Zoufalé ženy dělají zoufalé věci
Halina Pawlowská
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40916/bmid_zoufale-zeny-delaji-zoufale-veci-Xca-40916.jpg
3
418
418
S inteligentním humorem a nelíčenou sebeironií vypráví hrdinka příběhu o ženské touze po lásce, kvalitním partnerském vztahu a uspokojivém rodinném životě.
Přidat komentář
V rámci spektra, ve kterém autorka píše splnila kniha očekávání. Oddechová literatura, která pobaví.
Jedno se musí nechat. Autorka má dar. Umí psát tak, že vás to zaujme. A to, i když obsah knihy je tak neuvěřitelně zoufalý, stejně jako hlavní hrdinka. Kniha vyšla šest let po revoluci, tak by se na ni asi tak mělo nahlížet. Muž je středobod ženina života bez ohledu, jaký je to člověk, hlavně že nějaký je. Hlavně se vdát, mít děti a to stačí. Ještě, že nároky žen se snad už změnily. Na obou stranách (muži, ženy) se dají najít výjimečné osobnosti a blbci. Blbci se v této knize hemžili měrou více než vrchovatou. Dnes už to naštěstí neplatí a vzdělaných žen je opravdu mnoho. Za ten opravdu příšerný konec ubírám hvězdičku.
Občas se mi chtělo zvolat: Blbé ženy dělají blbé věci! Zoufalá jsem si připadala spíš já, když jsem nevěřícně kroutila hlavou nad blbostmi hlavní hrdinky. Ale Halina Pawlowská umí psát vtipně a tak jsou její knížky většinou příjemnou oddychovkou. Minimálně si po přečtení můžete pogratulovat, že natolik zoufalí (zoufalé) ještě opravdu nejste.
Klasická Halina, je to jako přes kopírák, nicméně jednou za čas, se to skousnout dá. Vtipné momenty zde jsou, nikdo určitě nečeká žádné zázračné dílko, a takto je třeba k tomu přistupovati.
Dvacet let jsem se vyhýbala knížkám a pořadům Pawlowské. Prostě mi není sympatická svým stylem vyprávění a kousavým humorem. Tuto knížečku mi darovala kamarádka do knihovny a tak jsem ji zkusila k ranní kávě a bavila jsem se. Ironický styl až zbytečně hořké , přehnané, já jsem žena ve stejném věku a nejsem taková chudinka . Ale bavila jsem se a možná , že si něco dalšího od autorky přečtu. Veselé ilustrace se mi líbily .
No můj šálek kávy to nebyl. Ale kniha je opravdu tenká - na jedno odpoledne ke kávě :)
Kniha mne nezaujala, přiznávám, že styl psaní Haliny Pawlowské není "můj šálek kávy."
Kniha jsem poslouchala jako audio. Skvěle jí načetla Lucie Juřičková a to jí přidalo plusové body. Číst by mě asi nebavila, ale jako poslech při vaření to bylo fajn.
Zoufalé ženy dělají zoufalé věci a tohle je poněkud zoufalá kniha. Ale ne, ruku na srdce, pár vtipných hlášek tam bylo. Jen ta Halina se nám nějak neustále opakuje.
Hloupé ženy dělají hloupé věci, jako je kupříkladu psaní knih. Ne, dělám si legraci, až taková hrůza to tedy nebyla. :D Knížečka svojí hubenou mendelovskou postavou a anorektickým stylem vyprávění odžila jeden krátký život jedné ne příliš zajímavé osůbky. Nechci soudit styl, i když mi tak úplně nesedl, ale spíše obsah. V této rovině to byla jednoduše hrůza. Humor a postřehy, které se hodně opíraly o české stereotypní pojetí světa, neměly žádnou přidanou hodnotu. Formát knížky neumožnil plně rozvinout žádný charakter a to ani hlavní hrdinky, která ve své reflexy nezašla dál, nežli na zápraží.
I když se mi líbí braková literatura, u které si člověk oddechne a zažije něco málo dobrodružství, tato knížka v sobě skýtá jen velice málo zajímavého. I když se oprostím od jakéhokoli očekávání, tak pořád je to veliká nuda.
"Tomášku, co pomůže ženě, které je skoro čtyřicet a je skoro tlustá, aby ji někdo chtěl?" fňukala jsem.
"Tma," řekl můj čtrnáctiletý chlapec.
Příběh "zoufalé ženy", který je velmi reálný a i přesto je vtipný. Je to takové milé oddechové čtení u kterého se zasmějete, zamyslíte a řeknete si, že "zoufalé ženy prostě dělají zoufalé věci". Už se těším až zhlédnu film, doufejme, že se drží knižní předlohy :-)
Kategorie oddechovka.
opět jeden z Halininých dobrých příběhů, alternativních "životopisů", lze v něm najít motivy a situace obdobné jako třeba v Díky za každé nové ráno....
Pobavila jsem se, zasmála jsem se a úplně Halinu slyším, a vidím před sebou, jako sama čte tento text :)
Halinu mám ráda, takže se k ní určtě vrátím i v budoucnu. Její nadhled (minimálně v knížkách), neutichající radost ze života a humor, se kterým životu čelí, je nakažlivý :)
Četla jsem v dubnu 2001. Podle mých poznámek:
Autorka vypráví o svých láskách a vztazích, s úsměvem a ironií.
Hezky se čte, spíš poslouchá.
Citát:
"Měla jsem dvě nadité tašky a ruce u kolen jako orangután. Lépe! Ruce u kolen jako každá řádná pracující vdaná žena."
Autorovy další knížky
| 1996 |  Díky za každé nové ráno |
| 2002 | Zoufalé ženy dělají zoufalé věci |
| 2013 | Pravda o mém muži |
| 2007 | Banánové rybičky |
| 2004 | Tři v háji |
Taková úsměvná jednohubka, díky níž se dá získat pocit, že ať už má člověk jakékoli mindráky, není v tom ani zdaleka sám. Vždy může být i hůř, a tak je potřeba brát život s humorem, nebát se zítřků a pokusit se užívat drobné radosti každého dne plnými doušky.