Znám tě ze svých snů
Clélie Avit
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453566/mid_znam-te-ze-svych-snu-Gwd-453566.png
4
101
101
Elsa leží po tragické nehodě v kómatu a nic nevnímá… nebo si to aspoň všichni myslí. Ve skutečnosti okolní svět slyší, jen nedokáže odpovědět. A zatímco se její rodina vzdává naděje, ona ji nalézá – v podobě Thibaulta, který ji poté, co náhodou zabloudí do jejího pokoje, začne pravidelně navštěvovat. A který jí dává něco, za co stojí za to bojovat.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Znám tě ze svých snů mě zaujala zajímavou anotací už před nějakou dobou.
Za mě je to taková zvláštní kniha, při čtení jsem nevěděla, co si o ní mám myslet. Tak zajímavý námět, ale zpracování nic moc, některé pasáže mi přišly i docela zbytečné.
Na druhou stranu je to příběh, který nutí k zamyšlení. Situaci Thibaulta si neumím a ani nechci představit. Chovala bych se stejně nebo jinak? Jestli je něco, co nesnáším, tak jsou to nezodpovědní řidiči a alkohol za volantem.
Elsu jsem litovala a cítila její flustraci. Přístup lékařů stál teda za starou belu.
Přiznám se, že jsem si taky dříve říkala, proč lidi riskují život při nebezpečných sportech. Ale každý má nějakého koníčka, který ho baví, že? Ať už jde o čtení nebo lezení po horách..
"Sbližování" Elsy a Thibaulta bylo nezvyklé a o to vlastně zajímavější.
Že jsou některé věci nereálné a autorka si je přikrášlila, mi vůbec nevadí, přece jen je to fikce.
Co mi ale vadí, je ten konec. Tohle do pr*ele (pardon) nesnáším. Aspoň ještě pár stran by to chtělo!
Romantická rozprávka o spiacej Else a vytrvalom Thibaultovi, kde to skončí inak, ako to býva v realite.
A 24. kapitolu v čítačke mám, takže musí byť nejaký problém v papierovom vydaní.
Ona je horolezkyňa a po páde leží v kóme. On sa snaží vyhnúť návšteve zraneného brata, ktorý v opitosti spôsobil smrť. Ona len počúva, on sa vyrozpráva a oddýchne si. Zatiaľ to vyzerá na ideálny pár, len to by sa ona musela prebudiť
Občas je potřeba uniknout od reality s příběhem, který není moc věrohodný, ale je milý a má krásný konec. A toto je přesně ta kniha, která vám to dovolí.
Rekneme, ze je knizka takova roztomila pohadka pro dospele. Na asi 200 strankach se odkryva krasny romanticky pribeh, ktery ma s realitou pramalo spolecne, ale i tak vas zahreje u srdce. Ale i presto se mi pribeh spatne cetl, jelikoz jsem letos na jare zazila jake to je mit blizkeho cloveka v umelem spanku a nevedet jak to s nim dopadne, ale to je asi muj osobni problem s knizkou. Konec byl dost useknuty a nic moc nerikajici.
Pěkný příběh. Bylo by krásné kdyby to tak mohlo fungovat. Bohužel jako zdravotník vím, že když je mozková aktivita nula, tak ani láska nepomůže.
Další "Feel good román" z řady edice 7lásek nabízí romantický příběh, tentokrát z poněkud netradičního prostředí: odehrává se v nemocnici. Jeho koncept je promyšlený, zpracování však poněkud pokulhává.
V pravidelném sledu se za sebou střídají kapitoly s výpovědí jednoho z obou hlavních aktérů, buď Elsy, nebo Thibaulta. Kniha má však jeden závažný nedostatek: zcela jí chybí 24. kapitola, nevím, zda to byl záměr, nebo jde o chybu tisku.
Osa příběhu není nijak komplikovaná: sledujeme postupné sbližování dvou zcela rozdílných osob, nechybí ani pohádkový motiv "políbení spící princezny", ovšem v lehce ironickém kontextu.
Elsa je třicetiletá žena, která se po úrazu na pět měsíců ocitla v kómatu. Přestože dokáže vnímat, co si lidé okolo ní povídají - slyší a přemýšlí - nemůže zatím nijak fyzicky zareagovat. Autorka věrohodně zaznamenává její myšlenky a úvahy a zároveň i určitou bezmoc, když se dozví, že lékaři zvažují její odpojení od přístrojů.
Náhodou se u ní ocitá Thibault, 34iletý muž, který se schová do jejího pokoje, když odmítne navštívit vlastního bratra. Je velmi živelný a spontánní, nebere si servítky a díky své prostořekosti "vyburcuje" Elsinu aktivitu: až jeho návštěvy jí dávají smysl a naději a ona se rozhodne za svůj život bojovat. Jinými slovy - taková "smutná pohádka se šťastným koncem", dobrá k příjemnému odreagování.
Jediný klad knihy spočívá v tom, že navozuje etickou otázku smrti: kdy je člověk vlastně mrtvý a zda máme vůbec právo o jeho životě či smrti rozhodovat. Zároveň se zde ozývá kritický podtón ohledně příliš autoritářského přístupu lékařských veličin.
Autorka však ze zajímavého a atraktivního tématu bohužel vyrobila poněkud přeslazenou omáčku. Postavy jsou ploché, buď jednoznačně pozitivní, nebo naopak negativní, některým nebylo dáno se pořádně realizovat a jsou zavalené emocemi: buď jen pláčou, nebo litují. Zajímavý je vhled do Thibaultova způsobu uvažování - jeho myšlení jakoby fungovalo na principu jakéhosi "gamebooku", kdy si sám sobě ordinuje řešení běžných konfliktů ve stylu: "Otočte list na stranu číslo... a stane se - toto...", čímž si situaci mnohdy zlehčí.
"Potom jsem pochopila, že dokážu jedině slyšet. Moje mysl chtěla brečet, ale to se mi samozřejmě nedařilo. Dokonce jsem ani nepociťovala žádný smutek. Pořád ho necítím. Je ze mě prázdný zámotek. Ne, já obývám prázdný zámotek. Možná že jsem kukla přebývající v zámotku, to je asi hezčí. ráda bych z něj vyšla ven, abych mohla říct, že ho také vlastním."
"Jsem příjemně překvapená. Poprvé se mnou někdo nezachází jako v rukavičkách. Všichni, kdo za mnou chodí, se můžou přetrhnout, aby byli zdvořilí, milí a přehnaně úslužní. Thibault je první člověk, který si nemyslí, že mi musí poklonkovat jen proto, že tu ležím jako kus nehybného masa."
Kniha mě oslovila, má svoji hloubku a zajímavý námět. Člověka až trochu mrazí, když si představí, že leží někdo v kómatu, slyší a vnímá, ale nemůže to dát najevo svému okolí a lékaři jej dokonce chtějí odpojit od přístrojů. Příběh mě zcela pohltil a celou dobu jsem si kladla otázku, zda se toto opravdu děje. Toto tajemství každého jistě fascinuje a už jen proto knihy s tímto tématem jsou přitažlivé. Zde ještě navíc vystupuje sympatický a citlivý mladý muž, který si tolik přeje Elsino probuzení a sílou své lásky věří, že se mu to povede. Jen by mě opravdu zajímalo, proč schází 24. kapitola, jenž má mít se vší pravděpodobností název Thibault a zda v ní nebylo něco zajímavého, co by upřesnilo ne úplně jasný závěr knihy.
Příjemné, milé počteníčko. Protože dává naději, Tento příběh je naděje plný. Thibault ji najde ve spící dívce, protože si kolem sebe staví zed, za kterou se schovává před svým osaměním a Elsu drží naděje při vědomí. Barvy a vůně jasmínu mě provedly tímto příběhem a ten pocit že je tu pořád naděje, že je tu někdo , kdo tu bude mě prohřálo .
Taky mi ale chybí kapitola 24. Podle číslování stránek je to v pořádku ale chybí tu to vypořádání s bratrem .
Tak tohle bylo nesmírně milé pohlazení po duši :) Elsino smýšlení mi místy sice nebylo úplně blízké, ale byla v komatu, takže jí to ráda odpustím. Bylo zajímavé vžít se do osoby, která slyší a posléze i cítí své okolí, ale nemůže se nijak ozvat. A Thibault byl proste boží, jeho vztah k dětem.. no co si budem, takovej ten dokonalej chlap :) Co mě nesmírně vytáčelo byl přístup lékařů, o kterém byste si mohli říct, že je poněkud nadsazený, nicméně sama mám zkušenost s tím, že lékařům zoufale chybí empatie a soucit a umí se chovat jako hovada.. jasně, chápu, že to povolání člověka otupí, ale pokud nejsou ochotní projevit špetku soucitu a empatie, nemají tuto práci vykonávat..
V závěru mi to celé přišlo spíše jako taková romantická pohádka, které však budu ráda věřit, že se třeba občas může stát i ve skutečnosti. Protože o tom pohádky jsou - mají zlepšovat náš pohled na svět :)
Knížka mě vtáhla do děje že jsem jí přečetla na jeden zátah, nemohla jsem se odtrhnout. Ten konec je takový.... No já doufám že vše dobře dopadlo, určitě stojí za přečtení, k zamyšlení.
Lákavá kniha názvem i obálkou - nešlo ji odolat. Vlastně - já se knihám odolávat ani nesnažím :-). Zvláštní příběh o lásce, velice dojemný. O lásce, která donutí v téměř ztraceném životě o něj bojovat. A ten konec - (pro mě )musí být dobrý, prostě musí!
A to navzdory tomu pitomému primáři, který je tam primářem snad jen z protekce.
Za mě, krásná kniha. Zhltaná během pár dnů. Je to ten druh knihy, která člověku pomáhá si uvědomit o co tady vlastně jde. Nění to šokující ani přitažené za vlasy, prostě to plyne od začátku do konce. Toužím po pokračování. Krásný příběh.
Hezký příběh se smutným pozadím. Myslím si, že byl i adekvátně dlouhý, aby popis Elsy, která je již 5. měsíc v kómatu nezačal nudit. Osobně se mi to moc líbilo. Na pár stránkách jsem našla celkem dobře vykreslené charaktery nejen hlavních postav, ale i rodinných příslušníků, přátel a hlavně personálu. Jaký byl rozdíl mezi uklízečkou, primářem a stážistou. Až z toho mrazí.... hlavně z -X a slova.... "náhoda". Asi nejvíc mě (v dobrém) fascinoval Thibault. Konec jsem přesně takto očekávala, a nevím jak, ale věděla jsem, jak to dopadne se Sylvainem a v mém vydání také chyběla kapitola 24.
Já vlastně nevím co říct, špatný to nebylo. Ale dobrý taky ne, dala jsem si to jako oddechovku před něčím pořádným. Začátek dobrý, pak dlouhá nuda a nuda a pak to nějak skončilo.. no tak nic za mě tak 45%
Tak nevím teda. Námět - skvělý, styl psaní - nic moc. Obálka - úžasná. Hlavní postava - on - příliš velký správňák na to, aby to byla skutečnost, ona - její pasáže mně bavily nejvíc. Od prostředka jsem již přeskakovala nezáživné části a konec? Proč? Proč takový? Není to ani ukončené, ani otevřené. Nemastný, neslaný.... Nechám to ještě uzrát, ale zatím volím 2-3 hvězdičky.
Krásný ale smutný příběh. Přečteno za dva dny. Za tak rychlý a useknutý konec dávám o hvězdičku méně. Ještě alespoň padesát stránek navíc by to chtělo, abysme se dozvěděli, jak to vlastně s Elsou dopadlo.
Thibault jednou v nemocnici zabloudí do pokoje, kde leží Elsa. Ta je v kómatu a všichni si myslí, že nic nevnímá. Jenže ona slyší a moc dobře si uvědomuje Thibaultovu přítomnost…
Edici 7lásky mám moc ráda. Zatím, co jsem z této řady četla, se mi vždy moc líbilo. A nejinak tomu bylo i tentokrát.
Tato kniha je o vztazích v rodině, v přátelství i v partnerství. Je tu přemítání nad životem a možná donutí i vás, abyste se zamysleli nad něčím důležitým z vašeho života.
Je to velice citlivý příběh s vážným tématem. Celé je to krásné a dojemné. Zapůsobilo to na mě tak, až s mi několikrát chtělo brečet, emoce pracovaly na plno. Je to krátký příběh, ale skrývá se v něm mnoho.
Nereálné, ale krásné.