Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26831/bmid_zlodejka-knih-43M-26831.jpg
5
8453
8453
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Dle mého názoru je tato kniha zajímavě napsána. Chtěl bych vytknout jen jedinou věc, a tou je postupná nudnost, jenž nabývá po 300 stranách. Nicméně jsem se trochu přinaučil již několik let nepoužívanou němčinu, i když je v tomhle románu obsažena v nadávkách. Také mě překvapil vypravěč děje, který popisuje příběh netradičním způsobem. Tuto knihu bych doporučil těm, kterým baví příběhy každodenního života dětí a jejich vtipné příhody.
Velmi silné téma. Vypravěčkou je sama smrt. Vypráví příběh Liesel Memingerové - 'zlodějky knih'. Kniha je členěna do krátkých kapitolek.
Vím, proč se vyhýbám knihám s tímto tématem.. jsou silné a plné smutku, dlouho pak ve mě doznívají..
Zde mě zaujala vypravěčka příběhu, říkala jsem si tudíž, že od svého fantasy žánru nebudu tak daleko.. nepomohlo to..
Překrásná kniha.
" Musel ji neskutečně milovat. Tolik, že už ji nikdy o její rty nepožádá, a půjde do hrobu bez nich. "
" Poslední vzkaz od vaší vypravěčky:
Lidi mě děsí. "
Moc krásná a zároveň smutná kniha.Velmi poutavě napsaná.
Viděl jsem i film ale kniha je kniha.
Nenechte se odradit poněkud pomalejším rozjezdem knihy. Kdo knihu předčasně odloží, připraví se o neskutečně silný příběh. Několikrát jsem zvažovala, že knihu odložím, zpočátku mne vůbec nechytla a nechápala jsem, co na ni všichni vidí. Trvalo to dlouhých 300 stran (přesně do kapitoly Sněhulák) a pak už jsem knihu nedokázala dát z ruky a dočetla ji jedním dechem. Vše, co vám v první zhruba polovině knihy připadá místy zdlouhavé a občas si říkáte, že byste to z knihy vypustili nebo zkrátili, získá v závěru knihy smysl a zapadne do sebe. Závěr knihy je neskutečně silný, dojemný a úžasně napsaný, že se dotkne něčeho hluboko v nás. Je to jedna z těch knížek, o které přemýšlíte ještě dlouho po dočtení a která se vám zapíše do srdce. Pár posledních kapitol jsem přes slzy neviděla a četla je několikrát za sebou, abych je vůbec vstřebala. Ač bych tomu zpočátku nevěřila, po dočtení hodnotím jako jednu z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.
Tahle knížka, jako jedna z mála, zanechá stopu napořád.
Začátek mě prvně moc neoslovil, ale pak příběh chytil a už nepustil, kdy přečtu 500 stran za 3 dny?
Některá slovní spojení mi nedávala úplně smysl, německy trochu umím, v tomto mi tedy německá slova ani nevadila.
Asi jako většina děl z 2.sv.války, ani toto dílo se bez slz úplně neobejde.
Kdyby lidé více četli knihy z této doby, možná by tolik neřešili v životě takové malichernosti a z nudy si nevymýšleli hovadiny...
Naozaj mi prekážal štýl autora, používa príliš veľa a často nezvyčajných prívlastkov. Stretávam sa s tým pri fanfic-och a v angličtine mi to, paradoxne, vôbec neprekáža, ale v slovenčine mi takýto text pripadal veľmi kostrbatý a pôsobil na mňa, neviem ako to inak nazvať, proste lacno. Rovnako tie vsuvky písané boldom, to mi zas evokovalo YA. Jednoducho mi obsah a forma spolu vôbec neladili, naozaj som mala pocit, že sa pán Zusak snažil zaujať kvázi nekonvenčnosťou (rovnako vnímam aj výber rozprávača) a pritom bol samotný príbeh natoľko zaujímavý, že to vôbec nepotreboval.
Opravdu krásné a strašné. Jana.Kuc, taky jsem na poslední stránky neviděla. A ano, spousta lidí děsí i mě.
Čtete knížku, kterou vypráví smrt. Tak je vám jasné, že to asi nebude knížka se šťastným koncem. Ale ten konec... Dlouho už jsem si u knížky takhle nepobrečela...
Velice pěkná kniha. I mezi Němci se našli slušní a hlavně normální lidé.
Válka je prostě špatná a nikomu, nejen malé dívence, by se nic takového stávat nemělo. Ano, kniha mě chytla u srdce. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Jedna z nejkrasnesich knizek co jsem kdy cetla, libilo se mi ze byla vypravecka Smrt
Příběh z doby druhé světové války je vyprávěn z pohledu smrti. Je to krásný příběh o lásce ke knihám, přátelství, pomoci v nouzi a válce a jedné neobyčejné neměcké holčičce Liesel. Určitě si ji přečtu znovu.
Druhé světové válce a holocaustu se snažím spíše vyhýbat a pokud to máte podobně, tak tady je několik důvodů proč se do Zlodějky knih pustit: hodně pozornosti je věnováno moci slov (ne jen těch fuhrerovych), které vám dávají hlas a umožňují měnit svět kolem sebe; budete se procházet příběhem plným obyčejných Němců, což minimálně pro mě bylo nové a osvěžující; dostanete i příběh dětství a dospívání se všemi radostmi a strastmi; uvidíte, čeho všeho lze dosáhnout dětskou upřímností; a v neposlední řadě si můžete tak trochu představovat, jaké to asi je být smrtí. Tématem to sice vůbec není lehké čtení, ale četlo se to samo. Ve skutečnosti mi to asi ulehčovalo to, že vás na dramatické zvraty vypravěčka postupně připraví...momenty tím ale neztrácí na síle. Také postavy příběhu jsou vykresleny tak, že je prostě máte rádi - v jejich obyčejnosti i jedinečnosti.
"Za ty roky jsem viděla tolik mladíků, kteří si mysleli, že se ženou na jiné mladíky. Ale tak to nebylo. Hnali se ke mně." Příběh vyprávěný smrtí. Smrtí, která měla v období druhé světové války napilno...zpočátku se mi kniha nečetla příliš lehce,nicméně postupem děje mě chytla a udržela až do konce, který mi vehnal slzy do očí a který zůstane v mých myšlenkách dlouho. Člověk si dnes ani nedovede představit, čím vším tehdy lidé museli procházet. Kolik beznaděje, strachu a nejistoty museli denně snášet. Z toho by si každý z nás měl vzít ponaučení a velkou porci vděčnosti za to, co máme...
Nesmírně zajímavá kniha, která mně osobně úplně změnila pohled na smrt a Smrtku takovou, jakou si ji představujeme. Nejen, že vypráví příběh jedné neobyčejné dívky v nejspíš nejhorší etapě světových dějin, ale zároveň ho vypráví s lehkostí, vtipem a neskutečným charisma. Po dočtení se možná stejně jako já zamyslíte nad tím, jestli je opravdu smrt vždy špatná a bude ve vás rezonovat její poslední poselství.
V knihovně milovníků knih nesmí chybět - doporučuji!
(SPOILER)
Malé Liesel je teprve deset let když se poprvé setká se smrtí. Je ji teprve deset let když se jí vlastní matka musí zříct a ona cestuje do náhradní rodiny v Molchingu. Tady začíná její příběh a právě při cestě do nové rodiny o ní poprvé projeví neskrývaný zájem i smrt sama která nás jako hlavní vypravěčka provází celou knihou a celým příběhem Liesel i lidí kolem ní, kteří se snaží přežít ve válkou zmítaném Německu.
Další historický román, který je globálně vychvalován stejně jako "Jsou světla která nevidíme". I tuhle knihu jsem pár let nechala odpočívat ve své knihovně z obavy historických údajů. Ale ani tady mě kniha nezklamala, oproti světlům je vyprávěna z jiné perspektivy, vypráví ji smrt sama.
Vypráví obyčejný příběh jedné neobyčejné dívenky, která si zamiluje knihy i přes její zjevné potíže naučit se číst.
Celá kniha připomíná chronologický deník i když se sem tam vrátí v čase, nebo naopak přeskočí dopředu. Není to nijak zvlášť akční kniha, ale je vyprávěna silně, nastiňuje těžké období války v obyčejných rodinách i v těch bohatých. Ukazuje naději kterou lidé potřebuj, ukazuje silné i slabé stránky lidí a odhaluje charaktery. Smrt působí jako dobrý přítel, emotivní, empatický a soucitný...
- lidé mě děsí
Dlouho jsem se na knížku těšila a zároveň ji odkládala kvůli obavě, že zklame. Na jednu stranu to zklamání je. Ale není to vina knížky, jen jsem měla jiné očekávání ohledně samotného vyprávění a příběhu. Knížka je ale vyprávěna tak nějak mile :) Smrt na mě působí jako něžná bytost, žádná lebka s kosou :)
Začátek byl pro mě nezajímavý, spíš jsem se ztrácela..Kolem 80té stránky jsem se do děje postupně dostávala a už se četla lépe. I když občas jsem nevěděla o čem přesně čtu, po pár dnech mám dočteno. Je to pár minut, co jsem dočetla a nevím, jestli se mi vlastně knížka líbila nebo ne. Ale asi ano... Jen už se k ní nikdy nevrátím...
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Nepohltila mne..,mnoho postav, mnoho pribehu a mnoho z nich, by si zaslouzilo hlubsi rovinu...mozna proto me tak moc nenadchla. Ale I presto jsem ke konci knizky bulela Jako zelva.