Zlodejka kníh
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68736/bmid_zlodejka-knih-cOh-68736.jpg
5
8555
8555
Liesel Memingerová prichádza do nemeckého mestečka Molching, kde ju čakajú adoptívni rodičia. Postupne si zvyká na krik a výčitky novej mamy Rosy i na láskavosť nového ocka Hansa. Liesel si nachádza priateľov – aj toho najlepšieho, ktorý sa do nej zaľúbi. Zoznamuje sa so slovami, učí sa ich čítať i zapisovať. Počúva hudbu, ktorou jej ocko obveseľuje mestečko. A hoci by to od nej asi nik nečakal, kradne knihy. Na všetko, čo vnímavá Liesel prežíva, však dopadá tieň Adolfa Hitlera, ktorý vládne Nemecku a nepochybne aj srdciam väčšiny jeho obyvateľov. Jej ocko nacistickému poblázneniu odolal a Liesel sa čoskoro naučí rozlišovať medzi svetom "tam vonku", kde treba na požiadanie hajlovať či vešať zástavy so svastikami, a svetom "vnútri", v dome, kde sa v pivnici ukrýva mladý židovský utečenec. Blíži sa koniec vojny, život je čoraz ťažší a Smrť, rozprávač strhujúceho príbehu Liesel Memingerovej, má čoraz viac práce. Jeho pohľad sprevádza čitateľov od prvej stránky po poslednú a prifarbuje ju melanchóliou i čiernym humorom.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2010 , Ikar (SK)Originální název:
The Book Thief, 2005
více info...
Přidat komentář
Vedela som, ze je to dobra kniha, ale dlho som sa nu odhodlavala, zvladt v tejto vojnovej dobe. Bolo to smutne, ale nadherne citanie. Krasne napisane hlboke myslienky o zivote, smrti a stasti, z pohladu deti, obratych o detstvo a nadhladu smrti, nezucastneneho pozorovatela nasich zivotov, vsetkych ukrutnosti, ktorych su len ludia schopni. Obcas sa zablysne dusa, ktora je ina, nesebecka a odvazna. Uzasna kniha.
Stručně - nádherná kniha. A vzhledem k tomu, že čím jsem starší, tak jsem citlivější, tak mi ke konci i trochu zvlhly oči.
A já si opět řekla - mám, nemám - zase ta válka.. a hned v úvodu vypráví smrt, Liesel ztrácí bratříčka, maminku. Ale když už jednou začnu, tak musím a nelituji. Osudy hrdinů knihy byly poutavě vylíčené, smutné i úsměvné a tak jsem s nadšením dočetla.
nebolo to ľahké čítanie. príliš dlho mi trvalo, kým som sa do toho dostal a potom to príliš rýchlo skončilo.
príbeh je silný. o to silnejší, že ukazuje, aké hlúposti stvára človek nielen vo svojom živote, ale v celých dejinách. a ako sa za tisícročia prítomnosti na tejto planéte neposunul ani o centimeter dopredu.
Asi 150 stran mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale potom mě vtáhla a pustila až na konci.
Smrt byla výborná postava, ale vždy mě trochu zarazilo, že je to postava ženská. Dnes jsem se dočetla, že v originále je Smrt muž - mně by to sedlo víc, ale to je jen o osobním pocitu. Jinak se mi tahle Smrt velice líbila. Svým něžným zacházením dávala duším úlevu a nesmrtelnost. Možná proto tahle knížka není tak tíživá jako ostatní knihy s podobným tématem.
Úplně si dovedu představit, že někdo, kdo viděl zfilmovanou verzi, bude nadšen. Já tedy film neviděl, pouze jsem četl knihu. Příběh sám o sobě je dobrý a pro film určitě i poutavý.
Bohužel v knižní podobě je ale tolik věcí, které mě kazili celkový zážitek. Nejvíc mě vadily dvě věci: nejapná přirovnání a rádoby umělecké popsání situace a prostředí (citronové vlasy, hlučné oči, vlasy jako větvičky jsou jen tři z mnoha příkladů, co mě zrovna napadly. Někdy jsem jen kroutil hlavou nad tím, proč se autor snaží být originální za každou cenu.)
Druhá pro mě rušivá věc byl (zde často velmi pochvalovaný) vypravěč - smrt. Když jsem četl popis a recenze na knihu, považoval jsem to za zajímavé pojetí. Ale ve skutečnosti, všechny ty polemiky mimo mísu a popisy událostí na základě barvy nebe, byly pro mě vyloženě rušivé.
Asi jako následek toho všeho jsem si vytvořil pramálo sympatií k postavám příběhu a až posledních dvacet třicet stran pro mě bylo poněkud intenzivnějších, ale i tak žádná velká sláva.
Jak jsem tedy psal na začátku, předpokládám, že film by v tomto případě u mě sklidil mnohem větší ovace, než původní, psaná verze. A to je škoda.
Kniha, která mě dostala do kolen. Něco tak originálního, jako použít Smrt za vypravěčku, jsem již dlouho nečetla. Autor umí tak krásně psát, že každá věta je jako umělecké dílo. A konec knihy mě naprosto vzal dech. U knížek většinou nepláču, ale u této jsem neudržela slzy.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy. A rozhodně dtoho nelituji. Naopak. Jsem velmi ráda, že jsem tuto knihu četla. Chytila mě za srdce a už nepustila! Je to úžasné napsáno a všechny postavy mi tak přirostly k srdci. Četlo se mi to jedním dechem. Rozhodně řadím tuto knihu mezi oblíbené.
Jedním slovem U-tr-pe-ní ... ale pro mě.
Na knížku jsem se strašně moc těšila, díky skvělému hodnocení jak zde, tak lidí z okolí..
Snažila jsem se do knihy ponořit a začíst, ale vždy jsem u toho usla... zkusila jsem audioverzi a úplně stejný efekt ... fungovalo to na mě jako uspávač hadů. Nebavilo mě to.
Podařilo se mi dočíst až po zhlédnutí filmu, který jsem původně nechtěla vidět dříve, než dočtu knihu, ale jak už jsem tušila jak to bude, tak to šlo číst.
Kniha je určitě kvalitní nápadem, příběh je moc krásný i když smutný, ale prostě mně nevyhovoval styl psaní. Je to takové moc , "patlavé", "omáčkové", "pohádkové" a já potřebuji trochu svižnější tempo v příběhu a né tolik popisů scén...
V tomto případě u mě zvítězil film, kde ty zdlouhavé popisy byly vidět hned a příběh se otevřel a skončil rychleji. Knížka přeceněna. 45%
Úžasná kniha, nějak nevím co mě zaujalo víc, jestli kniha vyprávěná Smrtí, která není zlá a zákeřná, ale jen trpělivě vykonává práci, která jí přísluší a pozoruje svět a s určitým odtupem a dokonce někdy i zaujetím sleduje lidské osudy.
A nebo osudy malé Liesel a lidí okolo ní, které jsou úžasně promyšlené, lidé jsou zde reální, takoví i makoví. Vlastně všichni se snaží jen o jedno - přežít. Nejsou tu žádné hluboké filozofické myšlenky, ale úplně obyčejný život, ubyčejných lidí, kteří chtějí projít životem podle "svého nejlepšího" vědomí a svědomí.
Hodně se mi líbí vykreslení vztahu a jeho vývoj mezi Liesel a jejími pěstouny, mezi ní a její "první láskou", starostovou ženou ke které si chodí krást knížky ...
Je zvláštní napsat u knihy z 2. světové války, že to je takové pohlazení na duši, ale vlastně je to tak.
Opravdu jedna z nejlepších - ba možná nejlepší - kniha, kterou jsem kdy četla. Člověk se u ní jednak popadá smíchy za břicho, jednak pláče, až srdce usedá, ale kniha také z mých hlubin vylovila mnoho dalších emocí. Nemám co dodat.
Chvilku mi trvalo, než jsem se do Zlodějky knih začetla. Neobvyklý styl psaní mi zpočátku nevyhovoval a celý rozjezd mě nudil, knihu jsem odkládala.
Chtěla jsem ale vědět, proč je tolik oblíbená a pokračovala jsem. A už vím, proč tomu tak je - je to obyčejné “krásné” vyprávění o špatném i dobrém, co válka přinese. Citová pouta hlavních postav (hlavně Liesel-Hans) mě dojímala celou dobu. Chtěla bych napsat, že je to hezké čtení, ale to těžko můžete napsat o válečných tématech. Tak napíšu jen, že kniha stojí za to, abyste se do ní začetli. Chytla mě za srdce.
Ohromil mě český překlad, dávno jsem si tak neužila práci s češtinou. Velmi dobře dělalo knize i to, že příběh vypráví jen jako divák smrt.
A pak už je jen příběh, život za druhé světové války v Německu, se vším "dobrým" i špatným. O tom, jak se žilo v zemích ovládaných Německem, čteme kvanta knih, ale jak se žilo obyčejným Němcům, jsem zatím četla jednu a tato je druhá.
Kniha byla čtivá, zajímavá, netuctová, mám teď hodně o čem přemýšlet a to se mi líbí.
Ach. Knihy jsem se hodně bála, Hitler, válka, smrt. Myslela jsem si, že kniha bude psychicky velmi náročná. Nebyla. Také jsem očekávala, že kniha bude smutná. Nebyla. Tyto dvě skutečnosti se mi na knize líbily. I Smrt jako vypravěč, ale! Styl psaní - úprava textu, slova v nadpisu, která se objeví v kapitolách, němčina. To mi naprosto zkazilo dojem z knihy a příběhu. I když jsem poslední třetinu přečetla na jeden zátah a těšila se na další stránku bylo to již pozdě, kniha mě absolutně nevtáhla do děje a to jenom kvůli "drobnostem", což mě velice mrzí! Neboť příběh a Smrt mě velice okouzlily.
Je zajímavé, jak někdo, kdo vážně umí psát, dokáže napsat tolik stran v podstatě o ničem a přesto vás to baví :).
Zlodějka knih je malá, statečná holka, která i přes všechny útrapy jejího dětství dokáže žít naplno. Autor moc pěkně popisuje její vztah s nevlastním otcem, díky němuž pozná kouzlo knih a hlavě sílu slov.
Tato kniha je hlavně o slovech. Ať už těch nevyřčených nebo těch která dokáží pomoct, ale i zranit.
Smrt je zde postavou důležitou, vždyť je všudypřítomná a ukazuje nám, jak je těžké žít a lehké umírat. Líbí se mi, jak jako vypravěčka provází celým příběhem se sobě vlastními postřehy o životě nás lidí.
Píše se rok 1939 a Smrt začíná vyprávět svůj příběh o mladičké Liesel Memingerové, zlodějce knih. Je to příběh, který bezesporu málokoho nechá chladným a nezúčastněným, a který u citlivějších jedinců nejspíš ke konci vyloudí i nějakou tu slzičku. Můžete ho číst, nechat se unášet slovy a moc o nich nepřemýšlet, nebo ho můžete probádat a prozkoumat do posledního písmenka, a přitom přemýšlet nad všemi těmi strašlivými věcmi a událostmi, které tady jsou a promlouvají ústy Smrti. Už jenom za tohle má u mě Markus Zusak jedničku s hvězdičkou. Ale je toho samozřejmě mnohem více. Zlodějka knih je prostě skvěle napsaná, originální, má myšlenku, styl i atmosféru, je vzrušující, trýznivá, zraňující a současně uvolněná, hladivá a konejšivá. Postavy, ať už jsou takové nebo makové, mají tendenci přirůst vám k srdci a vy s nimi pak ruku v ruce prožíváte všechny jejich strasti i slasti. V neposlední řadě musím zmínit i onen osobitý pohled na válku, na všechny ty, kteří se jí účastní (ať už chtějí nebo ne), na zápas, který svádějí o obyčejné a holé přežití, kteréžto prvky přidávají do té uchvacující tapisérie z Himmelstraβe další, vpravdě nebeský a smrtelně vážný, rozměr. Za mě jednoznačně kniha roku.
Skoro se bojím psát svůj komentář, abych se té knihy nešetrně nedotkla, aby ji to nebolelo. Málokdy jsem četla něco tak něžného, krásného a pravdivého. Už to, že vypravěčka je Smrt, tu knihu posunuje k něčemu, co jde skoro mimo nás, pokud se nezačneme zajímat o osudy postav, které v knize jsou. Vždycky jsem si myslela, že dokážu porozumět lidem a pochopit spoustu věcí. Po přečtení této knihy si to už tak moc nemyslím. Najít krásu a lásku tam, kde ji nečekáš, kde na první pohled vůbec není, vyrovnat se s minulostí a dokonce odpustit, to je něco, co bych se chtěla naučit i já. Pro mne to JE naprosto strhující příběh a na tuto knihu nikdy nezapomenu a to z mnoha důvodů.
Příliš nevyhledávam knihy z období válek, ale tato kniha ve mě vyvovala opravdu silný pocit. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout.
Nádherná kniha a troufnou si říci, že nejlepší autorovo dílo.
Doporučuji.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Film je průměrný, knížka však neskutečná. Nádherná a utkví dlouho v paměti. Pokud jste film ještě neviděli, doporučuju nekoukat. Pro 100% zážitek doporučuji pouze přečíst knížku a film ponechat stranou.