Žoldnéři
Tomáš Bartoš
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448875/mid_zoldneri-MCm-448875.jpg
4
132
132
Krvavé korporační války o vládu nad Sluneční soustavou pominuly, přišel čas absolutních profesionálů, hi-tech žoldnéřů. Jen ti mohou provést na Plutu extrémně utajený výsadek a bez krveprolití získat kontrolu nad vědecko-průmyslovou základnou. Jenomže něco se zvrtne a ke slovu přicházejí orbitální obranné komplexy, flotily bitevních křižníků, ultimativní pozemní zbraně… V říši metanového ledu při mínus dvě stě čtyřiceti stupních pod nulou je lidské tělo tak neskutečně křehké…... celý text
Přidat komentář
Military sci-fi patrí k mojím obľúbeným subžánrom, ale k tejto – možno povedať už domácej klasike – som sa dlho nevedel dostať. Keď som to konečne napravil, výsledok, ako vidieť podľa hodnotenia, ma veľmi nenadchol. Prečo? Základné ingrediencie nie sú síce práve originálne – špeciálna jednotka na odľahlej planéte, tajné laboratóriá, neznámy nepriateľ – ale to by problém nebol. Akciou je kniha nabitá, tak ako aj evidentnou erudovanosťou a rozhľadom autora vo vede, vojenskej technike i vojenskej hantýrke. Postavy sú tiež relatívne zaujímavé. Tak v čom je problém? V tom, že to dokopy, aspoň u mňa, nefunguje. K postavám som si nevedel vytvoriť vzťah, a za celú knihu som sa ich nedokázal ani poriadne zatriediť, a bolo mi v podstate jedno, kto prežije a kto nie. Akcia bola zmätočná a neprehľadná. Tajomný nepriateľ, jeho motivácia a predovšetkým jeho konanie absolútne nepochopiteľné (tak dlho sa tam schovávali, sem-tam niekoho uniesli, ale hlavný útok podnikli, až keď dorazili žoldnieri, WTF?). Keď to porovnám s Fabianom, ktorý píše podobné sci-fi, tak Žoldnéři výrazne zaostávajú, a to vo všetkom (aj v porovnaní s ostatnou Fabianovou knihou, Dies irae, ktorá je jeho najslabšou).
Scífko rozhodně není můj šálek čaje a nijak ho nevyhledávám, ovšem tady jsem byl docela příjemně překvapen. Militantní ráz knihy a akce, to mi sedlo.
Chvílemi jsem sem se v knize ztrácela, ale byla čtivá od začátku. O akci rozhodně nebylo nouze. Taky oceňuju dodatky k hlavním postavám na konci knihy. Za mě velmi dobrá kniha
Jedním slovem lavina. Začíná to docela nevinně a následuje stále větší hukot. Dobře vykreslení hrdinové, zvraty které nevypadají křečovitě... výborné čtení.
Takovouto parádu bych na české scifi scéně nečekal. Takhle vymazlený děj s perfektním vykreslením jednotlivých postav mě úplně uchvátil. Že prý se nedá číst 360 stran na jeden zátah - dá a jak !!!!!!
Pro mne je kniha Žoldnéři nejlepší military sci-fi, kterou jsem v životě četl. Doporučuji.
Kniha se mi líbila, žánr military scifi je můj oblíbený. Hvězdu dolů jsem dal za poněkud občas rozvláčně se táhnoucí pasáže. Když to srovnám třeba s Mariňáky R.Fabiana, tak je to to o něco horší. Zase opačně je to o třídu lepší jak to co teď Fabian předvedl v Dies Irae. Každopádně super čtení a must read každého fandy o tento žánr.
No nevím, ale čtení této knihy mi přišlo tak nějak těžkopádné. Neustále jsem se musel vracet o pár stránek zpět abych tak nějak pochopil o čem je vlastně řeč. V půlce jsem měl chuť knihu vzít , roztrhat a zahodit. Nakonec jsem přetrpěl tento styl vyprávění a můžu napsat že kniha je dobrá. To znamená za tři hvězdy.
Tak tohle je paráda. Vynikající military scifi, jak z pera nějakého světoznámého autora. Pro příznivce tohoto žánru to nemůže být zklamáním. Tuhle partičku žoldnéřů z budoucnosti budete sledovat se zatajeným dechem a knížku sebou budete tahat všude, kde jen bude možné alespoň chviličku číst. Ten Bartoš na tom Plutu už musel být!!!
Strhující symfonie napětí a akce, úchvatná kniha, která se čte jedním dechem.
Takhle napínavou knížku, kterou se mi nechtělo vůbec odložit, jsem už dlouho nečetl. Vždy, když se něco "vyřeší", tak se objeví něco dalšího.
Na nejvzdálenější planetě Sluneční soustavy na Plutu, kde se teploty pohybují hluboko pod bodem mrazu, se rozhoří boj o tajnou vědeckou základnu, který záhy přeroste v zápas o přežití celé lidské rasy. Bartošovi Žoldnéři jsou ukázkovými představiteli military science-fiction v té nejryzejší podobě, jakou si lze vůbec představit. Autor se přitom dokázal vyvarovat vábniček, které často toto koherentní a vážné téma posunou až na hranici pitoresknosti a utopí ho v kvantech krve. Bartoš místo toho zvolil trochu jiný přístup. Jeho až profesorsky chladný styl zůstává stále pevně nohama na zemi a i v těch nejvypjatějších momentech se nenechává strhnout k maskulinní bezmyšlenkovité řeži. Jeho soldateska se probijí nástrahami s chladným srdcem a otevřenou myslí. Jeho superhrdinové nejsou neporazitelní, ale krvácejí a umírají stejně jako ostatní. Ději přitom nechybí ani desetinka vysokooktanového paliva, ženoucího ho nezadržitelně k cíli a k závěrečnému rozuzlení. Bartoš naládoval své Žoldnéře tajemstvím, napětím, emocemi a inteligentním příběhem. Já mu za to tleskám…