Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539493/bmid_zlodejka-knih.jpg
5
8437
8437
„Věřte mi. Já doopravdy dokážu být bezstarostná. Dokážu být přátelská. Příjemná. Přívětivá. Ale nechtějte po mně, abych byla hodná, to není moje parketa. Když nic, jsem aspoň spravedlivá,“ prohlašuje o sobě vypravěčka tohoto příběhu, jímž je sama Smrt. „Budu vám povídat o jedné z těch, kdo dokážou neustále přežívat – odbornice na zůstávání. Jen jeden z té malé knihovny příběhů, které s sebou nosím. Každý z nich je pokus přesvědčit mě, že vy a vaše lidské existence za něco stojíte.“ A vy poslouchejte, abyste zjistili, co osudy Zlodějky knih neboli Liesel Memingerové – dívky, která v Německu pod nadvládou Adolfa Hitlera putuje ke svým pěstounům a snaží se v rostoucím chaosu a zmaru najít nějaký smysl – prozradí o lidech vám. Podle románu vznikla rovněž filmová adaptace (režie Brian Percival, 2013) s Geoffrey Rushem a Emily Watson v hlavních rolích.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Originální název:
The Book Thief, 2005
Interpreti: Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Moc pěkná kniha.Zajímavý -řeklo by se tuctový příběh z druhé světové války.Odehrávajíce v nacistickém Německu.Příběh vypráví smrt,takovým zajímavým nevtíravým,nesoudícím způsobem.Zajímavé skladby vět.Kniha se četla jedním dechem.Vyprávění,které je především o životě,který přínáší radostné i smutné události jedné německé dívenky.Smutku a beznaděje je v knize opravdu hodně.Ale také naděje a ta má podle mého spravedlivě navrch.
Opravdu silný příběh,jaký jsem dlouho nečetl.
"A odnesla jsem jeho duši,byla taková klidná a lehká a měl před sebou celou smrt"
(SPOILER)
Právem tato kniha figuruje v žebříčcích!
Bála jsem se tohoto tématu. Kniha mě lákala svým hodnocením a také se mi hodila do čtenářské výzvy, ale to válečné prostředí...
No a měla jsem pravdu. Kniha je ke konci čím dál tím vážnější, konec je strašlivě smutný :-(. To ale knize neubírá na kvalitě, naopak. Jen mě to hodilo do takové melancholické nálady...
Ještě musím pochválit perfektní načtení V. Cibulkové. Bylo opravdu skvělé!
Do prvních stránek jsem se nejdřív nemohla začíst, ale nakonec jsem knihu, kde nás celým příběhem provází samotná Smrt, přečetla jedním dechem. Zlodějka knih se mi zaryla pod kůži a jsem ráda, že ji mám ve své knihovně.
Nádhera, byla jsem velmi překvapená. Kniha se krásně čte, je velmi poutavá a zajímavá, také smutná. Nic čím by se lidstvo mohlo chlubit.
Zajímavý příběh z 2. sv. války sledovaný zase z jiného úhlu pohledu, ze života normálních Němců. Zaujal mě odosobněný způsob vyprávění (vypravěčka je Smrt), který vlastně nakonec paradoxně vede k mnohem větší emoci, něž kdyby to bylo psáno např. z pohledu hlavní hrdinky. Ale co musím zejména vyzdvihnout je jazyk, kterým je kniha napsána (přeložena). Celé je to psáno krásným jazykem, který ale nemusí každému vyhovovat. Řekl bych, že velký podíl na tom bude mít pan překladatel, děkuji za krásný zážitek.
Já vím, že hodnocení přes 90 % tady na Databázi knih něco o knize vypovídá, ale já z ní tak nadšená bohužel nejsem. Příběh je bezesporu silný, ale nelíbil se mi, někdy zmatečný, způsob jak byl napsaný, místy jsem přeskakovala odstavce. Tahle kniha mi prostě nesedla, i když možná neprávem.
Originální knížka, co stojí za přečtení, ale zázrak literatury to dle mého není. Líbila se mi autorova hra s jazykem a unikátní styl podání příběhu, i když místy trochu zmatený. Bylo zajímavé sledovat bilancování mezi úsměvnými s smutnými okamžiky, ale ke konci knihy mi přišlo, že je až moc násilně tlačeno na citovou stránku čtenáře. Souhlasím s těmi, kteří uvedli, že děj byl místy vleklý, i s tím, že nejsilnější částí knihy byl prolog. Ke 4* jsem se přiklonila, protože ač jsem se tématiky 2. světové války bála, tato kniha mi ukázala, že ani toto téma nemusí být v mé četbě pasé.
Já se prostě musím přiznat. Už to dál nejde. Nerada jsem součástí davu, a proto se tady veřejně přiznávám, že mám ráda ananas na pizze a tuhle všemi milovanou knihu jsem po sto stránkách odložila, neb mě příšerně nudila.
Knihu jsem dočetl pouze do jedné třetiny a odložil, nějak mě nezaujala, neudržela mou pozornost. Styl vypravěče mě nezaujal. Přišlo mi to jako nějaký rádoby humor na těžká témata. Také téma druhé světové války a její oběti nerad řeším. Stačí mi o těchto věcech vědět, nepotřebuji si "užívat" nešťastné příběhy lidí.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, přečetla jsem ji během tří dnů. Moc se mi líbí forma vypravěče a styl, jakým vypráví. Je to velmi smutný, ale krásný příběh. Miluju to a doporučuji film, ten je také pěkný.
Tuto knihu jsem dočetla před několika minutami a stále "to všechno" vstřebávám.
Zlodějka knih je zvláštní příběh a to hlavně proto, protože nevíte co se stane.
Do zlodějka knih jsem se po dočtení naprosto zamilovala. Doporučuji
(SPOILER)
91%? Jako vážně? Jenom proto, kdo to vypráví?
??? To byl můj pocit, než jsem se prokousala na stránku 125...
... pak už jsem se od knížky nedokázala odtrhnout.
Shrnuto, podtrženo - příběh začíná příchodem Maxe a končí v slzavém údolí odchodem Liesel.
První polovina se docela vlekla... Nic moc zajímavého se tam nedělo, spíš to bylo takové oťukávání s dobou, místem a postavami. A pokusy vypravěčky čtenáře navnadit tím, že mu předhodí něco, co se stane až o sto stran později, mě spíš rušily. (A k tomu by mě zajímalo, proč paní Holtzapfelová plivala na ty dveře. Celou dobu jsem měla za to, že mi na začátku slíbili vysvětlení, tak proč to tam pak úplně vyšumělo?)
Chvílemi to celé působilo chaoticky. V jedné pasáži jsem pomalu ani nevěděla, kdo s kým mluví a co dělají.
Popisy byly zajímavé a neotřelé, ale na ty Doerrovy prostě nemají.
Konec byl velmi vydařený a jednoznačně díky němu hodnotím knihu kladně. Mělo to spád a nemohla jsem se odtrhnout.
Skvělá byla také psychologie postav, všichni mi přirostli určitým způsobem k srdci. :) Hlavně Hans. Takového skvělého člověka prostě chcete potkat i v realitě.
Silný příběh na pozadí známých historických událostí 2. světové války, velmi neotřele vyprávěný. Kniha je originálně členěna do krátkých kapitol, což evokuje trošku dívčí deníček. Všechny postavy jsou velmi lidské, styl psaní kolísá, prolínají se popisy věcí a událostí s poetickými pasážemi. Moc povedené dílo, kontrasty mezi dětským blbnutím hlavních hrdinů a tragickou realitou jsou opravdu silné, zvlášť z pohledu příslušníků německého národa. Závěr knihy podařený, byť nijak veselý-co by taky člověk čekal od příběhu, který vypráví smrt. Tato kniha zaujme bezesporu velký okruh čtenářů, protože každý je schopen si v ní nalézt to "svoje", což je nejspíš i důvodem jejího umístění na prvních příčkách žebříčku oblíbenosti.
Už jsem byla přesycena knihami o II.sv.v. Ale tato je jiná. Vlastně by mohla být klidně z jakékoliv jiné války a na výrazu by neutrpěla.
Přečetla jsem ji znovu po čtyřech letech. Normálně se ke knihám nevracím, ale jsem ráda, že u téhle jsem udělala výjimku. Bylo to jiné, ale pořád nesmírně silné. Zlodějka knih je moje srdcovka. Poprvé jsem ji četla v patnácti a tehdy mi v mnohém otevřela oči. Změnila mě a já jsem jí za to neskutečně vděčná.
Poslední věta knihy "Lidi mě děsí" pronesená vypravěčkou-smrtkou je víc než výstižná.
Prvních padesát stran jsem se strašně nutila do čtení. Říkala jsem si, dám tomu ještě dvacet stran a končím. No, ono se to zlomilo a knihu jsem dočetla. Velice zvláštně popsaná druhá světová válka. Vlastně kniha ani nebyla o nějaké závratném ději spíš o knihách, myšlenkách a vztazích.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Příběh se četl jedním dechem, jiný styl vyprávění než jsem zvyklá. Myslím,že díky tomu je příběh opravdu silný, až mi z toho bylo smutno. Vypraví příběh dívenky, kdy ji život přináší radostné i smutné chvilky.