Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26831/bmid_zlodejka-knih-43M-26831.jpg
5
8439
8439
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Ohromil mě český překlad, dávno jsem si tak neužila práci s češtinou. Velmi dobře dělalo knize i to, že příběh vypráví jen jako divák smrt.
A pak už je jen příběh, život za druhé světové války v Německu, se vším "dobrým" i špatným. O tom, jak se žilo v zemích ovládaných Německem, čteme kvanta knih, ale jak se žilo obyčejným Němcům, jsem zatím četla jednu a tato je druhá.
Kniha byla čtivá, zajímavá, netuctová, mám teď hodně o čem přemýšlet a to se mi líbí.
Ach. Knihy jsem se hodně bála, Hitler, válka, smrt. Myslela jsem si, že kniha bude psychicky velmi náročná. Nebyla. Také jsem očekávala, že kniha bude smutná. Nebyla. Tyto dvě skutečnosti se mi na knize líbily. I Smrt jako vypravěč, ale! Styl psaní - úprava textu, slova v nadpisu, která se objeví v kapitolách, němčina. To mi naprosto zkazilo dojem z knihy a příběhu. I když jsem poslední třetinu přečetla na jeden zátah a těšila se na další stránku bylo to již pozdě, kniha mě absolutně nevtáhla do děje a to jenom kvůli "drobnostem", což mě velice mrzí! Neboť příběh a Smrt mě velice okouzlily.
Je zajímavé, jak někdo, kdo vážně umí psát, dokáže napsat tolik stran v podstatě o ničem a přesto vás to baví :).
Zlodějka knih je malá, statečná holka, která i přes všechny útrapy jejího dětství dokáže žít naplno. Autor moc pěkně popisuje její vztah s nevlastním otcem, díky němuž pozná kouzlo knih a hlavě sílu slov.
Tato kniha je hlavně o slovech. Ať už těch nevyřčených nebo těch která dokáží pomoct, ale i zranit.
Smrt je zde postavou důležitou, vždyť je všudypřítomná a ukazuje nám, jak je těžké žít a lehké umírat. Líbí se mi, jak jako vypravěčka provází celým příběhem se sobě vlastními postřehy o životě nás lidí.
Píše se rok 1939 a Smrt začíná vyprávět svůj příběh o mladičké Liesel Memingerové, zlodějce knih. Je to příběh, který bezesporu málokoho nechá chladným a nezúčastněným, a který u citlivějších jedinců nejspíš ke konci vyloudí i nějakou tu slzičku. Můžete ho číst, nechat se unášet slovy a moc o nich nepřemýšlet, nebo ho můžete probádat a prozkoumat do posledního písmenka, a přitom přemýšlet nad všemi těmi strašlivými věcmi a událostmi, které tady jsou a promlouvají ústy Smrti. Už jenom za tohle má u mě Markus Zusak jedničku s hvězdičkou. Ale je toho samozřejmě mnohem více. Zlodějka knih je prostě skvěle napsaná, originální, má myšlenku, styl i atmosféru, je vzrušující, trýznivá, zraňující a současně uvolněná, hladivá a konejšivá. Postavy, ať už jsou takové nebo makové, mají tendenci přirůst vám k srdci a vy s nimi pak ruku v ruce prožíváte všechny jejich strasti i slasti. V neposlední řadě musím zmínit i onen osobitý pohled na válku, na všechny ty, kteří se jí účastní (ať už chtějí nebo ne), na zápas, který svádějí o obyčejné a holé přežití, kteréžto prvky přidávají do té uchvacující tapisérie z Himmelstraβe další, vpravdě nebeský a smrtelně vážný, rozměr. Za mě jednoznačně kniha roku.
Skoro se bojím psát svůj komentář, abych se té knihy nešetrně nedotkla, aby ji to nebolelo. Málokdy jsem četla něco tak něžného, krásného a pravdivého. Už to, že vypravěčka je Smrt, tu knihu posunuje k něčemu, co jde skoro mimo nás, pokud se nezačneme zajímat o osudy postav, které v knize jsou. Vždycky jsem si myslela, že dokážu porozumět lidem a pochopit spoustu věcí. Po přečtení této knihy si to už tak moc nemyslím. Najít krásu a lásku tam, kde ji nečekáš, kde na první pohled vůbec není, vyrovnat se s minulostí a dokonce odpustit, to je něco, co bych se chtěla naučit i já. Pro mne to JE naprosto strhující příběh a na tuto knihu nikdy nezapomenu a to z mnoha důvodů.
Příliš nevyhledávam knihy z období válek, ale tato kniha ve mě vyvovala opravdu silný pocit. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout.
Nádherná kniha a troufnou si říci, že nejlepší autorovo dílo.
Doporučuji.
Musím říct, že tenhle příběh mě velice rozesmutnil, hlavně konec. Malá Liesel a Rudy si získali mé srdce. Jejich kamarádství, tak čisté a oddané pouto. Bravurně napsané, hltala jsem každé slovo.
Určitě jedna z nejzajímavějších knih, co jsem kdy četla.
Příběh je krásně napsaný, smrt jako vypravěčka je velmi originální a samotná Liesel je kouzelná. Líbilo se mi, jak se Liesel pročítala knížkami a jak měla velmi krásná přátelství.
Obrovské plus za to, jak bylo vše popisováno - metafory, přirovnání...
Do knihy jsem pustila jen díky filmu, který mě nadchl, byl skvěle zpracovaný. Musím však bohužel říct, že s knihou nejsem vůbec spokojená. Přišla mi neskutečně zdlouhavá, všude byly zbytečné podrobné popisy, které se táhly několik stránek a mě se pomalu klížily oči. Děj sám o sobě je velmi zajímavý a poutavý, ale společně se zpracováním jsem z knihy neměla žádný zážitek. Dočetla jsem ji spíše s donucením. Délka by mi ani nevadila, jsem zvyklá číst obsáhlé knihy, ale musí být psány poutavě, což tato kniha dle mého názoru nebyla.
Plusem je úžasná obálka, zajímavost vypravěče - Smrt, ale to je tak asi vše. Málokdy se mi stane, že jsem s filmem spokojená více, než s knihou, ale tohle je určitě ten případ. Knihu tedy s těžkým srdcem bohužel nedoporučuji. :(
(SPOILER)
Vypravěčka všudypřítomná Smrt, anotace slibující STRHUJÍCÍ příběh, který je tak skvělý, že musel být přidán na seznam povinné literatury. Pověst předchází skutečnost, děj byl všechno jen né strhující. Sledujeme prostě každodenní události obyčejných lidí. Malá Saumensch si buduje idylický vztah se svými pěstouny, otec jí hraje na harmoniku a předává lásku ke knihám, které jsou pro ni únikem a zároveň v nich vidí střet různých filozofií, postupně chápe, že to jsou všechno jenom slova, která lze různě tvarovat dle účelu a ostatní jen sedí a poslouchají. Tak jako když přišly nálety, se všichni upínali k malé Liesel, která jim předčítala a rozdávala slova.
Max Vanderburg, žid schovávající se u Hubermanových ve sklepě, byl pro ni zvláštním vystrašeným tvorem, zalezlý jako krysa v díře, jí vždycky visel na rtech a čekal na zprávu o věcech tam venku.....jakou barvu má dneska nebe, jak se má ten chlapec s citronovými vlasy, našla Liesel dnes v popelnici noviny s prázdnou křížovkou?
Dal jí knihu sepsanou za dlouhých večerů, byla o ní a o Hitlerovi a každý z nich měl vlastní slova a vlastní pravdu, kterou rozséval. Kdyby nebylo slov nikdy by nevznikla antisemitistická ideologie, nevznikly by koncentrační tábory, neumíraly by miliony nevinných a bez té perfektní rétoriky, která hýbá davem by nebyl ani Hitler.
Zlodějka knih od té doby slova milovala i nenáviděla. Už nechtěla krást knihy v domě paní starostové, ale rozhodla se sama sepsat jeden příběh o jedné obyčejné saumensch, jejích lumpárnách, ukradených jablcích, fotbalových utkání v blátě, platonické lásce a největším příteli Rudym, mámě s její hubatostí a hnusnou hrachovou polévkou a o nejlepším tátovi na světě, hrajícího s rozjařenýma očima na akordeon.
Všechno zůstává nedopsáno a v knize nevyřčeno, ale my díky vypravěčce víme dopředu, jak to skončí, na ulici Liesel Memingerové knihu nachází Smrt a zvedá ji z hromady suti po náletu, který sirény ohlásily pozdě, odnáší jí společně s dušemi všech z chudé Himmelstraße, pročítá ji tisíckrát, než nadejde čas i Liesel Memingerové a kniha se znovu setkává se svou majitelkou.
Takže příběh opravdu nebyl strhující, spíše filozofický, ale milý.
Všechno má svůj počátek a konec a smrt je součásti života. Smrt jako vypravěč, žasla jsem nad jejím způsobem vyjadřování. Dokázala mluvit v obrazech, používala neskutečná přirovnání a metafory, že když si to člověk četl, chvělo se mi srdce úzkostí. Přesně si člověk dokáže představit hrůzy války, koncentračních táborů a utrpení, které každou válku provází. Na druhé straně přinášela také mír a smíření. Krásná kniha ve které je láska, smutek, radost,bolest, smrt, život. Příběh se mi hluboce vryl do mysli a jen tak na něj nezapomenu. Jednoznačně doporučuji.
Knížka se mi moc líbila, rozhodně se k ní ještě budu vracet. Dlouho jsem se ze začátku nemohla začíst, ale poté byl příběh napínavý a rychle se odvíjel. Moc smutná a zároveň krásná a napínavá kniha.
Knížka mě zprvu nadchla tím, že vypravěčkou byla smrt, (která se nám, jak jinak, představovala v tom nejlepším světle a vyvracela tak negativní představy a domněnky, které jsme si o ní my lidé vytvořili), avšak obsahově jaksi pokulhávala. Začátek příběhu se mi líbil z celého vyprávění nejvíce, poté to šlo z kopce. Byly zde pasáže a okamžiky, které ani nemusely být zmíněny, válka tu byla většinou nastíněna jen okrajově, a celkově mi příběh nepřipadal až tak čtivý a zajímavý, jak je napsáno v anotaci.
Knížka, která mě zaujala. Vypravěč(ka) Smrt, podle toho v kterém jazyce čtete, vám sice dopředu prozradí, kdy si pro koho přijde, a dokonce i za jakých okolností, přesto vás o prožitek neokrade, a na posledních pár desítkách stran vás emoce dostihnou v plné síle, ačkoli jste všechno věděli předem. Téma války v nacistickém Německu z pohledu Smrti mě uklidňuje, ačkoli se můžete stát součástí mikrosvěta knihy a podlehnout příběhu Zlodějky knih, můžete si také spolu se smrtí zachovat zainteresovaný odstup. S odstupem 10 let, co jsem knihu četla, si pamatuju už velmi málo, takže nezanechá vědomou trvalou stopu.
Kniha mi přišla zajímavě zpracovaná. Na začátku jsem se v ní sice trochu ztrácela, ale později (cca od příchodu Maxe) začala být velice napínavá. Líbilo se mi, jak se v ní prolínalo několik různých lidských příběhů.
"Svět je hnusný guláš." ...Dokonalá odpověď existencialismu.
Zlodějka knih se vzpírá přečtení. Svojí neutěšeností, svým suchým konstatováním konce, svým (zdánlivým) odstupem od hlavní linky příběhu. A přece jsem měla pocit, že knize dočtení dlužím. Že musím s Liesel srdnatě protrpět všechno.
Napsat takto silný text, to si mohou dovolit jen autoři, kteří přesně ví, jak to neradostné vyvážit trvalou hodnotou. (Nebo pořádně zubatým smyslem pro humor. ;-)
Věřím, že Zusak udělal pro to, aby si i poválečné generace dokázaly představit válku (nikoli bitevní vřavu, tu tísnivější a neodbytnou doma), mnohem více než literatura faktu. A jasně formuloval přesvědčení, v čem je navzdory všemu odkaz lidství.
Nemám pravdu, milá Smrti?
Prvních 80 stran pro mě bylo čistým utrpením. Pak se to zlomilo a vyklubal se z toho opravdu silný příběh. Hodně smutné čtení.
Moc se mi líbí vypravěčka v podobě smrti, je to dost výstižné.
Filmové zpracování celkem věrně kopíruje události v knize a mně osobně se líbilo.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Chvilku mi trvalo, než jsem se do Zlodějky knih začetla. Neobvyklý styl psaní mi zpočátku nevyhovoval a celý rozjezd mě nudil, knihu jsem odkládala.
Chtěla jsem ale vědět, proč je tolik oblíbená a pokračovala jsem. A už vím, proč tomu tak je - je to obyčejné “krásné” vyprávění o špatném i dobrém, co válka přinese. Citová pouta hlavních postav (hlavně Liesel-Hans) mě dojímala celou dobu. Chtěla bych napsat, že je to hezké čtení, ale to těžko můžete napsat o válečných tématech. Tak napíšu jen, že kniha stojí za to, abyste se do ní začetli. Chytla mě za srdce.