden není jako Zlodějka knih. Ani jeden se k němu nedá připodobnit. Zlodějka knih je jen jedna.
A já žasnu a děkuju a miluju... mistře Zusaku.
Pokoušela jsem se několikrát do knihy začíst, ale bohužel mi tato kniha asi není souzena. Nedokážu se ztotožnit s formou vyprávění, ačkoli podobných knih jsem četla mnoho, tady mi něco nesedí. Podle hodnocení je kniha asi úspěšná, ale přesto, že jsem knihomol, toto jde mimo mě a proto bez hodnocení.
Moje první setkání s tímto autorem a musím říci, že jsem naprosto nadšená. Tento válečný příběh je mimořádně působivý, vyprávěný originálním stylem, bohatým jazykem a s velkou dávkou citlivosti. Podle mě je to jedna z nejlepších knih o válce. Nebojte se toho, že vypravěčem příběhu je Smrt, kupodivu to přináší nadhled a vtip. Velké čtenářské potěšení. Doporučuji všem.
Na to kolik ma knizka stran, se cetla lehce a rychle, vsechno se odvijelo hodne svizne, coz me prekvapilo, vzhledem k tomu o cem knizka pojednava, pridane ilustrace byly moc pekne.
Prvnich par stran jsem nechapala, kdo pribeh vlastne vypravi a pak mi to doslo...tenhle styl vypraveni ke knizce sedel
Nemám rád válečné období. Všechny ty události mi přijdou skličujíci a naprosto nepochopitelné. Do Zlodějky knih jsem pustil kvůli čtenářské výzvě. Ať to mám za sebou.
První kontakt s textem moji nedůvěru potvrdil. Vážně jsem si říkal - kruci, čím to byl ten Australan sjetej, když to psal?! Ovšem už po třetí stránce jsem si na netradiční styl vyprávění zvykal, a po šesté mi připadl dokonale osvěžující. Opravdu - střídání rychlých kapitol s náznaky děje, kombinace vyprávění / myšlenek / pocitů, změny rytmu, vložené kresby, občasný skok v čase, dokončování scén až v následujícím bloku - to vše mě drželo ve střehu a fakt mě to bavilo číst!
A do toho příběh. Samozřejmě těžký a dojemný, přitom současně odlehčený a zajímavý. Ale hlavně velmi lidský a mimořádně citlivě napsaný.
Zlodějka ve mně bude určitě ještě nějaký čas rezonovat.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Už dlouhou dobu jsem si chtěla tuto knihu přečíst a jsem ráda, že jsem to udělala. Pokud náhodou někoho odrazuje počet stran, to, že kniha není nejtenčí, tak to úplně hoďte za hlavu, protože se čte sama. Je zajímavé, jak příběh vypráví smrt. Liesel jsem si oblíbila, muselo pro ni být šíleně těžké ztratit bratra a opustit matku a jít do pěstounské rodiny Hubermannových. Rosu jsem si taky oblíbila, i když nadávala, tak měla dobré srdce a vždycky to myslela dobře. Bylo fajn, že ty nadávky byly v němčině, bylo to takové autentičtější. A Hans? Tak toho si nešlo neoblíbit! Vždycky byl děsně hodný a nápomocný všem okolo. Myslím, že všichni jsme si mohli oddechnout, že na jeho místě v dodávce neseděl on... Rudy byl pravý a úžasný kamarád, Liesel měla štěstí. Max mi byl taky sympatický a jsem ráda, že se po tom všem on a Liesel znovu setkali... Kniha má hodně smutných částí, nejsmutnější je však ten konec. Když se Liesel loučila se svými blízkými...šílené a strašně smutné.... Vůbec bych to nečekala a po celou dobu knihy jsem jenom doufala, že to tak nedopadne. Určitě se chci někdy podívat i na film. Knihy z tady toho období mě zajímají a tahle byla prostě krásná, takže ve zkratce DOPORUČUJU VŠEM.