Zmizet
Petra Soukupová
Tři novely současné české autorky, držitelky ceny Jiřího Ortena za rok 2007. Ve třech příbězích popisuje autorka mezní rodinné situace, které dají rodinám nový směr. V první novele je to chvíle, kdy vypravěč, malý chlapec celoživotně soupeří se svým starším bratrem o přízeň rodičů. V klukovské potyčce utíká před svými pronásledovateli a vběhne pod auto. Kvůli těžkému úrazu přichází o nohu a tím získává větší pozornost rodičů. Naopak starší bratr se náhle ztrácí. Zpočátku se zdá, že možná utekl z domova, právě kvůli současné rodičovské nepřízni, po čase je však jasné, že jde o něco mnohem vážnějšího. I druhý a třetí příběh reflektuje niterné rodinné vztahy a sourozenecká pouta, která ani tady nejsou příliš silná.... celý text
Přidat komentář
Dostala jsem dobré doporučení, takže očekávání byla velká, a přesto jsem se nezklamala ani v nejmenším. Úhel pohledu je vždy jedinečný a v této knize klíčový, příběhy jsou perfektně vystavěné a spojení tří povídek zajímavé. Prostě výborné čtení a rozhodně zasloužená cena Magnesia Litera. Chválím rovněž popis knihy, který naláká ke čtení a navíc opravdu vystihuje to podstatné.
Po několika letech se mi stalo, že jsem knihu nedočetla. A to je co říct, protože na konec se prokoušu i v případě, že mě čtení až tak úplně nebere, prostě věřím do poslední chvíle v obrat k lepšímu. V tomto případě jsem musela knížku odložit z důvodu, že mě vyloženě deptala. Zejména první příběh, ten byl tak strašně "těžký" a bolestivý, že mě úplně odboural. Doslova ze mě Petra Soukupová vysosala pozitivní energii a optimismus. Nedočteno, tudíž nehodnotím.
Skládá se ze třech povídek. První je vyprávěná z dětského pohledu a je hodně čtivá. Pořád jsem vědět, co bude dál a najednou další povídka. Druhá povídka se mi taky líbila, ale trochu mi vadily neustálé změny vypravěče. I třetí povídka není špatná, ale přeci jen mé počáteční nadšení se zmenšilo. Rozhodně doporučuji, pokud vám nevadí, že happyendem to moc nekončí.
Velmi smutné čtení, nicméně mě Petra Soukupová velmi mile překvapila, naděje současné české prózy. Rozhodně to není poslední kniha, kterou jsem od ní přečetla. Dojemná a skvělá!
Smutné příběhy, ten první je podobný tomu, co potkalo mou švagrovou, syn byl ale již plnoletý...taky ho hledala... a ona už zemřela... neumím si představit, že bych nevěděla, kde je moje dítě.
První setkání s Petrou Soukupovou a rozhodně ne poslední. Tři objemné povídky, zaujaly mě všechny tři, u první až mrazilo. Zasloužených pět hvězd.
Knihy Petry Soukupové jsou jedna lepší než druhá, ale opakovaně budu psát, že rovněž jedna smutnější než druhá. S trochou nadsázky bych si troufl konstatovat, že by mělo být na obalu napsáno, že její knihy se nedoporučují slabším, labilním jedincům se sklony k depresím, protože si nedovedu představit, že i s tím nejpohodovějším sangvinikem či flegmatikem alespoň trochu neotřásne nějaký lidský osud zobrazený v některé z jejích knih. Zmizet obdrželo zaslouženě Magnesii Literu. Je obdivuhodné, jak dokáže autorka vystihnou dětskou psychiku a pocity a tak umně zobrazit všechnu "nespravedlnost světa" dětskýma očima. Nezapomenutelný čtenářský zážitek, u nějž ale zabolí u srdce.
Super. První knížka od této autorky a už se těším do knihovny až si půjčím další její knížku.
Kniha byla zajimavá, plna sourozeneckých rivalit. Zajímavý náhled do sourozeneckých vztahů.
Obdivuji schopnost Petry Soukupové vcítit se do duše malých chlapců a zároveň její talent zprostředkovat stylem jazyka tu reálnou surovost, nevyumělkovanost, drsnost vztahů s lidmi nejbližšími. Až mě někdy zarážela především ta sourozenecká nenávist a nutilo mě to zamýšlet se na tím, jestli jsme to jako děti měli s bráchou stejně... Nebo ta touha některých rodičů ovládat svoje dospělé děti a určovat jim, co mají dělat. Brrr!!!
Nevím, zda se dá napsat, že je kniha krásná, když jde o tak smutné až surové příběhy, ale mě opravdu nadchla. Četla se velmi dobře, rychle, jen jsem pořád doufala v lepší konce. Asi teď budu více pozorovat své dcery, jak se k sobě chovají.
Jsou to smutné a drsné příběhy, i když ze života. Ale tenhle styl vyprávění není úplně můj šálek kávy.
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy v životě četla. Petra Soukupová píše prostě až na dřeň.
Naprosto mě nadchlo vyprávění téhož příběh z pohledu různých účastníků, obzvlášť popisy očima dětí, a to včetně nespisovného, hovorového stylu. I když byly všechny příběhy smutné a líčí problematické rodinné vztahy, popis vztahů působí hodně reálně. Nemám ráda pohádkové šťastné konce...a tady mě zklamání opravdu nečekalo. Má první kniha od Soukupové...a navnadila mě k dalšímu čtení...
Naprosto chápu, proč se to lidem líbí. Je to obyčejné a přitom není; je to ze života, a přesto doufáte, že Vám se tedy nic podobného nikdy nestane. Je to pravděpodobně mnohem surovější než realita většiny z nás. Pro mě bylo Zmizet zejména panoptikem těch nejpříšernějších lidských charakterů, jaké si lze představit. Proplesknout by zasloužili téměř všichni, babičku z povídky Na krátko bych ale musela vzít po hlavě nejmíň cihlou...
Myslím, že až budu mít sama děti, bude to pro mě ještě aktuálnější, i tak se mi to ale vlastně "líbilo"... Nejvíc asi úvodní povídka Zmizel, ale tam za to hodně může narace mého nejoblíbenějšího Kryštofa Hádka. Audiokniha je ale celkově vážně dobrá!
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Autorovy další knížky
2020 | Věci, na které nastal čas |
2009 | Zmizet |
2017 | Nejlepší pro všechny |
2015 | Pod sněhem |
2022 | Nikdo není sám |
Petra Soukupová prostě umí. Je jedno, jestli čtete její starší věci nebo současné. Všechno je prostě skvělé! Stejně tak Zmizet. Všechny tři povídky. Těším se na další knihy, kterou mám od Petry S. ještě na seznamu. :)