Zlodejka kníh
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481015/bmid_zlodejka-knih-mEP-481015.jpg
5
8437
8437
Liesel Memingerová prichádza do nemeckého mestečka Molching, kde ju čakajú adoptívni rodičia. Postupne si zvyká na krik a výčitky novej mamy Rosy i na láskavosť nového ocka Hansa. Liesel si nachádza priateľov – aj toho najlepšieho, ktorý sa do nej zaľúbi. Zoznamuje sa so slovami, učí sa ich čítať i zapisovať. Počúva hudbu, ktorou jej ocko obveseľuje mestečko. A hoci by to od nej asi nik nečakal, kradne knihy. Na všetko, čo vnímavá Liesel prežíva, však dopadá tieň Adolfa Hitlera, ktorý vládne Nemecku a nepochybne aj srdciam väčšiny jeho obyvateľov. Jej ocko nacistickému poblázneniu odolal a Liesel sa čoskoro naučí rozlišovať medzi svetom „tam vonku“, kde treba na požiadanie hajlovať či vešať zástavy so svastikami, a svetom „vnútri“, v dome, kde sa v pivnici ukrýva mladý židovský utečenec. Blíži sa koniec vojny, život je čoraz ťažší a Smrť, rozprávač strhujúceho príbehu Liesel Memingerovej, má čoraz viac práce. Jeho pohľad sprevádza čitateľov od prvej stránky po poslednú a prifarbuje ju melanchóliou i čiernym humorom.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2021 , Ikar (SK)Originální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Nádherný příběh a film v jednom. Zaujalo mě to, nejen protože se zajímám celkem hodně o druhou světovou válku a všechno kolem ní, ale i proto, že vypravěčkou knihy je samotná smrt. A nelitovala jsem. Tahle kniha ve mě asi zůstane napořád. Je úžasně napsaná, autor si velmi dobře pohrál s dějem a postavami. Mladá holka adoptovana Němci, které se jednou v noci změní celý život.. přečtěte si a uvidíte.
Oblíbený námět knihy sice zajistil autorovi ocenění, ale nechytlo mě to. Celých 500 stran jsem přemýšlel, není-li to psáno spíš pro děti.
Bez autenticity; nepomohla ani smrtka, která působí vykonstruovaně a samoúčelně. Je to nešvar soudobé spisovatelské generace: neumí přitáhnout jazykem, dějem, vyprávěním..., tak si vymýšlí různé bizarnosti - smrtky, stoleté staříky skákající z oken...
Remarque nic takového nepoužíval a přesto jeho knihy mají tisíckrát větší působivost.
Velmi zajímavě pojatý příběh z období druhé světové války, který mě hned vtáhl do děje. Ačkoliv knih z tohoto obodobí je hodně, věřím, že tohle je kniha, kterou by si měl každý jednou přečíst. Zanechá ve čtenáři silný pocit a donutí ho, zamyslet se.
S velkým časovým odstupem zjišťuji, že jsem k této knize nenapsala komentář. Kniha nabízí trochu jiný, až snový pohled na období druhé světové války. I přes tuto neobvyklost jsem neměla problém se začíst a přečetla ji doslova jedním dechem. Moc se mi líbit styl vyprávění, nápad s vypravěčkou, autorova práce s jazykem a celá ta lyrika smutného příběhu. Knihomolovo srdce zaplesá už při názvu knihy. Autor někde v rozhovoru přiznal, že pro některé scény získal inspiraci ve vyprávění svýc prarodičů, kteří tuto dobu zažili. A vznikla tato knižní perla. Krásná o děsivých věcech, kterých se děsí i sama Smrt.
Přemýšlím, jak napsat komentář k této neskutečné knize. Přes všechnu tragičnost se jedná opravdu o nádhernou knihu, kterou vypráví Smrt. Příběh je natolik poutavý, dramatický, že Vás zcela jistě zasáhne. Jedna z nejkrásnějších knih, kterou jsem četla.
Marcus Zusak, Zlodějka knih
Liesel, 10, žije za války u svých adoptivních rodičů. Její pravé rodiče jí vzal Führer, ostatně jako mnoho jiného. Neumí moc číst, ale psané slovo ji fascinuje, a proto tu a tam štípne nějakou tu knihu - tu z domu Bürgermeistera, tu z hranice hořících nežádoucích knih. A navíc má rodina Žida ve sklepě.
Příběh není banální, ale současně ani nijak jedinečný, co je však na knize podstatné je jazyk. Věty krátké jako šlehnutí bičem. Věty dlouhé jako hlazení. Jejich proplétání vytváří zvláštní synkopický rytmus, který zní v hlavě ještě chvíli po odložení knihy. Slova hořká i sladká, měkká i tvrdá, voňavá i čpící po kouři z náletu, barevná i černobílá - všechny smysly si přijdou na své.
Vypravěčkou je Smrt, což je trochu znepokojivé, protože ona, jako správná nadlidská bytost, nemá úplně to "správné" pojetí času, a tu a tam nám prozradí, koho si dřív nebo později vezme.
Je to kniha pro děti, a proto tu nenajdete žádné explicitní líčení hrůz, Stačí takto: "...odnášela jsem sežehlou duši nějakého mláděte...ještě mi slabě žhnula v rukou..."
Mimochodem, chcete vědět, jak vypadá smrt? Dejme jí tedy slovo:
"Nenosím srp ani kosu. Beru si jenom černé roucho s kapucí, když je zima. A nemám ty ostré rysy připomínající lebku, které mi tak rádi nasazujete, když jsem daleko. Chcete vědět, jak vypadám doopravdy? S tím vám můžu pomoct. Najděte si někde zrcadlo, a já budu pokračovat."
Přečetla jsem už hodně knih, ale vždycky, když se mě někdo zeptá na moji oblíbenou, napadne mě právě tahle. Řekněme, že to ani není v té zápletce, která není zase moc originální, protože se doslova roztrhnul pytel se všemi válečnými romány. Ikdyž všechny ty detaily okolo určitě z příběhu dělají výjmečný.
Je to především v tom způsobu vyprávění a pojetí lidskosti, bolesti a zároveň i štěstí. Je až neuvěřitelné, jak je kniha poutavá - jak musíte číst a číst a nejde přestat. A to jsem před čtením té knihy viděla i film, který je knize ale velmi věrný. Stejně mě ten příběh nepustil.
Vypravěčka příběhu vám všechno tak nějak usnadní a zároveň ne. Ale kdo jiný by měl vypravovat takový příběh z druhé světové války než právě Smrt, která uvádí i spoilery na svůj vlastní příběh? Au.
Vřele doporučuju!
Film je průměrný, knížka však neskutečná. Nádherná a utkví dlouho v paměti. Pokud jste film ještě neviděli, doporučuju nekoukat. Pro 100% zážitek doporučuji pouze přečíst knížku a film ponechat stranou.
Vedela som, ze je to dobra kniha, ale dlho som sa nu odhodlavala, zvladt v tejto vojnovej dobe. Bolo to smutne, ale nadherne citanie. Krasne napisane hlboke myslienky o zivote, smrti a stasti, z pohladu deti, obratych o detstvo a nadhladu smrti, nezucastneneho pozorovatela nasich zivotov, vsetkych ukrutnosti, ktorych su len ludia schopni. Obcas sa zablysne dusa, ktora je ina, nesebecka a odvazna. Uzasna kniha.
Stručně - nádherná kniha. A vzhledem k tomu, že čím jsem starší, tak jsem citlivější, tak mi ke konci i trochu zvlhly oči.
A já si opět řekla - mám, nemám - zase ta válka.. a hned v úvodu vypráví smrt, Liesel ztrácí bratříčka, maminku. Ale když už jednou začnu, tak musím a nelituji. Osudy hrdinů knihy byly poutavě vylíčené, smutné i úsměvné a tak jsem s nadšením dočetla.
nebolo to ľahké čítanie. príliš dlho mi trvalo, kým som sa do toho dostal a potom to príliš rýchlo skončilo.
príbeh je silný. o to silnejší, že ukazuje, aké hlúposti stvára človek nielen vo svojom živote, ale v celých dejinách. a ako sa za tisícročia prítomnosti na tejto planéte neposunul ani o centimeter dopredu.
Asi 150 stran mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale potom mě vtáhla a pustila až na konci.
Smrt byla výborná postava, ale vždy mě trochu zarazilo, že je to postava ženská. Dnes jsem se dočetla, že v originále je Smrt muž - mně by to sedlo víc, ale to je jen o osobním pocitu. Jinak se mi tahle Smrt velice líbila. Svým něžným zacházením dávala duším úlevu a nesmrtelnost. Možná proto tahle knížka není tak tíživá jako ostatní knihy s podobným tématem.
Úplně si dovedu představit, že někdo, kdo viděl zfilmovanou verzi, bude nadšen. Já tedy film neviděl, pouze jsem četl knihu. Příběh sám o sobě je dobrý a pro film určitě i poutavý.
Bohužel v knižní podobě je ale tolik věcí, které mě kazili celkový zážitek. Nejvíc mě vadily dvě věci: nejapná přirovnání a rádoby umělecké popsání situace a prostředí (citronové vlasy, hlučné oči, vlasy jako větvičky jsou jen tři z mnoha příkladů, co mě zrovna napadly. Někdy jsem jen kroutil hlavou nad tím, proč se autor snaží být originální za každou cenu.)
Druhá pro mě rušivá věc byl (zde často velmi pochvalovaný) vypravěč - smrt. Když jsem četl popis a recenze na knihu, považoval jsem to za zajímavé pojetí. Ale ve skutečnosti, všechny ty polemiky mimo mísu a popisy událostí na základě barvy nebe, byly pro mě vyloženě rušivé.
Asi jako následek toho všeho jsem si vytvořil pramálo sympatií k postavám příběhu a až posledních dvacet třicet stran pro mě bylo poněkud intenzivnějších, ale i tak žádná velká sláva.
Jak jsem tedy psal na začátku, předpokládám, že film by v tomto případě u mě sklidil mnohem větší ovace, než původní, psaná verze. A to je škoda.
Kniha, která mě dostala do kolen. Něco tak originálního, jako použít Smrt za vypravěčku, jsem již dlouho nečetla. Autor umí tak krásně psát, že každá věta je jako umělecké dílo. A konec knihy mě naprosto vzal dech. U knížek většinou nepláču, ale u této jsem neudržela slzy.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy. A rozhodně dtoho nelituji. Naopak. Jsem velmi ráda, že jsem tuto knihu četla. Chytila mě za srdce a už nepustila! Je to úžasné napsáno a všechny postavy mi tak přirostly k srdci. Četlo se mi to jedním dechem. Rozhodně řadím tuto knihu mezi oblíbené.
Na knížku jsem se strašně moc těšila, díky skvělému hodnocení jak zde, tak lidí z okolí..
Snažila jsem se do knihy ponořit a začíst, ale vždy jsem u toho usla... zkusila jsem audioverzi a úplně stejný efekt ... fungovalo to na mě jako uspávač hadů.
Podařilo se mi dočíst až po zhlédnutí filmu, který jsem původně nechtěla vidět dříve, než dočtu knihu, ale jak už jsem tušila jak to bude, tak to šlo číst.
Kniha je určitě kvalitní nápadem, příběh je moc krásný i když smutný, ale prostě mně nevyhovoval styl psaní. Je to takové moc , "patlavé", "omáčkové", "pohádkové" a já potřebuji trochu svižnější tempo v příběhu a né tolik popisů scén...
V tomto případě u mě zvítězil film, kde ty zdlouhavé popisy byly vidět hned a příběh se otevřel a skončil rychleji.
Úžasná kniha, nějak nevím co mě zaujalo víc, jestli kniha vyprávěná Smrtí, která není zlá a zákeřná, ale jen trpělivě vykonává práci, která jí přísluší a pozoruje svět a s určitým odtupem a dokonce někdy i zaujetím sleduje lidské osudy.
A nebo osudy malé Liesel a lidí okolo ní, které jsou úžasně promyšlené, lidé jsou zde reální, takoví i makoví. Vlastně všichni se snaží jen o jedno - přežít. Nejsou tu žádné hluboké filozofické myšlenky, ale úplně obyčejný život, ubyčejných lidí, kteří chtějí projít životem podle "svého nejlepšího" vědomí a svědomí.
Hodně se mi líbí vykreslení vztahu a jeho vývoj mezi Liesel a jejími pěstouny, mezi ní a její "první láskou", starostovou ženou ke které si chodí krást knížky ...
Je zvláštní napsat u knihy z 2. světové války, že to je takové pohlazení na duši, ale vlastně je to tak.
Opravdu jedna z nejlepších - ba možná nejlepší - kniha, kterou jsem kdy četla. Člověk se u ní jednak popadá smíchy za břicho, jednak pláče, až srdce usedá, ale kniha také z mých hlubin vylovila mnoho dalších emocí. Nemám co dodat.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
AUDIOKNIHA
Příběh malé blonďaté dívky, která se dostane do pěstounské péče k německým manželům. Neumí číst, ani psát, ale to ji nezabrání v tom, aby ji fascinace knihami přiměla jednu ukrást a pak další. Zlodějka knih je už téměř klasikou a snoubí se v ní láska ke knihám a příběhům s válečnou dobou druhé světové války v Německu.
Film jsem viděla už několikrát, ale kniha, ta mě pořád míjela. Vlastně se od filmu ani tolik neliší, protože filmaři zůstali knižní předloze dost věrní což se u filmů málo kdy stává. Věděla jsem, že vypravěčem je v knize samotná Smrt a zajímalo mě zkrátka, jaké to bude. Zlodějku knih jsem poslouchala jako audioknihu. Moc často po audiu nesahám, protože se líp soustředím na text, než na mluvené slovo, takže když už po nějaké audioknize sáhnu, jde spíš o jednodušší knihy, nebo právě ty, o kterých už něco vím a znám je.
Knihu brilantně načetla paní Vilma Cibulková, která do toho dávala všechny své emoce a její hlubší chraplavý hlas k vyprávění Smrti skvěle sedl! Poslech jsem si opravdu užila. Hrála si s přednesem a bylo znám, že je to profík. Z velké části je také právě její zásluha, že jsem knihu doposlouchala až do konce. Všechny knihy odehrávající se v období druhé světové války jsou na čtení těžší. Mají silné příběhy a tento nebyl výjimkou. Konec byl opravdu hodně emotivní, i když jsem ho znala předem.
Bylo fajn si tenhle rest konečně odškrtnout ze seznamu. Jako zpestření to byla fajn kniha, ale nemůžu se zbavit pocitu, že mě nezasáhla až tak moc, jak nejspíš měla. Asi je to tím, že jsem věděla jak to celé skončí, takže jsem nebyla překvapená a audiokniha (ač naprosto skvěle načtená!) ve mně prostě ty emoce zase až tolik neprobudila. Ale rozhodně skvělý kousek, který bych doporučila klidně mladším čtenářům, kteří se chtějí dozvědět, jak to asi tak chodilo v Německu za vlády Hitlera. I když vlastně doporučuju klidně všem. Je to stravitelné a podané dětskýma očima. Hlavní hrdinku si určitě oblíbíte a děj plyne rychle.