Zmiznutie Stephanie Mailerovej

25.05.2020

Naposledy jsem byla takto nadšená u četby Larssonova Milénia. Zmizení S.M. mne k sobě doslova přikovalo. Mistrovsky napsaná kniha, u které mě bavilo absolutně všechno - jednotlivé příběhy, retrospektivní odkrývání, odhalení, které jsem stejně jako vyšetřovatelé neviděla ač bylo evidentní a přišla na něj nebohá Stephanie.
Jediné co nechápu je, jak jsem mohla doteď autora míjet.

22.05.2020

Z knihy mám smíšené pocity. I přes její rozsah přečteno za tři dny, tempo je svižné a rozdělení do kapitol střídajících minulost s přítomností pohledem různých vypravěčů funguje k udržení napětí. Dicker umí psát, ale tohle bylo takové nemastné, neslané. Zde se opravdu nabízí ohodnotit jako čistý průměr: námět není ničím převratný, ale ani úplně špatný, prostě tomu "něco" chybí (emoce, lepší psychologie postav, vysvětlení jejich jednání) a "něco" zas přebývá (natahovaný až překombinovaný závěr a samotné nevěrohodné zakončení). Bohužel velký propad v porovnání s Knihou o Baltimorských.

10.05.2020

Dicker opět nezklamal. Občas se mi stane, že u tak tlustých knih mám chuť přeskakovat, když se zdá, že jde jen o nastavovanou kaši. U téhle jsem nechtěla minout jedinou větu. Tady se podařilo u takového množství postav, souvislostí a ohlédnutí udržet tempo, postupné odhalování všech tajemství, vzpomínek a úhlů pohledu ani na chvíli nenudilo, všechno co se tam odehraje s něčím souvisí a někam směřuje. Dobrá krimi, skvělá kniha.

09.05.2020

Jsou knihy, které i přes pokročilou hodinu v noci nemáte sílu ani chuť opustit. A právě takové píše Joel Dicker. Kniha o Baltimorských byla moje první od tohoto fenomenálního vypravěče, a i když nasadila laťku strašně vysoko, Zmizení Stephanie Mailerové se jí skoro dotklo. Přes šestset stran, flashbacky do minulosti, moře postav a přesto jsem pořád udržela krok. A to, co u jiných autorů nemám ráda - odbočky a podrobné příběhy vedlejších postav, tady úplně hltám - prostě skvělé, doporučuji a plný počet.

04.05.2020

Skvěle vystavěný příběh, který ale sráží některé nelogické momenty, pár karikaturních postav a barvotiskový konec ve stylu žili šťastně až do smrti ...

26.04.2020

Dicker je mistr vyprávění a proto mám ráda jeho knížky. Tento detektivní příběh se určitě nezařadí do té nejlepší ligy, ale kdybych tuto knihu četla jako první, bude mít stále nejvyšší hodnocení. Co mi tam právě chybělo, byly emoce, které Dicker umí spustit, slzy, smích, dojetí, pohlazení po duši, to co je v Baltimorských i Harrym Quebertovi mi tu neuvěřitelně chybělo. Ale jinak smekám..

25.04.2020

Goldmani zůstávají nepřekonáni, H. Quebert se mi asi taky líbil trochu víc, ale stejně jsem musel dát pět hvězd. Třeba už jen proto, že jsem se neztratil v tom obrovském množství postav ani na chvilku. Případ je to neuvěřitelně zamotaný a člověk musí až obdivovat s jakou jednoduchostí je někdo schopný psát a vyprávět něco tak složitého. Všechny ty detaily, zpětné pohledy do života detektivů i spousty podezřelých....prostě spokojenost.

24.04.2020

Od jednoho z prvních policejních dialogů ve stylu "tys měla rande- proč myslíte- máš namalovanou pusu- já si pusu maluju často- ale tohle je jiný, teď vyloženě vypadáš jako kdybys měla rande" jsem tak nějak tušila, že se řítím do gigantickýho šesti set stránkovýho průseru se svým nekompromisním dočítáním... a bohužel jsem se tentokrát opravdu úplně nepotkala s tím zběsile zmateným sázením slov, kdy vrah nebyl snad jen ten zahradník ;) takže těšení se mi bylo úplně k prdu... inu, tak holt zase někdy jindy.

23.04.2020

I pro mne zůstává v díle autora jedničkou Kniha o Baltimorských. Což neznamená, že by se mi tento titul nelíbil. Výborná krimi, kde vše nějak souvisí se vším. A i když já četla verzi tištěnou, i mně vadila spousta překlepů. To však není v žádném případě chybou autora.

20.04.2020

Už dlouho se mi nestalo, abych kvůli detektivce šla spát až v půl druhé ráno. Zmizení S.M. se to podařilo. Tady si přijde na své každý, kdo má rád spoustu postav, flashbacky do minulosti, tajemství, kostlivce ve skříních a dobrou krimi. Mrtvol není málo, ale na rozdíl od jiných současných děl tu krev neteče proudem a vše se popíše pár jasnými slovy. A navíc se mi líbí i obálka knížky.

15.04.2020

Joel Dicker je opravdu velmi talentovaný vypravěč, což opět potvrdil. Moje nejoblíbenější knížka sice stále zůstává kniha o Baltimorských, ale i zde jsem si přišel na své. Tajemství je odkrýváno velmi postupně, příběh je rozvrstven a vyprávěn z pohledu několika postav v různých obdobích, takže čtenář musí dávat neustále pozor. Nemohu tomu vytknout prakticky nic. Těším se na další knihu.

12.04.2020

Baltimorští zůstali nepřekonáni a pořád napjatě čekám, kdy zas Joël Dicker vyšvihne takový román s velkým R. Se Zmizením Stephanie Mailerové se mu to sice nepovedlo, ale rozhodně to není špatné čtení. Docela mě chytlo, a i když náhod, které dovedou "stoprocentní trojku" až k rozuzlení, bylo možná až příliš, závěr mě nezklamal. Pointa byla přeci jen v něčem jiná. Nehledě k tomu, že Dickerova knížka je pořád víc román než detektivka a co je na ní zajímavé, jsou postavy a vztahy mezi nimi. Není to tak dechberoucí jako Baltimorští, ale bavilo mě to vcelku dost. Všechny ty jednotlivosti, které se postupně spojují a propojují. Navíc některé z postav byly prostě neskutečně zábavné. Policejní velitel, který píše divadelní hru století, nebo namyšlený literární kritik, mě oba skoro rozsekali.
PS: Škoda docela velkého množství překlepů. V poslední době je to u knížek Arga bohužel až moc časté.

07.04.2020

Být Joël Dicker režisér, tak jistě točí jen výpravné velkofilmy ;-). Opět tu máme detektivní román, který je dějově bohatý, s několika dějovými linkami, vyprávěný z více pohledů, se spoustou postav a všechny jsou důležité. Kniha má téměř 600 stran, tempo je pomalejší, ale stále se něco děje. Celý příběh je neuvěřitelně promyšlený, ale tipovat pachatele se nedá. Autor si se čtenářem pohrává jak kočka s myší. Neustále přidává nové skutečnosti a když už si myslíme, že je to jasné, tak v další kapitole je vše jinak. Z kladné postavy je během pár stran darebák a naopak.
Příběh je nadstandardně propracovaný a naprosto nepředvídatelný. Zároveň je celkem složitý s větším množstvím postav, že vyvstává otázka, zda to už není přehnané. Z četby, která má bavit a sloužit k odreagování, se tak stává něco, co je náročné na pozornost. A za to váhám nad hodnocením. Zaokrouhlím nahoru, ale je to tak 4,5*, tedy 90 %.
Rozhodně doporučuji, i přes určitou náročnost je to vynikající počtení :-).

04.04.2020

Jsem nadšená. Je to druhá kniha od autora a mé očekávání bylo naplněné. Líbí se mi autorův styl psaní a dějová zápletka. Hned od začátku se setkáváme s více postavami a přeskakuje se v ději o 20 let, ale vůbec není těžké se orientovat a příběh se před očima odvíjí jako film.
Asi bych na konci čekala větší wow efekt, ale i tak jsem byla nadšená. Co knize musím vytknout, ale neovlivní to počet hvězdiček, jsou tiskové chyby, kterých bylo dost.

29.03.2020

Za mě další Dickerova povedená kniha, od které jsem se dva dny neutrhla. Vadilo mi mnoho překlepů, četla jsem elektronickou verzi.

18.03.2020

košatý a děsivě komplikovaný příběh se spoustou postav mi vydržel na tři dny, během kterých jsem měla hlavu plnou teorií, jmen a souvislostí, abych nic nezapomněla a udržela si přehled i další den... čili kniha vyžaduje čas a soustředění.

12.03.2020

Harry Quebert a Baltimorští jsou dvě moje velmi oblíbené knihy a proto jsem s velkým očekáváním vyhlížel další dílo tohoto talentovaného vypravěče. V mnohém nezklamal: poutavé vyprávění a několik dějových a vyprávěcích linek, což jsou věci, které u něj mám rád. U toho se na chvíli zastavím. Dicker nechává skoro každou z důležitějších postav knihy (a že jich je!) vyprávět část svého příběhu z vlastního pohledu, střídá to s flashbacky z minulosti a pak přidává přítomnost z pohledu třetí osoby. Na první pohled šílený mix, kdy nevíte, kdo to vlastně vypráví, ale na druhý pohled to celkem funguje, ale musíte být stále ve střehu. Postav je tam strašně moc, každá má nějakou spojitost s hlavními událostmi v knize a to buď se čtyřnásobnou vraždou v 94. roce nebo se zmizením S. Mailerové v roce 2014. Autor si se čtenářem hraje, a v jednu chvíli je každá z postav velmi jasný pachatel, aby o pár stránek dále ji vyloučil a o kapitolu dále zas vrátil do úzkého okruhu podezřelých. Někdy si říkám, že se mi tím autor skoro vysmívá a má z toho strašnou srandu. Přistoupil jsem na jeho hru a bavil jsem se tím také. Má to ale jeden velký zápor: je tam strašně moc náhod a krkolomých propojení postav navzájem, že by to nevymyslela ani Agatha Christie a její překombinované finále ve Vražda v Orient-expresu :-). Někdy jsem si říkal, jak vážně je kniha míněná a kdy už je to karikatura postav a profesí (policajt, divadelní kritik, umělec, novinář, mediální magnát, milenka, dcera zbohatlíka, gangaster apod.) a klišé z detektivek. Jelikož znám předchozí díla autora, tak vím, že psát umí a psychologii postav zvládá, tak mu buď hráblo a nebo to tak od začátku měl takto vymyšlené. Tentokráte nedám plné hodnocení, ale kniha mne velmi bavila a do posledních pár stránek jsem fakt nevěděl, kdo je vrahem.