Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19756/bmid_zmizet-5oV-19756.jpg
4
1576
1576
Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.... celý text
Přidat komentář
Vztahy mezi sourozenci jsou vždy složité, byť se rodiče snaží dělat věci dobře...
Četla jsem v rámci povinné četby k maturitě a jsem velmi ráda, že jsem se ke knize dostala. Mám k ná jedinou výtku, a to tu místy až ubíjející ponurou atmosféru. Na druhou stranu, nejspíše je to to, co dělá knihu výjimečnou.
Zařazení této knížky do "vyšší literatury" (viz anotace)? Třikrát ano.
I díky obsahu, samozřejmě. Otevře vám staré, jen pozapomenuté rány.
Díky použitému jazyku! Připadá mi, že naučit se psát spisovně je lehčí než se naučit pracovat s obecnou češtinou. Autorka to dokázala; věty plynou samozřejmě, přirozeně, nikde neskřípou.
Díky způsobu vyprávění!! Petra Soukupová bravurně používá dialogy, vnitřní monology, polopřímou řeč, přechází mezi nimi naprosto nenásilně a plynule. Není to jednoduché, a ona to zvládla.
V poslední době jsem neměla při seznamování se současnými českými spisovatelkami příliš šťastnou ruku. Petra Soukupová to prolomila. "Zmizet" nenechám ze své hlavy zmizet.
Skvěle napsaná a propracovaná kniha. Všechny tři povídky, které tam jsou obsažené mají opravdu silný příběh. Nebojím se říct, že Petra Soukupová je geniální autorka.
Nejvíce mě zasáhla hned první z nich. Musím se přiznat, že mě fyzicky i psychicky bolelo ji číst, naprosto mě semlela, tolik smutku a beznaděje v pár stránkách... Stále jsem čekala na chvíli, kdy se vše v dobré obrátí. Druhá povídka mě pohltila trochu méně, některé situace se mi zdály být absurdní, ale i tak měla v knize své právoplatné místo. Ve třetí povídce se mi velmi líbil příběh. Je zajímavé, jak některé omyly a životní rozhodnutí dokáží zamíchat osudy našich blízkých na generace dopředu.
Knihu Vám mohu s čistým svědomím doporučit a nemohu hodnotit jinak než 5*. :)
Krásně napsaná knížka, určitě lepší než Pojedu k moři. První dvě povídky super, ty jsem přečetla jedním dechem. Třetí povídka trošku slabší, ale celkově hodnotím pěti hvězdičkami. I když byla knížka smutná, moc se mi líbila.
Knížka, která nutí přemýšlet. Příběhy, ve kterých byste se nechtěli ocitnout, ale stejně hltáte, jak dopadnou. Knížka, ve které jsou obyčejné rodinné vztahy popsané do neobyčejných rozměrů.
Knížku jsem četla do výzvy,myslím že bych ji jinak nečetla,už při první povídce jsem nechápala tolik deprese a ještě to gradovalo.....styl psaní mě taky moc nesedl,četla jsem ji dlouho a moc se mě do toho nechtělo......
Jedna kniha tvořená 3 povídkami, které na sebe nijak nenavazují, ale mají společné téma - vztahy mezi sourozenci. A v každé povídce je postava, která někdy v průběhu svého života zažívá situaci, ze které by moc chtěla utéct, zmizet. Kniha není určitě pro každého a ne každému také sedí styl psaní autorky. Ale já byla spokojená. Všechny tři smutné příběhy se mi dostaly tzv. pod kůži a ještě teď musím o nelehkých osudech hrdinů přemýšlet. Čtení je to těžké a depresivní, ale bohužel patřící k životu. Já tedy měla pěkný čtenářský zážitek a knížku určitě doporučuji k přečtení!
Je to síla, rodinné psycho a hned třikrát. Ani se mi nechce takové nenávisti mezi dětmi (sourozenci) věřit. Ale popsané je to velmi dobře. Nemám moc ráda povídky, taky mě ty konce většinou zklamaly, ale chápu proč to je tak napsané. Člověk se pak cítí podobně jako hlavní postavy - blbě.
Jedno velké zklamání. Anotace ve mně vyvolala naději na skvělý čtenářský zážitek, realita ale byla jiná. Čtení celé této knihy bylo utrpením. Jazyková stránka, místo aby mi pomáhala sžít se s postavami, mi lezla na nervy a děj mi přišel také ukrutně nezáživný.
První dvě povídky byly skvělé, i když jsem si nebyla jistá, jestli z nich nebudu mít depku. V té třetí jsem se ze začátku trochu ztrácela, kdo je kdo, už to nebylo úplně ono.
Ale jinak doporučuji k přečtení a určitě si přečtu i další knihy této autorky.
Předčilo to mé očekávání! Všechny tři příběhy jsou dostatečně uvěřitelné a současně i neotřelé, mají přesně odměřenou dávku naturalismu, aniž by se v něm utopily (jak se tu a tam přece jen stává třeba i takovému Janu Pelcovi) a hlavně čtenáře ani náhodou nenudí. A to i přesto, že jsou prakticky zcela bez humoru (což by bylo u mě jinak minus, ale v tomto případě by byla jakákoliv legrácka zcela evidentně na újmu pravdivosti a realističnosti). Až mě samotného udivilo, že tomu doopravdy nemám co vytknout.
Mám tuhle autorku ráda. Píše o obyčejných věcech, přitom je umí popsat způsobem, který vás nutí číst a nevidět/neslyšet nic okolo. Syrovost, krutost mezilidských vztahů. Občas se člověk trochu ztrácí v tom kdo co řekl a co si myslí, spousta postav a jmen, která jsou si podobná. Přesto, že jsem četla i jiné její knihy, v této mě trochu rušil styl psaní - dlouhá souvětí, nespisovná čeština. Čekala jsem celistvou knihu, ne povídky. Když už povídky, doufala jsem tedy alespoň v nějaké propojení. Příběhy jsou trochu otevřené, nevysvětlené - takže můžeme jen domýšlet. Ale těším se na další knihy, Petra Soukupová mě prostě baví.
Uf. První dva příběhy jsou výborné. Mají spád, výborný námět, dobré postavy i závěrečnou pointu. Povídky mě moc neberou, ale tyhle mě po několika stranách dostaly. Na malého střihače a nesourodé sourozence hned tak nezapomenu. Třetí příběh už tolik neokouzlil. Občas jsem se ztrácel ve spoustě jmen i událostí.
Vsechny poviky maji neco do sebe.
Po prvni povidce jsem zacala mit i ja velmi depresivni pocity.
Druha povidka me moc neupoutala, ale napsana byla pekne.
Treti bych oznacila za nejlepsi. Mela i vtip a nebyla tak tezka jako predesle.
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Knihu jsem nechal číst žákům v 9. třídě. Ještě nevím, co na to řeknou, ale první reakce z čtenářské dílny byly velmi dobré. Za mě podnětná kniha se skvělou pointou.